Starověk
– období vzniku 1. státních útvarů
-> důvod vzniku neolitická revoluce
– zemědělství + zavlažování -> lidé se usazují, vznik sídlišť
(státy – tvorba nejde přesně určit +-4.stl.přnl, konec starověku 476)
2 typy států:
1) Staroorientální
– povodí řek + teplé podnebí -> vhodné podmínky
– půda ve vlastnictví panovníka
– zdroj obživy = zemědělství
– panovník => pokládá se za Boha nebo je prostředníka
– Mezopotámie, Egypt, Indie a Čína
– není úplně rozvinutá otrokářská práce(společnost)
=> SPOLEČNOST VE STAROORIENTÁLNÍCH STÁTECH:
1) Panovník – veškerá moc, zástupce Boha
2) Privilegovaná vrstva -> úředníci, vojáci, kněží 🡪 spravují stát
3) Neprivilegovaná vrstva -> řemeslníci, zemědělci 🡪 svobodní, nemají moc, platí daně
4) Otroci -> bez moci, nesvobodní, „majetek“
2) Klasické (Řecko, Řím)
MEZOPOTÁNIE:
– mezi řekami Eufrat a Tigris
– bezdešťové pásmo -> tvorba zavlažovacího systému => neolitická revoluce
– začátek osidlování 6. tisíciletí
Sumerové: (3500 – 2400 př.n.l.)
– 1. městské státy, ale ne jeden silný stát
– původ není znám – nevíme odkud přišli, jazyk
– polyteistické náboženství
– města – Ur, Uruk, Kiš, Eridu, Lagaš
Typy států podle hospodářství:
1) chrámové -> vládce vládl z chrámu = centrum náboženského/ politického života
2) palácoví -> centrum je palác – v čele panovník
Akádové -> Akkadská říše
– 1. centralizovaný stát (sjednocený) – 2300 př.n.l.
– hl. město Akád
– podmanili Sumery
– vládce Sargon I. -> říše od Perského zálivu ke Středozemnímu moři
-> vládce 4 světových stran
-> vnuk vybudoval sídlo Ninive (sídlo asyrských panovníků)
-> konec vlády spory a nepokoje + nájezdy kmenů
Asyrská říše
– severní část Mezopotámie
– hl. město Aššur
– (20.-18.stol př.n.l.)
– obchodní styky s Malou Asií -> vlna, látky, kovy (zlato, stříbro)
– pod nadvládou Starobabylonské říše
– (10.-6. stol. př.n.l.)
– vládce Sargon II. -> snaha o světovládu -> dobyl Egypt, Kypr a Frýgii
-válečníci, obléhací stroje
– jeho syn -> dobyl Babylon
– nové sídelní město => Ninive
– další vládce Aššurbanipal 🡪ztráta Egypta, bojovník, zaměření i na rozvoj vzdělání (knihovny, písemnosti)
– 612 př.n.l. = zánik Novoasyrsské říše 🡪 Ninive dobyto Babylonií
Babylonie
– jižní část Mezopotámie
– centrum Babylon
– vznik spjat s Amority (semitské národy)
-> vláda asi 40 let
-> zavedl stříbro jako platidlo 🡨 dálkový obchod
-> zákoník = Chamurappiho zákoník 🡪platil pro celou říši, nejstarší dochovaný, trestní zákoník, klínové písmo
🡪rozčlenění společnosti – Awilum = privilegovaní, nejbohatší
– Muškéni = zemědělci, řemeslníci, svobodní
– Otroci = bez práva, nejníže ve společnosti
->po jeho smrti úpadek 🡺 1595 př.n.l. dobyta Chetity (chetičtina – rozluštil Bedřich Hrozný, klínové písmo, Indoevropané)
– 625-539 př.n.l.
– vládce Nabukadnesar II.
-> ovládl Palestinu, Sýrii a dobyl Jeruzalém (587 př.n.l.) 🡪 Židy přesídlil do Babylonie (přes 70 tisíc zajatců, někdy označováno Babylonské zajetí Židů)
-> za jeho vlády Babylon -> přestavba, nedobytné město, stavba Zikkuzat a Ištařiny brány
-> po jeho smrti – časté střídání vládců, hospodářské problémy
-> ½. 6. stol nájezdy Peršanů (+-539 př.n.l.) – město se vzdalo králi Kyrovi + osvobozeni Židé
Kultura v Mezopotámii
– tvůrci Sumerové
– původně piktografické (obrázkové), později klínové 🡪 psalo se na hliněné destičky + rákos ((rozluštěno Angličanem H. Rawunsonem)
– epos o Gilgamešovi (z části člověk a z části zvíře, vládce Uruku, postavil hradby kolem města, nejdříve boj ale nakonec přátelství s Enkiduem)
– Chamurappiho zákoník
– astronomie
– určení délky roku – 354, rozdělení roku na 12 měsíců a na 29-30 dní
– matematika – šedesátková soustava, kvadratické rovnice, odmocňování, výuka na školách
– polyteismus
– bůh An (bůh nebe), Enki (bůh vody, moudrosti, magie), Ištar (bohyně lásky,války)
– uctívání přírodních jevů
– monumentální
– městská
– zikkurati -> stupňovité stavby, určené k náboženským obřadům
– Babylonská věž – nedochovaná
– Ištařina brána
– socha správce Gudey – mnoho podob
– Urská standarta (skříňka, zdobena slonovinou)
– kovotepectví, zlatnictví
EGYPT:
– netypický tvar – dlouhý úzký pruh kolem Nilu
– pouště, oázy (např. Fajjům)
– Nil -> rozvodňování 🡪 obživa —🡪záplavy – každý rok -> využití – záplavové hospodářství
– zdroj obživy -> zemědělství
– společnost 🡪
1) panovník = faraon -> ztělesnění boha na Zemi (vtělením boha Hora – sokolí bůh), nosil korunu – představovala spojení 2 států – Horného a Dolního Egypta
2) kněží
3) šlechta, úředníci, vojenští hodnostáři, nejvýše postavený úředník = vezír
4) písaři
5) obchodníci, řemeslníci. Zemědělci
6) otroci
(ženy si byly rovné s muži v majetkových, manželských a dědických věcech)
Archaické období
– 3150-2700 př.n.l.
– vznikl centralizovaný stát (ne městské státy)
-> Dolní Egypt – sever, úrodná delta, zemědělství
-> Horní Egypt – jih, lov, pastviny
– 3100 př.n.nl. – HE pod vedením Meniho dobyl DE a podmanil si ho 🡪 vznik celistvé 1 říše
– Meni založil město Mennofer – pozdější sídlo faraonů
Stará říše
– 2700-2180 př.n.l.
– zakladatel faraon Džoser -> budoval pyramidy (nejznámější v Gíze – např. Cheopsova, Raachefova), vybudoval si pyramidu v Sakkáře (Džoserova pyramida, stavitel byl vezír Imhotep, stupňovitá)
– byl dobyt Sinaj (měď, tyrkys) a Núbie (zlato, dřevo, kůže, levná pracovní síla)
– sílila moc šlechty -> nástupnické boje -> oslabení moci panovníka
– zaveden úřad správce horního Egypta -> měl obnovit panovníkovu autoritu 🡪 nakonec moc pro správce + dědičně dáno
– Núbie se odtrhla
– země rozpad a zánik -> velká moc šlechty + hladomor + úpadek centrálně řízené údržby zavlažovacího systému
Střední říše
– 2000-1800 př.n.l.
– znovu sjednocená říše pod vedením faraona Mentuhotepa II. (pocházel z Vesetu = Théby)
-> vybudoval soustavu hraničních pevností (=> vládcovy zdi)
-> obnovil obchod, upevnil politiku i hospodářství
– nástupnické spory -> kdo usedne na trůn po smrti faraona 🡪 vytvořen post spoluvladaře (byl vybrán ještě za života faraona a po jeho smrti nastoupil)
– 17. stol. př.n.l. -> vpád Hyksósů (vyspělí v boji – bronzové zbraně, luky, používali koně a vozy)
-> dobyli Dolní Egypt a založili vlastní dynastii
-> Horní Egypt samostatný
– faraon Ahmos se jim postavil a vyhrál – porážka Hyksósů (použili stejnou výbavu jako oni)
Nová říše
– 1540-1080 př.n.l.
– faraon Ahmos -> posunul hranice až k dnešní Sýrii, zlikvidoval anarchii, vyčistil zavodňovací kanály, začal opravovat zbořená města 🡪 rozkvět Egypta
– královna Hatšepsovet
-> regentka
-> vláda přes 20 let
-> nevedla války, podnikala obchodní výpravy (Sinaj, Kréta), stavební činnost – obnova měst, která byla zničená Hyksósy
-> rozkvět říše – počátek
Thutmose III.
-> dobrý válečník
– Egypt největší územní rozmach -> Núbie, Sýrie, překročil Eufrat (střet s civilizací v Mezopotámii)
Amenhotep IV.
– zavedl náboženskou reformu -> aby oslabil moc Amonových kněží ve Vesetu
-> zakázal víru v Amona i další bohy, jediný bůh dovolen = bůh Aton
-> na počest Atona si změnil jméno na Achnaton
– zabit
– manželka Nefertiti (nejkrásnější Egypťanka)
Tutanchamon
– začal vládnout v 9 letech, 18 letech zemřel
– vládl za něj vojevůdce Haremheb -> zavedl mír v zemi + zlikvidoval bandity
– po smrti T. se ujal vlády a jmenoval svého zástupce (Remese – důstojník)
– T. je znám svou hrobkou (objevena Brity v roce 1922) -> byla 1. nevykradenou
Remese II. Veliký
– 13. stol. př.n.l.
– znám tím, že uzavřel první dochovanou mírovou smlouvu s Chetity – uzavřena po bitvě u Kadeše (dnešní Sýrie) -> bitva dopadla nerozhodně
– mír zpečetěn svatbou Rema a dcerou chetitského krále
– mír Rema ani chetitský král neporušil
Remesse III.
