Bohrův model – vytvořen v roce 1913 dánským fyzikem Nielsem Bohrem. Bohrův model atomu je postaven na těchto postulátech:
Elektrony se pohybují po kružnicových trajektoriích (hladinách), na nichž nevyzařují žádné elektromagnetické záření.
Při přechodu z jedné hladiny na druhou elektron vyzáří (pohltí) právě 1 foton.
Jsou dovoleny ty trajektorie, jejichž moment hybnosti L je nħ, kde n = 1, 2, 3, …; a ħ je redukovaná Planckova konstanta.
energetické hladiny – hodnoty energie elektronů, kterých může elektron v atomu nabývat.
kvantová čísla- čísla, kterými se v kvantové mechanice popisují vlastnosti určitých částic v systému; každé číslo odpovídá jedné zachovávané veličině
excitace atomu – proces, při kterém dochází k přechodu energetického stavu atomu, molekuly či iontu na vyšší energetickou hladinu
absorpce záření – proces, při kterém je energie fotonu pohlcena látkou, například atomem, jehož valenční elektrony přecházejí mezi dvěma úrovněmi energie
emise – proces vysílání částic (záření) látkou, nejčastěji emise elektronů
vazebná energie – Jaderné síly mají velmi krátký dosah, řádově jen 10^(-15) m. Kdybychom chtěli jádro rozdělit na jednotlivé nukleony, museli bychom dodat energii, potřebnou k překonání těchto jaderných sil – vazebnou energii
hmotnostní úbytek – Rozdíl mezi hmotností nukleonů a skutečnou hmotností jádra
radioaktivní záření – tři druhy popsané níže, vzniká při rozkladu látky , využití nejčastěji v lékařství
záření alfa – záření, jehož částicemi je proud jader helia , při rozpadu těžkých jader , zastaví ho i list papíru
záření beta – proud elektronů a pozitronů (antičástice elektronu) , nesou el. náboj , odstíněné např dřevem
záření gama – vysoce energetické elektromagnetické záření , fotony , odstíněno olověnou deskou
poločas rozpadu – doba, za kterou se přemění polovina celkového počtu atomárních jader ve vzorku. Pro konkrétní izotop je konstantní. Má hodnotu od zlomku sekundy až po milióny let
jaderné štěpení – jaderná reakce, při níž dochází k rozbití jádra nestabilního atomu vniknutím cizí částice (většinou neutronu) za uvolnění energie
jaderná fúze – typ jaderné reakce, při které dochází ke slučování atomových jader lehčích prvků v jádra těžších prvků a zároveň k uvolnění energie