Metod a článků na téma “Jak se správně učit?” najdete na internetu nespočet ať už od pasivního učení se nového jazyka díky poslouchání lekcí během spánku nebo díky podtrhávání důležitých pojmů v sešitě až po učení se 24 hodin v kuse.
Nyní se pokusím shrnout ty nejrelevantnější. Nejdříve je důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a vyhovuje mu jiný styl učení. Jak už jste se nejspíš učili ve škole, existují 4 styly učení – zrakový, slovně-pojmový, sluchový, hmatový/pohybový. Každý styl má něco do sebe.
Zrakový styl
Začneme nejdřív se zrakovým stylem. Pro lidi, kterým nejvíce vyhovuje vizuální styl, je vhodné se učit za pomocí obrázků, nákresů, map, instruktážních videí atd. Zápisky je důležité vytvářet graficky přehledné a strukturované (barevně zvýrazněné nebo podtržené).
Zvukový styl
Pro studenty s dominantním zvukovým stylem je nejdůležitější pravidelná přítomnost na hodinách, aby si probíranou látku poslechly od vyučujícího. Během učení se na test je dobré, když se sejdou 2 studenti a o probírané látce spolu diskutují.
Slovně- pojmový styl
Ve slovně-pojmovým stylu je důležité, aby si student novou látku rozčlenil do jednoduché osnovy. Dále je důležité podpořit důležité informace vědeckými výzkumy a statistikami. Nejlépe se student látku naučí, když jí zpracuje jako projekt, kde propojí různé poznatky do jednoho celku.
Pohybový styl
Posledním stylem je hmatový a pohybový styl. Jak již název napovídá, nejlépe se student učí za pohybu a to klidně doslovně- během učení přešlapuje po pokoji. Poté je také důležité používat názorné pomůcky a modely.
Koncept třetího místa
Pro efektivní učení mi přijde velmi důležité zvolit vhodné místo. Abych tuto myšlenku více rozvedl, vypůjčím si koncept třetího místa. Co to vlastně je? Sociolog Ray Oldenburg rozděluje sociální prostředí na bydliště, pracoviště a třetí místo, tedy místo, kde člověk může např. relaxovat. Pro lidi je důležité, aby si tyta 3 místa vyčlenili.
Když se tento koncept pokusím aplikovat na učení se k maturitě, určitě by nebylo ke škodě si také takové místo vymezit. Tím chci říct, že jakmile si student určí nějaké místo, kde se bude jenom učit (kavárna, lavička v parku, křeslo v obýváku), po určité chvíli si utvoří návyk, jeho/její tělo si řekne: “Tak teď sedím tady a to znamená, že se musím teď učit” a začne se plně soustředit.
Nejúčinnější techniky
Nejradši se učím přepisováním poznámek. Vždycky si zalezu do postele, pustím si seriál a začnu přepisovat. Asi to není nejlepší způsob, přeci jen by měl mít člověk na učení klid, ale mně to z nějakého důvodu pomáhá. Naopak mě ticho znervózňuje. Také se učím zásadně až na poslední chvíli, když už jsme u těch zlozvyků.
V poznámkách potřebuju mít svůj systém. Všechno má svoje místo a význam, ať jde o nadpisy, barvy, podtržení nebo odrážky. Právě kvůli tomu se neumím učit z počítače. Jsem hodně vizuální člověk a to se projevuje i v učení. Spoustu informací si pamatuji podle toho, jak vypadají napsané – mají rámeček? Udělala jsem tam chybu? Je tam obrázek? Na střední jsem se učila klasicky ze sešitu. Na vysoké jsem přešla na iPad, protože jsem už nechtěla plýtvat tuny papíru. Takhle si můžu v klidu přepisovat a nemusím řešit, že jsem zase vyhodila 20 papírů.
Při každém přepisování se snažím ty poznámky zkrátit. Nejdřív si napíšu termín a jeho definici, potom ten stejný termín a zkrácenou definici a nakonec mi stačí jen ten termín. Definici si většinou už pamatuji.
Na maturitu jsem se učila úplně stejně. Jen u biologie jsem musela přidat tzv. flashcards. Kdykoliv to šlo, sešla jsem se s mojí kamarádkou a zopakovali jsme si tři otázky. Dali jsme si limit 15 min, jedna mluvila a druhá ji kontrolovala. Poté jsme se vystřídaly.
Jak se učím já? No, řekl bych, že jsem v tomhle dost speciální případ. Abych byl plně upřímný, ve škole jsem se neučil až do maturity. Takže jsem si na testy dělal pokaždé taháky. Na malý papírek jsem si psal důležité pojmy, vzorečky nebo cokoliv bylo potřeba na test. I když si to nerad přiznávám, tímto způsobem jsem se učil, protože když jsem si psal tahák, rázem jsem si zapamatoval většinu pojmů z něj, takže ho ani v drtivých případech nebylo potřeba.
Ovšem u maturity nic takového nebylo možné, takže jsem si z toho udělal vlastní metodu. Z každé maturitní otázky jsem si vypisoval důležité pojmy a následně jsem si to předčítal. To mi dost pomohlo. Dalo by se říci, že mě maturita naučila se učit. Když jsem se poté učil na zkoušky na vejšce, bylo pro mne mnohem lepší si důležité pojmy po napsání i nahlas opakovat.
Mám rád ve věcech pořádek, proto se dokážu nejlépe učit v tiché místnosti bez jakéhokoliv vyrušení. Důležité pojmy jsou pro mě nejlepší si psát na papír, ale v poslední době jsem zlenivěl a tak si je píši do notebooku.
Jelikož studuji obor technického směru, tak pouhé čtení poznámek by mi asi moc nepomohlo. Vždy si tedy sednu ke stolu s tužkou, papírem a spoustou typově podobných příkladů těm, které by mě mohli potkat v testu/zkoušce. U počítání rád poslouchám hudbu, nebo podcasty. Párkrát jsem se i zkoušel učit při sledování nějakých videí, či seriálů, ale to mi úplně nevyhovovalo, protože mi každý příklad trval tak 3x déle, než obvykle.
Pokud mě čeká zkouška z předmětu se silnějším teoretickým základem, tak mi čtení také tolik nepomůže. Nejvíce se mi osvědčilo přepisování důležitých pojmů. Pokud je například ke zkoušce zveřejněn seznam otázek, tak si zkouším na dané otázky odpovídat. Napíšu si na papír vše co se otázky týče, a to klidně i několikrát za sebou.
Pokud vím, že mi předmět, nebo oblast předmětů dělá problémy, tak se snažím domluvit s kamarádem/dy a učíme se společně. Můžeme si navzájem kontrolovat postup výsledky. Pokud se učíme na ústní zkoušení, tak jeden mluví a ostatní ho kontrolují, zda nedělá chyby.
Zásadně se vyhýbám jedné věci a to, že se nikdy neučím v den testu/zkoušky. To mi většinou v získaných znalostech udělá ještě větší nepořádek.