• PSYCHICKÉ JEVY: 
  • PROCESY: části lidské činnosti, krátké trvání, orientace v prostředí – přijmout, zpracovat, posoudit, reagovat
    • PAMĚTI: procesy paměti – zapamatování, uchování, vybavení
    • POZNÁVACÍ: vnímání, představy, fantazie, řeč a myšlení
    • EMOČNÍ: emoce, motivace, vůle
  • STAVY: delší trvání – pozornost, city, nálady
  • VLASTNOSTI: relativně trvalé charakteristiky, ovlivňují chování, prožívání, myšlení
    • na jejich základě lze předvídat, jak se člověk zachová
    • schopnosti, inteligence, temperament, charakter
    • VROZENÉ X ZÍSKANÉ
  • DALŠÍ CHARAKTERISTIKY OSOBNOSTI: předpoklady k činnostem, proměnlivější než vlastnosti
    • vědomosti, dovednosti, postoje
    • kreativita
    • pesimismus X optimismus
    • emocionalita X racionalita

• VNÍMÁNÍ = percepce
  • základní poznávací (kognitivní) proces
  • základní informace o vnějším světě
  • VJEM: výsledek procesu vnímání
  • ČITÍ: příjem podnětů našimi smysly
  • 5 smyslů: čich, zrak, sluch, hmat, chuť (+tělové – vnitřní X vnější)
  • 2 STADIA: souběžná, nelze oddělit
    • SENZORICKÉ: smyslové

• základní činnost smyslových orgánů
• výsledkem jsou POČITKY – nejjednodušší vjemy
• smyslový „materiál“

• SYNTETICKÉ: zpracování smyslového materiálu
  • ztvárňování a uspořádávání
  • vznik komplexního vjemu (celá scéna)

• tvořivý proces = PERCEPČNÍ (RE)KONSTRUKCE

• ZVLÁŠTNOSTI VNÍMÁNÍ: 
  • CELOSTNÍ: vnímáme celek
  • VÝBĚROVÉ: záleží na nás (pozornost, motivace, vůle)
    • Rubinova váza
  • významovost – objekty jsou nositeli určitých významů
• PORUCHY VNÍMÁNÍ:
  • SMYSLOVÉ KLAMY – nejsou patologické
  • HALUCINACE: klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu
    • spojeny s patologií (psychická choroba, intoxikace)
    • sluchové, zrakové (fata morgana)
  • PATOLOGICKÉ – spojeny s poruchou

• PŘEDSTAVIVOST:
  • PŘEDSTAVY: obraz něčeho, co na naše smysly v daném okamžiku nepůsobí
    • rozvíjí se na základě vnímání a paměti
  • SPONTÁNNÍ/NAVOZENÁ
  • DRUHY PŘEDSTAV:
    • VZPOMÍNKOVÉ: vzpomínky a jejich kombinace
    • FANTAZIJNÍ (IMAGINACE): nové obrazy a celky
      • rekonstrukční fantazie
      • tvůrčí fantazie
    • velké rozdíly mezi lidmi (děti/dospělí, umělci)
  • PŘEDSTAVY A FANTAZIE V ČINNOSTI: malba, grafické umění, architektura, literatura
• PAMĚŤ: soubor psychických procesů
  • příjem, uchování a znovu vybavení předchozí zkušenosti
  • u člověka je paměť spojena se vzpomínkou na nějaký vjem X instinkt – určitý druh paměti
  • DRUHY PAMĚTI: 
    • krátkodobá X dlouhodobá
      • KRÁTKODOBÁ: zapamatování trvá jen vteřiny
        • MŽIKOVÉ ZÁSOBNÍKY PAMĚTI: udrží v mysli vjem na nepatrný okamžik
        • 5-9 jednoduchých prvků
      • DLOUHODOBÁ:
        • deklarativní (pro fakta)
          • sémantická – pro obecné informace
          • epizodická – pro osobní události
        • procedurální (pro dovednosti)
    • logická X mechanická
      • LOGICKÁ: utřídění a pochopení látky, souvislosti (zbytek lze odvodit)
        • trvalejší – odolnější proti zapomínání
      • MECHANICKÁ: nemá systém, nelze utřídit (telefonní čísla, slovíčka)
    • bezděčná X záměrná
      • BEZDĚČNÁ: samo od sebe, někdy proti vlastní vůli
      • ZÁMĚRNÁ
    • DALŠÍ DRUHY: zraková (vizuální), sluchová (auditivní), čichová, chuťová, hmatová, emocionální, pohybová (motorická), slovně-logická, mechanická, názorná
  • STADIA PAMĚŤOVÉHO PROCESU:

1.  UKLÁDÁNÍ:
   • SPONTÁNNĚ/ZÁMĚRNĚ
   • 3 FORMY ZAPAMATOVÁNÍ: 

•  VIZUÁLNÍ FORMA: pamatujeme si to, co vidíme
• AKUSTICKÁ FORMA: slyšíme nebo vyslovujeme
• SÉMANTICKÁ FORMA: ukládáme význam informace
• fotografická paměť – eidetická 

1.  UCHOVÁNÍ A ZAPOMÍNÁNÍ:
   • Ebbinghausova křivka
2.  VYBAVOVÁNÍ:
   • SPONTÁNNÍ/ZÁMĚRNÉ

• PORUCHY PAMĚTI: 
  • DETERIORACE – Alzheimer, stařecká demence
  • KRIPTOAMNÉZIE – člověk si myslí, že vynalezl něco, co už vynalezeno bylo
  • VZPOMÍNKOVÝ KLAM – zmatení tím, že je to naše zkušenost, ale je to jen např. z TV
  • VZPOMÍNKOVÝ OPTIMISMUS – člověk si pamatuje jen to, co je dobré
  • AMNÉZIE – krátkodobá ztráta paměti, vratná (otřes mozku)
  • HYPOMNÉZIE – částečné či celkové snížení výkonnosti paměti (únava, užívání léků…)

• MYŠLENÍ:
  • DEFINICE: poznávání obecných, zákonitých a podstatných souvislostí mezi věcmi a jevy, které vede k účelnému jednání
  • nejsložitější a nejdokonalejší poznávací proces, typický pro člověka
    • jednoduché formy už u primátů
  • Aristoteles – základní formy myšlení
  • MYŠLENKOVÝ PROCES:
    • prožitek vhledu – vrchol myšlenkového procesu, vyřešení problému
    • poražení FIXACE (lpění na určitém postupu)
  • ZÁKLADNÍ FORMY MYŠLENÍ: 
    • POJEM: základní forma – slovní vyjádření obecných a podstatných znaků
      • pojmy pro objekty, činnosti, postoje, vlastnosti¨
      • pojmy můžeme kategorizovat
      • uspořádání podle obecnosti: KONKRÉTNÍ X OBECNÉ
    • SOUD: výpověď o pojmu, vztah mezi dvěma pojmy (nebe je modré)
    • ÚSUDEK: vyvození závěru ze dvou a více soudů (premis)
      • 1. premisa: Sokrates je člověk; 2. premisa: lidé jsou smrtelní → úsudek: Sokrates je smrtelný
  • ZÁKLADNÍ MYŠLENKOVÉ OPERACE: 
    • TŘÍDĚNÍ = kategorizace
    • INDUKCE: myšlenkové vyvozování obecného tvrzení
      • ráda tančím + moji spolužáci rádi tančí → všichni mladí lidé rádi tančí
      • pravděpodobný výsledek
    • DEDUKCE: aplikace obecného poznatku na konkrétní případ
      • výsledek je jistý
    • ANALÝZA: rozdělení celku na části/rozbor složitého na jednoduché
    • SYNTÉZA: spojování částí v celek, postup od nejjednodušších faktů k složitějším
    • SROVNÁVÁNÍ: v čem je to stejné, podobné, jiné
    • ABSTRAKCE: vyčleňování a zkoumání obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů
    • KONKRETIZACE: zkoumá konkrétní, individuální vlastnosti, odhalování toho, co je pro předmět jedinečné
    • ZOBECŇOVÁNÍ: konkrétní shrnutí do jednoho celku
    • ANALOGIE: vyvozování poznatku o nějakém předmětu/jevu na základě podobnosti s jinými předměty/jevy
  • DRUHY MYŠLENÍ:
    • KONVERGENTNÍ myšlení – užití známého postupu
      •  na konci pouze jeden jediný závěr
    • DIVERGENTNÍ myšlení – kreativní způsob řešení situace
      • na konci více výsledků
    • PRAKTICKÉ: „pokus-omyl“, celý život – hlavně u malých dětí 
    • NÁZORNÉ = KONKRÉTNÍ: umím si danou věc představit
    • ABSTRAKTNÍ = teoretické: symboly, abstraktní pojmy
  • INTUICE: opak vědomého myšlení
    • „vycítění“, postižení pravdy bez logické úvahy
• ŘEČ:
  • forma dorozumívání, specificky lidská záležitost, nástroj myšlení
  • nástroj řeči – jazyk
  • 2 složky – RECEPTIVNÍ: porozumění, souvisí se schopností přijímat zvukové podněty

