Metody pedagogického výzkumu

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

– Metoda = cesta nebo způsob

– Vyjadřuje způsob práce, jak poznávat druhého člověka

 

HLAVNÍ MEDOTY

 

  1. Metody psychologického výzkumu
  2. Psychologické, diagnostické (vyšetřovací) metody – učitel, vychovatel potřeba znalostí metod pro diagnostiku dítěte)


  • Pozorování: základní metoda, zaměřené na sledování určitého objektu či děje

 

– Sebepozorování = deník

– Pozorování další osoby

  1. přímé: jedinec nebo skupina o pozorování ví
  2. nepřímé: pozorovaný o výzkumu neví (kamery, hlasový záznam, fotografie…)

 

– Záznam o pozorování = pozorovací arch

– Pozorovatel nezasahuje do činnosti pozorovaných – nesmí promítat vlastní přání 

– Pozorování musí být soustavné, plánovité a cílevědomé


  • Rozhovor – interview:

– otázky klade tazatel a odpovídá respondent

– metoda založená na otázkách a odpovědích

– dochází ke vzájemné interakci

– pozorujeme i reakce na dotazy, chování a projevy

 

Druhy:

  • Řízený: dané zformulované otázky v daném pořadí
  • Volný: přizpůsobení se situaci, větší komunikace
  • Připravený: dopředu promyšlené
  • Improvizovaný: reaguje na konkrétní situace
  • Individuální: rozhovor pouze s jednou osobou
  • Skupinový: rozhovor ve třídě, společnosti, doma…



  • Dotazník

– soustava standardizovaných otázek ve formě tištěných dotazníků, určen k hromadnému zkoumání – písemná forma rozhovoru

– Možno zadávat většímu počtu jedinců

– Otázky/odpovědi

  1. otevřené – odpovídáme volně – „Jak ti dneska chutnal oběd.“
  2. uzavřené – volí se z několika odpovědí – ANO, NE, NEVÍM (abc)
  3. polootevřené – kombinace předchozích forem – „Ano, a proč?“


  • Experiment = pokus

– zkoumá psychické projevy v uměle vytvořených podmínkách (vyloučení náhodných vlivů)

 

Dělí se na:

  1. přirozený – přechod mezi pozorováním a experimentem, aplikuje se v přirozených životních situacích (třída – hluk/ticho)
  2. laboratorní – probíhá v uměle vytvořeném prostředí, zaměřuje se na vnímání, paměť, pozornost aj.


  • Sociometrie

– Zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupin, získává informace o struktuře a dynamice skupiny

– Vyjadřuje pozitivní interakce mezi jednotlivými členy skupiny

– Základem je sociometrický dotazník – klade uzavřené otázky

 

ZÁKLADNÍ ZDROJE PEDAGOGICKÝCH INFORMACÍ

  1. Odborná literatura/ naučná lit.  – přesné vědecké poznatky, jsou ověřené výzkumem, vědecké práce. Je znám autor
  2. Časopisy – odborné ped. časopisy, Infomatorium, Pedagogika, Komenský, Moderní vyučování, Rodina a škola, Učitelské noviny, elektronické časopisy – poskytují obraz o aktuálním dění v oblasti školství 
  3.  Další media – noviny, televize, rozhlas
  4. Internetové zdroje – MŠMT, RVP
  5. Knihovny

Didaktika, cíle a obsah vzdělávání

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Definujte pojem didaktika 

  • teorie vyučování
  • zabývá se zákonitostmi vyučovacího procesu 
  • J.A.Komenský – zakladatel didaktiky 
  • chceme-li někoho něco naučit postupujeme promyšleně, systematicky a řídíme se didaktickými zásadami
  •   zabývá se 3 základními otázkami: 
    • proč vyučovat: cíl vyučování (k čemu to bude)
    • jak vyučovat: metody, formy, prostředky
    • co vyučovat: obsah učiva (co budeme učit)

Vysvětlete, kdo určuje cíle vzdělávání 

  • cíl: očekávaný výsledek 
  • dílčí cíle, předmětové cíle = vytváří učitel 
  • cíle neurčují pouze záměry učitele, ale i potřeby žáka 
  • hierarchie cílů (dlouhodobé, krátkodobé, ) 
  • když si učitel nestanoví cíl, kterého chce dosáhnout, neví ani on ani žáci kam vyučování směřuje = chaos, ztráta motivace 
  • motivace 
    • konkrétní 
    • srozumitelný 
  • určuje základní strukturu vyučování/ hodiny 

Popište systém kurikulárních dokumentů, představte jednotlivé dokumenty 

  • pedagogický dokument, který vymezuje především koncepci, cíle a vzdělávací obsah dané etapy vzdělávání 
  • na dvou úrovních = státní a školní 
  • Bílá kniha 
    • 2001
    • formuje ideje, záměry a programy pro rozvoj všech věkových kategorií 
    • dokument obecného charakteru 
  • RVP (rámcový vzdělávací plán)
    • vydává MŠMT pro předškolní, základní a střední 
    • stanovuje : cíle, formu, délku, povinný obsah vzdělávání, podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami 
    • veřejné dokumenty 
    • závazné dokumenty pro tvorbu ŠVP 
  • ŠVP (školní vzdělávací plán ) 
    • vychází z RVP
    • vymezuje jak bude uskutečněna výuka na jednotlivých školách  
    • Obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů)
    • vydává ředitel 
    • šité skole na míru 
    • odráží specifika školy 
    • rozpracované cíle, obsahy..
  • tématický plán na jednotlivé předměty 
    • pomoc při plánování výuky 
    • může sloužit k tomu, aby učitelé věděli co napsat do třídní knihy 
    • kontrola jestli učivo stíhají “včas”

Vysvětlete, co tvoří obsah vzdělávání 

  • obsahy vědy zpracované do didaktiky 
  • mění se v historickém kontextu (v různých etapách vývoje)
  • zdrojem jsou různé sféry společenského života (věda, technika, náboženství, umění, praktické dovednosti) 
  • představuje vždy výběr kultury dané epochy 

Organizační formy výuky, metody a prostředky výuky

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

organizační formy výuky

  • způsob uspořádání celého vyučovacího procesu 
  • individuální vyučování 
    • jeden učitel x jeden žák (bez spolupráce s dalšími žáky)
    • délka není pevně stanovena, podle toho jak se žákovi daří většinou 
    • např: hudební nástroj, doučování, výuka cizích jazyků
    • učitel se pevně věnuje žákovi 
  • hromadné (frontální) vyučování 
    • vytvořil J.A.Komenský 
    • třída tvořena dětmi stejného věku
    • je probírána stejná látka, stejné úkoly ve stejném čase
    • učitel řídí učební činnost všech žáků najednou 
    • uspořádání učebny je podle zasedacího pořádku, v popředí je místo pro učitele 
    • organizace školního dne je určena rozvrhem, hodiny trvají 45 min a jsou odděleny přestávkou 
  • projektová výuka 
    • s pomocí vyučujících řeší určitý problém/úkol 
    • většinou vychází z praktických dovedností 
    • integrace tradičním předmětů 
    • spolupráce, řešení problémů, rozvoj tvořivosti, odpovědnost, tolerance
    • nevýhodou je velká časová náročnost
    • podstata projektu: 
      • žáci mají velký vliv na výběr tématu 
      • žáci mají zájem o projekt = baví je 
      • vedou ke konkrétním výsledkům, žáci mohou získat kvalifikace, odměnu, poznatky 
  • skupinová výuka 
    • méně lidí = individuálnější přístup 
    • třída je rozdělena do menších skupin např: druhu činnosti, náročnosti činnosti, tempa, zájmu žáků
    • zlepšuje průběh vyučování, může vést k lepším výsledkům 
    • v průběhu výuky dochází ke vzájemné komunikaci a  koordinaci žáků 
  • exkurze 
    • příležitostná 
    • pozorování určitých jevů v praxi 
    • součástí by mělo být zadání úkolů 
    • následné zhodnocení 
  • odborná praxe 
    • pravidelná 
    • využívání teorie v praxi 
    • důležitá zpětná vazba od cvičícího učitele 
  • kurzy 
    • lyžarský
    • plavecky 
    • vodácký 
  • ŠVP

popište různé vyučovací metody 

uveďte, co patří mezi prostředky výuky 

  • co je to vyučovací metoda? 
    • způsob záměrného uspořádání činností ve výuce 
    • postup při plnění cílů výuky 
    • motivovat aby se žák něco naučil (testy, dú..)
  • vše co slouží k realizaci výchovy a cílů 
  • metody: 
    • klasické 
      • slovní (prezentace, výklad učitele, četba)
      • názorně-demonstrační (žáci vidí to o čem se mluví = kostra, globus)
      • dovednostně – praktické (vv, klavír)
    • aktivizující 
      • diskusní (rozhovory, diskuze)
      • praktických činností (hry na tv,hv… žáci jsou zapojeni )
      • testové (testy, kvízy)
      • didaktické hry (vzdělávací hry=získání vědomosti, dovednosti pexeso)
  • prostředky: 
    • materiální 
      • učebny + vybavení (lavice, tabule, projektor)
      • didaktická technika (počítač, projektor, interaktivní tabule)
      • vyučovací pomůcky (metodická příručka, globus)
      • žákovské pomůcky (učebnice,sešity, penál…)
    • nemateriální = ovlivňuje výuku, ale není věc
      • vyučovací metody
      • organizační formy 
      • vyučovací zásady
      • odměny a tresty 
      • školní klima, komunikace 

 

Klima ve školním prostředí, profese a osobnost pedagoga

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Klima ve školním prostředí

  • Klima vypovídá o tom, jak žáci a učitelé vnímají celkově dění ve škole.
  • Ovlivňuje žáky i učitele (přístupy, výsledky, spokojeností)
  • Klima = dlouhodobé působení faktorů -> vzájemné vazby a vztahy, důležitá je komunikace, prostředí
  • Atmosféra = krátkodobý pocit

 

Kdo ovlivňuje klima ve školním prostředí ? -> vedení školy, pedagogický sbor, žáci

 

Jaké jsou postupy  pro zjištění klimatu ve školním prostředí? -> rozhovory, hospitace (druh pedagogické diagnostiky => ředitel přijde do hodiny – kontroluje učitele jak vyučuje = poté si spolu sednou a rozebírají to ), dotazníky

 

Jaké jsou nejčastější  nedostatky ve klimatu školního prostředí? -> nezájem rodičů, učitel nemá motivaci, zastaralé metody, manipulování žáků, nedostatek materiálního vybavení (učebnice)

 

Přístupy školního klimatu

 

   1/ Přístup zaměřený na vedení a organizaci školy

  • byrokratické řízení – nekompromisně vyžadováno plnění všech úkolů, mnohdy nepodstatných, vše je řízeno pouze shora
  • organický typ řízení – učitelé se spolupodílí na řízení školy, návrhy do plánů školy

  2/ Přístup zaměřený na pedagogický sbor   

  • zda mají učitelé prestiž, zda je prostor pro jejich rozvoj, prostor pro spolupráci,
  • zda jsou vztahy otevřené

 3/ Přístup zaměřený na žáky

  • vztahy mezi žáky ve třídě, žák má možnost zažít úspěch, vztahy mezi třídami

 4/ Vztah školy k rodičům a veřejnosti

  • vstřícnost učitelů, spravedlivé zacházení s dětmi, spravedlivé hodnocení, trpělivost,
  • vyučovací kompetentnost učitelů, vychovatelská kvalifikovanost, vhodná motivace žáků k učení, individuální podporu každému dítěti, ohledy na úroveň žáků v kognitivní a emocionální oblasti




Základní druhy školního klimatu

  • 1. typ: Nepříznivý vztah žáků k učitelům (i obráceně), spolužákům i škole jako takové. Žáci mají málo pravomocí, tvrdou disciplínu a výchovně vzdělávací proces je orientován převážně na výkon. Vzájemný vztah mezi učiteli je však pozitivní, ale jsou stále ve stresu a podceňují důležitost sociálního působení na žáky. 
  • 2. typ: Nechuť žáků ke škole, negativními vztahy mezi učiteli a žáky a velkými požadavky na výkon avšak při velmi slabém disciplinárním tlaku. Žáci se však školy nebojí a mají mezi sebou dobré vztahy. Učitelé jsou stresovaní a málo se sociálně angažují. 
  • 3. typ: který je pro pozitivní klima nejvhodnější je charakterizován sociální angažovaností učitelů, tolerancí a podporou žáků a i při požadavcích na výkon pochopením jejich individuálních potřeb. Na škole je málo stresu a panují tam vzájemné dobré vztahy mezi žáky, učiteli i ředitelem. Výkony žáků jsou na dobré úrovni a školy se nebojí.



PROFESE A OSOBNOST UČITELE

Pedagogický pracovník – koná pedagogickou činnost (vychovatel, trenér)

Učitel – působí ve výchovně vzdělávacím procesu, vyučuje

Pedeutologie – nauka o osobnosti učitele

 

VÝVOJ PROFESNÍ DRÁHY UČITELE 

  • Učitel se vyvíjí po celý život, stále se vzdělává, učí se z chyb a čerpá inspiraci

1) motivace = přemýšlení o profesi učitele

2) profesní příprava = studium SŠ,VŠ

3) profesní start = začátek učitelské profese

4) profesní stabilizace = ustálení v práci

5) profesní růst = vykonávání ředitelské funkce

 

PROFESNÍ KOMPETENCE UČITELE

Vyučování = plánování a příprava vyučovací hodiny

Organizace vyučování = řízení vyučovací hodiny

Diagnostika žáků = hodnocení prospěchu

Sebereflexe = reflexe vlastní práce

 

učitel řídí hodinu a jedině on určuje, co se bude a nebude dělat = 

  • cíl hodiny ( proč bude něco učit)
  • obsah učiva (co bude učit)
  • metody a didaktické prostředky (jak to bude učit)
  • individuální přístupy k žákům

 

OSOBNOSTNÍ A CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI UČITELE

Osobnostní – optimismus, nadhled, nezdolnost

Charakterové – cílevědomost, vytrvalost, spravedlivost, srdečnost, slušnost, ohleduplnost

Pracovní – důslednost, organizační schopnosti, komunikativnost, svědomitost, vztah k lidem, schopnost improvizace

Intelektuální – logické myšlení, odbornost, všeobecný rozhled

 

Typologie učitele

Autoritativní (kázeň) x liberální (volnost) x demokratický typ (partnerství)

Logotrop (učivo) x paidotrop (žáci)

Typologie podle profesních rolí (organizátor, průvodce, manažer)

Organizátor – hlavní roli v procesu vzdělávání zastává učitel, učitel plánuje a organizuje

Průvodce – hlavní roli v procesu vzdělávání zastává žáci, lesní školky, školy

Manažer – hlavní roli v procesu vzdělávání zastávají učitel a žáci dohromady



PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ČINNOST UČITELE

přímá vyučovací činnost učitele =  je 22 vyučovacích hodin týdně => učitel na plný úvazek

 

nepřímá vyučovací činnost je 

  • zahrnuta jako zbytek do 40 pracovních hodin plného pracovního úvazku
  • Učitel nemusí ve škole ,,sedět“ celých 8 hodin denně, nepřímou vyučovací povinnost může plnit i mimo školu.

Nepřímá činnost zahrnuje: 

  • pedagogický dozor nad žáky ( o přestávkách)
  • příprava na vyučování
  • příprava učebních pomůcek
  • výkon prací spojených s funkcí třídního učitele ( např. omluvenky)
  • oprava písemných prací
  • účast na pedagogických poradách
  • účast na třídních schůzkách
  • další vzdělávání učitelů ( např. kvalifikační, odborné = ve svém oboru, rozšiřující = metody práce s postiženými žáky) 

 

pracovní zátěž 

  •  velkou zátěž způsobuje mnoho požadavků na učitele z různých stran :

žáci – zajímavá výuka

rodiče – výsledky

kolegové – vztahy

vedení školy – byrokracie (administrativa), média

 

  • Stresu více podléhají ženy, učitelé z města a učitelé ZŠ.
  • Proto je důležité stanovit si priority a naučit se zvládat zátěž.