– za jeho vlády byl Egypt napadán mořskými kmeny
– rozšiřovalo se užívání železa -> oslabení – bronzové doly -> nebyly už tolik důležité – ztráta financí
– postupný rozpad
– formálně uznáván faraon, ale větší moc Amonovým kněžím z Vesetu 🡪 tvorba samostatných území -> snadná kořist pro ostatní panovníky
Pozdní Egypt
– nadvláda cizinců
-> 7. stol. př.n.l. Asyřané – udělali z Egypta vazalský stát, centrum v Sájích
– místodržící se vymanili z A. vlivu a vytvořili si vlastní panovnickou dynastii 🡪 SAJSKÁ
-> konec 525 př.n.l. 🡪 porážka v bitvě u Pelusia – výhra Peršanů – král Kambysa
– 332 př.n.l. – příchod Alexandra Makedonského – pro E. „osvoboditel“ – po jeho smrti se jeho celá říše rozpadla na helenistické státy
– 305 př.n.l. se vlády ujímá Ptolemaios (velitel A. stráže) 🡪 dynastie ptolemaiovská
-> původně Makedonci, dobře se sžiji s E. i jeho kulturou
-> rozkvět města Alexandrie – knihovna, přijížděli učenci
-> 3. stol. př.n.l. nejmocnější ve východním Středomoří – pouze konkurence Řím
Kleopatra
– 1. stol. př.n.l.
– Ptolemaiovská dynastie, ovládala místní jazyk (jako jediná z dynastie)
– měla vládnout s bratrem, ten ji vypudil
– její bratr se dostal do konfliktu s Caesarem (jeho sok z Říma Pompeius utekl do E.) -> útok na E., faraon zemřel, vyhořela knihovna -> ten dosadil na trůn Kleopatru
– blízký vztah s C.
– po smrti Caesara (44 př.n.l.) -> správa římské říše rozdělena mezi Octaviana a Marcuse Antonia
– MA se setkal s K., později konflikt s Octavianem – 31 př.n.l. bitva u Aktia -> K.+MA unikli do E. a spáchali sebevraždu
– Egypt se stává římskou provincií (30 př.n.l.)
Kultura v Egyptě
– vznik z hospodářských potřeb
– 1. písmo bylo klínové, ale používali
– ovládali písaři
– rozluštění:
– Kniha mrtvých (chování v říši mrtvých)
– povídka O Sinuhetovi
– Ódy -> hymny na bohy nebo faraony
-> balzamování rozdělovalo společnost na bohaté a chudé
-> rozvinutější chirurgie a zubařství – dělali i operace
– polyteismus, bohové podoby zvířat (zoomorfní) nebo lidí (antropomoorfní)
– uctívání zvířat – kočky, krávy, býky, krokodýly, sokoly, ibisy
– bohové -> RE/ Amon (bůh slunce), Hathor (hlava krávy, bohyně lásky), Thowt (bůh vzdělanosti, lékařství, písma), Hor (hlava sokola, ztotožnění s faraonem)
– sídlo – chrám
– víra v posmrtný život
– neznali perspektivu
– pásová perspektiva -> blíže dolní okraj, dále horní okraj
– hieratická perspektiva -> faraon větší než ostatní -> řazení podle důležitosti
-> několik pohledů – tvář z profilu, trup a oko zepředu
– malby v hrobkách
– Tutanchamova maska
-mohutnost a strnulost
– nadživotní velikost
– Sfinga (v Gíze, ležící tělo lva a hlava faraona)
– Vojevůdce a kněz z Amotep s ženou Nofretou
– královna Nefertiti
– monumentální stavby – pyramidy, mastaba (hrobky vyšších královských úředníků)
– pyramidy ->Džoserova (nejstarší), Choepsova (nejvyšší, jeden ze 7 divů světa)
– chrámy – Luxor
– skalní chrám – Aba Simbel
ČÍNA
– nejstarší světová civilizace -> počátky vzniku už v 21. stol. př.n.l. -> kolem řek – Chuang – Che (řlutá řeka) a Jang – C´- Tian (dlouhá řeka/ modrá řeka)
– společnost ->
1) král = wang, titul Syn nebes (prostředník mezi lidmi a bohy)
2) zástupci krále -> ču-chou – spravovali území a dávaly dávky králi (zvěř, dobytek, rákos)
3) náčelníci klanů -> ta-fu ->podřízení ču-chouům, (jejich klan š´)
4) prostí lidé -> šu-žen, většinou rolníci, nejnižší a nejvíce,
– na území mnoho malých států, boje mezi sebou (8. stol. př.n.l. až 221 př.n.l.) -> 2 etapy (ve 2. etapě se používal železo)
– první státy boj o moc -> ale snaha o centralizovaný stát
Říše Čchin
– podřídila so ostatní malé státy
– z názvu Čchin je název Čína
– vládce Čchin Š- Chuang – Ti (Jing Čeng)
-> sjednotil zemi, neomezená moc, dobyl mnoho území,
-> reformy – míry, měny, váhy, sjednotil písmo a zákony
– po jeho smrti nastupuje Druhý císař – velmi krutý 🡪 povstání -> decentralizace země
Říše Chan
– 202 př.n.l. sjednocena země povstalcem (původem rolník)
-> největší rozloha země (rozšíření na Jih) + dobyt sever Koreje
-> otevřela se Hedvábná stezka (spoj mezi Asií – Čínou a Evropou – Řím)
– na konci vlády rolnická povstání a boje o moc 🡪 3. stol. př.n.l. -> říše Chan se rozpadla na 3 malé státy
Kultura v Číně
– původně obrázkové, chtěli kaligrafické
– psalo se na kůže, později na papír
– přes 50 000 znaků ->stačilo ke gramotnosti 5 000 znaků
– jednoduchý seizmograf
– dvoupatrové domy
– Velká čínská teď (5 000 km, 2 mil. Řemeslníků, věže + pevnosti, proti kočovníkům, od Jumen k Changli, překonána 15. stol. a 17. stol., největší hřbitov světa 🡪 během stavby zemřelo mnoho lidí)
– snaha o rozumné vysvětlení světa (o jeho vytvření) ne Bohem
– vznik 6. – 5. stol. př.n.l.
– zakladatel Konfucius (551-479 př.n.l.)
– eticho – politické učení
-> základní společnost tvoří disciplinovaný člověk + spořádaná rodina + děti, přísné plnění povinností, jednotlivec by měl své zájmy sladit se zájmy státu
🡪 důraz na mravnost, konání dobra, přísnost k sobě, laskavost k druhým
– zakladatel Lao-c´
– filozofický proud a náboženství
– důraz na přirozenost
– tao = cesta
– smíření s přirozeným během člověka a nezasahovat do něho
– texty se nazývají pokladnice tao (je jich přes 5 tisíc)
– papír
– střelný prach
– kompas
– porcelán
– hedvábí
– Terakotová armáda
-> hliněná armáda
-> objevena 1974
-> 1. armáda Prvního císaře (Čchin Š-Chuana – Ti)
-> vojáci, jezdci,
-> stojí v bojové formaci, tělo duté + ruce a nohy vyplněné
INDIE
– izolovaný vývoj (politicky i kulturně) -> Himaláje
– ovlivnění přírodními podmínkami -> sever (hory – Himaláje), jih (moře)
-> ochrana Indie před zásahy z vnějšku, ale bránily kontaktu s okolním světem
– hory velký význam pro rozvoj 🡪 ochrana před nájezdy kočovníků a před suchým větrem z Tibetu, odraz monzunových dešťů (hodně srážek)
-> naplavená půda v povodí řek Gangy a Indu + dobré klim. Podmínky 🡪 vznik nejstarších zemědělských civilizací
– 3 oblasti – pevninský sever, jih poloostrova, Dakšinská náhorní plošina
Harappská kultura
– civilizace městského typu, v povodí řeky Indu ->ve 4. stol. př.n.l. přechod k usedlému zemědělství
– 2300 – 1600 př.n.l.
– centra: Harappa a Móhandža-daro (opevněné město, domy s koupelnami)
– písmo dosud nerozluštěno – písmo protoindické
– 1750 př.n.l. úpadek
– 1500 př.n.l. příchod indoevropských árijských kmenů (jihoruské stepi) – definitivně vyvrátili har. kulturu
Árijská kolonizace
– několik vln osidlování¨
– poslední kolem oblasti Paňdžábu a řeky Gangy
– nejstarší literární památka -> védy – podle nich se nazývá rané období indických dějin „védské“
Védské období
-1200-600 př.n.l.
– árijské kočovné kmeny se mění v zemědělce, vznik majetkové diferenciace a vznik kmenových království (panovník zvaný rádža)
– společnost se dělila na varny (kasty)
1) brahmáni – významné postavení, kněží
2) kšátriové – bojovníci
3) vaišjové – pastevci, obchodníci, řemeslníci,
4) šúdrové – otroci
Historické období
– 7.-4. stol. př.n.l.
– ohnisko hospodářského a kulturního rozvoje byla severní Indie
– vzniká 16 samostatných států -> boje mezi sebou 🡪 výhra Magadhská říše
-> od Nepálu až k deltě Gangy
-> 5.-4. stol. př.n.l.
-> rozkvět za dynastie Devíti Nandů (362-321 př.n.l.) -> základy k prvnímu sjednocenému státu Indie
– vzniká buddhismus (nahradil brahmánské učení o převtělování)
– Magadhská říše se sjednocuje, státy v povodí řeky Indu se dostávají pod perský vliv (až do doby 330 př.n.l., příchod Alexandra Makedonského)
– 321 př.n.l. je říše Magadhská vystřídána říše Maurijskou
-> panovník Ášoka – sjednotil téměř celý indický poloostrov
-> po jeho smrti – úpadek, nájezdy kočovných kmenů
– nástup Kušánské říše
-> hospodářský a kulturní rozmach
-> obchodní styky s střední Asií a Středomořím
-> rozmach buddhismu (základy k přeměně na jedno z největších náb. světa)
– po pádu K. říše nástup Guptovská dynastie
-> 4.-5. stol n.l.
