Píše se rok 1925 a z Československa odjíždí první z několika dalších výprav družstva Interhelpo. To je tvořeno hlavně prostými dělníky a zemědělci, jejichž úkolem je “budovat socialismus” v odlehlé středoasijské zemi jménem Kyrgyzstán. Členům Interhelpa byla tato zem líčena podstatně jinak, než bylo realitou. Nikdo z nich nečekal, že se po několikadenní cestě ocitne ve vyprahlé poušti…

Autor v knize barvitě popisuje, jak vypadal běžný den dělníka v Kyrgyzii. Hrozné situace, které souvisely jak s nehostinnou krajinou, na kterou nebyli Čechoslováci zvyklí, tak i se socialistickým režimem. Zároveň také světlé momenty, při kterých svitla osadníkům jiskra naděje. Ta byla mnohokrát brzo uhašena. I přesto, že se jim po letech tvrdé práce podařilo vybudovat továrny a jiné podniky, byla nakonec spousta z nich bez peněz vyhnána.

Z dnešního úhlu pohledu může být pro člověka, který se narodil ve svobodné zemi težké pochopit, jak mohlo k takovým věcem dojít. Kniha nám dává prostor nahlédnou nejen do 20. let minulého století, ale také nám předkládá mnoho cenných výpovědí od lidí, kteří si tuto událost zažili na vlastní kůži. Je šílené zamyslet se nad tím, jak Sovětský svaz využívala lidi za pomoci lží a idealistických historek o “socialistickém snu”.