 

Náplň učitelské profese

  • Poskytnout žákům soustavné vědomosti, dovednosti, návyky 
  • Všestranně rozvíjet osobnost žáka
  • Odpovědnost za plný rozvoj jedinců, za jejich přípravu pro základní sociální role, za utváření stránek osobnosti, za jejich rozvoj z hlediska výchovných složek
  • Takovéto úkoly kladou nároky na odborné i charakterové kvality pedagoga, na jeho přípravu a mnohostranný rozvoj

Výchova v pravěku a starověku

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

VÝCHOVA V PRAVĚKU

  • Základní vzdělávací institucí byla rodina
  • Výchova byla prakticky zaměřena, předávání zkušeností z generace na generaci (lov potravy, pěstování základních plodin, stavba příbytku, výroba jednoduchých zbraní- pěstní klín, oštěp)
  • Učení probíhá nápodobou a hrou
  • Cílem bylo přežití a zachování rodu
  • Výchova chlapců a dívek byla odlišná:
  1. a) chlapci- lovit a chránit
  2. b) dívky- udržovat oheň, sbírat plody
  • Výchova spojená s vírou- rituály (např. zkouška dospělosti), kdy jedinec musel ukázat, zda má potřebné schopnosti k přežití (fyzickou sílu, odvahu)
  • Po absolvování iniciace byli uvedeni mezi dospělé příslušníky kmene 
  • Šaman= vůdce kmenu (byla mu přisuzovaná schopnost léčit, vidět budoucnost, komunikovat s bohy a duchy, schopnost vyhánět zlé duchy a léčit)

 

Rozvíjela se výchova:

  • Pracovní – chlapci se učili práci s nástroji a lovu, dívky zhotovování oděvů a přípravě potravy
  • Mravní – seznamování s mytologií a historií kmene
  • Rozumová – práce se zbraněmi

 

VÝCHOVA VE STAROVĚKU

 

  • Ve starověkém Řecku a Římě byla výchova velmi odlišná

 

ŘECKO

  • Veškerá výchovná zařízení byla určena jen pro svobodné občany
  • Vznikl pojem SCHOLÉ – ne škola, ale sebevzdělání ve volném čase
  • Dochází k rozvoji dvou odlišných vzdělávacích systémů – Sparta X Athény

 

Výchova ve Spartě

  • Vojenský stát, tvrdá výchova
  • Výchova vycházela z vojenských potřeb (boje, odvaha, statečnost)
  • Dívky byly vedeny k domácím pracím a starostlivosti o muže
  • Nebyl kladen důraz na vyšší vzdělání
  • Cílem byla výchova chlapců – bojovníků 

    1) Do 7 let výchova od matky (tělesně)

    2)  Od 7 let do 18 let vojenský výcvik, který vedl paidonom (určoval pravidla)

– výchova zaměřená na rozvoj tělesné zdatnosti, kruté tělesné testy při projevu slabosti, neúspěchu

–  bojový výcvik (veden reálně- naučil se ho ten kdo přežil)

– mravní výchova (poslušnost, oddanost, vlastenectví a vůle)

– rozumová výchova (nebylo tolik důležitá- tanec, hudba a zpěv)

 

3) Do 30 let vojenská služba

 

Výchova v Athénách

  • Bohatý obchodní stát, rozvoj umění, vědy a vzdělávání
  • Výchova vycházela z potřeb vzdělanosti 
  • Cílem byla KALOKAGATHIA (krása tělesná i duševní) = fyzická i intelektuální výchova prostřednictvím výchovy rozumové, tělesné, mravní a estetické
  • Vznikl 3.stupňový školní systém, který byl soukromí a pouze pro chlapce
  • Soukromí učitelé (sofisté) vytvořili soubor ,,sedmero svobodných umění“, který zahrnoval gramatiku, rétoriku, dialektiku (umění vést rozhovor), aritmetika, geometrie, astronomie a hudba
  • Paidagogos= vzdělaný otrok, vzdělával syna svého pána, vodil děti do školy
  • Obyvatelstvo bylo rozděleno do 3 skupin:
  1. Filosofové – vládli 
  2. Bojovníci – bezpečí státu
  3. Hospodáři – živitelé (fil. + boj.)

 

Filosofové

  • Do 7 let výchova v rodině (tělesný rozvoj, báje a pověsti, vše se řešilo hrou)
  • Od 7 let vzdělávání ve školách 
  1. stupeň – čtení, psaní, počítání
  2. stupeň – (dívky) – zpívání, hra na nástroj
  3. stupeň – tělesná výchova, praktické předměty (aritmetika, geometrie, ..)

Bojovníci

  • Do 7 let výchova v rodině (tělesný rozvoj, báje a pověsti, vše se řešilo hrou)
  • Od 7 let vzdělávání ve školách 
  1. stupeň – čtení, psaní, počítání – chlapci i dívky 
  2. stupeň – (dívky) – zpívání, hra na nástroj
  3. stupeň – tělesná výchova, praktické předměty (aritmetika, geometrie, ..)
  • od 18 let vojenská služba, později povolání vojáci 
  • studování (konec mezi 20 – 30) – potom působili ve státní správě

 

Athénští filosofové

  1. Sokrates 
  • kladl důraz na dialekt při výuce (umět vést rozhovor a dospět k samotnému názoru)
  • učitel Platona
  • nezanechal po sobě žádné spisy, vždy vystupoval ústně
  • proslavil se výrokem ,,Vím, že nic nevím“

 

  1. Platon 
  • Sokratův žák
  • řecký filozof, pedagog a matematik
  • ve vzdělání kombinoval spartský a athénský přístup
  • založil akademii
  • díla: Zákony, Ústava

 

  1. Aristoteles
  • Platonův žák
  • založil filosofickou školu lykeon (lyceum)
  • napsal rozsáhlé encyklopedické dílo, které položilo základy mnoha věd



ŘÍM

  • Otec má absolutní moc (uznával dítěti právo na život)
  • Nezdravé děti – likvidovány 
  • Když otec dítě nemůže uživit > je zlikvidováno
  • Vznik knihoven, 1. právnických škol a učilišť pro architekty a mediky

 

Fáze výchovy: 

Období předřímská a královské:

  • V rodině pro zemědělské živobytí

– otec učil praktické dovednosti (ovládání zbraně, jezdit na koni)

– matka učila děti číst, psát a počítat

  • výchova byla přísná po stránce mravní, ale obsahově chudá
  • estetická výchova (tanec a hudba) se v Římě nevyučovala, byla považovaná za nedůstojnou
  • postavení dívek bylo mnohem volnější než v Řecku, později docházely společně s chlapci do škol





Období republikánské

  • školy elementární (od 7-11 let),  soukromé školy učené pro děti zámožných rodičů
  • gramatické školy (od 11-16 let), školy pro bohatší vrstvu
  • rétorské školy (od 16 let výše)
  • mládež byla vedena k hrdému vlastenectví a oddanosti státu
  • dívky z urozených rodin byly vychovávané jako hoši
  • ve školách se používaly tvrdé tělesné tresty

 

Období císařské 

  • elementární školy vzdělávaly i děti chudých občanů
  • školy gramatické a rétorické připravovaly studenty pro úřednické povolání
  • začaly vznikat i odborné školy (právnické, učiliště pro mediky)
  • vznikaly státní vysoké školy a zakládaly se knihovny
  • učitelé se stali státními úředníky

 

Vznik tzv. sedmero věd

  • Gramatika, didaktika, rétorika, aritmetika, geometrie, astronomie, muzika

 

Marcus Tullius Cicero

  • římský filozof, řečník a spisovatel 
  • věnoval se výuce rétoriky a gramatiky
  • kladl důraz na řečnictví

 

Lucius Annaeues Seneca

  • římský filozof, dramatik a politik
  • odmítá tělesné tresty, klade vysoké nároky na učitele (učitel má být pro žáky vzorem, měl by mít vysoké vzdělání) 
  • propagoval vzdělávání pro život ,,neučit se pro školu, ale pro život“

 

Výchova a vzdělání ve středověku a renesanci

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Výchova a vzdělávání ve středověku

 

  1. Neurození
  2. Urození 

 

Výchova u běžných lidí (neurození)

  • V duchu křesťanství- víra v Boha, pravda je ve svatém písmu
  • Umění se neučilo
  • Kalokagathia odporuje křesťanskému pojetí 
  • Rozumové vzdělání také není důležité, nejdůležitější je víra v jediného boha a uznávaní písma svatého

 

Druhy škol:

  • Školy křesťanské:
  • zaměřeny pouze na potřeby církve
  • podřízení se autoritě, neúprosná kázeň
  • dril, mechanické vyučování, memorování a pamětné učení
  • samostatné přemýšlení a tvoření nežádoucí
  • druhy křesťanských škol: 
  • Katechumenické (připravují na přijetí do církve křtem)
  • Katechetské (křesťanská teologie, vypočítávání církevních svátků)


  • Farní školy:
  • zřizovány při farách, u kostela


  • Klášterní školy
  • zřizovány při klášterech
  • práce na zahradě, opisování knih, teologie


  • Katedrální školy: 
  • zakládány biskupy při svých sídlech
  • pro výchovu světských kněží


  • Městské/dětinské školy:
  • prakticky zaměřené
  • výuka v mateřském jazyce (čeština)
  • obsahem vzdělávání bylo tzv. sedmero mechanických umění (zbrojařství, lodní plavba, zemědělství, lovectví, lékařství, divadelnictví)

 

Sedmero svobodných umění

  • = základ středověkého učení
  • obsahem vzdělávání v klášterních a katedrálních školách
  • Skládala se z:
  1. trivia (gramatika, rétorika, dialektika)
  2. kvadria (aritmetika, geometrie, astronomie, muzika

 

Hlavní nedostatek středověkých školy

  • Výuka pouze v latině (nedbání národních jazyků)
  • Mechanické učení (byl kladen důraz na pamětní učení – učitel jen předříkával a diktoval, žáci jen opakovali a zapisovali)
  • Ustálené učebnice pro všechny předměty (shrnovaly všechny potřebné vědění)

 

Výchova u bohatých lidí (urození)

  • výchova chlapců urozeného původu byla odlišná
  • učilo se tzv. sedmero rytířských cností
  • šerm, střelba z luku, jízda na koni, lov, plavání, skládání veršů a zpěv, hra v šachy
  • preceptor= učitel, najímán bohatými rodiči, převážně pro kluky
  • 7 let – páže 
  • 14 let – panoš 
  • 21 let – rytíř 
  • šlechtické dívky vyučovány většinou mnichy v klášterech nebo domácími duchovními 
  • čtení, psaní, znalost modliteb a žalmů, sedmero svobodných umění, zpěv
  • hnutí rytířské teologie – SCHOLASTICISMUS (zkoumání přírody a člověka na základě písma a církevních autorit)
  • ze scholastiky se vyvinuly univerzity

 

Vznik univerzit

  • doba vzniku mezi 12.-14. stoletím
  • univerzity mají plnit náročnější vědecké úkoly
  • vznikaly z iniciativy církve (později snahy o osamostatnění)
  • jazyk – latina (proto zde mohli studovat žáci z různých zemí)
  • předměty zkoumání: filozofie, církevní učení, právo, medicína, gramatika
  • přednášky schvalovala církev
  • veřejné disputace (přes argumenty studentů dovedení k jediné pravdě)
  • 1. univerzita – italská Bologna (r. 1088)
  • Karlova univerzita – (vznikla jako 32. univerzita – r. 1348):
  • Zakladatel – český král a říšský císař Karel IV
  • Po založení – 4 fakulty (teologická, právnická, lékařská a artistická ->studium svobodných umění)
  • V čele univerzity – rektor 
  • V čele fakult – děkan (např. Jan Hus)

 

Výchova a vzdělávání v renesanci

 

  • velký rozvoj obchodu, vědy, literatury a umění
  • návrat k antické minulosti a jejím ideálům (vzorem bylo Řecko)
  • inspirace přírodou
  • člověk v centru zájmu (rozumově vyspělý, tělesně zdatný, sebevědomý, činorodý)
  • důraz na individualitu
  • rozvoj vědy a státovědy (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei)
  • vznik knihtisku (Johannes Guttemberg)

 

Humanismus

  • Obrat proti středověku, snahy o lidštější přístup a rozvoj osobnosti dítěte
  • Oslabení církve, rozvoj státního školství
  • Tělesné tresty se zavrhly (byly odsuzovány)
  • Rozšířily se předměty nového poznání (např. Přírodopis, fyzika)
  • Škola pro dívky i chlapce dohromady (nastupující požadavek renesance)
  • Kritika učení nazpaměť (mechanického učení)
  • Odstup od církve
  • Prosazovalo se učení v mateřském jazyce
  • reformy

 

Největší reformátor – Jan Hus 

  • byl římskokatolický kněz, český náboženský myslitel a vysokoškolský pedagog
  • vynikal v rétorice
  • kázal v betlémské kapli
  • byl symbolem boje za svobodu projevu
  • kritizoval mravní úpadek církve-> upálen
  • nahradil spřežkový pravopis za diakritický

 

Husitství: 

  • zanikaly klášterní školy -> vývoj školství se pozastavil
  • cílem bylo zpřístupnit základní vzdělání v mateřském jazyce všem vrstvám obyvatelstva, včetně žen
  • husitský ideál gramotnosti rozvíjela Jednota bratrská 

 

Martin Luther:

  • otec německé reformační pedagogiky
  • snaha o reformu církve
  • požaduje povinnost zakládání škol a docházky dětí

 

Protireformační pedagogika

  • Vznikaly řády např. babtisté > chtěli znemožnit reformu > chtěli znovu to, co bylo ve středověku (tělesné tresty, mechanické učení, ..) > humanismus sílil a překonal protireformační tendence

 

Výchova a vzdělání v novověku

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Hlavní znaky:

  • 15. století
  • celkový rozvoj (manufaktura, obchodu, vědy, literatury a umění)
  • návrat k ideálům v antice (vzor Řecko)
  • člověk je centrem zájmu – rozumově vyspělý, tělesně zdatný, sebevědomý a činorodý
  • vynález knihtisku – 1450 Johannes Guttenberg (kronika Trojská 1. tištěná kniha v Čechách)
  • 2 hlavní směry: 

renesance – znovuzrození, převážně obrození člověka v umění

humanismus – lidský, převážně obrození člověka ve školství a kultury

Školství:

  • místo mechanickému memorování se upřednostňuje důkladné smyslové vnímání a myšlenkové pochopení
  • místo hrubého zacházení s žáky a jejich ponižování se klade úcta k osobnosti dítěte – Jan Amos Komenský
  • nižší význam náboženství, více tělesná a umělecká výchova
  • vznik nových škol a předmětů: logika, etika, zoologie

Nové myšlenky o výchově:

  • názorové učení
  • odstranění tělesných trestů
  • učení má být příjemné
  • výuka má být zábava
  • přihlížet k zájmu dítěte
  • individuální svoboda člověka

Představitelé:

Petr Chelčický (15. stol)

  • představitel české reformace
  • zavrhoval násilí, válku a dělení společnosti na stavy
  •  učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská

Bratrské školy:

  1. Školy elementární

– vznikaly u bratrských sborů
– vyučovalo se čtení, psaní, náboženství a duchovní zpěv

  1. Nižší bratské školy

– elementární vzdělání + znalost latiny

  1. Vyšší bratrské školy 

– sedmero svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba), latina, řečtina a hebrejština




Francois Rabelais (asi 1494 – 1553)

  • Francouzský spisovatel, lékař
  • poznání reálných faktů, ne abstraktních pouček
  • výchově vytýká přetěžování paměti neživými a nepotřebnými vědomostmi, verbalismus, autoritářství a zanedbávání tělesného rozvoje
  • prosazuje návrat k přírodě: poznání má vycházet z přírody, pozorování a pokusy mají doplňovat tradiční studium z knih a přírodní vědy mají tvořit ústřední složku vzdělání
  • obhájce reálného vzdělání, jako jeden z prvních doporučuje v novodobé pedagogice uplatňován princip názornosti
  • díla: Gargantua a Pantaqruel (renesanční výchovní román)