-> přechod k feudalismu a rozkvět kultury
Kultura Indie
– desítková soustava, arabské číslice, hodnota pí,
– délka slunečního roku
– epos Mahábráta (děj – bratrovražedné boje o moc) a Ramájana
– sanskrt – staroindický jazyk
– země se otáčí kolem své osy
– zatmění Měsíce
– zakladatel Gautama Siddhártha
– obešel se bez boha, obětí
– víra ve vysvobození z koloběhu reinkarnací
– základ Buddhova učení – 4 vznešené pravdy
-> lidská existence ve své podstatě je strastiplná
-> příčina strádání tkví v touze
-> oproštění íd žádosti vede k odstranění strasti (oproštění od touhy a lpění na životě znamená zánik strasti)
-> existuje cesta k vysvobození – k blaženosti = nirvána -> osmidílná cesta -> pravý názor, řeč, rozhodování, jednání, život, snažení, bdělost, soustředění
(- Buddha = osvícený)
– nemá zakladatele, nepřipomíná ani církevní organizaci -> vznik
– autorita véd a bráhmanů
– tolerantní, možnost vyznávat mnoho bohů
– sekty -> višnuité (bůh Višnu – ochránce před zlem), šivaisté (bůh Šiva – ničitel a znovustvořitel),
– lpí na kastách
– zakladatel Vardhamána Mahávíra (= Džina)
– nalezení cesty, jak vysvobodit duši z neustálého koloběhu znovuzrození (stejné jako u buddhismu)
– nenásilnost způsobu života
(d) bráhmanismus
– učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyšší nebo nižší společnosti)
MALÁ ASIE
– oblast nejstaršího zemědělství
– vznik prvního města Illion (= Troja)
– málo srážek, hodně hor, zemědělství jen v nížinách
– bohaté na nerostné suroviny + obchod + mořeplavectví
– dlouho rozdrobená -> 1650 př.n.l. – Chetiská říše
-> indoevropský národ
-> hl. město Chattušaš
-> 1285 př.n.l. -> bitva u Kadeše ->Egypt x Chetité -> mírová smlouva
-> podlehla Asyřanům
-> klínové písmo 🡪 1915 rozluštil Bedřich Hrozný
Kmen Frýgiů a Lýdiů
– nemělo dlouhé trvání
– nadvláda Peršanů
SYROPALESTÝNSKÁ OBLAST
– 8. tisíciletí př.n.l. -> počátek zemědělství
– 4. tisíciletí př.n.l. -> příchod západo-semitských kmenů (z Arabských pouští)
-> vznik nových městských států – Byblos, Ugarit
– nové obchodní cesty – Tyros
-> přínos – písmo – 22 znaků
– dnešní Izrael
– název podle kmene Pelištejců – 12. stol. př.n.l. (oblast Kanaán)
– hebrejsko-izraelké kmeny boje s Pelištejnci
-> David (heb.) x Goliášovi (pe) 🡪 výhra Davida -> podmanění – kmenový svaz s 12 náčelníky/soudci 🡪 období soudců (soudce Saul)
– doba královská -> 1. král Saul, 2. král David, 3. král Šalamoun
David
– vytvořil nový židovský stát
– centrum Jeruzalém
– znak Davidova hvězda
Šalamoun
– znám z Bible
– proslulý svou chytrostí a dobrým úsudkem
– po jeho smrti se království rozpadlo na 2 části:
-> nevládne král, ale kněz
-> 64 př.n.l. ovládli Iz. Království Římané a ti si dosazovali vlastní krále (poslední král Herodes Veliký) -> časté vzpoury a povstání
-> židovská válka 66-70 n.l. -> vzpoura, potlačení, zbořen Šalamounův chrám, zůstala zeď Nářků
-> poslední povstání Šimon Bar Kochba – potlačení 🡪 diaspora (rozptýlení po celém světě) -> sice nebyl stát ale spojení přes náboženství
Judaismus
– monoteistické náboženství,
– 1 bůh – Jahve (nesmí se zobrazovat)
– Starý zákon – Tóra, Proroci a Spisy
Perská říše
Dáreios I. ( 522 – 486 př. Kr. )
perské náboženství
(KRÉTA
– nejstarší evropská civilizace
– hornatý povrch, nížiny u pobřeží
– křižovatky obchodních cest (na Orient, Egypt)
– 1. osadníci z Malé Asie
– rozvoj 2600-2000 př.n.l.
– hl. město – Knóssos
Mínojské období
– Knóssos kulturní a hospodářské centrum – palác – složitý komplex – voda, kanalizace
– architektura velice vyspělá,
– paláce, šperky, zbraně, malby
– ženy dobré postavení
Mykénské období
– 16.-12. stol. př.n.l.
– obrovské paláce – Kyklopské stavby
– vyvinutá městská stavba – koupelny
Kultura
– fonetické (hláskové), zachování hliněných destiček
– přírodní božstva
– kult ženy, matky – bohyně plodnosti
– kult býka – pověst o Minetaurovi
-> pověst Mínus pozval Dajdala a Ikara – vytvořili labyrint, Poseidón trest – býk bílý, Mínova manželka se do něj zamilovala, měla s ním dítě Minotaura -> uvězněn, Athény poraženy . museli každý rok obětovat 7 chlapců a 5 dívek, jednou jel princ Théseus a vyhrál v souboji – vrátil se zpět domů, otec ho nepoznal – zabil se
– na palácích, hlavně delfíni
Řecko patří mezi klasické (antické) státy -> jeho znaky:
– vznikají u moře
– půda je soukromým vlastnictvím jednotlivce (změna z občinového na soukromý)
– zdroj obživy kromě zemědělství je i obchod a řemeslo (rybaření)
– výroba závislá na otrocích 🡪 mnoho
– vznik v blízkosti nejstarších civilizací -> přebírají od nich poznatky, zkušenosti dědictví
Periodizace dějin
1) Mykénské období
2) Homérské období
3) Archaické období
4) Klasické období
5) Helénistické období
-146 př.n.l. – konec samostatných řeckých dějin
MYKÉNSKÉ OBDOBÍ
– 2000-1200 př.n.l. (16.-12. stol.)
– příchody řeckých kmenů
-> 1) Achájové (ničení původní heladské kulturu a obyvatelstvo)
– příchod na Balkán
– přichází ke styku s vyspělou minojskou kulturou na Krétě (viz 1. mat. otázka) -> převzali písmo
– pastevci, zemědělci
– centrum Mykény
– osídlili JV Peloponezu
-> 2) Ionové
– osídlili V část Balkánu (střední Řecko, část ostrovů v Egejském moři)
– založili na pobřeží Malé Asie – město Milétos
– pastevci
-> 3) Dórové
– 1100 př.n.l.
– usazení na Peloponézu
– částečné podmanění území Ionů a Achájů
– jimi končí osidlování Řecka
– usazují se ve vesnicích
– železo
Společnost v Mykénském období
– Achájové znali písmo
– kvetl námořní obchod
– stavba hradů – Mykény, Riryns
– obživa zemědělství + řemeslo + rybolov
– 14.-13. stol. vrcholný rozkvět mykénské kultury
– 1200 př.n.l. pád Troje
TEMNÉ OBDOBÍ (=HOMÉRSKÉ)
– 12.-8. stol. př.n.l.
– po Trojské válce
– úpadek Mykénské kultury
– příchod Dórů -> kmenové posuny (nižší úroveň než původní obyvatelstvo – část nich odešla do Malé Asie 🡪 maloasijská řecká kolonizace)
– literární památky – epos -> Illias a Odysea – autor Homér
(Iliada – posledních 51 dní Trojské války, Achilles, Danajský dar, dobytí Troji, pohřeb Hektora
Odysea – posledních 41 let bloudění Odysea, kyklop – zabit O.,)
– na další vývoj měl vliv rozvoj řemeslné výroby, dovršení rozdělení společnosti
ARCHAICKÉ OBDOBÍ
– 8.-5. stol. př.n.l.