    EXPRESIVNÍ: vyjadřování, zahrnuje artikulaci

• FUNKCE: 
  • OZNAČOVACÍ/ZOBRAZOVACÍ: označuje věci, jevy, vlastnosti a vztahy
  • VÝRAZOVÁ: vyjadřuje vnitřní stavy jedince (= citovou složkou osobnosti)
  • VYBÍZECÍ: působí na druhého člověka (výzva k něčemu)
• DRUHY ŘEČI:
  • VNĚJŠÍ X VNITŘNÍ
    • VNITŘNÍ: myšlení, prožívání, velmi bohatá, hovorová, nevhodná slova
  • VNĚJŠÍ: mluvená X psaná
    • MLUVENÁ: doprovázena NEVERBÁLNÍMI PROJEVY, rychlá, barvitá, méně uspořádaná, spontánní
      • NEVERBÁLNÍ PROJEVY: 
    • PSANÁ: pomalejší, gramatická, náročnější, lze změnit
      • přesnější než mluvená
• OBSAHOVÁ (co si říkáme) X FORMÁNÍ stránka (jak informaci sdělujeme)
• PORUCHY ŘEČI: mohou souviset s vývojovými vadami, poruchami zvuku řeči, výslovností, neurózami
  • AFÁZIE: částečná či úplná ztráta schopnosti rozumět řeči
  • MUTISMUS: útlum schopnosti verbálně komunikovat (umí, odmítá), příčinou často trauma
  • KOKTAVOST: porucha plynulosti řeči
  • DYSLALIE: porucha výslovnosti, některé hlásky jsou špatně vyslovovány (dětské šišlání)