Martin Luther (1483 – 1546)

  • německý teolog, kazatel a reformátor
  • požaduje povinnost zakládání škol a docházky dětí
  • ostrá kritika církve
  • základ společnosti je rodina + domácí výchova + školní vzdělání

Jan Amos Komenský (1592 -1670)

  • největší osobnost české kultury 17. století
  • český filozof, spisovatel, a především pedagog světového významu
  • jeho pedagogické spisy provází hluboká víra v možnost zlepšení lidstva výchovou, vedenou vhodným učitelem a účinným způsobem již od dětství
  • všichni by se měli učit všemu všestranně
  • pansofie – filozofický směr = cesta k nápravě světa
  • navrhoval tento školní systém:
    • Od narození do 6 let – doma
    • Od 6 do 12 let – obecná škola, v každé vesnici i městě (čtení, psaní, počítání, náboženství, zpěv a ruční práce)
    • Od 12 do 18 let – latinská škola, v každém městě (sedmero svobodných učení = gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a muzika)
    • Od 18 do 24 let – vzdělání na akademii, v každé zemi (bohosloví, práva nebo medicína)
  • díla: Velká didaktika (první ucelený systém didaktiky – vyučování), Brána jazyků otevřená, Labyrint světa a ráj srdce (nejvýznamnější dílo), Škola hrou (soubor dramatických her), Informatorium školy mateřské 
  • 1670 umírá městečku nedaleko Amsterodamu

 

John Locke (1632 – 1704)

  • byl zastánce individuálního (soukromého) vychovatele – realizace měšťanské a šlechtické rodiny
  • základní oblasti výchovy: rozumová, mravní a tělesná (,, Ve zdravém těle, zdravý duch´´)
  • tělesné doporučuje: dostatek pohybu, otužování, pestrá strava, kvalitní spánek…
  • mravní doporučuje: sebeovládání od nejútlejšího věku, přístup pedagoga – ze začátku přísnost, později ustoupit a stát se přítelem – vychovávat vlastním příkladem, tělesné tresty omezit na minimum
  • rozumová doporučuje: nezdůrazňovat jako Komenský, ale obsah by měl vycházet z použití v praktickém životě, výuka jazyků zaměřit více na komunikaci
  • cíl nevidí ve všestranně vzdělaném člověku, ale v úspěšnosti anglického gentlemana

Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)

  • byl ovlivněn Lockem
  • domníval se, že pokrok ve vědě a umění vede k mravnímu úpadku
  • napsal pedagogický spis „Emil čili o výchově“, kde požaduje výchovu přirozenou a svobodnou, ta by měla být v souladu s věkovými zvláštnostmi dítěte bez biflování, kruté kázně a potlačování osobnosti
  • nedoporučoval používat učebnice a knihy až na jednu (= Robinson Crusoe), protože společnost i knihy kazí děti
  • snaží se omezit poučování dětí, které nahrazuje metodou přirozených následků (jednání dítěte mají usměrňovat následky jeho činů) 
  • cílem je výchova ke svobodě a schopnosti za ni bojovat, chce výchovu přístupnou pro všechny

Friedrich Fröbel  ( 1782 – 1852)

  • německý pedagog
  • zaměřoval se na předškolní pedagogiku
  • hračky rozvíjí dětskou fantazii, vyráběl pomůcky pro děti
  • Kindergarten 
    • předchůdce předškolních zařízení
    • původně pro matky s dětmi, později jen pro děti

       Johann Heinrich Pestalozzi (1746 – 1827)

  • Švýcarský pedagog, zakladatel národní školy
  • zakladatel praktické sociální výchovy
  • ovlivněn Rousseaua, které dále rozvíjel
  •  je autorem myšlenky, že každý čin, který nevychází z lásky je zárodek smrti
  • přirozeného vzdělání a výchovy lze dosáhnout pomocí harmonického rozvoje při zapojení hlavy (intelekt), srdce (náboženství) a ruky (manuální a řemeslná stránka)
  • zakladatel školní tělesné výchovy
  • hodiny měli být radostné a svěží
  • klade důraz na systematičnost a názornost
  • cíl: mravní rozvoj, stále sebezdokonalování, postupné odhalování lidskosti v každém jedinci
  • dílo: Jak Gertruda učí své děti (popisuje zde výchovné vyučovací metody)

Johhan Friedrich Herbart (1776 – 1841)

  • německý filozof, psycholog, pedagog
  • zaměřil se na výchovu dorostu ve vyšších tříd
  • nepodporoval egoismus a rozdíly mezi lidmi
  • kritizoval nedostatky ve škol
  • jeho pojetí pedagogiky je založeno na tzv. praktické filozofii (především etika), která pomáhá určit výchovné cíle, které se rozdělují:
  1. nezbytné: pevný charakter, rozvoj aktivnosti a mnohostranných zájmů
  2. možné: vztahuje se na konkrétní povolání
  • teorie stupňů vyučování:
    • Jasnost – zahloubání se do učiva ze stavu klidu, výklad nového učiva je založený na vytváření představ
    • Asociace – zahloubání se do učiva ve stavu klidu, minulé učivo se spojuje s představami, které žák nabyl již dříve, v podobě rozhovoru
    • Systém – představuje vyvození závěrů, definic a pravidel
    • Metoda – využití nových poznatků v praxi, zabýval se i otázkou škol a navrhl školu elementární, měšťanskou a gymnázium
  • Herbartismus:
    • směr, který založili jeho stoupenci, chtěli pokračovat v jeho myšlenkách, stoupenci to pochopili špatně a začali prosazovat pravý opak (to co on nechtěl)
    • Herbart rozpracoval spoustu důležitých didaktických otázek platných dodnes, ale k jejich rozšíření došlo až po jeho smrti
    • jeho názory se staly základem středních škol
    • kritizoval nedostatek pedagogické svobody, příliš velký počet žáků ve třídách
    • soudí, že veřejná škola jako byrokratický organizovaná instituce, nemůže přiměřeně respektovat individualitu žáků a podporuje spíše egoismus a rozdíly mezi lidmi
    • apeloval, aby žákově vzdělání rozhodoval prospěch a ne původ nebo přání rodičů

Český systém školství, školská zařízení

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Školy se člení podle dosahovaného stupně vzdělání a podle charakteru poskytovaného vzdělávání na tyto druhy: 

  • mateřské školy
  • základní školy
  • střední školy (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště)
  • konzervatoře
  • vyšší odborné školy
  • základní umělecké školy
  • jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky

Mateřská škola

  • Děti 2 – 6 let, poslední rok je povinný, neposkytuje stupeň vzdělávání, ale pomáhá s přípravou do základního vzdělávání

Základní škola

  • 9 let, první a druhý stupeň, po absolvování prvního stupně lze přestoupit do víceletého gymnázia (i v 7. třídě), žák dosáhne základního vzdělání

Střední školy

  • Vyšší sekundární vzdělání:
  • Odborná škola/učiliště – 1-2 roky, pro žáky s neúspěšným ukončením základního vzdělání či se základním vzděláním
  • Střední vzdělání s výučním listem – 2-3 roky, kvalifikace k dělnickým a obdobným povolání
  • Střední vzdělání s maturitní zkouškou – 4 roky, vysvědčení o maturitní zkoušce opravňuje ucházet se o přijetí k terciárnímu vzdělávání, držitel výučního listu může absolvovat nástavbové studium a složit maturitní zkoušku
  • Konzervatoře – 6 či 8 let, všeobecné a odborné vzdělávání (hudba, tanec, zpěv, hudebně dramatické činnosti), žáci získají vyšší odborné vzdělání v konzervatoři, mohou vzdělávání ukončit i maturitní zkouškou
  • Vyšší odborné školy – příprava pro absolventy s maturitní zkouškou pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností, řadí se na terciární úroveň vzdělávání

Vysoké školy 

  • 3 vzdělávací programy: bakalářský, magisterský a doktorský v návaznosti na magisterský, prezenční, distanční či kombinace obou druhů studií
  • Bakalář – až 4 roky, příprava na výkon povolání a k magisterskému studiu
  • Magistr – 1-3 roky, získání poznatků na stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje
  • Doktor – 3-4 roky, vědecké bádání a samostatná činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje

Školská zařízení

  • Školská zařízení poskytují služby a vzdělávání podporující nebo doplňující vzdělávání poskytované školami, popř. zajišťují ústavní a ochrannou výchovu nebo preventivně ochrannou péči
  • zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
  • školská poradenská zařízení 
  • školská výchovná a ubytovací zařízení
  • školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání
  • zařízení školního stravování
  • školská účelová zařízení
  • školská zařízení pro výkon ústavní výchovy
  • ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči

Shrnutí

  • Druhy škol (státní, soukromé, církevní, vojenské atd.) a podle úrovně vzdělání (základní, střední, učiliště, vysoké atd.)
  • Mateřská škola poskytuje  předškolní vzdělávání ve věku 2-6 let
  • Povinná školní docházka je devítiletá 6 – 15 let, rozdělena do dvou stupňů (5+4), počínaje druhým stupněm lze pokračovat v povinném vzdělávání v gymnáziích či konzervatořích
  • Po splnění ZŠ lze pokračovat v nepovinném vyšším sekundárním vzdělávání (gymnázia či ostatní střední školy
  • S ukončeným vzděláním s výučním listem lze pokračovat v nástavbovém studiu zakončeném maturitní zkouškou
  • S ukončeným vzděláním s maturitní zkouškou lze pokračovat na terciární vzdělávání (vyšší odborné školy či vysoké školy)

Kurikulární dokumenty

  • Vymezují koncepci, cíle obsah a další parametry vzdělávání
  • Znamená obsah vzdělávání v nejširším smyslu+proces jeho osvojování
  • NPV – Národní program vzdělávání, zahrnuje principy kutikulární politiky státu
  • RVP (rámcový vzdělávácí program) a ŠVP (školní vzdělávací program)

RVP

 

  • Tvořeno státem
  • vymezuje cílové zaměření vzdělávání pro daný obor vzdělávání (cíle)
  • kompetence (standardy výsledků vzdělávání)
  • klíčové kompetence: patří sem schopnost učit se, komunikovat, obecné požadavky na vzdělání použitelné v životě
  • očekávané kompetence: požadavky na vědomosti, dovednosti použitelné v běžných učebních a životních situací
  • Patří sem RVP PV (předškolní vzdělávání), RVP ZP (základní vzdělávání), RVP GV (střední a gymnaziální vzdělávání)

ŠVP

 

  • Vzniká na úrovni školy, musí být v souladu s RVP
  • Vymezuje základní představy školy o způsobech realizace RVP
  • Učivo může být uspořádáno do vzdělávacích oblastí, do předmětů, do modulů nebo i jinak

Alternativní školství

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Základní informace:

  • vznik: konec 19. – 20. století (na základě reformního pedagogického hnutí, vychází z pedagogiky formulované v 19. stol. J. F. Herbartem, kritika Herbartismu)
  • tzv. škola hrou
  • obecný termín pro školy, které se oddělují od obecného proudu standardních škol (státní, soukromé, církevní)
  • používá se jiná metoda a organizace ve výuce, než v běžné škole
  • jedná se o vzdělání nabízející dítěti různé cesty (alternativy) poznání, nebo různé řešení problémů apod.

Hlavní znaky:

  • přátelský vztah mezi učitelem a dítětem
  • snaha neudusit přirozenou touhu poznávat nové věci a jevy
  • spolupráce s rodinou dítěte
  • co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce
  • propojování předmětů
  • slovní hodnocení
  • pěstování odpovědnosti spoluúčasti dětí na rozhodování
  • vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí
  • menší počet žáků ve třídě, a i ve škole

Typy škol:

Montessori škola

  • založila roku 1908 Maria Montessori (italská lékařka)
  • založeno na individualitě dítěte, na objevování 
  • třída je rozdělena na oblasti, ke kterým náleží dobře přístupné pomůcky podle zaměření, dostatečný prostor pro děti, které chtějí pracovat na koberci
  • výuka – nový den obvykle začíná společnou činností (zpívání, povídání si v kroužku, hra…), poté si každé dítě vybere, co se dnes bude učit a co chce dělat ve spolupráci s učitelem = úkolem učitele je připravit podnětné prostředí a pomůcky, nijak do práce dítěte nezasahovat 
  • ČR: vznikali kolem roku 1997 a v současné době zde existuje kolem stovky mateřských a 50 základních škol

 

Waldorfská škola

  • Tato škola byla založena pro děti zaměstnanců továrny na cigarety Waldorf-Astoria (1919 Rudolf Steiner)
  • třída je vymalovaná speciální vrstvenou malbou, mají pomůcky, které jsou většinou z přírodních materiálů, děti sedí v lavicích a jsou rozesazeni podle temperamentu – učitel může ke každé skupině přistupovat individuálně
  • nepoužívají učebnice a klasické známkování
  • důraz na řemeslné činnosti a pracovní výchovu
  • specifické předměty: eurytmie (učí se pomocí pohybu, tance)
  • výuka  
  1. přivítání se s dětmi
  2. vyučování začíná epochou – dvouhodinový blok, který se po dobu 3 – 4 týdnů věnuje tématu jednoho předmětu pro lepší ponoření se do něho

 

Blok = skládá se ze 3 částí: úvodní – rytmická, hlavní část – výuka, příběh s posláním odpovídající věku (první třída – pohádka, druhá třída – např. legenda o svatím…), opakovací část (procvičování)

  • ČR: vznikají od roku 1990, vzdělávací program byl schválen 1996, nyní máme MŠ, ZŠ a školy střední

 

Lesní škola

  • vznik na počátku 20. století ve Velké Británii
  • výuka – probíhá celý rok za každého počasí venku v přírodě
  • zázemím bývá jurta, tee-pee, maringotka či srub, ale převážnou část dne jsou děti venku
  • cílem je utvářet vztahu k přírodě a zdravý životní styl
  • ČR: roku 1926 Eduard Štorch založil první lesní školu (roku 1930 ji ovšem úřady zakázaly), až rok 2010 se u nás pomalu začaly prosazovat, ale protože jurta čí tee-pee nesplňuje hygienické požadavky na podobu školského zařízení, vznikaly zatím v podobě různých klubů bez nároků na dotace 

Domácí (individuální) výuka

  • student je vzděláván doma, ale je zapsán na nějaké škole 
  • výuka 
  • žáci jsou vzděláváni v souladu s RVP potažmo s ŠVP školy, na které jsou zapsáni
  • nejméně dvakrát za školní rok jsou výsledky hodnoceni =žáci jsou přezkoušeni (rozhovor s portfoliem)
  • rodič (učitel) by měl mít minimální vzdělání středoškolského vzdělání s maturitou
  • školy obvykle rodičům pomáhají s vypracováním plánů učiva a s výběrem vhodných učebnic
  • studenti se mohou účastnit školních akcích
  • klady: rodič zná své dítě, ví teda jak ho motivovat a nemusí ho testovat a známkovat
  • rodič by měl zajistit dostatek sociálního kontaktu 
  • ČR: experimentálně povoleno 1998, od roku 2005 je pod novým názvem individuální vzdělání rovnocennou formou plnění povinné školní docházky na 1. stupni, od roku 2016 i na druhém stupni ZŠ



Scio škola

  • škola která ukazuje a učí děti, jak žít v současné době
  • učitelé = průvodce
  • výuka 
  • spočívá především na samostatných žácích, není snaha učit žáky tvrdé znalosti, účelem je naučit je učit se
  • většina výuky probíhá pomocí projektů – žáci si zvolí téma, na kterých samostatně či týmově pracují, jejich výsledky pak ostatním prezentují
  • časté jsou výstavy, exkurze, výlety, hřiště, příroda
  • žáci se neznámkují ani netestují a jen málo kdy dostávají domácí úkoly
  • průvodce (učitel) a žák jsou si rovni 
  • součástí školy je taky školní parlament, který se převážně vídá jednou týdně a společně projednávají chod školy a ustanovují nová pravidla, každý průvodce i žák má jeden hlas
  • neprobíhají klasické třídní schůzky, ale ve složení průvodce – rodič – žák 
  • ČR: první škola založena roku 2015 v Praze 