– rozvoj řemesel a obchodu (ražba stříbrných mincí, směna naturálií na směnu peněžní)
– půda kolektivní na soukromý majetek – vliv velká řecká kolonizace
– vznikají městské státy = polis (Athény, Sparta, Olympie, Delfy)
-> nikdy se nesjednotily – důvod -> přírodní podmínky
🡪🡪 POLIS -> samostatné město/obec/občané
-> občané – pokud se narodil na území daného státu, pokud byl jeden z rodičů příslušník daného státu -> plnohodnotný občan je muž, ženy se politického života neúčastnily
– práva a povinnosti (účast na sněmu, hlasování)
– aristokracie má moc ve státě
Velká řecká kolonizace
– zakládaní kolonií (=osad) kolem pobřeží Středozemního a Černého moře
– důvody
-> přelidnění
-> nedostatek zemědělské půdy
-> snaha získat odbytiště pro řemeslné výrobky
– osady: Massalia (Francie), Kyrené (Afrika), Syrakusy (Sicílie), Neapolis/Tarent (Itálie)
– důsledky
-> dovážení levného obilí
-> aristokracie pěstuje vinnou révu, olivy
-> zemědělci prodávají obilí pod cenou -> zadlužují se aristokracii -> později se z nich stávají otroci pro dluhy
-> pokud bohatli – nepokoje, protože nemají moc – časté převraty 🡪 zmocnění moci 🡪 TYRANIDA
— tyran, ale schopný panovník
— samovláda, vláda pokroková
— oslaben moci aristokracie vydal 1. zákony (sepsali Lykurgos, Drakon a Solon)
— rozvoj a podpora řemesel, kultury a obchodu
— přechodná vláda – oligarchie (Sparta, vládne skupina lidí)/ demokracie (moc patří lidu a ten si vybírá zástupce do vládních funkcí, možná i otrokářská – ta patří do Athén)
Polis (= městský stát)
– Sparta Athény, Korint, Mykény, Théby
1) SPARTA
– =Lakedaimon
– oligarchický stát
– JV část Peloponésu
– 1000 př.n.l. příchod Dórů
– složení obyvatelstva:
1) Sparťané
– potomci Dórů, sloužili ve vojsku, plnoprávní občané, nepracovali
– pouze válčili 🡪 nepracovali
– výchova – neduživé dítě zabito, tvrdá výchova (do 6 let u matky, od 7 let výchova ve školách – otužování, kázeň), vojenský výcvik
– heslo: Se štítem, nebo na štítě
2) Perioikové
– svobodní občané, platili daně, zemědělci/řemeslníci, (nemuseli sloužit ve vojsku)
3) Heilóti
– otroci, nesvobodní, bez práv
– státní zřízení:
-> zákony 800 př.n.l. – Lykurgos
1) dva králové
– neomezená moc během války
– voleni Sparťany, stát se jimi mohli pouze Sparťané
– v období míru vláda s Gerusií (= vláda starších)
2) Gerusie
– vláda starších
– 30 členů (28 oni a 2 králové)
– voleni, pokud jim bylo nad 60 let
– voleni na celý život
– dohlížející a radící orgán
3) 5 eforů
– správní + soudní moc + pokladna
– voleni na 1 rok
– = dohlížitelé
4) Lidové shromáždění = Apella
– od 30 let
– Sparťané
– omezená moc
– v 6. stol. př.n.l. vytvořen peloponéský spolek
-> členi, ti, nad kterými zvítězili
-> členové autonomní
2) ATHÉNY
– otrokářská demokracie
– poloostrov Attika -> ovládnut ho již v 8. stol. př.n.l. (bohatá na nerosty, pastevectví, obchod a řemeslo)
– člověk se mohl stát občanem -> narodil se rodičům občanům nebo mohl být jmenován sněmem
– žili tam i cizinci a otroci
– správní systém -> nejdříve král (= besileus, později slábla moc), archonti (nejvyšší úředníci) – celkem 9, voleni na 1 rok, každý z nich buď měl správní/náboženskou/soudní/vojenskou funkci 🡪 po uplynutí 1 roku součástí aristokratické rady (= areopag, na doživotní funkce)
-> úředníci byli voleni sněmem
Drakon – archont, sepsal zákony
Solon
– archont
– aristokrat, zabýval se obchodem
– pokusil se vyrovnat rozdíl v sociálním postavení, zrušil dluhy rolníků -> vykoupil je z otroctví 🡪 rozdělil lidi do 4 tříd podle výnosu z pozemkového majetku
–1. pentakosimedimnoi – nejvyšší úřady (archonti) nebo jezdci – velká majetková hodnota (určovalo se v medimnech – to platilo pro všechny)
— 2. hippeis – nejvyšší úřady nebo jezdci
— 3. zeugítai – nižší úřady nebo těžkooděnci
— 4. thétes – účast na sněmu nebo lehkooděnci/veslaři
– zavedl radu 400, lidový porotní soudní svůr
– neřešil bezzemky 🡪 neměli půdu 🡪 další nepokoje
Peisistratos
– 6. stol. př.n.l.
– tyranida
– ponechal Solonovy zákony, rozdělil půdu bezzemkům
– podpora obchodu a řemesel, umění, vědu; konfiskace pozemků aristokracie
– po jeho smrti nastoupili jeho synové -> jeden zavražděn, druhý vyhnán (Hippias) – 510 př.n.l.
Kleisthenes
(- vůdce demokratů)
– vydal ústavu – upevnil demokratické zřízení – 509 př.n.l.
-> každý občan Athén má stejná práva (rolník, obchodník či aristokrat)
– organizace území
-> základní jednotka je démos -> větší celky dém byly trittye (celkem 30)
-> 3 trittye (1 městská, 1 přímořská a 1 vnitrostátní) tvořily fýlu -> z nich se vybírali muži (z každé 50) do rady 500 + podle nich se řídilo vojsko
– zavedl střepinový soud (= ostrakismus) -> ostrakon = hliněný střep, hlasováním se určilo, kdo je nebezpečný pro demokracii – vyloučen na 10 let z Athén (pro vyloučení byla potřeba většina lidí – 3000 hlasů)
– kladen důraz na kulturu a vzdělanost chlapců (x ve Spartě vychovány i dívky)
– vznik athénského námořního spolku – sdružení států s otrokářským demokratickým systémem
– a. demokracie se vztahovala na svobodné muže (směli nosit zbraň), buňka polis = oikos
KLASICKÉ OBDOBÍ
– 5. stol. – 338 př.n.l.
– období – Řecko/perských válek, Periklovo Řecko a Peloponéská válka
– vrchol řecké kultury a vzdělanosti
– vliv na rozvoj polis – obranná válka – Persie
Persie
-> 5.stol. – nejmocnější země, dnešní Irák,
-> zakladatel Kýros Veliký – využil nespokojenost sousedních států a podrobil si je (Mezopotámie) + osvobodil Židy
-> 5.stol- ovládl Malou Asii, Egypt, Mezopotamii
– Milétos vzpoura proti Peršanům v Malé Asii ( 499 př.n.l.), pomoc Athén – dobytí Sardy – potlačení povstání Peršany (král Dareios I.) 🡪 záminka k Řecko – perským válkám
(1) 492 př.n.l. – výprava nedokončena, král Dareus, mys Athos, ztroskotání lodí)
1) 490 př.n.l. – přímo přes Egejské moře z Malé Asie
– vylodění u Marathonu, Athéňané obrana (pomoc skoro žádná)
– v čele A. stojí Miltiadés 🡪 Peršané poraženi
– zprávu o vítězství běžel říct běžec Feidipides – infarkt – úmrtí 🡪 42 km 195 m
🡪 Sparta posílá pomoc – 10 let míru
– Athény boj o politickou moc – aristokracie x demokracie -> výhra d., v čele Kleisthenes/ Themistokles – budování loďstva (100 lodí) + spojení s přístavem Pireus
2) 480 př.n.l.
– po smrti Darea do čela Peršanů jeho syn Xerxes ->překročení dnešních Bospor a Dardanel – vylodění u Thermopyl -> velká porážka Řecka (král Leonidas padl v průsmyku se Sparťany), výhra Peršanů
3) 480 př.n.l.
– námořní bitva u Salaminy (úzký a mělký záliv)
– Řekové lepší lodě – lodě Trirémy (možný pohyb na mělkých vodách)
– Peršané – lodě s hlubokým ponorem -> neúspěch
– výhra Řecka
4) 479 př.n.l.
– pěší válka u Plataj (i u mysu Mykalé)
– porážka Peršanů
– Athény osvobozovaly ostrovy v Egejském moři
– 448 (449) př.n.l. – mír mezi Řeckem a Persií -> mír se nazývá po vyjednavači Řecka Killiasovi (killiův mír), ze Persii – Súsách
– výhra Řeků -> boj za svobodu + pokrok řemesel (stavba lodí)
– prohra Peršanů -> boje za peníze (žoldnéři)
Athénský námořní spolek
– v čele Athény
– obrana a schopnost Řecka
– sdružení států a demokratickým režimem
– rozvoj Athén – vzrostl vliv politický řemeslníků a podnikatelů
– posílení otrokářského demokratického zřízení – opora thétové (občané – malý nebo žádný majetek , posádky loďstva, svobodní občané + větší význam velitelů (stratégů)
Perikles
– 443-420 př.n.l. – úřad stratéga
– úprava athénské ústavy ( rozšíření práv lidi), zavedl malý denní plat (= diety)
– období jeho vlády
🡪 nepokoje mezi Athénami a Spartou – jiný hospodářský a politický život 🡪 konflikt – Peloponéská válka
Peloponéská válka (431-404 př.n.l.)
– neshody mezi Athénami a Korintem K. součást Peloponéského spolku 🡪Sparta x Athény)
– zápas mezi městskými státy
– porážka Athén – 405 př.n.l. bitva u Aigospotamoi – zničeno loďstvo A
– příčiny porážky -> 1) otroctví – práce v dolech, v dílnách -> uprchli – oslabení hospodářství A.
2) nespokojenost členů athénského námořního spolku
– následky -> 1) Sparta zisk hegemonie (nadvláda v evropské části Řecka)
2) nepokoje, tvorba protisparťanských spolků – Malá Asie ovládnuta Peršany + 338 př.n.l. bitva u Charoneie -> Řecko poraženo Makedonií (Filip Makedonský – ovládnutí Ř.)
HELENISTICKÉ OBDOBÍ
– 340-146 př.n.l.
– po Peloponéské válce – městské státy vysíleny -> do popředí Makedonie
Makedonie
– severní soused Řecka
– 6. stol. př.n.l. sjednocení pasteveckých kmenů
– v čele král Filip II. (aristokracie)
-> mládí v Řecku
-> 338 př.n.l. – bitva u Charoneie – ovládnutí městských států (pomocí nich chtěl táhnout na Peršany – Ř. zaručil stávají stav, jak to u nich vypadá ale nesmí mezi sebou vést války – vznik korintského spolku – Spatra nevstoupila) 🡪 dříve, než uskutečnil tažení – zavražděn
– za něho nastupuje jeho syn Alexandr
Alexandr Veliký
– jeho vychovatelem byl Aristoteles
– navázal na otcovy plány – tažení proti Peršanům
-> bitva u Granice (řeka) – porážka Peršanů (v čele Dareus III.) 🡪 zisk Malé Asie (rozsekl Gordinský uzel – kdo rozváže = vládce Malé Asie)
-> bitva na Issu – porážka Peršanů, ovládnutí Sýrie, pokračoal pak do Egypta (tam založil přístav Alexandrii)
-> bitva u Gaugamel (331 př.n.l.) – porážka Peršanů,
-> dobyl Babylon a Persepolis – pak pokračoval dál do Indie
– 323 př.n.l. umírá
Vláda:
– panovník neomezená moc
– na tažení bral učence – vznik kultur – helénistická (směsice orientu a Řecka)
– snaha zisku Indie – nedobyl
– hl. město Babylon
Ovládl:
– Sýrii, Amatolii (Turecko), Fénicii, Izrael, Egypt, Persii, Mezopotámii, střední Asii
– po jeho smrti – nejsou následníci – nástupci se stávají jeho velitelé (= diadochové) – říše rozpad na několik malých států
1) Egypt – Ptolemajovci
2) Makedonie – Antigonovci
3) Sýrie + Mezopotámie – Seleukovci
– 148 př.n.l. ovládn utí Makedonie Římem
– 146 př.n.l. ovládnuto Řecko =) konec samostatných dějin Řecka
Kultura v archaickým období
– navázala na kulturu staroorientálních států – Kréta, Egypt
– hláskové (od Féničanů) + přidali samohlásky (24 znaků)
-> každý svobodný občan musel umět číst/psát/počítat
-> soukromé školy
-> kalokagathia -> harmonický rozvoj fyzický i psychický – těla i ducha
– jak vznikl svět? -> rozvoj v malé Asii
Materialisté:
Tháles z Milétu – základ je voda
Herakles z Efesu (z Efetu) – základ je oheň
– tvrdil Panta Rei – vše je v pohybu
– eposy – Homér (Iliada, Odysea)
– básně – Sapfó (i Pindaros, Alkaios)
– bajky – Ezop
– začátek divadla 🡪 na počest boha Dionýze – tragédie, komedie, hráli pouze muži
– vyspělá
– architrátový typ = kamenný trám položený na sloupech
(Héřin chrám v Olympii, Apollonův chrám)
– vázy, keramika
– hliněné vázy
– polyteistické
– jednotná mytologie pro celé Řecko
– bohové vypadali jako lidé, měli nadpřirozené vlastnosti
– věštkyně Pýthie (Delfy)
– bohové:
-> Zeus
-> Héra (manželka Dia, ochránkyně domácnosti)
-> Afrodita – láska
-> Hádes – podsvětí
-> Poseidon – moře
-> Athéna – moudrost
-> Áres – válka
– na počest bohů se konaly Olympijské hry
-> 776 př.n.l. – 393 n.l.
