Politologie

Otázky zpracovala Anežka Pořízová

Politologie jako společenská věda

  • DEFINICE: společenská věda o politice, polis + logos
  • snaží se o objektivní zkoumání státu a jeho politických institucí
  • VZNIK: založena 1857 – Kolumbijská univerzita, USA
    • kořeny ve středověku – Řecko (součást filosofie)
    • 5.-4. stol. p.n.l. – Platón – „Ústava“
    • POZITIVNÍ POLITOLOGIE:
      • empirická věda (na základě pozorování, experimentů)
      • induktivní postup – zobecňuje
      • popisuje realitu – „jak to je“
    • NORMATIVNÍ POLITOLOGIE:
      • vychází z filosofie
      • deduktivní postup
      • aplikuje teorie na realitu – „jak by to mělo být“
  • interdisciplinární věda – prvky filosofie, ekonomie, psychologie, sociologie, práva, historie
    • METODY POLITOLOGIE:
      • vědecký postup, způsob získávání faktů
      • popis a srovnávání faktů (komparativní metoda)
      • rozhovor
      • dotazník
        • reprezentativní vzorek
      • analýza dokumentů (historická metoda)
      • experiment 
      • statistické metody
      • metoda SWOT
    • DISCIPLÍNY POLITOLOGIE:
      • obecná politologie, politická metodologie
      • politická filosofie a teorie
      • politické instituce
      • srovnávací (komparativní) politologie
      • politická sociologie, politické chování
      • politická ekonomie
      • mezinárodní vztahy
    • FILOSOFICKÉ KOŘENY:
      • SOFISTÉ: učitelé občanských ctností v řeckých polis
        • Sókratés – 5. stol p.n.l., řecký filosof – ideál SOFOKRACIE
      • PLATÓN: řecký filosof
        • Sókratův žák, „Ústava“ – dialogy
        • utopický model Kallipolis (krásná obec)
          • vládci – moudrost, strážci – statečnost, výrobci – uměřenost 
      • ARISTOTELÉS: řecký filosof, 4. stol p.n.l. 
        • žák Platóna, učitel Alexandra Makedonského
        • dílo „Politiky“
          • 170 druhů různých státních zřízení – monarchie, tyranie, aristokracie, oligarchie, politea, demokracie…
      • STŘEDOVĚK:
        • absolutní monarchie
        • křesťanství
        • sv. AUGUSTIN – 4.-5.stol. – „O obci Boží“
        • sv. TOMÁŠ – TOMÁŠ AKVÍNSKÝ: 13. stol
          • aristotelik, italský filosof a teolog
          • „A Deo rex, a rege lex“ – Král je od boha, zákon od krále
    • More, Machiavelli, Grotius, Locke, Hobbes, Rousseau, Montesquieu
    • Sociologické kořeny – Marx, Comte, Tocqueville, Weber (viz
    • sociologie – úvod)
    • – Nemusíte všechny, minimálně dva ze starověku, dva z renesance či
    • osvícenství + dva z 19. Století, vždy zařadit+nějaký pojem,
    • koncepce, myšlenka
    • POLITIKA: umění řídit stát, správa věcí veřejných, účast politických subjektů na řízení státu
      • POLITICKÉ SUBJEKTY: občané, sociální skupiny
      • POLITICKÁ MOC: nástroj k prosazení zájmů a cílů
        • boj o moc – demokratický/nedemokratický
        • klíčový společenský vztah
      • 2 významy: politický program a politické jednání (oblast střetů)
      • KATEGORIE POLITIKY JAKO PROGRAMU:
        • PRAGMATICKÁ: v souladu s právy a zájmy občanů
          • užitečnost a řešení aktuálních potřeb a problémů lidí (snížení daní, zvýšení soc. Dávek)
          • pragma = jednání
        • NEPOLITICKÁ = ANTIPOLITICKÁ: založena na morálním, etickém nebo náboženském základě
          • dlouhodobé problémy – mírové iniciativy, hnutí za lidské práva, boj proti rasismu, ukončení válečných konfliktů
          • při změně režimu
          • T. G. Masaryk, V. Havel
        • NEGATIVISTICKÁ: moc – manipulace s občany pomocí ideologie
          • moc je prostředkem i cílem
          • teorie – Machiavelli, představitelé: Stalin, Hitler
        • FUNDAMENTALISTICKÁ: slepé dodržování teorií nebo náboženských nauk
  • fundament = základ
        • ULTRAKONZERVATIVNÍ směry – náboženské, politické (marxismus – Cuba, S. Korea; islamismus – Irán)
    • POLITIKA JAKO OBLAST STŘETŮ:
      • 2 FÁZOVÝ DYNAMICKÝ DĚJ:
        • 1. fáze – konflikt
        • 2. fáze – kompromis
        • POLITICKÁ KRIZE: protahování konfliktu
  • POLITICKÝ SYSTÉM: tvořený souborem institucí
    • volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, zájmové organizace, státní orgány, orgány samosprávy, profesní organizace, masmédia, odbory, církve
    • zprostředkovávají vztah lidé – vláda
  • POLITICKÁ SOCIALIZACE: uvědomování se politických jevů → formování politických názorů
    • socializační činitelé: rodina, školy, vrstevníci, společenské instituce, média, pracoviště, neformální skupiny
      • přenášejí politické myšlenky HORIZONTÁLNĚ (mezi členy stejné generace) nebo VERTIKÁLNĚ (z jedné generace na druhou)
    • politická kultura: hodnoty, postoje, názory, normy získané v procesu socializace