Daltonská škola

  • založila Helen Parkhurstová, roku 1919 v Daltonu (USA), jako experimentální střední školu
  • výuka 
  • žáci sepisovali s učitelem měsíční smlouvy o zvládnutí učiva, samostatně nebo ve skupinách potom pracovali v odborných pracovnách vybavených potřebnými pomůckami
  • učivo na jeden rok mohli zvládnout i dříve nebo později
  • pro zlepšení mluveného projevu se pořádaly dětské konference k různým tématům
  • základním principem daltonského plánu jsou: volnost (ve smyslu učit se zacházet se svobodou, získat odpovědnost), samostatnost (to, k čemu sám dopracuji, si budu lépe pamatovat) a spolupráce
  • ČR: vyučuje se ve školách, pouze v daltonských blocích např. dvakrát týdně po dvou vyučovacích hodinách (v nižších třídách méně, ve vyšších více), většinou je blok zaměřen na opakování látky

 

Integrovaná tematická výuka

  • vytvořila američanka S. Kovaliková – vycházela ze své praxe při práci s nadanými dětmi 
  •  výuka:
  • věková smíšená skupina
  • v jedné třídě je po dvou až po pěti žácích od každého ročníku v rozsahu od MŠ až po 5. ročník ZŠ
  • učivo všech předmětů je integrováno k nějakému tematickému celku
  • jedno celoroční téma se člení na měsíční podtémata, a ta na týdenní tematické celky – každý takový celek obsahuje základní učivo, které musí zvládnout všechny děti
  • na motivaci má vliv i to, že se děti mohou podílet na podobě výuky (navrhnout podtéma, vymýšlejí úkoly pro ostatní…) 
  • učení je zde velmi přirozeným způsobem s možností volného pohybu a prostorem pro individualitu 
  1. ČR: Církevní ZŠ a MŠ Archa (Benešov u prahy)

Hejného metoda

  • netradiční způsob řešení matematických úloh, je založena na respektování 12 klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí
  • roku 1974 se matematik Milan Hejný po rozporu s učitelkou svého syna rozhodl svého syna ve škole učit sám, společně s několika spolupracovníky začal v Bratislavě rozpracovávat poznatky svého otce
  • uceleně byly nové myšlenky publikovány v roce 1987
  • výuka 
  • na rozdíl od tradiční výuky matematice zaměřené na nácvik standardních úloh je nová metoda zaměřena na budování sítě mentálních matematických schémat, které si každý žák tvoří řešením vhodných úloh a diskusí o svých řešeních se spolužáky
  • ČR: tuto metodu používá přes 750 škol 



Klady a zápory alternativního vzdělání: 

  • klady: 
  • lepší vztah ke škole a vzdělávání sebevědomí
  • schopen si organizovat sám svůj čas
  • dělat se zaujetím to, co mě opravdu baví a zajímá – rozlišit, to co pro mě v životě je a není prospěšné
  • děti vědí, jak udělat, aby je studium bavilo
  • děti lépe vychází s mladšími či staršími spolužáky díky tomu, že jsou zvyklý s nimi spolupracovat
  • výhodou alternativních škol může být i menší výskyt sociálně patologických jevů, kterou zkoumala Vendula Havrdová ve své diplomové práci “Srovnání výskytu sociálně patologických jevů na alternativních a běžných školách” – v ohledu kouření je na alternativních školách je téměř dvakrát více jedinců, kteří s cigaretou doposud neměli žádnou zkušenost, na klasických školách se nachází 3x více každodenních kuřáků než na školách alternativních
  • zápory:
  •  kulturní šok, když pak dítě přejde na klasickou základní/střední/vysokou školu, kde již individuální přístup chybí (na druhou stranu jim dosavadní styl vzdělávání do nového prostředí přenese kladné zkušenosti a schopnosti, které snad klasické vzdělávání nevymaže)

Rodinná výchova, syndrom CAN, náhradní výchovna péče

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

RODINNÁ VÝCHOVA

 

Definice rodina 

  • Rodina je prostředí, kde se narodíme
  • je to prvotní společenský útvar, který na nás působí
  • Rodina je buď = 1) základní (máma + táta + děti); 2) vícegenerační (máma + táta + děti + babička, děda)
  • Rodina může být  = 1) úplná (dítě má oba rodiče a má v nich vzájemnou podporu); 2) neúplná (dítě žije pouze s jedním rodičem)

Rodiče 

  •  nejdůležitějšími vychovateli, všichni ostatní vychovatelé mohou pouze doplňovat to, čeho ve výchově dosáhli rodiče 
  • zodpovědní jsou za celkovou výchovu a výchovu v rodinném prostředí 

Funkce rodiny

 

  1. Biologická a sexuální – zachování rodu, zplodit děti a vychovat je
  2. Ekonomická – finanční zajištění, dostatek jídla a pití, vzdělání, bydlení
  3. Emocionální – zajišťování životních potřeb nejen dětí, ale všech členů rodiny
  • vzájemná podpora, uznání, pocit bezpečí, stabilita rodiny 
  • kladné emocionální vztahy v rodině jsou předpokladem pro zdravý psychický a sociální vývoj dítěte 
    1. Výchovně-vzdělávací – všestranný rozvoj učení, norem a postojů (tradice, návyky, vědomosti, nápodoba)
    2. Regenerační – pocit odpočinku a relaxace, domov – místo, kde můžeme být sami sebou a trávení společného času s rodinou
  • Domestikační – místo ,,útočiště‘‘

 

Styly rodinné výchovy

 

    1. Autoritativní – rodič zakazuje, trestá a má vysoké nároky,  malé porozumění pro potřeby a zájmy dětí, potlačování jejich iniciativy
  • Liberální – rodiče rozmazlují své děti (rodiče vyhoví každému přání); dítě není vedeno ke samostatnosti
  • Demokratický – dítě s rodiči se navzájem respektují a dítě samotné se naučí respekt k druhým lidem

 

Nevhodné výchovné styly (doplněk, není podstatné)

1) nedostatečná rodinná výchova 

  •  rodiče mají málo času na dítě (workoholici, alkoholici) 
  • dítě má pocit nezávislosti , nemá vzor 
  • časté konflikty s jinými dětmi 

2) laxní – lhostejná 

  •  projevy dítěte nemají u rodičů žádnou odezvu – ani pochvala ani pokárání 
  • dítě je nevyzralé, v budoucnu rozpad vztahů 

3) hypersenzitivní  

  •  dítě je zhýčkané, rozmazlené 
  • dítě nemá vůli, protože nepřekonává překážky 

4) zavrhující 

  •  často v rodinách, kde je u dítěte zdravotní postižení 
  • dítě je odmítáno, odstrkováno 

5) deklasující 

  • podceňování osobnosti dítěte 
  • zesměšňují ho snižování sebevědomí 
  •  dítě má nižší sebevědomí, podvody, má komplexy 

 

Dělení podle uspokojování potřeb

1) funkční rodina 

  • Pro dítě velmi vhodná 
  • Je v ní zajištěn dobrý a řádný vývoj dítěte 
  • Dělí se na harmonickou – vztahy jsou velmi dobé; a na funkční – vztahy nejsou už tak vřelé, ale i tak rodina funguje normálně

2) problémová rodina 

  • Finanční problémy, smrt, nemoc v rodině
  • Vývoj dítěte není ještě ohrožen 
  • Rodina je schopna řešit problémy vlastními silami, případně eliminovat za přijetí pomoci někoho zvenčí 

3) dysfunkční rodina 

  • Rodina nekomunikuje, ale dítě dostane všechny potřebné věci k životu
  • Je velmi narušen vývoj dítěte a prospěch dítěte ve škole 

4) afunkční rodina 

  •  Jsou v ní závažné poruchy, rodina přestává plnit svůj základní úkol 
  •  Je ohrožena existence dítěte -> dítě je odebráno

Rodinná výchova x institucionální výchova: 

  • rodinná výchova: emotivnější, dlouhodobá 
  •  institucionální výchova: 
    • výchova školenými profesionály 
    • dětem z ústavu chybí model rodiny 
    • působí vlivem veřejného mínění, skupina ostatních dětí -> dítě se přizpůsobí skupině 
    • dítě si vytváří negativní návyky na celý život 

Rodina jako výchovný činitel

  • velmi silný vliv na psychiku dítěte 
  • dítě žije od narození v rodině, získává základní zkušenosti ve styku s lidmi 
  • je prvním zdrojem uspokojování jeho potřeb, ale také mu přináší první omezování 
  • rozvíjení sociální interakce a komunikace 

 SYNDROM CAN

 

  • „Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte“
  • soubor nepříznivých příznaků v oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte a výsledek úmyslného ubližování dítěti, působené nejčastěji vlastními rodiči 
  • dítě psychicky, fyzicky a emocionálně trpí
  • v ČR je týráno okolo 40 tisíc dětí, ze kterých přibližně 50 dětí ročně umírá 
  • život a zdraví dítěte závisí především na všímavosti okolí (učitel, lékař, ..)
  • ve většině případů není týrání vůbec odhaleno 

 

Příčiny vzniku syndromu CAN


  • rizikoví dospělí – lidé s poruchou osobnosti, alkoholici, narkomani, lidé v hmotné bídě, mladí a nezralí rodiče
  • rizikové děti děti dráždivé, nešikovné, neklidné, plačtivé, mentálně retardované, dítě, které nesplňuje požadavky rodičů, holčičky ženských tvarů, koketní a mazlivé
  1. rizikové situace náhradní rodinná péče, rozvod, hmotná bída, stres, neplánované otěhotnění – nechtěné dítě, manželské neshody



Možné následky syndromu CAN


  • Posttraumatická stresová porucha – měnění motoriky, paměti, nálady a asociace)
  • Psychická deprivace a traumatizace
  • Transgenerační přenos (přenos chování na další generace)

 

Formy a projevy syndromu CAN


  • Fyzické týrání
    • Dítěti je ubližováno fyzicky
  • Tržné rány, bití, zlomeniny, škrábance, popálení cigaretou, četné hematomy, otřes mozku  
  • Vyhladovění, nedostatek ošacení, v bydlení, ve výchovné péči
  • Duševní a citové týrání
  • Dítě emocionálně trpí
  • Nadávky, ponižování, stres, šikana, izolace, citová deprivace, zanedbanost ve výchově
  • Znaky – plačtivost, smutek, vztek, agrese, deprese
  • Sexuální zneužívání
  • Pohlavní zneužívání, incest, ohmatávání, pornografie, exhibice
  • Znaky – změny chování, náhlý odpor k určité osobě, ztráta zájmu, bolest břicha, pomočování, obtíže s odloučením
  • Zvláštní a ojedinělé formy
  • Systémové týrání a zneužívání – dítě je týrané v několika rodinách za sebou
  • Organizované týrání – děti figurují, jako zboží pro sexuální účely
  • Rituální týrání – týrání v souvislosti rituálů, symboly a náboženstvím

 

Zanedbávání  dětí

znaky :  

  • mají trvale hlad, nedodržují základní hygienická pravidla, chronická únava, omšelé oblečení, znečištěné, zapáchající
  • vyzáblé, pozdní příchody do školy nebo chodí za školu
  • postrádají sociabilní chování, nutkání ke krádežím, útěky z domova
  • neurotické chování, malá sebeúcta



NÁHRADNÍ VÝCHOVNÁ PÉČE

 

  • vzniká odebráním dětí z péče biologických rodičů
  • důvody – úmrtí rodičů, týrání, vlastní rozhodnutí rodičů, afunkční rodina

 

Dělí se:

  • náhradní rodinná péče
  • ústavní péče



 

Náhradní rodinná péče


  • Adopce
  • Osvojení dítěte se všemi pravomocemi jako mají biologičtí rodiče
  1. Zrušitelná
  2. Nezrušitelná 
  • Pěstounská péče
  • Funkce finančního zabezpečení
  • Práva a pravomoce mají biologičtí nebo adoptivní rodiče
  1. Poručnictví 
  • Zajišťují finanční zabezpečení
  • Může být i rodinný příslušník

 

Ústavní péče

 

  1. Dětské domovy 
  • jsou do 18 let, poté domovy na „půl cesty“
  1. Klokánek 
  • je na přechodnou dobu (zejména od 0,5 – 1 roku)
  1. SOS dětské vesničky 
  • areál s byty pro rodiny v ohrožení
  1. Kojenecké ústavy 
  • do 3 let, poté dětský domov 

 

Toto vše řeší pracovníci OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí), který sídlí na každém městském úřadě

 

Co je to OSPOD a z čeho vychází?

  • Odvětví veřejného práva, které vychází z Úmluvy o právech dětí a Listiny
    základních lidských práv a svobod 
  • Cílem je nejlepší zájem, prospěch a blaho dítěte
  • Zaměřuje se na děti a rodiny, kde je nějaký problém
  • OSPOD je bezplatná služba, která je poskytována všem dětem do 18 let

 

Co spadá do oblasti OSPOD?

  • Ochrana lidských práv
  • Rodinné právo 
  • Problematika násilí na dětech 
  • Kriminalita dětí a mládeže a trestní odpovědnost

Pracovníci OSPOD:

  • působí na Městském úřadu
  • pracují s dětmi do 18 let a s jejich rodiči
  • spolupracují se školou, pedagogicko-psychologickou poradnou, lékařem, psychologem, neziskovkami a s policií
  • sociální pracovníci (pracují v terénu a posuzují rodiče) a výchovný kurátor (spolupracuje s policií, zaměření na výchovné problémy dětí)
  • 1 pracovník mývá okolo 150-200 případů ročně

 

OSPOD řeší:

  • výchovné problémy
  • záškoláctví
  • kriminalitu
  • drogy
  • alkoholismus 
  • náhradní rodinnou péči 
  • ústavní výchovu (diagnostické a výchovné ústavy) 
  • diagnostické ústavy
  • 1 – 3 měsíce
  • zkoumá diagnostiku a převýchovu dítěte
  • výchovné ústavy 
  • jsou do zlepšení chování
  • pracovníci se snaží odstranit problém (podobné jako dětské domovy)
  • kolizní opatrovnictví – porozvodové poměry

 

Metody práce OSPOD:

  • Rozhovor s problémovým dítětem a s rodiči
  • Výchovná opatření (diagnostický nebo výchovný ústav)
  • Zastupování mladistvých při soudním řízení

 

Vznik a vývoj vrstevnických skupin, problematika šikany

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Co je skupina?