-> 1. byly 776 př.n.l.
-> 1x za 4 roky (celkem 293x) na počest boha Dia
-> nesmělo se během nich válčit = ekecheiria (posvátný neválečný stav)
-> disciplíny – běh (1 stádie, dvojběh, vytrvalostní běh), zápas, pětiboj (běh, zápas, skok, hod oštěpem, hod diskem), závody v Hippodromu (závody s koňmi ve čtyřspřeží)
-> soutěžili pouze muži -> vítěz = vážený, olivový věnec, osvobozen od státních záležitostí, účast pouze bohatí
-> novodobé hry 🡪 1896 (vznik, hrabě Piere de Coubertin – byly v Athénách); 1924 (zimní olym. Hry, v Chamonix)
Kultura v klasickém období
– velký rozkvět kultury
– centrum Athény
– oddělování věd
1) Demokritos
-> problém podstaty světa
-> atomistická teorie – látky se skládají z částic, okem neviditelné; zánik a vznik = slučování a rozpadnutí
2) Sofisté
-> otázka lidského poznání (zda je možné dospět k poznání)
-> učitelé moudrosti
3) Sokrates
-> mravní chování – jak jednat a chovat se – podmíněno vzděláním
-> Vím, že nic nevím
4) Platon
-> žák Sokrata
-> idealista 🡪 svět, který vnímáme smysly, je pouhý odraz skutečného světa
5) Aristoteles
-> žák Platona a vychovatel Alexandra Makedonského
-> velký vědec- shrnutí všech znalostí vědění
-> založil logiku (= nauka o správném myšlení)
– Hippokrates
-> lékař
-> Hippokratova přísaha
-> rozdělil lidi do 4 skupin -> temperament
– Herodotos – otec a zakladatel dějepisu (řecko-perské války)
– Thukydides – vědecký dějepis (peloponéská válka)
– hlavně tragédie
-> Aischilos – Oresteia
-> Sofokles – Král Oidipus
-> Euripides – Médea
– „deux ex machina“ bůh ze stroje, bůh vše rozluští ve hře
– komedie
-> kritika doby, zesměšnění
-> Aristopanes -> Žáby, Peršané
– chrámy -> chrám Dia v Olymii,
– Delfy
1) Feidas
-> Socha Dia (patří mezi 7 divů světa)
-> socha Athény (Parthenon)
2) Myrón
-> sochař pohybů – sportovci
-> Discobolos
-> sousoší Marsya a Athény
3) Polykleitos
-> Dyryforost (muž nesoucí kopí)
-> kánon – propracovanost těl
4) Praxiteles
-> socha Afrodity + Apollona
Kultura v helénistickém období
– hlavní střediska vzdělanosti a kultury – Alexandrie (Egypt), Pergamon (Malá Asie), Antiochie (Sýrie)
– Alexandrie – paláce, chrámy; středisko tehdejších věd => akademie nauk = Múseion + knihovna
– rozvoj gramatiky
– Euklides – Euklidova věta
– Pythágoras
– Archimedes ze Syrakus– základ mechaniky (výpočty)
– Země se točí kolem Slunce/vlastní osy
– Ptolemais – Země nehybně a kolem s otáčejí Slunce, měsíc, hvězdy -> geocentrický názor (názor pro celý raný a vrcholný středověk)
– otázky osobního života jednotlivce 🡪 mravní zásady, kterými se má člověk řídit (vládní systém Despotismus)
– civilní stavby – vodovody, kašny + opravy měst
– divadlo v Epidauru
– odlišnost postoje k životu -> realismus a naturalismus
– zobrazení utrpení. Smrti, nehezkosti (Afrodita a pan) + náměty dětí (Chlapec s husou)
– sousoší – Laokoón (kněz varuje před trojským koněm, zabit se svými syny hady – utrpení fyzické a duševní)
– Farnéský býk (báj z Antiopě)
– Niká samothrácká – dnes v Louvru
Rétorika
– řečnické školy a směry
– Demosthenes
– kultura přesahovala hranice 1 státu -> kosmopolitní
Antika
– časový úsek starověku – rozvoj výtvarného umění/literatury/filozofii/politice
Periodizace starověkého Říma:
1) předřímská doba (2. tisíciletí – 8. stol. př.n.l.)
2) doba královská (8. stol. – 510 př.n.l.)
3) doba republiky (510-27 př.n.l.)
-> a) raná – 500-1/2 3. stol. př.n.l.)
-> b) vrcholná – 3. stol. – 30. léta 2. stol. př.n.l.
-> c) krize republiky – 30. léta 2. stol. – 30. léta 1. stol. př.n.l.
4) doba císařská (27 př.n.l.-476 n.l.)
-> a) rané císařství = Principát (27 př.n.l. – 284 n.l.)
-> pozdní císařství = Dominát (do zániku Starověké říše)
– Apeninský poloostrov – dějiště
– přírodní podmínky -> východ pobřeží – mělčiny
-> západní pobřeží – úrodná půda
-> vlhčí a chladnější podnebí
-> sever – řeka Pád (ústí do Jadranu) + řeka Tibera
– úrodná země, vhodné pro zemědělství
– kmeny:
1) Galské kmeny – S část Itálie, Pád, Předalpská Galie
– 4.-3. stol. př.n.l.
2) Etruskové – Etrurie (Toskánsko), jižně od Galů
– 10. stol. př.n.l.
– zakladatelé městské civilizace -> 12 měst -> nezávislé
– odvodňovali bažiny; kanalizace; vodovod; jazyk nerozluštěn (jejich kulturu převzali Římané)
– vynikající obchodníci a řemeslníci;
– střety s Řeky – 474 př.n.l. bitva u Kýmé -> úpad E. a konec E.
3) Řekové – jih od Italických kmenů, 8. stol. př.n.l.,
4) Italické kmeny – jižně od Etrusků (střední a jižní Itálie)
– mnoho kmenů -> Sabinové, Samnité, Aequuové, Volsci a Latinové
Latinové -> založili Řím – 7 pahorků (Capitol), -> podle legendy 8. stol. (753 př.n.l.) nebo splynutí 7 osad 6. stol. (575 př.n.l.)
-> legenda – souvislost s Trojskou válkou -> bojovník Aeneias měl dva potomky Romula a Réma – byli hozeni králem do Tibery aby nebyl svržen), ujala se jich vlčice a později pastýř, bratři nechali postavit město – pohádali se a Romulus zabil Réma 🡪 město pojmenováno po Romulovi (Roma)
– spadá do ní vznik Říma
– Řím: rodové zřízení
-> obyvatelé – Patriciové – privilegovaní a plnoprávní
– rod, 10 rodů = kurie 10 kurií = Arublei
– celkem byly 3 kurie 🡪 300 lidí v senátu (stařešinové) – poradní orgán pro krále; zbytek tvořilo shromáždění
-> v čele stojí král (podle legendy 7 králů, většinou Etruskové)
– Plebejové – svobodní, ale neměli politická práva (nepatřili k patriciům)
– i když byli bohatí – stále bez práva – chtěli moc – reforma krále Serviuse Tulliuse (6. stol, př.n.l., rozdělil společnost do 5 majetkových tříd (proletáři – bezzemci)
– král Tarquinus Superbus – úpadek moci, 510 př.n.l. vyhnán z Říma 🡪 začátek Republiky
Raná republika (510 – 3.stol.(265 př.n.l.))
– boje mezi plebeji a patricii -> o politickou moc
– plebejové provedli 2 secese (demostrace) – 494 př.n.l. a 449 př.n.l.
-> odešli z Říma – oslabení vojenství, patriciové ústupky
-> 1) Plebejský úřad – tribun -> právo veta (zákaz), nedotknutelní
-> 2) Zákony 12 desek (450 př.n.l.) -> vyto do desek – rovnost občanů před zákonem + soupis práv
– boj pokračoval – chtěli zrovnoprávnění 🡪 300 př.n.l. zrovnoprávnění a plebejové mohou vstoupit do úřadu –🡪 nová vrstva – Nobilita (úřednická šlechta)
Správa státu
– moc aristokracie a senát
– 2 konzulové -> voleni na 1 rok, správa + vojenství, při válce – 1 zvolen a vládne jako diktátor a pak se po 6 měsicích vystřídají
– prétoři – voleni na 5 let, řídí soudy, zákonodárci
– censoři – dohled nad obyvateli + seznam majetku lidí
– aedilové – dozor nad trhy, zásobování Říma
– kvestoři – správa financí, pokladny
– boje -> Etruskové podmaněni (400 př.n.l.), Galové nedobyli Řím
-> ovládnout to chtěli italické kmeny – dodávali vojáky a spojenci Říma
– 3. století př.n.l.