  • POLITICKÁ PARTICIPACE: účast – míra participace
    • aktivity osob snažící se ovlivnit politiku
    • KONVENČNÍ: přijatelné politické chování (volit, podepsat petici, účast na politických diskuzí…)
    •  NEKONVENČNÍ: všeobecně nepřijatelné politické chování (neplacení daní, násilné demonstrace)
    • ILEGÁLNÍ
  • VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ: soubor postojů a názorů veřejnosti na daný problěm
    • reprezentativní vzorek
    • ovlivněno několika faktory (vlastní zájmy, politické vzdělání, masová média, političtí vůdci)
    • 2 skupiny: 
      • OPINION MAKERS – tvoří názory: politikové, významné či populární osobnosti, reportéři
      • OPINION SHAPERS – ti kteří formují názor: zpravodaj. Komentátoři, odborníci, učitelé, novináři
        • mohou mít větší vliv než první skupina
  • POLITICKÉ IDEOLOGIE = výklad člověka a společnosti (všeobecný)
    • ideologie = soustava idejí, myšlenek a názoru na problematiku společnosti
    •  funkce – vysvětlení, hodnocené, orientace, nabídka řešení
    •  obecný základ pro politický program
    • doktrína – nauka, učení, soustava vědeckých pouček na konkrétní problém
  • VYBRANÉ POLITICKÉ IDEOLOGIE
  • LIBERALISMUS:
    • * Anglie 17.–18. st. 🡪 přirozené právo (Locke, Kant, Montesquieu, Mill)
    • ústřední hodnota – svoboda jednotlivce
    • otevřená společnost (Popper, Bergson), individualismus (egoismus), volný prostor
    • v ekonomii:doktrína  laissez – faire: svoboda podnikání, volný trh (A. Smith), podpora v podnikání, prosperita firem 🡪 prosperita státu
    • neoliberalismus (Milton Friedman, Friedrich A. Hayek), Sociální liberalismus (J. Rawls)
  • KONZERVATISMUS:
    • * 18. st., anglický filosof Edmund Burke („Úvahy o revoluci ve Francii“ –kritika revoluce)
    • tradiční hodnoty, osvědčené principy, stabilita, řád
    • proti překotným změnám, revolucím, osvědčené instituce – tradiční rodina 
    • dříve protiliberální x dnes smíření
    • Ronald Raegan, Margaret H. Thatcherová
  • KŘESŤANSKÁ SOCIÁLNÍ NAUKA:
    • katolicismus
    • encykliky = okružní list biskupům, teologům, věřícím, veřejnosti 🡪 stanovisko k problémům
    • církevní učení vykazuje všechny znaky ideologie
    • dnes – spíše konzervativní než liberální
    • Jan Pavel II. (9. encyklika
    • Papež František (Jorge Mario, Argentina)
  • SOCIALISMUS:
    • 2. pol. 19. st.
    • hl. hodnota – společnosti na základě sociální spravedlnosti
    • slučitelný s demokracií, postupné reformy ne revoluce, přiměřená kritika volného trhu
    • plná zaměstnanost, snaha o zmírnění spol. rozdílů
    • J. Maynard Keynes (Brit, ekonom, keynesiánství, důraz na plnou nezaměstnanost, kritika volného trhu, úloha státu v ekonomice)
  • sociální demokracie (socialismus dnes)
    • velmi vlivná ideologie – Německo, Francie, ČR, Rakousko, Skandinávie
    • humanizace tržního řádu, podpora zaměstnanosti, sociální jistoty, rozšiřování sociálních a hospodářských práv
  • KOMUNISMUS:
    • naprostá rovnost a kolektivní vlastnictví 
    • vrcholná fáze – rozdělování podle potřeb každého člověka
    • kritika kapitalismu a třídní společnosti
    • nutnost revoluce (nastolení nového spol. řádu) – motor změny = dělnická třída vedená KS
    • zakladatelé: K. Marx, FGriedrich Engels („Kapitál“ „Manifest Komunistické strany“
    • v praxi: V.I. Lenin, J. V. Stalin 🡪 SSSR – likvidace politických odpůrců, diktatura
  • neomarxismus
    • současný směr, návaznost na Marxovi my
    • komunismus dnes: Čína, S. Korea, Vietnam, Kuba
  • FAŠISMUS A NACISMUS:
    • teoretické zdroje:
      • teorie absolutní moci (Hobbes, Machiavelli), organicismus (Hegel), kolektivismus, teorie elit (Pareto), vůdcovský princip (Mosca), teorie nadčlověka (Nietzsche)
    • praxe: agrese, terorismus, útočné války, genocida, politické procesy, likvidace občanských práv a odpůrců
    • představitelé: 
      • A. Hitler (1889 – 1945): NSDAP (národně sociální strana), „Mein Kampf“, nadřazenost Němců, likvidace demokracie v N, přísná státní organizace
    • neonacismus: * po 2WW, projevy neonacismu v mnoha zemích zakázány, v pluralitě existují strany s prvky neonacistické ideologie
  • NACIONALISMUS:
    • upředňostňování politických, ekonomických a kulturních zájmů určitého národa
    • národní svoboda, uznání, čest, kolektivismus (pro národ)
    • projevy: ekonomické (odmítání zahraničních kapitálů), politická (vybudování vlastního státu, integrace či izolace)
    • základy formovány v 18. st. v Německu, Francii, Itálii (J. G. Herder, G. Mazzini) (krajní nacionalisté: Hitler, Mussolini, Franco, Peron, Dolfus, …) (v ČR 
  • anarchismus
  • environmentalismus
  • rasismus
  • feminismus
  • anarchismus

Členění

Stát, politické strany
Demokracie, volby