• UČENÍ: celoživotní proces; vlastnost , při které získáváme zkušenosti, vědomosti, dovednosti a návyky
  • PSYCHOLOGICKÉ VYMEZENÍ: proces, jehož výsledkem je změna chování a výkonů daného jedince či organismu
    • změna může být žádoucí i nežádoucí
  • PODSTATA PSYCHOLOGIE ČINNOSTI A JEDNÁNÍ:
    • ČINNOST/JEDNÁNÍ: důležitá složka naší osobnosti
    • člověk je hodnocen podle činů – od narození (v rodině, škole, práci)
    • podmínkou činnosti je AKTIVACE: uvedení organismu do činnosti
      • VNITŘNÍ aktivace: myšlení, emoce
      • VNĚJŠÍ aktivace: jednání, chování
      • PATICKÝ AFEKT: 
    • ZÁKLADNÍ FORMY LIDSKÉ ČINNOSTI: UČENÍ, hra, práce
  • učit někoho X učit se něco
  • ZKUŠENOST = něco, co jsme zažili, odneseme si z toho něco do budoucna
  • VĚDOMOST = naučená informace/pojem, uplatňujeme paměť
  • DOVEDNOSTI: konkrétnější schopnosti
    • SENZOMOTORICKÉ: více spojeno v jednu činnost → smysly + motorika (pohyb)
    • INTELEKTOVÉ: logika, poučky, definice
    • SOCIÁLNÍ: komunikace na úrovni, schopnost empatie, odhadnutí nálady
  • UČENÍ SPECIFICKÉ PRO LIDSKÉ JEDINCE:
    • SENZOMOTORICKÉ: skrze pohyb a smysly (hlavně v raném dětství)
    • UČENÍ POZNATKŮM: teoretické vědomosti
    • UČENÍ METODĚ/řešení problémů: postupy, principy, kreativní řešení, aplikace do praxe
    • SOCIÁLNÍ UČENÍ: fungování ve společnosti
  • DALŠÍ DRUHY UČENÍ: 
    • HABITUACE: navykání (přivykání je útlum reakce na takové podněty, o kterých jedinec nabyl dojmu, že nejsou důležité a reagovat na ně je tím pádem zbytečné)¨
      • ignorace jevů, které pro nás nemají význam
      • NÁVYK: zmechanizovaná činnost
        • pozitivní: čistění zubů, děkování…
        • negativní = zlozvyk: kousání nehtů, mlaskání, kouření…
      • opakem je SENZITIZACE – nárůst vnímavosti vůči určitým podnětům
      • Niko Tinberg – nizozemský biolog, Nobelova cena
    • UČENÍ PODMIŇOVÁNÍM: klasické a operativní podmiňováním
      • vytváření dočasných mozkových spojů
      • princip klasického podmiňování: 
        • NEPODMÍNĚNÝ PODNĚT – podání potravy
        • NEPODMÍNĚNÝ REFLEX – vylučování slin
        • PODMÍNĚNÝ PODNĚT – zvuk zvonku, světlo žárovky (podmiňování)
        • PODMÍNĚNÝ REFLEX – reakce na podmíněný reflex (zvonek vyvolá sliny)
        • I. V. Pavlov – Pavlovi psi
      • operativní podmiňování:
        • postupná aproximace (přibližování)
        • E. L. Thorndike, B.F. Skinner
      • postupně zaniká
      • jednoduché – nevyžaduje myšlení
    • KOGNITIVNÍ UČENÍ:
      • operace s pojmy, pojmové učení, myšlení probíhá v pojmech
      • POJEM
        • pseudopojmy – nepravé X pravé pojmy
  • EFEKTIVITA UČENÍ: ovlivňuje mnoho faktorů – vnější podmínky, zdravotní/psychický stav, metoda
    • pomáhá: dobré porozumění, uspořádání nejdůležitějších poznatků, učit se hned po seznámení s novou látkou, aktivní hlasité opakování, pravidelný režim učení, spolupráce se spolužáky
  • METODY:
    • PQRST: 5 kroků k úspěšnému naučení/pochopení látky

1. Preview (přehled)
2. Question (otázky/dotazy)
3. Read (čtení)
4. Self-recitation (shrnutí vlastními slovy)
5. Test 

• SQ4R:

1. Survey (prozkoumání, prohlédnutí)
2. Question (otázky/dotazy)
3. 4R: Read (čtení) + Reflect (přemýšlet) + Recite (přeříkat) + Review (rekapitulace)

• PORUCHY UČENÍ:
  • DYSLEXIE: porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku
  • DYSGRAFIE: porucha grafického projevu, postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení
  • DYSORTOGRAFIE: porucha pravopisu, neschopnost aplikovat i dobře naučená gramatická pravidla do písemné podob