-> boje proti řeckým městům na jihu Itálie 🡪 odolával Tarent – pomoc krále Pyrrhy (2x vyhrál), ale nakonec Tarent dobyt 🡪 270 př.n.l. celá Itálie pod nadvládou Říma (jen ne Galie)
-Řím nadřazen nad městy – rozhodovací moc, italické kmeny dodávaly vojáky
– zemědělství, latina
– 270 př.n.l. Řím se stává mocným ve Středozemí -> snaha tvorba impéria – zájem o Sicílii a Punskou říši (bohatá země, silné loďstvo a armáda)
– ale vpadli do něho galové
Vrcholná republika (264 – 133 př.n.l.)
– spor o nadvládu Kartága 🡪 punské války
-> celkem 3 p. války
1) 264-241 př.n.l.
-> Kartágo vyhlásilo válku Římu
-> boj o Sicílii
-> Ř. -velmi dobré loďstvo 🡪 porážka K. v bitvě u Aegatských (Égatských) ostrovů –🡪 Sicílie se stává římskou provincií
-> K. získá Hispánii (Španělsko) jako náhradu za Sicílii 🡪 dobyde vojevůdce Hamilkarem + vzal syna Hannibala – oblehl město Saguntum 🡪 důvod 2. punské války
2) 218 – 201 př.n.l.
-> Řím vyhlašuje válku Kartágu
-> Hannibal jde před Pyreneje + přidají se k nim Galové
-> 1. bitva u Trasimenského jezera (217 př.n.l.) -> porážka Říma
-> 2. bitva Cannae (216 př.n.l.) -> vojenský plán půl měsíce – obklíčení Říma (ten uniká do Afriky, v čele vojska Publios Cipio)
-> 3. bitva u Zamy (202 př.n.l.) -> Hannibal poražen – ztráta Hispánie a nuceni platit reparace (stříbro) + odevzdání lodí
3) 149-146 př.n.l.
-> senátor Cato pronesl: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“ 🡪 podepsáno, že K. nesmí bez souhlasu Ř. nesmí s nikým bojovat (pokud by to porušila = válka s Ř.)
🡪 Kartágo porušilo – obrana
– K. vyhlazeno a obyvatelé = otroci
– 148 př.n.l. – podmanění Makedonie
– 146 př.n.l. -podmanění Řecka
– 133 př.n.l. – Ř. zisk Malé Asie
Krize republiky (133 – 31 př.n.l.)
– Řím se stal světovou velmocí
-> stříbro, zlato, otroci)
🡪 důsledky rozmachu:
– přebytek obilí – zadlužení řemeslníci -> vznik statků (= latifundie)
– vojáci neměli práci – raději si na práci kupovali otroky (mnoho, špatné zacházení)
– snaha to všechno řešit 🡪 bratři Gracchové
-> pozemková reforma (133 př.n.l.) – vymyslel Tiberius (zabit)
-> půda rozdána mezi bezzemky
-> vojenská reforma (přijímal do služby bezzemky) – vymyslel Gaius – zvolen do triumvirátu + vytvořil proti senátní koalici:
-> městská chudina; jezdci;
– 121 př.n.l. – nepokoje – jeho smrt
-> během 10 let zničeny všechny reformy bratrů
Snaha o řešení krize:
1) Populáři
-> střední vrstva
-> někdy podpora jezdců
-> chtěli hospodářské a politické reformy – opora lid. shromáždění a tribunálu
-> Gaius Marius – 107 př.n.l. – vojenská reforma (profesionální žoldnéřská armáda)
2) Optimáti
-> příslušníci nobility
-> opora senátu, nechtěli reformy
-> Lucius Cornelius Sulla
– časté neshody
-> 1. občanská válka (88-82 př.n.l.)
– válka se spojenci – nejdříve převaha nad Římem, král Mithiades(pontský král)
– Sullova diktatura (82-79 př.n.l.)
-> prohlásil se za diktátora
-> proskripce – seznamy nežádoucích lidí – konfiskace majetku
-> 79 se vzdal diktatury
->78 umírá – uvolnění, ale stále problémy
-> válka s otroky = Spartakovo povstání (73 – 71 př.n.l.)
– Spartakus – gladiátor v Capui -> útěk + další se přidali -> +- 70 tisíc lidí
– Marcus Crassus – v čele římské armády
🡪 otroci poraženi, část přibita na cestu Via Appia (ukřižování) z Capuy do Říma
1.Triumvirát
– 60 -53 př.n.l.
– konzul Pompeius (připojil Sýrii a Palestinu)
– Marcus Crassus (potlačil Spartakovo povstání)
– G. Julius Caesar (konzul v Galii, populár, přízeň vojáků; postavil se proti Galům 52 př.n.l.)
– po Crasově smrti rozpad a další občanská válka
-> 2. občanská válka (49-45 př.n.l.)
– Caesar správcovství v Galii, Pompeius mu nařídil se vrátit do Říma 🡪 Odmítl
– C. překročil Rubikon + pronesl Kostky jsou vrženy (Alea iacte est) -> Řím dobyt bez boje a Pompeius utíká NA Balkán (pronásledování)
– 48 př.n.l. – Caesar x Pompeius – Farsau 🡪 C. výhra, P. utíká do Egypta (c. sblížení s Kleopatrou)
– C. jmenoval se doživotním diktátorem/konzulem/tribunem a cenzurem + zavedl občanské právo pro lékaře+ juliánský kalendář (45 př.n.l.) 🡪 odpor republikánů -> 15.3.44 př.n.l. – zavražděn
2.Triumvirát
– 43-33 př.n.l.
– Marcus Antonius – poměr s Kleopatrou, samovládce Východní části
– Lepidus – náčelník jízdy za Caesara, část Afriky
– Octavianus – vládl v itálii
🡪 zbavili se nepřátel – Brurus, Cicero, Casio (brutus a Casio – vrazi Caesara)
– 5 let neomezená moc
-> 3. občanská válka 33-32 př.n.l.
– po smrti Lepida
– 31 př.n.l. Actio -> Anronius poražen a Octavianus je jediný panovník
Počátek císařství (27 př.n.l. – 14 n.l.) = Primcipát
– vláda Octaviana – vojsko je opora vlády; pretoviani (osobní garda císaře)
– zachoval úřady, ale neomezená moc
– 1. občan a 1. člen senátu -> princeps 🡪 principát (raná forma císařství s neomezenou mocí císaře, ale nadále existují úřady)
– zabezpečil hranice na severu + období vnitřního klidu
– boje pouze na hranicích s Germány
– 9 n.l. – porážka římských legií u Teutoburkého lesa s Germány + boje s Parthy na severu
– zákony proti vydírání, provincie – plné pokladny, zakládal města, podpora básnictví
– časté úplatky, rozvody a nevěry
– po jeho smrti nástup Julsko – claudiovská dynastie
Julsko-claudiovská dynastie
1) Octavianus (27př.n.l. – 14 n.l.)
2) Tiberius (14-37 n.l.)
-> nevlastní syn Augusta; řídil Řím z Kapri -> skutečný vládce Seiánus (popraven), nový zástupce Maccro (udusil Tiberia) a na trůn nastupuje jeho prasynovec Caligula
3) Caligula (37-41 př.n.l.)
-> přezdívka malé boty, peníze prohýřil, pronásledoval bohaté, nárůst nespokojenosti -> zavražděn
4) Claudius (41 -54 př.n.l.)
-> strýc Caliguly; věnoval se historii – vzdělaný; schopný císař – administrativa, invaze do británie,
5) Nero (54-68 n.l.)
Vládl tvrdě; sebevražda Seneky; pronásledoval křesťany;
Flaviovská dynastie (69-96 n.l.)
– vojenská dynastie, válka s Židy
1) Vespasianus (69-79)
-> válka v Judei – 73 výhra, potlačil povstání v Egyptě
2) Titus (79-81)
-> výbuch Vesuvu – 79
3) Domitianus (81-96)
-> rozšířil římské panství – Británie, Porýní
Adoptivní císaři (96-192)
– adopce = nástup na trůn bez ohledu na příbuzenský vztah, ale podle schopnosti
1) Nerva (96-98)
2) Traianus (98-117)
-> neitalský původ, dobyl Dácii (Rumunsko), boj s Parthy
3) Hadrianus (117-138)
-> upustil od dobyvačné politiky, limes romanus = hranice tvořena přirozenou překážkou -> Hadrianův val
-> 132 protiřímské povstání Židů -> v čela Bar Kochba – > diaspora
4) Marcus Aurelius (161-180)
-> filozof na trůně, obranné války, počátek krize,
-> 166-180 markomanské války
5) Commodus (180-192)
-> spor se senátem
Severovská dynastie (193-284)
– krize římské republiky
1) Septimus Severus (193-211)
-> válka s Parthy, moc senátu omezena
2) Caracalla (211-217)
-> 212 uděleno římské občanské právo svobodným obyvatelům celé říše
235-284 vojenská anarchie
Krize císařství
– císaři nebyli Římané
– zemědělství – rozvoj kolonátu (kolón propuštěný otrok si pronajal půdu – nedostáli závazkům, kolonát se nevyplácel)
Společnost
1) honestiores
-> vznešení, úředníci, senátoři
2) humiliores – spojováni s otroky
Pozdní císařství = dominát (vláda absolutistického císaře, pokládá se za Boha)
– krize -> útoky Peršanů, Germánů, boje v provincií, obchod zanikal a řemesla upadala
– vojevůdce, potrestal vrahy císaře
– oslovoval se Dominus et deus – pán a moc nad všemi
– změny -> armáda (důstojníci podle schopností, barbarizace)
-> hospodářství (jednotné mince, maximální ceny a mzdy, všichni platili daně)
-> správní (rozdělil zemi na diecéze 12)
-> politické (pronásledoval křesťany) -> zbourat modlitebny, zničit knihy, poprava každého kdo nebude obětovat římským bohům
– 305 šel do ústraní – Split (Dalmácie)
– nepronásledoval křesťany -> 313 edikt milánský (zrovnoprávnění křesťanství s ostatními božstvy)
– nové sídlo Konstantinopol (330)
– pokřtěn
375 n.l. -Hunové (stř. Asie) -> daly se do pohybu germánské kmeny (Ostrogóti, Vizigóti) -> osídlení v Řecku -> napětí
378 bitva u Haadrianopoli -> nástup posledního císaře Theodosius
380 jediné povolené náboženství = křesťanství (konec olympijským hrám = pohanské)
395 rozdělení říše -> Západořímská a Východořímská (Byzanská ř.)