  • Seskupení lidí, mezi kterými se utvořily určité vzájemné vztahy
  • Některé skupiny člověk vybírá sám (přátelé, kroužky, zájmová sdružení,…), s jinými ho pojí dané podmínky (školní třída, pracovní kolektiv, návštěvníci kina, …)
  • Každý člověk je členem několika sociálních skupin

Sociometrie 

  • Nauka o zkoumání sociálních vztahů a uvnitř struktuře sociálních skupin
  • Ukáže, které osoby si jsou sympatické, nesympatické, kdo je kým přitahován, kdo má vedoucí roli, kdo se podřizuje, kdo je v izolaci, kdo je odmítaný,  apod. → ukáže strukturu sociálních vztahů v dané skupině
  • Lze využít metodu pozorování, individuálního rozhovoru, dotazníku, kresby, posuzovací škály, experimentu
  • Sociometrie zahrnuje různé techniky (nejčastěji sociometrický test)
  • Bývá anonymní

Sociogram – Grafické znázornění vztahů ve skupině (výsledek sociometrie)

 

Vrstevnické skupiny

  • Sourozenci
  • Zájmový kroužek, sportovní oddíl 
  • Parta přátel
  • Škola

 

Sociální skupiny  

  • dle velikosti – malá velká, popř. střední 
  • Malá skupina (2 – max. 30 členů) 
  • komunikace „tváří v tvář“, vzájemná znalost členů 
  • přehledné rozdělení rolí a funkcí  
  • (rodina, sport. družstvo, parta kamarádů) 
  • Velká skupina 
  • není bezprostřední komunikace, nemusí se vzájemně znát 
  • nutná vedoucí osobnost, organizační rámec (školní řád) 
  • např. občané ČR, žáci školy, politické strany 

 

  • dle vlivu na osobnost jedince – primární, sekundární 
  • Primární skupina  
  • významný vliv na formování osobnosti 
  • malý počet členů – intimita vztahů 
  • např. rodina, dětská skupina – parta 
  • Sekundární skupina  
  • má menší vliv na jedince 
  • zřetelná organizační struktura, specifický cíl 
  • např. školní třída, kroužek 

 

  • dle míry organizovanosti – formální a neformální 
  • Formální  
  • postavení členů je určeno, role vymezeny, struktura moci, cíl snažení a metody práce dané 
  • např. školní třída, sportovní družstvo,… 
  • Neformální 
  • proměnlivé vztahy, cíl snažení nespecifický 
  • není dané, kdo za co má zodpovědnost 
  • např. rodina, děti na hřišti 



Postavení členů ve skupině podle oblíbenosti

  • osoby populární – většina skupiny je přijímá a cení si jejich názoru, mají je rádi – hodně se proměňuje  
  • osoby oblíbené  – často v úzkém vztahu s populárními; mluví se všemi ve skupině 
  • osoby akceptované  – patří do skupiny, ale neprojevují se  
  • osoby trpěné – skupina je nemá ráda 
  • osoby mimostojící  – sami odmítli, nebo skupina je odmítá  

 

Postavení členů ve skupině podle autority

  • Vůdcové – určují pravidla a komunikaci, pozice ostatních 
  • Aktivní členové – prosazuje názor vůdce, úzce s ním spolupracuje; usiluje o místo vůdce 
  • Závislí členové – poslouchají vůdce, splňují úkoly, nehádají se s ním 
  • Pasivní členové – nepomáhají, nevyjadřují se, nehádají se, jen čekají, co se stane (mohou být oběti šikany) 
  • Okrajoví členové – nepatří do skupiny a nikdo je nepočítá, nulová autorita, žádná moc 

 

Vývoj skupiny

  • Formování 
  • Vůdce skupiny je již určen 
  1. Bouření 
  • členové se snaží prosadit své ambice 
  1. Normování 
  • Již jsou stanoveny všechny pozice a role
  • Skupina působí jako jednotka a celek 
  1. Vykonávání 
  • Skupina je plně soustředěna na výkon 
  1. Ukončení 
  • Skupina se buď rozpadá odchodem některých členů, nebo přímo zaniká 

ukončením výkonu. 

 

Formy práce ve skupině

Spolupráce – rozdělení rolí a činnosti 

Soutěžení – využívá se pro zkvalitnění výkonu skupiny 

Rivalita – vítězství jednoho člena jde na úkor druhého

 

Sociální interakce

  • Vyhledávání přítomnosti druhých lidí je pro člověka běžné 
  • Máme potřebu:  
  • Navazovat a budovat vztahy 
  • Sdílet svoje radosti a starosti 
  • Porovnávat se s ostatními 
  • Dostávat zpětnou vazbu našeho chování         

Proč chceme být sami? 

  • Potřebujeme se stýkat s lidmi, ale občas potřebujeme klid 
  • O něčem přemýšlet 
  • Vyrovnat se s náročnou situací,  odpočinout od ostatních 

interakce = vzájemné působení 

 

Šikana= jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka

   či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci

 

Znaky šikany 

  • Je cílené vůči jedinci nebo skupině žáků (= oběti) 
  • Záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit = je úmyslná 
  • Je obvykle opakovaná, často dlouhodobá 
  • Oběť se mu neumí bránit a dlouhodobě trpí. 
  • Stupňovaná šikana – postupně vrcholící ubližování oběti (posměšky, pomluvy, zavírání na WC, ničení věcí – fyzické napadení, ublížení na zdraví) 
  • Latence – skrytá, utajená šikana 

Formy šikany 

  1. Verbální šikana – urážení, zesměšňování, nadávání 
  2. Nonverbální šikana – sprostá a ponižující gesta určená oběti 
  3. Tělesná šikana – fyzické napadání (štípání, šťouchání, kopání, fackování,…) 
  4. Krádeže a ničení věcí 
  5. Vydírání a manipulace 
  6. Pomluvy – šíření negativních informací o oběti 
  7. Šikana vyloučením – bránění oběti, aby se účastnila společenských akcí (kino, výlety,soutěže) 
  8. Telefonická šikana – otravování a rušení přes telefon (blíží se ke kyberšikaně) 

Agresor – chlapci i děvčata  

  • mají potřebu ovládat druhé, bezohledně se prosazovat, touží po moci, chtějí být vůdci
  • rádi se předvádějí

typy agresorů

  • hrubý, impulzivní, kázeňské problémy (agrese a brutalita u rodičů)
  • slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný, šikana cílená, beze svědků (výchov. Vojenským řádem bez lásky)
  • srandista, značná sebedůvěra, šikanuje pro zábavu

 

Proč  to  dělají ?

– mají nedostatek rodičovské lásky, sami jsou doma ponižování, bití, jsou lhostejní,

  nepřátelští, násilnosti jsou jim tolerovány, nemají žádné zájmy

Fáze šikany 

  • Zrod ostrakismu
    1. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. 
    2. Odlišuje se od ostatních 
    3. Není oblíbený a není uznávaný ostatními 
    4. Vzbuzuje negativní pocity spojené s nejistotou 
    5. Vyvolává obranné reakce – nadávky, pomluvy, zesměšňování – přímá, slovní agresivita 
    6. Neodpovídání na otázky, pozdrav – nepřímá agresivita 
    7. Izolace oběti, drobné intriky 
    8. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky. 


  • Fyzická agrese a přitvrzování manipulace 
      1. Vzorce chování z 1. stupně se stupňují 
      2. V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. 
      3. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity – například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. 
      4. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. 
      5. Agresoři se odhodlají k fyzickému útoku 
      6. Vychutnávají si pocit moci nebo strachu oběti a to jim přináší úlevu. 
  • Vytvoření jádra 
    1. Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. 
    2. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. 
    3. Začíná systematická šikana 
    4. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. 
    5. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. 
    6. Probíhá dělení žáků ve skupině (třídě) na silné a slabé. 
  1. Přijetí 
  1. Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. 
  2. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo norem agresorů
    se mu dokáže postavit. 
  1. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. 
  2. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. 
  3. Porušování norem se trestá 
  • Totalita neboli dokonalá šikana 
    1. Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. 
    2. Šikanování se stává skupinovým programem. 
    3. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. 
    4. Skupina je rozdělena na vládnoucí a na ovládanou skupinu 
    5. Je vytvořena skupinová ideologie, která ospravedlňuje a odůvodňuje chování vládnoucí podskupiny 
    6. Porušování všech norem násilí je vládnoucí skupinou považováno za normální 
    7. Násilí se stupňuje ve frekventovanosti i používání síly, přechází v brutalitu 
    8. Oběti předstírají nemoci, chodí za školu, utíkají z domova, sebepoškozování, sebevražda 
    9. Vítězí totalita a role jsou rozděleny na otrokáře a otroky 
    10. Objevuje se psychická manipulace, nabývá charakteru hypnózy a působí přes vědomí a nevědomí člověka – Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. 

 

 

Osobnost oběti 

  • Oběti slabé s tělesným handicapem – děti tělesně slabé, handicapované, obézní, děti s jinou barvou pleti 
  • Socioekonomická odlišnost – děti ze sociálně slabých rodin, které si nemohou dovolit koupit věci, které mají ostatní, nemohou trávit volný čas jako vrstevníci, nemohou se značkově oblékat 
  • Oběti s psychickým handicapem – viditelná bojácnost, nízká sebedůvěra, sebekritičnost, přecitlivělost, ale také různá míra inteligence – jak výrazně snížená, tak i vysoce nadprůměrná 
  • Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny (nový žák, spolupracovník). 



Projevy chování, které mohou svědčit o šikaně:

  • dítě je často samo, je nejisté, má-li promluvit před třídou, působí smutně, zhoršuje se jeho prospěch, má poškozené věci, odřeniny – nedovede je uspokojivě vysvětlit, ve škole vyhledává blízkost učitelů 
  • ze školy chodí hladové
  • usíná s pláčem, křičí ze snu
  • žádá o peníze a nedokáže zdůvodnit jejich potřebu
  • je neobvykle agresivní
  • zdržuje se doma více, než mělo ve zvyku

 

Postup rodičů:

  1. Poskytnout dítěti maximální oporu
  2. Oba rodiče navštíví ředitele školy a třídního učitele
  3. Podle situace ve škole a dalších okolnostech uvažovat o dalších opatřeních



Strategie vyšetřování a řešení šikany ve škole 

Odhalení šikany bývá obtížné (strach, obětí a pachatelů a dalších účastníků). Strach vytváří prostředí „solidarity“ agresorů. Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stádia a formy šikany. 

 

  1. Odhad závažnosti – stádia onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování 
  2. Rozhovor s informátory a oběťmi 
  3. Nalezení vhodných svědků 
  4. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky 
  5. Ochrana oběti 
  6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi 
  7. Výchovná komise (případné oznámení Orgánu sociálněprávní ochrany dětí – OSPOD) 
  8. Rozhovor s rodiči oběti 
  9. Práce s celou třídou 



Výchovné a preventivní opatření 

  • Napomenutí a důtka třídního učitele 
  • Důtka ředitele školy 
  • Podmínečné vyloučení a vyloučení ze školy (ne na ZŠ) 
  • Snížené známky z chování 
  • Převedení do jiné třídy 
  • Pro nápravu situace nutno spolupracovat s celým kolektivem 
  • Nutno vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi (mlčící většina) 

 

Negativní role učitele 

  • Chrání agresora (premiant třídy, vlivní rodiče)
  • Špatný postup při řešení šikany 
  • Popírá výskyt šikany 
  • Zavírá oči při řešení problémů ve skupině 



Psychické následky šikany

  • Snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy
  • Nízké sebehodnocení, špatný vztah ke škole a k lidem
  • Stálé napětí, špatná nálada a smutek
  • Úzkostné stavy, strach vedoucí k poruchám spánku
  • Zvýšení únavnosti a neúspěchu ve studiu i v soukromém životě 

 

Zdravotní následky

 

  • Úrazy způsobené vzájemným násilím (zlomeniny, pohmožděniny, otřesy mozku)
  • Totální vyčerpání organismu (pokud šikana trvá měsíce a roky)
  • Rozvoj psychosomatických onemocnění (např. astma, alergie, poruchy trávení, poruchy spánku, bolesti hlavy)
  • Zvýšené riziko závažných onemocnění v dospělosti 

 

Sociální následky

  • Zhoršení prospěchu (jak u oběti, tak u agresora) o Členství v rizikových partách
  • Kriminální jednání
  • U děvčat krutost k vlastním dětem
  • Narušený charakter
  • Ztráta iluzí o společnosti

Sociálně patologické jevy látkové, systém prevence

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

  • Závislost patří k člověku od nepaměti, po staletí s ním existovala a vyvíjela se a po staletí se člověk snaží tuto vlastnost dostat pod kontrolu. 
  • Jde o stav, kdy člověk není schopen opakovaně kontrolovat své chování.
  • Závislost kombinuje biologické, psychologické (struktura osobnosti – např. odolnost a schopnost přizpůsobivosti na zátěž a stres) i sociální vlivy (prostředí, rodina, sociální klima), které ovlivňují její vznik, vývoj a projevy. 

Látkové závislosti Alkoholismus + drogová závislost

Užívání psychoaktivních látek může mít různou formu:

  • Experimentální (chtějí si to jen vyzkoušet)
  • Rekreační (např. na diskotékách)
  • Symptomatická (ke zmírnění psychických či fyzických potíží)
  • Nebo trvalá. 

Dlouhodobé užívání návykových látek sebou nese výskyt:

  • různých onemocnění, zdravotních problémů, ale i sociální důsledky, např. ztrátu přátel, rozpad rodiny, nezaměstnanost, bezdomovectví, a dokonce i zatčení. 

Závislost lze diagnostikovat, pokud se u jedince objeví současně minimálně  z následujících charakteristik : 

  • silná touha užít látku, problematické sebeovládání a sebekontrola v souvislosti se zneužíváním látky, výskyt příznaků spojených s odvykáním nebo při omezení přísunu látky, zjištění nutnosti zvyšujícího se množství látky, postupné zanedbávání ostatních činností a zájmů ve prospěch užívané látky, přetrvávající užívání látky i přes prokazatelnost škodlivosti a následky v oblasti sociální, psychické, zdravotní. 

Alkoholové závislosti 

= Alkohol patří mezi nejrozšířenější a nejčastěji užívanou látku.

  • Kromě účinků fyziologických, jako jsou rozšířené cévy, zrudnutí, pocit horka, zrychlení dýchání a srdeční činnosti, zvracení, bolesti hlavy, vyvolává alkohol také psychologické účinky – u některých jedinců uvolňuje napětí, zvyšuje pocit sebejistoty, dodává odvahu a zlepšuje náladu.
  • Závislost na alkoholu se obecně nedá vyléčit. Jakmile dosáhneme diagnózy závislosti, tak ji máme na do smrti –  můžeme být závislý aktuálně abstinující. I po 30 letech abstinence člověk může spadnout zpátky do závislosti – mozek si ho pamatuje!
  • V rámci léčby se postupuje NESMÍM! NEMŮŽU! NECHCI!
  • Veškerá léčba je směřována na doživotní abstinenci
  • Po 24 hodinách začíná abstinenční stav: je velmi podobný chřipce, není života ohrožující, je nepříjemný, zvýšení krevního tlaku, třes, křeče, pocení, bolest hlavy, oteklé prsty
  • Anonymní alkoholici – existuje i anglická skupina pro zahraniční obyvatele, tyto skupiny jsou stále naplněny ženy a muži zvlášť
  • Problémy s alkoholem nejsou místně přístupné – léčit se může kdykoliv a kdekoliv – musí absolvovat detoxikační pobyt před léčebnou- cca týden je hospitalizovaný- kontrola abstinence- nezbytné vyčištění organismu od alkoholu po projití abstinenčních příznaků- do léčebny musí nastoupit čistý, 2/3 lidí po hospitalizaci začne opět pít

Čtyři stádia

  • počáteční (prealkoholické) stádium – jedinec si uvědomuje, že jeho pití je jiné než u ostatních a přináší mu úlevu od problémů, které ho tíží, z těchto důvodů zvyšuje četnost a frekvenci pití.
  • stádium varovné– zvyšuje se tolerance k alkoholu, stoupá jeho spotřeba a dochází k narušení kontroly nad pitím, začíná se za své chování stydět, vyčítá si ho. 
  • stádium rozhodné – tolerance na alkohol stále stoupá, narůstají konflikty, chybí jakákoli kontrola a jedinec potřebuje alkohol již denně, dochází k rozpadům vztahů a ke změně 
  •  konečné stádium – začíná se snižovat tolerance na alkohol, rychle se opije, konzumace je nepřetržitá a objevují se zdravotní a psychické problémy, které vedou k chátrání a sociálnímu úpadku. 

Důsledky 

  • Dlouhodobé požívání alkoholu způsobuje změny na mozku – dochází ke snížení objemu mozkové tkáně a následnému omezení jejich funkcí.
  • Pokud jedinec abstinuje, může dojít k opětovnému částečnému zlepšení těchto funkcí.
  • Při snížení nebo vysazení alkoholu dochází u jedince k abstinenčním příznakům, jako je tachykardie, zvýšení krevního tlaku, pocení, objevují se úzkosti, deprese, neklid.
  • Dlouhodobá konzumace alkoholu způsobuje poruchy paměti a úpadek inteligence do takové míry, že můžeme hovořit o alkoholové demenci 

Primární prevence spočívá ve výchově.

