Když jsem se po maturitě chystal na vysokou školu v Plzni, stálo přede mnou rozhodnutí, zda-li mám bydlet na koleji. Pokusím se v tomto článku shrnout všechna pozitiva, kterých jsem si během svého života na koleji všimnul.
Odstěhoval jsem se od rodičů. Najednou jsem musel řešit běžné věci jako nákup jídla (ideálně dobrého množství za nízkou cenu), spravovat si finance, připravovat si jídlo dopředu- což pro mne byla velká výzva, protože jsem do té doby moc neuměl vařit. S tím se dále pojí různé zařizování dokumentů na úřadech nebo na škole. V podstatě, co jsem si ve škole včas nezařídil, to jsem neměl. Jedná se však o každodenní věci, které se rychle naučí a vyplatí se je pak umět. Je to pak velmi příjemný pocit.
Nejspíš vás hned napadne nový spolubydlící, ale to nebyl zrovna můj případ. Já se stěhoval společně s mým spolužákem ze střední do buňky se dvěma lůžky. Koupelnu jsme však měli společnou s další buňkou, takže to byla perfektní možnost se seznámit s našimi sousedy. Možností bydlení na koleji hned několik, můžete rovnou bydlet s dalšími třemi studenty, nebo být v jednolůžkovém pokoji, záleží na jaké koleje se chystáte. Tak či onak se každodennímu sociálnímu kontaktu nevyhnete. Pokud nebudete sdílet koupelny s celým patrem, budete minimálně cestou ven z koleje potkávat několik lidí.
Další výhodou je, že nebudete muset každý den do školy dlouho dojíždět. Ráno si hezky přispíte a večer nebudete muset řešit, kdy vám jede poslední vlak/bus domů. Pokud se vám podaří sehnat kolej poblíž centra stejně jako mně v Plzni, díky blízkému MHD u kolejí se dostanete rychle a levně kamkoliv.
S poznáváním nových lidí souvisí další výhoda bydlení na koleji, kterou je možnost plného prožití studentského života. Nejdřív bych měl objasnit, co si pod tímto pojmem představuji já. Nyní tím nemyslím strávení celého dne v knihovně a biflování se. Spíš si pod tím představím určitý způsob života. Místo složitého popisování to ukážu na příkladu:
Ráno si přispím. Když se vzbudím, stále mám spoustu času a tak si jdu zacvičit. Poté už jdu do školy na přednášku. Jedna přednáška mi skončí a do druhé zbývá ještě dost času. Jdu si tedy na hodinku pofelit se svými spolužáky do kavárny. Poté si zajdu na pár hodin na brigádu, abych mohl večer třeba vzít nějakou slečnu do kina. Pak už je večer a dneska nemám chuť ležet v posteli a tak si jdu vychutnat noční život ve městě. Tam narazím na další slečnu, které bych chtěl ukázat svou krásnou kolej. Při prohlídce la Casa de Milan se vyhnu trapnému představování slečny rodičům, na které pokaždé u nich doma zrovna “náhodou” narazím v chodbě.
Snad jsem to moc nezkomplikoval, zkusím to zjednodušit- student má již větší zodpovědnost, ale ještě nemusí úplně řešit dospělácké věci.
Koleje jsou známé svým velmi minimalistickým uzpůsobením. To v mém případě znamenalo, že jsem pro sebe měl 1 postel, stůl a 1 skříň v “předsíni”. Málo prostoru mi nevadilo, ale spíš se mi blbě vyrovnávalo s nedostatkem soukromí. Jsem introvert a občas potřebuju dobít své sociální baterky, avšak v Plzni to pro mne nebylo moc možné.
K tomu byly ještě na našich kolejích tenké zdi, takže bylo slyšet všechno, co si lidi povídali ve vedlejší buňce. Aby toho nebylo málo, na našem patře byla osoba, jež velmi ráda a často hrála na saxofon. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale když se takové hraní ozve po půlnoci, kdy už chcete spát, je to lehce nepříjemné.
Toto je spíše můj osobní problém díky mé uklízecí úchylce. Rád si potrpím na pořádku. Proto se mi nelíbilo, když jsem se vracel z domova na kolej, že tam často byla týden stará hromada špinavého nádobí po mém spolubydlícím. Horší na tom bylo, když se ještě můj spolubydlící také nevrátil z domova, že jsem si to nádobí po něm musel umýt, abych si mohl vůbec něco udělat k jídlu.
Ovšem to nebylo nejhorší. Naši sousedé byli pěkný prasata. Sdílenou koupelnu neumyli ani jednou za ty 2 roky, co jsem tam byl. Z počátku jsem taktizoval se svým spolubydlícím a čekali jsme, až to sousedé nevydrží a vyčistí tu nechutně špinavou koupelnu. No nakonec jsme to nevydrželi a umyli jsme ji opět my. Poté jsme se tedy o tom s nimi bavili a i po slibu, že jí příště umyjou, se tak zase nestalo.
No a to jsou ty největší problémy, se kterými jsem se během svého života na koleji potýkal. Když jsem začal psát tenhle článek, myslel jsem si, že těch negativ bude více, ale tyhle dvě negativní stránky mi celkem dost znepřijemněli můj pobyt zde.
Ve smlouvě jsem měl, že se kolejné může zdražit prakticky kdykoliv, což se i jednou stalo. Nová cena byla stejná, jako bydlení v bytě s někým dalším, což se podle mě mnohem více vyplatí.
Pokud zrovna přemýšlíte, jestli budete bydlet na koleji, měl bych pro vás pár rad. Za prvé si porovnejte ceny kolejí a nějakého bytu ve městě, kde by jste mohli být ve více přátelích. Na bytě můžete zažít podobně vzrušující studentský život jako na koleji. Za druhé, pokud se rozhodnete pro kolej, zkuste se poptat svých přátel, co jdou studovat na stejnou školu, jestli nechtějí bydlet s vámi. I přes těch pár neshod, co jsem měl se svým kamarádem, jsem extrémně rád, že tam byl celou dobu se mnou.