Zánik Západořímské říše (476)
– hl. město Ravenna
– 410 dobyt Řím Vizigóty -> Tolosanská říše a vedle Vandalové
– Hunové v čele Attila -> 451 bitva Katalounská pole (bitva národů)
– poslední císař sesazen a nahrazen králem
Východořímská říše přetrvala až do roku 1453
– Ježíšovo působení -> Ježíš *Betlém, vyrůstal u Nazaretu, , 30 let – křest na proroka Janem Křtitelem
-> zakladatel učení
-> pokání, láska k bližnímu svému,
-> ukřižován 33 let na kříži, prokurátor Pilatus Ponský
->Jesus Nazaretský, král židovský -> I.N.R.I.
-> apoštolové
-> smrt a vzkříšení
– vznik v Palestině, začátek 2. stol. př.n.l.
– křesťanské obce -> apoštolové šíření; pod vedením Jakuba v Jeruzalému -> nepřátelství judaismu
-> další obce v Antiochii – vedení Petr z Tarsu – misijní cesty, osobnost raného křesťanství
– důležité získat lidi -> ale pronásledování
-> působili biskupové
Pronásledování křesťanů
– císaři Nero a Dioklecián
– rozpor se zájmy římského státu (bůh není císař)
-odmítali sloužit ve vojsku
Nový zákon
– evangelia – marek, Matouš, Lukáš, Jan
– Bible
– kořeny v judaismu (Starý zákon)
Kultura ve starověkém Římu
– uctívali přírodní síly, podoba zvířat
Zeus x Jupiter
Héra x Unona
Athéna x Minerva (moudrost)
Afrodita x Venuše (krása)
Ares x Mars (válka)
– latina
– průnik do lékařství, právo
– vymřelý jazyk – italický, základ románským jazykům
– vlastní abeceda
– překlady z řečtiny (eposy)
– historie -> 1) Titus Livius (Od založení města), 2) Caesar (Zápisky o válce galské)
– řečnictví – rétorika – Cicero (Řeči proti Catilinovi a Verrovi), Caesar
(řečnictví proti Katilinovi)
– poezie – 1) Vergilius – epos Aeneis (konec Trojské války)
2) P. Ovidius – Umění milovat, Metamorfózy
3) Horatius – Ódy
4) Catallus – milostné písně, Nenávidím a miluji
– rozvoj komedií
->Plautus – Komedie o hrnci
– převzali od Řeků – tragédie
– vychází z filozofie
– rozvoj etiky (chování, vztah obce a člověka) – cicero a Seneca
– hygiena – dbali na ní -> lékařství (Galeno), kanalizace, lázně
– v Itálii, pobřeží, Francie, S Afrika, Španělsko, VB, Jordánsko
– baziliky, chrámy, vítězné oblouky, akvadukty
– inspirace – Řecko (sloupy, stavby)
– typické -> římské město -dlaždice, činžovní domy, fóra, silnice, akvadukty (Španělsko – Segovii)
– chrám Panteon (kruhový půdorys, kopule
– chrám na Kapitolu (zasvěceno Minervě, Iovovi)
– amfiteátr – boje gladiátorů, Colosseum
– Triumfální oblouky -> na oslavu vítezství
-> Konstantinův (Itálie)
– lázně – veřejné
– silnice – z Říma do jiného města + dlážděné
– atriový/ činžovní dům a vily
– Hadrianova (VB) a Trajanova zeď
– kopie z Řecka
– historické reliéfy
– masky – portrét
– nástěnné malby – fresky
– zachycení jevů
– tzv. kodex
– základ pro evropské právo
– 3 kulturní zdroje -> rosinný systém/městské a obchodní právo/výsady vladaře
– Zákony 12 desek
– vlastní soustava číslic, podobné jako v Řecku (vzdělání) -> docházka nepovinná
– čtení, psaní, počítání
– cemtrum vzdělanosti Řím, Alexandrie, Athény
– vstup zdarma, bojovali otroci
– školy
– hry se konaly za Traiana, Tita,
– konec – začátek 5. stol. -> křesťanství
Diokleciánův palác, Koloseum, Hadrianova zeď
– časové vymezení -> 12. až 15. století
Charakteristika období:
-> rozvoj zemědělství, řemesel, obchodu
1) zemědělství:
– větší produkce plodin -> technické zdokonalení (pluh), lepší zapřáhnutí zvířat (chomout, podkov)
– chov zvířat – koně, krávy, prasata
– zaveden trojpolní systém -> 1. rok ozim, 2. rok jař a 3. rok – půda se nechá ladem 🡪 zvýšení produkce o 1/3
– rozšiřování půdy – roste počet obyvatel – osidlování neobydlených částí = kolonizace (přeměna zemědělské půdy – vesnická kolonizace – hlavně) -> během této fáze hlavně vnější osidlování
🡪 naše oblasti – Němci (cizinci dostali zákupní právo = emfyleuze – dědičně pronajímali půdu – u Slovanů to nebylo; platilo to pouze pro cizince – během lhota – neplatil se nájem)
– přebytky produktů – začátek obchodu
2) řemesla
– specializace -> vznik jednotlivých odvětví/ cechů (kovář, vetešníci, atd.)
– u náš přes 200 řemesel
– určují si vlastní ceny výrobků
– zlepšují techniku náčiní – kolovrat, tkalcovský stav, vodní kola)
3) obchod
– rozvoj – díky zemědělství a řemeslu
– trhové osady – prodej svých výrobků
– přechod od naturálií k penězům
🡪 postupem času vznik měst
– města v blízkosti řek, hradů, důležitých křižovatek
– význam: rozvoj výroby, obchodu, kultury a vzdělanosti (vznik škol a univerzit – Padov, Oxford, Cambridge, Sorbonna, Bologna, Praha) + výuka hlavně filozofie, přírodních věd, práva, teologie
– u nás -> města založena uměle = na zeleném drnu
– druhy: královská (říšská) města -> politicky a hospodářsky nezávislé – založeny panovníkem a podléhají mu, Praha, Plzeň
-> určitá privilegia: organizování trhů, právo várečné, právo hrdelní (Beroun – Golf), městská samospráva (města spravovali konšelé, v čele bohatí, sídlo – radnice, v čele – rychtář)
Věnná města -> patřily královnám, Mělník, Hradec Králové
Horní města -> patří králi, těžení drahých kovů – příjem panovníka, Kutná Hora; Jihlava, Stříbro
Poddanská města -> založeny vrchností/církví, obyvatelé platí poplatky a dávky, Český Krumlov, Pardubice
Společnost:
– rozdělena na stavy (stav = skupina lidí, které jsou spjaty s určitým právním postavením u společnosti)
1) šlechta (světští feudálové) -> dědičné pozemkové právo, omezení moci krále (snaha vládnout)
-> vyšší = páni – bohatší, staví hrady
-> nižší = zemani, velmoži, rytíři – chudší, tvrze, hradiště
2) duchovní (církevní feudálové)
-> vyšší = papež, kardinálové
-> nižší = kněží, mniši
3) měšťané – svobodní, majetek
-> městský patriciát – kupci
-> řemeslníci – nejpočetnější, majitel dílny = mistr, má tovaryše; sdruženi do cechů
-> úředníci – práce za šatstvo a jídlo
-> chudina – služky, žebráci, neplnoprávní
– největší zastoupení – město (řemeslníci), venkov (poddaní)
Vývoj Anglie a Francie před Stoletou válkou:
Anglie:
– 1066 – dobyta Vilémem Dobyvatelem, bitva u Hastingsu,
– 12. stol. – rod Plantagentů -> Jindřich II. (vazal anglického krále) – ovládali Francie
– za vlády Jana Bezzemka – ztráta území, oslabení moci krále -> 1215 Magna Charta Libertatum (obsahuje: 1) král nemůže uvěznit příslušníka stavu a zabrat mu majetek bez řádného soudu, 2) daně vybrat jen se souhlasem selské rady = shomáždění měšťanstva a šlechty, 3) svobodná volba biskupů a abatyší) 🡪 Anglie se stala 1. ústavním státem v Evropě
Francie:
(- sjednoceno pomocí rodu Kapetovců)
– ½ 13. stol. – nejsilnější stát v Evropě(po zisku Anglického území)
– 14. stol. – Filip IV. Sličný -> spor s papežem – peníze na válku s Anglií 🡪 zdanění majetku církve – nelibost, konec sporu = zajetí papeže – převezen do Avignonu = Avignonské zajetí (1309-1377) – dvojpapežství (svoleno v Římě) – papežské schizma (rozštěpení církve)
Stoletá válka
– vyvrcholení sporů Anglie a Francie
– příčiny: 1) boj o anglická léna ve Francii (Akvitánie, Flandry) + moc o trůn (Flandry – chtěly je Fr.; Ang. – chtěla Gaskoňsko – vinohrady, na celém území chtějí rozšířit svůj vliv + odbytiště pro jejich vlnu)
– záminka: 1) vymření Kapetovců – na trůn nárok i ang. Král Eduard III., ale zvolen Filip IV. z Valois
– dělení do 3 fází
– převaha Angličanů
– bitva u Kresčaku 1346 – porážka Francie, padl Jan Lucemburský (spojenec Francie)
– fr. Přístav Calais se dostává do ang. rukou
– 1356 – bitva u Poitiers – porážka Francie
– 2 povstání – obě drtivě potlačena
– území: Ang. – Calais, Gaskoňsko, Akvitánie + ang. král se vzdal nároku na fr. Trůn
Fr. – své území + Flandry + měli platit -> neplacení = nový spouštěč války
– válka přerušena kvůli vnitřním situacím v obou státech:
Anglie – povstání v čele W. Tylor –> zvyšování daní nakonec potlače
ní; kritika církve (John Vikléf)
Francie – 1358 – povstání: Pařížské měšťanstvo; Rolníci (jacqueři = žakéři) – obě povstání potlačena
– další důvod přerušení: mor (málo vojáků a lidí na boj)
– 1415 Ang. se vyloďují u Azincourtu – prohra Fr.