 

drogové závislosti 

Drogová závislost nevzniká ihned (avšak rychleji než u alkoholu), ale většinou probíhá v následujících fázích:

  • první experimentální stádium – užívání je občasné (chtějí si to vyzkoušet), droga přináší jedinci příjemné prožitky, pomáhá mu uniknout realitě, problémy se zvládají lépe, 
  • druhé stádium příležitostného užívání – drogu užívá, protože mu pomáhá lépe přežít osobní a sociální problémy, vyvádí ho z nudy, jedinec zatím není na droze závislý.
  • třetí stádium pravidelného užívání – jedinec drogu užívá stále častěji, začíná být lhostejný ke všemu, kromě drogy, již mu nezáleží na okolí, rozpadá se mu rodina, ztrácí zaměstnání
  • čtvrté stádium představuje návyk a závislost – dochází k somatickým (poškození orgánů, snížení imunity atd.) nebo psychickým změnám, které jsou patrné na první pohled, zájem je soustředěn jen drogu, sociální vazby neexistují, kromě těch na další narkomany. 

Druhy drog

Opioidy

  • Heroin, kodein, uměle vytvořený metadon, braun, morfium/opium
  • Akutní intoxikace heroinem – vždy život ohrožující stav
  • Většinou člověk neodhadne látku, její čistotu anebo je to cílená intoxikace (zlatá dávka)

Projevy: silné ovlivnění srdeční a dýchací aktivity, celkový útlum, zpomalené reakce

Léčba: léčba akutní intoxikace-podává se antidota – látka, která vyplavuje heroin z těla aniž by působil, riziko smrti předávkováním

Abstinenční stav: velká tělesná závislost, vzniká po několika hodinách až dnech, podobné chřipce, ale mnohem horší

 

Kanabinoidy

  • Marihuana, hašiš 
  • Marihuana – akutní intoxikace – otupělost, ztráta koncentrace, ztráta výkonnosti, narušená paměť
  • Rozdíl v kvalitě – hippies a současnost, v současnosti více devastující, jiná koncentrace
  • Závislost je sporná, když už tak psychická

Odvykací stav: pocity napětí, neklid, nesoustředěnost, deprese, podrážděnost

Obecně kanabinoidy: potlačují dávivý reflex, ovlivňují práh bolesti, zvyšují chuť k jídlu

 

Stimulancia ( kokain, pervitin )

Kokain

  • Rizika závislosti jsou minimální, spíše nárazová droga 
  • Je velmi drahá, není určena k pravidelnému užívání, většinou jako doplněk
  • Psychická závislost

Projevy: euforie, excitační stav, vystřízlivění je spojeno s útlumem

 

Pervitin

  • Vysoce návykové a nebezpečné látky
  • Závislost může vzniknout po jednorázovém užití!
  • Hodně se podobá kokainu-pocit euforie
  • Bere se v tahu a následně období letargie, kdy dospává, dojídá se, tělo odpočívá a dobíjí energii a pak znovu
  • Problémem je FINANČNÍ DOSTUPNOST a RŮZNÁ MOŽNOST APLIKACE -perorální(ústně), intravenózně (injekce, šňupání)

Odvykací stav: útlum a deprese, sebevražedné tendence, preventivně antidepresiva, podobná léčba jako u heroinu

 

Halucinogeny

  • LSD, houbičky-lysohlávky
  • Pokud je trip (látky) dobře navázaný – příjemný s barevnými halucinacemi, fantazie apod.
  • Pokud je trip špatně navázaný-nepříjemná intoxikace-těžké halucinace, pocity rozpadnutí mozku, zbláznění, těžká paranoia, ohrožující
  • Závislost sporná
  • Mohou se objevovat flashbacky (vzpomínky)

Prevence je považována za nejefektivnější formu boje proti sociálně patologickým jevům. Podílí se na ní lékaři, psychologové, pedagogové, sociologové a organizátoři veřejného života.  

 

  1. Primární = Soustředí se na celou společnost a jejím cílem je předcházet sociálně patologickému chování a vést ke zdravému životnímu stylu. Dělí se

a) specifickou, zaměřující se přímo na určitý sociálně patologický jev 

b) nespecifickou, která obecně podporuje zdravý životný styl a zdravé sociální chování.   

Jak postupovat: 

  • výchova (důsledná, podnětná)
  • rodina (styl výchovy, bezpečí, komunikace) 
  • škola (pozitivní komunikace, mimoškolní nabídka) 

 2. Sekundární  = Sekundární prevence je určena ohroženým jedincům či funguje jako včasná intervence. Pod sekundární prevenci spadají především linky důvěry, krizová centra či psychologické poradny. Tyto instituce mají poskytnout psychologickou péči, poradenství či krizovou intervenci.  

Jak postupovat: 

  • podezření na některý z jevů 
  • vyšetření situace 
  • oznámení (rodina, škola, policie) 
  • konkrétní pomoc jedinci 

 3. Terciární = Terciární prevence se zabývá jedinci, u kterých se již sociálně patologický jev rozšířil, a má předejít dalším škodám, popřípadě opakovanému propuknutí jevu. Terciární prevenci sociální patologie poskytují psychiatrické ústavy nebo léčebny závislostí.  

Jak postupovat: 

  • zaměření na jedince, u kterého se negativní jev již objevil 
  • léčení, terapie 
  • zmírnění následků 

Sociálně patologické jevy nelátkové, systém prevence

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

= je souhrnné označení pro nezdravé, abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, které nejsou v souladu s morálními, sociálními či právními normami společnosti

POJMY

  • Vandalismus = poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku
  • Látková závislost = drogová závislost, alkoholismus, tabakismus
  • Delikvence = obecně činnost porušující zákonné nebo jiné normy chování a způsobující společnosti nebo jednotlivci újmu.
  • Kriminalita = páchání přestupků nebo trestných činů popsaných trestním zákonem.
  • Sexuální aberace = sexuální úchylka či odchylka = chování, které vybočuje z hranic stanovené normality.
  • Záškoláctví = porucha chování, která může být spjata s negativním přístupem ke škole. Za záškoláctví je podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy považována neomluvená absence žáka základní či střední školy ve škole. Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku.
  • Lhaní = neříkání pravdy – je třeba rozlišit fantazijní lhaní od lhaní s prospěchem
  • Prostituce = forma poskytování sexuálních úsluh za peníze nebo za jinou úhradu
  • Týrání = tělesné ubližování
  • Zanedbávání = nedostatek péče, což způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte anebo dítě ohrožuje. Tělesné zanedbávání – neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením.
  • Zneužívání = špatné nebo nesprávné zacházení s člověkem, zvířetem, systémem, pravomocí nebo objektem.
  • Násilí = záměrné použití nebo hrozba použití fyzické síly proti sobě samému nebo jiné osobě 
  • Šikanování = záměrné a opakované chování, jehož cílem je ublížit, ohrozit, zastrašovat či ponižovat jiného člověka, případně skupinu lidí.
  • Xenofobie = strach z cizinců spojený s pocitem ohrožení a nedůvěry. Xenofobní chování je založeno na rasových, etnických, kulturních a náboženských předsudcích.
  • Rasismus = je přesvědčení, že někdo tím, že má určité biologické znaky vlastní některé lidské rase, je méně nebo více hodnotným než ostatní, kteří tyto znaky nemají.
  • Intolerance = neobvyklá reakci těla na určité potraviny, která se může projevovat mnoha způsoby.
  • Antisemitismus = nenávist vůči Židům
  • Ohrožení mravnosti = je trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že:
  1. svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu
  2. umožní ji vést zahálčivý nebo nemravný život
  3. závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu mladší než osmnáct let

nebo ten, kdo umožní, byť i z nedbalosti, osobě mladší než osmnáct let hru na hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry. Taktéž podávání alkoholu a návykových látek nezletilému dítěti.

  • Divácké násilí = násilné či jinak nebezpečné chování diváků v souvislosti se sportovním utkáním.
  • Sexuální zneužívání dětí = nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti i chování.
  • Syndrom CAN = Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte 
  • Porucha přijmu potravy = jsou psychická onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatovité přejídání (vlčí hlad) .
    Často se může stát, že se tyto nemoci střídají, např. přejedení zvracení hladovka přejedení. Lidé často popisují PPP jako bludný kruh nebo kolotoč.
  • Sebepoškozování = záměrné ubližování sám sobě
  • Sebevražda = čin, kterým člověk úmyslně zapříčiní vlastní smrt

CO JE TO PSEUDOPROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ?

  • Je spojené s partou
  • Např. závadové party, patologické názorové proudy (punk, anarchy, skinheads, neofašismus, ekoterorismus), pohlavní promiskuita, pohlavně přenosné nemoci, prostituce, squatteři, rowdies (fanouškové), hackeři (internetoví piráti), náboženské sekty 

PŘÍČINY TĚCHTO JEVŮ

  • Na sociálně patologické chování má vliv řada různých biopsychologických faktorů, příčiny jejich vzniku označujeme za multifaktoriální. 
  • Teorií příčin vzniku je mnoho. 

a) Vliv prostředí (rodina, skupiny, vrstevníci)

b) Duševní porucha

c) Vyčlenění z prostředí

  • narušené rodinné prostředí, patologický jev v rodině, nefunkční rodina, náročné životní situace, nevhodné výchovné styly, touha po dobrodružství (vrstevníci), vliv party, gangů (jedinec nemá koníčky), potíže ve škole-neúspěch, šikanování, vliv médií, počítačových her, internetu, stres

DŮSLEDKY TĚCHTO JEVŮ

a) PŘÍMÝ VLIV NA JEDINCE 

  • zdraví, plodnost, sebedůvěra, vztahy, výkonnost, nadání, deprese, kvalita života, ochuzení, izolace

b) VLIV NA PROSTŘEDÍ A OKOLÍ 

  • rodina, vztahy, dluhy, ztráta zaměstnání, vězení

 

PREVENCE

  • Prevence je považována za nejefektivnější formu boje proti sociálně patologickým jevům.
  • Podílí se na ní lékaři, psychologové, pedagogové, sociologové a organizátoři veřejného života. 

 

  • Primární

Soustředí se na celou společnost a jejím cílem je předcházet sociálně patologickému chování a vést ke zdravému životnímu stylu. Dělí se na:

  1. specifickou, zaměřující se přímo na určitý sociálně patologický jev
  2. nespecifickou, která obecně podporuje zdravý životní styl a zdravé sociální chování.  

Ve školství k primární prevenci slouží tzv. Minimální preventivní program, který si každé školské zařízení vytváří samo   je to komplexní program aktivit a spadá pod něj vzdělávání žáků v rámci vyučování, ale stejně tak i školní nabídka volnočasových aktivit. 

Jak postupovat:

  1. výchova (důsledná, podnětná)
  2. rodina (styl výchovy, bezpečí, komunikace)
  3. škola (pozitivní komunikace, mimoškolní nabídka)

 

  • Sekundární

Sekundární prevence je určena ohroženým jedincům či funguje jako včasná intervence. Pod sekundární prevenci spadají především linky důvěrykrizová centra či psychologické poradny. Tyto instituce mají poskytnout psychologickou péči, poradenství či krizovou intervenci. 

Jak postupovat:

  1. podezření na některý z jevů
  2. vyšetření situace
  3. oznámení (rodina, škola, policie)
  4. konkrétní pomoc jedinci

 

  • Terciární

Terciární prevence se zabývá jedinci, u kterých se již sociálně patologický jev rozšířil, a má předejít dalším škodám, popřípadě opakovanému propuknutí jevu. Terciární prevenci sociální patologie poskytují psychiatrické ústavy nebo léčebny závislostí

Jak postupovat:

  1. zaměření na jedince, u kterého se negativní jev již objevil
  2. léčení, terapie
  3. zmírnění následků
  4. eliminace recidivy

Pedagogika volného času, školská a mimoškolní zařízení

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

volný čas 

  • Volný čas je doba, kdy člověk koná činnosti podle své vůle takovou intenzitou, aby si odpočinul, bez záměru produktivity pro prospěch společnosti
  • Volný čas můžeme identifikovat jako časový úsek, charakterizovaný nezávislostí na pracovní době, svobodou konání, nezávislostí a rozhodovací kompetentností
  • funkce volného času: 
    •  odpočinek a rekreace (poslech hudby, spánek,vyprávění, vycházka…)
    • rozvoj talentu a aktivní životní styl
    • zájmové činnosti (výchovně-vzdělávací, podpora seberealizace, socializační…)

 

  • školní zařízení
  • základní umělecká škola (zuš)
    • druh školy základy vzdělání v uměleckých oborech (hudební, umělecké, tanečním, literárně-dramatickém)
    • dříve lidové škola umění(=Liduška)
    • v roce 2010 vydán MŠMT ČR RVP pro zuš = sjednocení výuky v ČR
    • neposkytují stupeň vzdělání 
    • přïpravují žáky na studium na středních nebo vysokých školách uměleckého nebo pedagogického charakteru, nejsou nutným předpokladem pro přijetí na tyto školy
  • školní družina
    • pro výchovu mimo vyučování 
    • navštěvování není povinné, rodiče se mohou rozhodnout
    • placená služba = školné 
    • výchova, vzdělávání, rekreace, sportovní a zájmové činnosti 
    • přednostně určena žákům 1.-5. třídy
    • dělí se na oddělení
  • mimoškolní zařízení 
  • dům dětí a mládeže (DDM)
    • pravidelná x příležitostná činnost 
    • Výchovně vzdělávací činnost v zájmovém vzdělávání uskutečňuje pravidelnou nebo příležitostnou 
    • zřizovatel obec, školský úřad, církve, soukromý subjekt
    • kroužky
  • středisko volného čase
    • poslání: motivovat, podporovat a vést děti, žáky a studenty k rozvojí osobnosti 
    • k rozvoji odborných a klíčových kompetencí 
    • zejména ke smyslu plnému využití volného času
    • vykonávají činnost i ve dnech kdy není škola 
    • pro všechny věkové kategorie
    • organizují: tábory, kroužky, vzdělávací akce, výukové programy pro školy, prevence, vzdělávání pedagogů…

 

  • zájmový kroužek
    • prostor pro seberealizaci, zábavu 
    • rozvoj dovedností 
    • sportovní, kreativní…
    • placené 
    • pravidelný 
    • ve škole/DDM 
  • kurz 
    • jazykové, sportovní 
    • na závěr často zkouška 
    • rekvalifikační 
    • výsledkem bývá certifikace, osvědčení 
  • tábor 
    • pro děti a mládež
    • o letních prázdninách 
    • můžou být zaměřené (sportovní, umělecký, koňské…)
    • pořádá DDM/Skaut/ jiná organizace 
  • příměstský tábor 
    • děti na noc odjíždí domů

Speciální pedagogika, speciálně pedagogická diagnostika

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Definice

Vědní disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a celkovým rozvojem znevýhodněných osob. Jejím cílem je dosáhnout nejvyšší míry sociální integrace, tj. začlenění a uplatnění ve společnosti. Předmětem jsou jedinci se specifickými potřebami.

Klasifikace

  • Typ
    • Orgánové
    • Funkční
  • Intenzita
    • Lehké
    • Střední
    • Těžké
  • Příčina/doba vzniku
    • Vrozené
    • Získané

Etiologie

Zabývá se vznikem vad a poruch. Umožňuje hledání adekvátních forem prevence, terapie, nápravy a prognózy.

Příčiny

  • Riziko je vázané na určité období ontogeneze
  • Vnitřní
    • Genetické
      • Chromozomální aberace (poškození chromozomální výbavy, nezávislé na dědičných vlivech)
      • Genové mutace (dědičně přenosná změna genetických informací)
    • Ostatní
      • Dispozice (dědičné, projeví se pouze při výskytu určitého spouštěcího vlivu)
      • Změněná reaktivita (změna citlivosti na běžné podněty, např. alergie, anafylaxe, astma…)
      • Problémy imunity
  • Vnější
    • Prenatální
      • Faktory negativně ovlivňující jedince v období od početí do porodu
      • Fyzikální (úraz, škodlivé záření…)
      • Chemické (působení jedů, některých léků, drog…)
      • Nutriční (nesprávná výživa)
      • Biologické (virové a bakteriální infekce)
      • Psychické a sociální (stres, sociálně patologické prostředí)
    • Perinatální
      • Negativní a rizikové okolnosti během porodu nebo krátce po narození
      • Mechanické poškození plodu
      • Nedostatek kyslíku (hypoxie, asfyxie)
      • Infekce
      • Jiné komplikace
    • Postnatální
      • Všechny reálně možné příčiny vzniku vad a poruch v období po narození
      • Jde o stejné negativní vlivy jako v prenatálním období, které však už působí na organismus jedince přímo

Prevence

Souhrn opatření k předcházení vzniku mentálních, fyzických a smyslových poruch nebo zamezení trvalému postižení. Snažíme se předcházet vrozeným i získaným vadám a poruchám a uskutečňuje se v různých stupních s různým cílem.

Zaměření se na prevenci je trendem moderní medicíny a genetiky.

  • Primární
    • Prvotní, předcházení vzniku určitého jevu pomocí eliminace vyvolávajících faktorů
  • Sekundární
    • Ochrana reálně ohrožené osoby před objeveným vlivem
    • Práce s rizikovou skupinou
  • Terciární
    • Snaha zamezení dalšímu zhoršení stavu
    • Snižování rizika sociálního vyloučení osob a prohlubování jejich handicapu
  • Kvartérní
    • Novodobý pojem
    • Prevence zbytečného vyšetřování a nadměrného léčení, které mohou ohrozit bezpečí pacienta a zbytečně vyčerpat zdroje na léčbu potřebných pacientů

Diagnostika

Komplexní proces poznávání, posuzování a hodnocení potřeb a možností postiženého člověka. Vyžaduje spolupráci více odborníků (komplexnost), rodiny a školy.

Zaměřuje se na jedince se speciálními vzdělávacími potřebami (osoby s postižením), rozpoznávání podmínek prostředků a efektivity výchovy, vzdělávání a celkového rozvoje osobnosti. Snaží se o enkulturaci klientů, enkulturace je proces včlenění jedince do kultury a zvnitřnění jejích hodnot.

Důležité je co nejpřesněji rozpoznat problém, čímž se snižuje riziko omylu a záměny vady.

Vyhledávání využitelných možností dalšího rozvoje (pozitivní orientace), diagnostika schopností, vědomostí, dovedností, možností komunikace, sociability, přizpůsobivosti. Diagnóza není vždy nutná, postačí dílčí hodnocení nebo prognóza.

Metody:

  • Anamnéza (osobní, rodinná, školní)
  • Pozorování
    • Záměrné/nezáměrné
    • Krátkodobé/dlouhodobé
  • Rozhovor
  • Dotazník, test (psychologický, pedagogický, didaktický)
  • Metody ověřování vědomostí a dovedností (písemné/ústní)
  • Analýza výsledků činností
    • Rozbor úkolů
    • Posuzování výtvorů
  • Přístrojové metody

Speciální diagnostika doplňuje komplexní diagnostický přístup.

Oblasti zaměření:

  • Motorika
  • Percepce (vnímání)
  • Komunikace
  • Rozumové schopnosti
  • Lateralita
  • Prostorová a časová orientace
  • Sociální faktory
  • Tělesné a psychické charakteristiky
  • Chování
  • Úroveň schopností a dovedností
  • Školní zralost a připravenost

Terapie

  • Rehabilitace
    • Časově ohraničený proces
    • Umožňuje dosažení optimální úrovně pro nezávislost
    • Opatření určená pro kompenzaci
    • Celkové obnovení schopností
  • Terapie
    • Odborný postup
    • Léčebný efekt, dosažení výchovně-vzdělávacích cílů
    • Úspěšnost závislá na kvalitní diagnóze
  • Náprava
    • Specifický postup
    • Snaha o odstranění nebo zmírnění konkrétní vady či poruchy
  • Kompenzace
    • Náhrada porušené, nevyvinuté nebo zaniklé funkce jinou

Poradenství

  • Školská poradenská zařízení
    • Pedagogicko-psychologické poradny
    • Speciálně-pedagogická centra
    • Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami
  • Pro dospělé klienty
    • Nestátní neziskové organizace, spolky
    • např. iPoradna.cz

Problematika integrace, práce s nadanými dětmi

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Integrace

  • jde o začlenění osob do většinové společnosti a jejího každodenního života
  • je to schopnost naučit se správně žít, cítit se přijatý a identifikovat se se společností
  • týká se převážně lidí a skupin, kteří se od ostatních liší 
  • je proto nutné těmto lidem pomáhat a podporovat je
  • nejdůležitější role správná motivace jedince
  • ze sociálního hlediska – jedinci se znevýhodněním tvoří menšinovou skupinu, která se nachází v diskriminované pozici a je na ní vyvíjen velký tlak
  • tohle může způsobit pokusy jedince zapírat svůj handicap či odlišnost a snahu odtahovat se od menšiny, ke které náleží.
  • Proces integrace lze rozdělit na dva různé přístupy:
  • Přístup asimilační – pravidla soužití určuje hlavní společnost a je na daném jedinci, zdali se přizpůsobí
  • přístup je nevhodný pro jedince, ale pro společnost snazší
  • Přístup koadaptační – odlišnost jedince je i problémem společnosti
  • dochází k odstraňování bariér a přizpůsobování se obou stran
  • vyžaduje větší náročnost, avšak je pro společnost mnohem výhodnější

Inkluze x Integrace

  • proces, ve kterém nedochází k vyčleňování znevýhodněných jedinců 
  • přirozená integrace
  • nastavení podmínek pro vzdělávání pro všechny
  • týká se to především – lidí s handicapem, příslušníků etnických a kulturních menšin, uprchlíků a přistěhovalců, osob které byly dočasně ze společnosti vyloučeni – delikventi, vězni
  • základním problémem –  inkluze národních menšin = tyto menšiny mají leckdy jiné hodnoty a vzdělávání nemusí patřit mezi ty nejvyšší – proto se může stát, že ze sociálně vyloučených lokalit základní či mateřskou školu vůbec nenavštěvují- to však může být způsobeno nízkými příjmy, které rodiče těchto dětí mají
  • cílem inkluze – zabránit okolnostem, které vedou k sociálnímu vyloučení
  • opakem – sociální exkluze (vyloučení)

Asistent pedagoga

  • pomocník pedagoga
  • určitou mírou se může podílet na vzdělávacím procesu jak ve škole tak i mimo ni
  • podílí se na podprůměrným vzděláním a integraci žáka se sociálním nebo s  kulturním znevýhodněním, žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a také žáka mimořádně nadaného
  • podle pokynů pedagogy pomáhá žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo i ostatním žákům ve třídě
  • vyšší úroveň činnosti – vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě, ve které jsou vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo ve škole s integrovanými žáky
  • nižší úroveň činnosti – vykonává pouze pomocné výchovné práce ve škole nebo školském zařízení
  • druhy asistentů – Pedagogický asistent pro celou třídu, Pedagogický asistent pro jednotlivého žáka, Asistent pro skupinovou práci ve třídě, Asistent u žáka s postižením autistického spektra a LMP, Asistent u žáka s tělesným postižením, Asistent u nadaného a mimořádně nadaného žáka
  • asistent pedagoga x osobní asistent – osobní asistent není placený školou 

Práce s nadanými dětmi = děti s nadprůměrnou inteligencí (nad 110)

  • obohacování – rozšiřování a prohlubování učiva
  • akcelerace – urychlování
  • dětem může napomáhat asistent pedagoga

metody ve vyučování 

  • metody objevující – postup, při němž je žákům nové učivo předkládáno formou problémové úlohy, jejíž řešení vede k poznání pravidla a jeho zobecnění
  • metody více podnětné – redukují mechanický nácvik v procvičování a upevňování učiva na minimum prostřednictvím nejednoznačných zadání, paradoxů, rébusů a hádanek
  • metody samostatné práce – kladou požadavek na maximální aktivizaci a vytíženost žáka i na zájem pedagoga o práci žáka
  • brainstorming
  • projektová výuka

vyučování

  • homogenní školy – školy ve kterých jsou třídy s pouze nadanými dětmi
  • skupinová forma – umístění nadanějších dětí z daného ročníku do jedné třídy spolu s běžnými žáky Tato forma umožní vyniknout dětem, které byly doposud zastíněné nadanými žáky, a rozvoj nadaných v organizačně náročnějších formách výuky
  • individuální vyučování – je formou individuální integrace nadaného žáka do běžné třídy. Tato integrovaná forma výuky může být realizována v běžné třídě s pedagogickým asistentem pro nadané děti, v běžné třídě se zabezpečenými odbornými konzultacemi nebo v běžné třídě, ve které péči o nadané dítě zajišťuje pouze kmenový učitel
  •  domácí vyučování

Smyslová postižení

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

Zraková postižení

  • Tyflopedie/ Oftalmopedie = disciplína speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním jedinců s poruchami vidění (zraku) 
  • získané – úraz (mozek, oko), vrozené (genetická vada)

Druhy

  • Refrakční vady – refrakce = lom světelných paprsků 
  • krátkozrakost (špatně vidí do dálky), dalekozrakost (špatně vidí na blízko), astigmatismus (nepravidelné zakřivení čočky nebo rohovky, mhouření nebo natáčení textu), tupozrakost (funkční vada, porucha binokulárního vidění, předmět vnímá každé oko zvlášť, druhé přestává používat – okluzor na zdravé oko), šilhavost (porucha rovnoběžného postavení očí, druhy: sbíhavá, rozbíhavá, souběžná, občasná)
  • Poruchy úplného vidění
  • barvoslepost, šeroslepost

Stupně 

  • slabozrakost
  • jedinec vidí, potřebuje kompenzační pomůcky (lupa, brýle)
  • lehká, střední, těžká forma
  • zbytky zraku
  • těžká slabozrakost = výrazně snížená zraková ostrost
  • vidí jen dobře osvětlené předměty
  • speciální kompenzační pomůcky při výuce (světelná tabule, lupa)
  • nevidomost
  • vnímá jen světlo a tmu = nevidomost praktická
  • nevnímá ani světlo = nevidomost úplná
  • příčiny: vrozená, nedonošenost, získaná během porodu, infekce plodu, v průběhu života (nemoc, infekce, zákal, úraz, alkohol)
  • diagnostika – lajk (rodič, učitel, samotný člověk)/odborník (oftalmolog)

Kompenzační pomůcky

  • Autonomní – fungují nezávisle na jiném zařízení (jedná se o digitální čtecí přístroj s hlasovým výstupem, digitální zvětšovací lupa a elektronický zápisník s hlasovým nebo hmatovým výstupem).
  • Přídavné – fungují jen spolu s autonomním zařízením, tedy počítačem (jedná se o hmatový display, programové vybavení pro digitální zpracování obrazu, tiskárnu reliéfních znaků pro nevidomé, běžnou tiskárnu, zařízení pro přenos digitálních dat).
  • Braillovo písmo – systém bodů

 

Práce se zrakově postiženými

  • V neznámém prostředí-  je vhodné popisovat vybavení místnosti, různé předměty nebo upozornit na osoby v okolí
  • Upozornit na změny ve známém prostředí
  • Nenechávat pootevřené dveře, ani dveře od skříní,odsunuté židle od stolu či jiné předměty na volném prostranství
  • Nepřemisťovat věci bez vědomí nevidomého člověka
  • Sledujte pohyb nevidomého, a v případě kolize či nebezpečí jej vhodně oslovte nebo upozorněte 
  • Při komunikaci dbejte na přijatelné akustické prostředí, je-li to možné, odstraňte zdroje zbytečného hluku a šumu 
  • Nevidomý nevidí vaše emoce. Pokud chcete, musíte to, co cítíte, sdělit slovy. 
  • Všimnete-li si u nevidomého člověka, že je například jeho oblečení špinavé nebo nevhodné, neostýchejte se, upozorněte ho. On sám si toho bohužel nemusí být vědom a vaše upozornění přivítá.
  • Počítejte s tím, že nevidomý občas naruší vaši osobní zónu nebo se vás dotkne. Umožňuje mu to „přečíst“ vaši mimiku či gestikulaci.
  • Nevykládejte si špatně gesta a výrazy v obličeji. Někteří z nevidomých nikdy neviděli, jak se člověk tváří nebo jak vypadá. 
  • Při odchodu z místnosti je vhodné nevidomého upozornit na to, že opouštíte místnost.
  • vzdělání – školy běžné (+ pomůcky) i speciální

 

Sluchově postižení

  • Surdopedie = disciplína speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním jedinců s poruchami slyšení
  • komunikační bariéra (narušený vývoj řeči, omezené porozumění)
  • deficit v orientaci (nedoplňuje sluchem zrakovou orientaci)
  • psychická zátěž („vězení ticha“)
  • omezení sociálních vztahů
  • negativní vliv na vývoj myšlení (nevyvinutá vnitřní řeč-přemýšlení v pojmech)
  • vrozené – genetika, získané – nemoc, úraz (vnitřku či vnějšku sluchového orgánu)
  • projevy – omezení sluchového pole
  • důležitá je včasná diagnostika – lajk (učitel, rodič)/ odborník (ORL)
  • poruchy – z organického nebo funkčního porušení části sluchového ústrojí, podle doby vzniku, intenzity ztráty sluchu, typy vady

Stupně

  • Nedoslýchaví
  • na každém uchu bývá většinou jiná sluchová ztráta
  • vadu lze částečně kompenzovat sluchadlem nebo kochleárním implantátem
  • většinou ovládají dobře český jazyk, většinou nemají dobré znalosti znakového jazyka, většinou jsou komunikačně závislí na odezírání
  • typy:
  1. převodní – špatně slyší hluboké tóny a zvuky
  2. percepční – špatně slyší vyšší zvuky a tóny
  3. smíšená – slyší málo a špatně rozumí
  • stupně:
  1. lehká – slyší šepot od 3 do 6 metrů
  2. střední – slyší šepot od 1 do 3 metrů
  3. těžká – slyší šepot do 1 metru
  • Se zbytky sluchu 
  • Jsou to osoby, které ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči
  • neslyšící nejsou negramotní nebo neinteligentní, mnoho neslyšících však „jen“ nerozumí psanému textu
  • ani s nejlepším sluchadlem nerozumí mluvené řeči bez odezírání 
  • znalost znakové řeči
  • Úplná ztráta sluchu 
  1. Hluchoněmota 
  • před vývojem řeči
  1. Ohluchlí
  • Jsou to osoby, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči. Proto měli možnost osvojit si slovní zásobu a mluvení přirozenou (sluchovou) cestou 
  • ovlivněno stářím

Dorozumívání – znaková řeč (vizuálně pohybový kód – systém pohybů)), daktylní řeč (pomocí prstů a dlaně – prstová abeceda), orální řeč (výcvik běžné mluvené řeči – odezírání), totální komunikace (využití všech komunikačních prostředků pro rozvoj slovní řeči – kombinace)

 

Kompenzační pomůcky

  • jako kompenzační pomůcky se sem řadí sluchadla či kochleární implantát, světelné signalizační pomůcky, vibrační zařízení, léčebná rehabilitace

Práce se sluchově postiženými

  • Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
  • Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, co se bude dít.
  • Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu.
  • Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl)
  • Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. 
  • Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
  • Komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být různé. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého dítěte se sluchovým postižením.
  • škola – dříve – ústavy a školy pro neslyšící, dnes – běžné školy (+ pomůcky), speciální školy (i VŠ)

 

Postižení řeči

 

  • Logopedie = disciplína speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob s narušenými schopnostmi komunikace, s řečovým a jazykovým postižením 
  • ZAČÁTEK AKTIVNÍ KOMUNIKACE POMOCÍ MLUVENÉ ŘEČI = 3. rok věku dítěte
  • vznik : 
  • opožděný vývoj (nezralost)
  • organické poškození CNS
  • sluchové poškození
  • poškození mluvidel (rozštěp)
  • psychické faktory
  • sociální a rodinné prostředí (podněty, vzor)
  • symptomatické obtíže (v důsledku jiných vad)
  • diagnostika – speciální pedagog – logoped, pediatr, ORL (odborná), učitel, rodič (lajk)
  • klasifikace 
  • 1. centrální vady a poruchy
  • 2. neurotické vady a poruchy
  • 3. vady mluvidel
  • 4. poruchy artikulace
  • 5. poruchy hlasu
  • 6. symptomatické vady a poruchy

Centrální vady a poruchy

  • VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE = opožděný vývoj řeči, výrazně narušená schopnost rozlišování, vnímání a chápání řeči
  • AFÁZIE = narušení již vyvinuté schopnosti porozumění a produkce řeči
  • BREPTAVOST = rychlá a artikulačně nedbalá řeč, špatné tempo řeči
  • KOKTAVOST = zadrhávání v plynulosti řeči, doprovázené tiky/ záškuby

Neurotické vady a poruchy 

  • MUTISMUS = oněmění, projevuje se jako zábrana/strach/protest
  • SELEKTIVNÍ MUTISMUS = mluvení jen s někým
  • NEUROTICKÝ MUTISMUS = náhlé oněmění – úlek/událost
  • SURDOMUTISMUS = při ztrátě sluchu 

Vady mluvidel 

  • HUHŇAVOST = překážka v nose či nosohltanu, zvětšená mandle, porucha patrohltanového uzávěru
  • PATOLÁLIE = porucha výslovnosti při rozštěpu patra

Poruchy artikulace

  • DYSLÁLIE = patologická forma výslovnosti některých hlásek
  • DYSARTRIE = celková porucha artikulace, při DMO/ Parkinsonově chorobě

Poruchy hlasu 

  • MUTACE = změna hlasu v období puberty
  • CHRAPTIVOST = patologické změny na hlasivkách

Kompenzace

 

  • návštěva a docházení k logopedovi
  • logopedické hry, logopedická cvičení, logopedické říkanky
  • klinický logoped



Práce s lidmi s postižením řeči

 

  • motivace k nápravě
  • žádný smích
  • trpělivost – není to ze dne na den
  • pomáhají různé jazykolamy, docházení k logopedovi 
  • správný mluvní vzor
  • neupozorňovat na vadu
  • bezpečné, klidné, tolerující prostředí
  • škola – běžné i speciální školy, logopedické třídy, spec. školy – vážné poruchy, speciální centra, psychologicko pedagogické poradny

Tělesná postižení

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

  • Somatopedie – disciplína spec. pedagogiky zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob s postižením hybnosti (tělesně postižené), dlouhodobě nemocné a zdravotně oslabené

Etiologie

  1. primární – následek přímého poškození pohybového ústrojí
  2. sekundární – omezení pohybu v důsledku poruchy /nemoci

Příčiny

  1. získané – úraz, nemoc
  2. vrozené -DMO, tělesné malformace, chybějící končetiny, rozštěpové vady) – vznikají nejčastěji mezi 20. a 40. týdnem těhotenství 
  • časté jsou problémy vázané na špatný životní styl (vady a deformace – nesprávné držení těla, zatěžování kloubů – nadváha)
  • dlouhodobá onemocnění (cystická fibróza, onkologická onemocnění,svalová myopatie)
  • vada či onemocnění nesmějí být nepřekonatelnou překážkou rozvoje osobnosti

Diagnostika

  • odborná 

Dělení somatopedie:

Zdravotní oslabení

  • Vadné držení těla
  • Ortopedické vady páteře
  • Ploché nohy
  • Alergie

Dlouhodobé onemocnění

  • srdeční choroby
  • choroby dýchacích cest
  • cukrovka
  • žloutenka
  • otylost
  • neurózy a nervové choroby
  • poruchy psychiky
  • Epilepsie

Tělesné postižení

  • vrozené – luxace kyčlí – špatně vyvinutý kloub i pouzdro, vrozené vady páteře – rozštěpy, srůsty, chybějící obratle
  • získané – myopatie, DMO

Zdravotní ohrožení

  • děti týrané, zneužívané a zanedbávané (syndrom CAN)
  • děti žijící v nevyhovujícím životním prostředí
  • poškození fyzické, psychické i sociální

 

  1. LEHKÉ = stavy po operacích pohybového aparátu,člk je limitován ve funkčnosti části pohybového ústrojí, omezení může být dočasné nebo trvalé, často je proměnlivé v čase
  2. STŘEDNÍ = amputace (ztráta části těla v důsledku úrazu nebo chirurgického zákroku z důvodu onemocnění či poškození tkáně, amputovaná část může být nahrazena protézou), deformity (trvalá změna tvaru orgánu či chybění části těla, většinou jde o vrozenou vadu), dystrofie (progresivní genetické postižení svalstva, postupem věku jedince dochází k ochabování až úplné ztrátě hybnosti v postižených svalových skupinách), osteoporóza (metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně)
  3. TĚŽKÉ = hemiplegie (úplné ochrnutí jedné poloviny těla), hemiparéza (částečné ochrnutí jedné poloviny těla), paraplegie (úplné ochrnutí dolních končetin), parapléza (částečné funkční omezení dolních končetin), tetraplegie (úplné ochrnutí dolních končetin a částečné či úplné ochrnutí horních končetin) DMO



Kompenzační pomůcky

  • zdravotní sedačky, zdravotní kočárky, pomůcky pro vertikalizaci (= uvedení do svislé polohy), mechanický stander, elektrický stander, odlehčené mechanické vozíky, mechanické vozíky, elektrické vozíky, chodítka, toaletní židle, zdravotní lehátka, zvedáky, rehabilitační přístroje, protézy, terapie (rehabilitace – Vojtova metoda)

Zásady práce s tělesně postiženými

  • Cílem sociální práce je odstraňovat příčiny a důsledky sociálního znevýhodnění, působit na společenské bariéry, které vedou k omezování určitých skupin osob
  • Tradiční sociální práce s lidmi se zdravotním znevýhodněním byla založena na individuálním modelu osobní tragédie. Soustředila se na posuzování nedostatku schopností,zkoumání rozsahu neschopnosti, zajetí v zúženém negativním obrazu a od toho odvíjející se riziko zneužití moci a nedodržování základních práv 
  • Moderní sociální práce je vedena snaha vyhnout se tradičnímu přístupu. Zájem dříve založený na charitě a lítosti je třeba modifikovat. Je vhodné využít principu partnerství a handicap vnímat spíše jako sociální než fyzické znevýhodnění. Rozhodně nesmí být odpírána klientovi pomoc, na kterou má právo a vznikl mu za daných podmínek nárok
  • Postup je naznačen jasně – od izolace k socializaci a integraci. Jde o zajištění komplexní péče,která zahrnuje oblast zdravotní, sociální interakce, řeší problém osamělosti, disharmonie ve vztazích i subjektivní zkušenost „být osamělý/být sám“. 
  • aby jedinec sám mohl fungovat/pracovat (pokud se nejedná o těžký případ tělesného postižení)

Edukace

  • možnost vzdělávání v běžných školách
  • o školy specificky zaměřené
  • o společenská integrace je možná
  • osobní asistenti, pečovatelské služby

Instituce

  • Jedličkův ústav (sociální péče, vzdělávání, osobní růst, příprava na samostatný život, The Tap Tap)
  • Domovy pro osoby se zdravotním postižením, ústavy
  • Stacionáře
  • Speciálně pedagogická centra
  • Občanská sdružení ( DUHA, Arkádie)

Mentální postižení

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

  • Psychopedie = disciplína spec. pedagogiky zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob se sníženými intelektovými schopnostmi

Projevy

  • omezené reflexy
  • slabá soustředěnost a pozornost
  • omezená logická a mechanická paměť
  • jednoduché myšlení, limity v logickém a vztahovém myšlení
  • omezené projevy citů (ploché a výbušné)
  • opožděný a vadný vývoj řeči a komunikativních dovedností

Diagnostika 

  • rodičovská diagnostika (přirozená, vnímání dítěte)
  • odborná diagnostika ( medicínské obory – pediatr, neurolog, psychiatr, psychologie, spec. pedagogika, sociální práce)

IQ

  • průměr – 90  – 110
  • pásmo nízkého podprůměru – SLABODUCHOST ( IQ 86-69) mírná pomoc a vedení, v dospělosti žije samostatně, nenáročné zaměstnání

Druhy

  • Mentální retardace
  • je trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození mozku
  • jde o trvalý fyziologický stav (zaostalý vývoj rozumových schopností, odlišný vývoj některých psychických vlastností, poruchy ve schopnosti adaptace).
  • přesné hranice jednotlivých stupňů neexistují
  • Stupně MR:

lehká mentální retardace – IQ 50–69

  • v dospělosti úroveň školního dítěte (11 let)
  • chybí většina abstraktních pojmů, používají spíše konkrétní označení
  • poměrně dobrá možnost uplatnění

středně těžká mentální retardace – IQ 35–49

  • vyspělost dítěte 6-7 letého
  • časté opakování
  • jednoduché pracovní úkony

těžká mentální retardace – 20–34

  • dosažení úrovně 3 letého jedince
  • v dospělosti schopni chápat jen základní souvislosti a vztahy

hluboká mentální retardace – pod 20

  • dosažení úrovně kojence
  • rozlišovat známé a neznámé podněty a reagovat na ně libostí či nelibostí
  • převažuje odborná péče (lékaři, sociální zařízení)

 

  • Downův syndrom
  • chromozom navíc
  • častěji potýkají s některými zdravotními komplikacemi
  • přítomna lehká nebo střední retardace
  • různé charakteristické znaky např. – epikantická kožní řasa, mírně zešikmené oči, nižší a mohutnější postava, krátký krk, příčná rýha na dlani, níže posazené uši, plochý a kulatý obličej

 

  • Demence
  • porucha intelektu, paměti a osobnosti, která výrazně narušuje běžné denní aktivity vznikající až po ukončení rozvoje kognitivních funkcí (2. rok života)

Chronologický průběh úpadku výkonnosti u jedince:

  • postiženy kognitivní funkce
  • postiženo chování a emotivita
  • postiženy aktivity denního života (hygiena atd.)
  • projevy – zapomnětlivost; porucha prostorové představivosti a orientace; bloudění; poruchy exekutivních funkcí (např. kuchařky zapomenou, jak se vaří atp.); snížení intelektové výkonnosti; amnestická dezorientace – porucha krátkodobé paměti, kdy si postižený nepamatuje, kde se právě nachází

 

Zásady práce s mentálně postiženými

 

  • nepřetěžovat duševní prací
  • dopřát více odpočinku, zařazování pohybu, her
  • duševní hygiena
  • Cílem práce by měla být integrace jedinců do společnosti, rozvíjení jejich schopností a dovedností.
  • Ideálem by mělo být směřování k tomu, aby lidé s postižením mohli žít co nejvíce životem, který odpovídá životu bez postižení.
  • terapie

 

Edukace a Instituce

 

  • běžné ZŠ (lehký až střední stupeň MP)
  • ZŠ praktické (dříve zvláštní)
  • ZŠ speciální (těžká forma + kombinovaná postižení)
  • rehabilitační třídy (individuální forma výuky – hluboká forma MP)/domácí prostředí/poskytování soc. péče
  • speciální MŠ
  • waldorfské školy
  • speciální učňovské školy
  • domovy pro osoby se zdravotním postižením (ústavy soc.péče)
  • stacionáře (odborná péče)

Specifické poruchy učení a chování

Otázku zpracovala Kristýna Špelinová

  • co to je? 
    • skupina poruch, jejichž obtíže se projevují při nabýváním dovedností a vědomostí (čtení, psaní, počítání…)
    • problémy, které má dítě spojené s určitými úkoly 
    • nedostatečně rozvinuté některé schopnosti = problémy 
    • dyslexie 
      • porucha čtení 
      • problém se zapamatováním jednotlivých písmen 
      • obtíže porozumění textu 
      • pomalé čtení 
      • úroveň čtení je většinou nižší než všeobecná inteligence
    • dysgrafie 
      • porucha psaní, grafického projevu 
      • postihuje celkovou úpravu grafického projevu (osvojení si písmen, napodobování tvarů, řazení písmen)
      • píší pomalu, namáhavé, problém při držení psacího náčiní 
      • časté škrtání v textu 
      • záměna tvarově podobných písmen b=d 
    • dyskalkulie 
      • porucha počítání 
      • problém při čtení čísel, operačních znaků 
      • problém s chápáním matematických pojmů a vztahů mezi nimi 
      • problémy se sčítáním, odčítáním, násobením a dělením 
      • problém s rozlišováním geometrických tvarů 
    • dysortografie 
      • porucha pravopisu 
      • špatné rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, tvrdé měkké i/y, interpunkce, diakritika 
      • často ve spojení s dyslexií a dysgrafií 
      • dítě se danou věc dokáže naučit, ale nedokáže si v daném projevu uvědomit chybu 
    • dysmúzie(porucha hudebních schopností), dyspraxie(porucha výtvarného projevu)…
    • příčiny vzniku a projevy těchto poruch 
      • vliv genetiky, dědičných dispozic (předpoklady)
      • netypická dominance mozkových hemisfér 
      • lehká mozková dysfunkce – psychomotorický neklid, změny nálad 
      • perinatální období, drobná poškození mozku při porodu 
      • nepříznivý neklid rodinného prostředí – nevhodná výchova, nejednotný výchovný styl, citová deprivace
      • nepříznivý vliv školního prostředí – nevhodný přístup učitele, výsměch spolužáků a učitelů 
    • popište způsoby práce s dětmi s poruchami učení 
      • individuální práce s žákem 
      • asistent, v běžných třídách (kompenzační pomůcky = čtecí okénka, kratší texty, nepíší celý diktát, úlevy dle poruchy…)
      • (speciální třídy)
      • různé formy hodnocení 
      • chválit za snahu, motivovat 
      • umožnit dítěti zažít pocit úspěchu 
      • efektivní komunikace mezi školou a rodinou 
      • vyšetření v PPP 
    • specifické poruchy chování (ADD, ADHD) a jejich projevy 
    • negativní odchylky v chování od normy, nerespektuje normy chování, které odpovídají jeho věku 
    • problémy s přizpůsobivostí, s autoritami 
      • ADHD 
        • vrozený neuronový syndrom, dědičný 
        • projevy:
          •  poruchy pozornosti(neschopnost zaměřit se na detaily, při aktivitách ve svém volném čase, není schopen postupovat dle instrukcí a dokončit zadání, problémy s organizací aktivit, často ztrácí věci, nechá se snadno rozptýlit vnějšími podněty, v běžném zapomnětlivost)
  • impulzivita
            • jedinec často vykřikne odpověď aniž by byla dokončena otázka
            • potíže s vykáním až na něj vyjde řada
            • často skáče do řeči  
  • hyperaktivita
          • často si pohrává s rukama, nohama
          • často opouští své místo ve třídě 
          • často mluví 
          • potíže s tichým vyplněním svého volného času 
      • chlapci častěji než dívky 
      • silnější projevy na 1. stupni 
      • musí se projevovat ve více než v jednom sociálním prostředí (škola, kroužky, rodina)
      • diagnostika: učitelé, psychologové, psychiatři, neurologové
      • poruchu často odhalí učitel = doporučí návštěvu poradny
      • je to porucha NE nemoc = nejde vyléčit, pouze snížit nežádoucí projevy 
    • ADD 
      • porucha pozornosti bez hyperaktivity 
      • nemusíme hned odhalit = není tolik vidět, že má s něčím problém 
  • způsoby práce s dětmi s ADD, ADHD 
    • individuální přístup 
    • asistent 
    • motivovat, trpělivost
    • aktivizovat, společná práce 
    • krátkodobé činnosti = trénování pozornosti 
    • zabránit pocitu méněcennosti = mít se rád, respektovat se 
    • běžné tresty nezabírají, je třeba řešit příčinu