– Jindřich V. se korunuje fr. králem -> odpor fr. Lidu – v čele stála Johanka z Arku (14 let, sedlácká dívka) – vedla vojsko a dobyla Orleánsu, později obsadila Remeš (korunován králem Karel VII., syn zesnulého fr.krále Karla VI.)
– 1430 J. z A. zajata Burgunďany a vydána Angličanům -> 1431 upálena v Rouenu
(19. stol. prohlášena za svatou)
– 1453 bitva u Castillonu – prohra Anglie = konec stoleté války
– Anglii zůstala Calais
Francie – Filip IV., Johanka z Arku
Situace po Stoleté válce:
Francie: upevnění moci fr. Králů -> Francie se stává sjednocenou (centralizovaná feudální monarchie) 🡪 rozvoj země (textil, obchod)
Anglie:
– boje o moc 🡪 Válka růží 1455-1485
– boj mezi Yorky (bílá růže) a Lancastery (červená růže) -> neustále boje vedly k faktickému vyvraždění
– do sporu se vkládají Tudorovci (bitva u Bossartu – porážka Richarda III. – bratr původního krále Eduarda IV. – zemřel – zbyli 2 synové – zavražděni) -> Richard III. poražen a na trůn nastupují Tudorovci (porážka 1458), na trůn nastupuje Jindřich VII.
🡪 Anglie se stává centralizovanou monarchií a král upevňuje svojí moc
– centralizovaným státem se stává po reconquistě (= začátek boje za znovudobytí ztraceného území a vytlačení Arabů z pyrenejského poloostrova)
– 711 cást Pyrenejského poloostrova dobyta Araby (= Maury) – spojení hospodářsky/kulturně s muslimským světem -> vznik Cordobského kalifátu (756)
– snaha 732 Arabů proniknout za Pyreneje – zastaveni Karlem Martelem u Poitiers
– 11. stolelí – začátek boje za znovudobytí ztraceného území = reconquista
-> během boje se ustanovily 3 feudální státy: Kastilie, Aragonie s Katalánském, Portugalsko
🡪 1479 se spojuje Kastilie a Aragonie – sňatek Isabely K. a Ferdinanda A.
– sňatek – posílení moci + dokončení reconquisty (dobytím Granady 1492) = Španělsko se stává jednotnou + posílení církve (probíhá inkvizice = katolické soudy, pronásledování Arabů a Židů)
– podpora zámořských plaveb – bohatství, kolonie ve Střední a Jižní Americe -> bohatství využila šlechta pro sebe ne pro rozvoj hospodářství země
– po smrti Isabely a Ferdinanda na trůn jejich vnuk Karel I. (německý král a císař Karel V.) -> spojení Španělska a rakouských Habsburků = vytvořena země: „říše, na niž nikdy nezapadá slunce“
Centralizovaný stát = jednotný stát
Karel I. (jako šp. Král) = Karel V. (jako císař)
Svatá říše římská a Itálie – necentralizované země -> roztříštěné (partikulární)
Svatá říše římská
– není jednotný stát -> +- 200 panství
– formálně – král, který byl volen sborem knížat (7 kurfiřtů) -> 3 duchovní + 4 světští
– Fridrich I. Barbarossa – nelehké, neudržel pospolu
– moc upadala, vnitřní spory mezi rody Štaufové a Velfové
– se Svatou říší římskou jsou spojeny Boje o investituru (císař x papež -> ghibelini x guelgové)
-> investitura = dosazování lidí do církevních úřadů – biskupů a opatů (dosazování biskupů do úřadu obřadu prstenu a perly)
– tuto funkci zastával císař, ale církev chtěla také
– vyvrcholení problémů za císaře Jindřicha IV. a papeže Řehoře VII. -> papež se jmenoval do úřadu sám a král ho prohlásil za sesazeného -> papež na císaře uvalil klatbu (knížata byla zbavena poslušnosti vůči císaři)
-> císař musel podniknout cestu do Canossu (1077) – papež mu odpustil
– boje pokračovaly do roku 1122 – Konkordát wormský (konkordát = smlouva mezi světskou a církevní mocí)
-> církev získala právo dosazovat své hodnostáře do úřadů, král měl povolenou účast na volbách
(v českých zemí – 1221 – stejné problémy mezi Přemyslem Otakarem I. a biskupem Ondřejem)
– 1054 – dochází ke schizmatu církve -> západní církev Řím – papež, katolictví
-> východní církev Cařihrad – patriarcha, pravoslavná církev
Itálie
– rozdělena na bohaté malé městské státy
– sever -> uznávaly císaře
– časté války mezi státy -> sever x lombardská města s papežem -> 1176 bitva u Legnana
– města se později stala rodově dědičná -> Florencie – Medici, Milán – Sforza/Visconti
– hospodářský rozkvět, obchod, rozvoj bankovnictví
Křížové výpravy (11.-13. stol.) -> křížové = odvozené podle kříže
– celkem 8 (12) – úspěch jen 1
– boje křesťanů proti islámu
– prosazení k náboženským cílům a posílení církevní moci
– záminka: obsazení Palestiny a Jeruzalému Turky (1077), cíl: osvobození Palestiny + obnova křesťanství na tomto území
-1095 svatá válka byla vyhlášena papežem Urbanem II., na koncilu v Klermontu (slíbeno: odpuštění hříchů, ochrana majetku, příděl půdy + části kořisti)
– 1096 – výprava chudiny – nedošla
– 1096 – výprava rytířská, dobyli Jeruzalém (1099), úspěch (v Jeruzalému zřízeno království, ochrana před Turky – Johanité a Templáři)
– 3. výprava – účast Richarda III. Lví srdce -> neúspěch
– 1212 – dětská výprava – neúspěch
Důsledky:
– oslabení Byzanské říše
– jiná kultura, cizí zvyky
– nové plodiny – špenát, káva, koření
– látky – hedvábí, damašek
– řemesla – tkalci koberců = gobelíni, parfémy
– lepší obchod mezi Evropou a Předním Východem
– papež -> polepšení, zisk z kořisti
Postavení církve
– nárůst majetku -> prodej odpustků, kořisti z křížových výprav, desátky
– sílila duchovní i politická moc
– jejich narůstající majetek -> pro ostatní pohoršení -> nespokojenci se shromažďovali do sekt (albigenští – odmítali hmotný majetek + usilovali o mravní čistotu, skupina valdenských – zachování desatera + chudoba pro církev) -> snaha proti nim bojovat: inkvizice (církevní soudy)
– církev si uvědomovala rizika – potřeba náprava uvnitř církve (nestačí jen násilí) -> vznik žebravých řádů (dominikáni – určený k chudobě, později součást inkvizice; františkáni – František z Assisi, nehromadit majetek + pokora; klarisky – součást františkánů, jsou to ženy)
Gotika v Evropě:
– stavitelství -> lomený oblouk (okna, portály), žebrová klenba, opěrné oblouky/ systém, vertikální pilíře – štíhlé, fiály, vysoké stavby – vertikální
– stavba katedrál, kostelů, klášterů, hrady (církevní
– Španělsko – katedrála v Leónu
– Francie – Notre Dame, Remeš, Avignon, Chartres
– VB – Wesminster Abbey
– Německo
– Itálie -Milánský dóm, Dóžecký palác v Benátkách
– malíř – Giotto di Bonde (nástěnné malby a malby na skle)
Gotika v Čechách
Architektura
– raná: klášter ve Vyšším Brodě, Zlatá koruna, Anežský klášter
– pozdní: chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, Zvíkov, Loket, Kost, Pernštejn
– vrchol gotiky: chrám sv. Víta, Karlštejn, Křivoklát
– opevnění měst: Beroun, Kolín, České Budějovice
– architekti: Petr Parléř (chrám sv. Víta), Benedikt Rejt a Matěj Rejsek (chrám sv. Barbory v Kutné Hoře)
Sochařství
– doplněk architektury
– vytváření madon, sochy světců
– bratři z Kluže – jezdecké sousoší sv. Jiří na Hradě
Malířství
– malba na dřevě – rozvoj
– Mistr Theodorik – vyzdobil kapli sv. Kříže na Karlštejně
Mezi poslední Přemyslovce řadíme: Přemysla Otakara I., Václava I., Přemysla Otakara II., Václava II., Václava III.
Vláda posledních Přemyslovců
Přemysl Otakar I. (1197-1230)
– krize a zmatky ukončeny (na trůně Vladislav II. po jeho smrti – vliv na krále císař – kontrola)
– diplomat
– 1212 – zisk Zlaté buly sicilské (od Fridricha II., dědičnost české koruny; právo jmenovat biskupy, nedělitelnost Čech a Moravy)
– upevnění království ->zavedl primogenituru (na trůn nastupuje nejstarší syn)
– znak českého království – černý dvojocasý lev na stříbrném polis
– děti -> nástupce Václav, Anežka (zakladatelka špitálu), Dagmar (provdána do Dánska)
Václav I. (1230-1253)
– podpora rytířské kultury
– vrchol německé kolonizace – dvojjazyčný stát + příliv německých obyvatel
– Tataři 1241 útok do střední Evropy – poraženi u Lehnice
– povstání šlechty + v čele jeho syn Přemysl Otakar II. – povstání potlačeno, syn byl na čas uvězněn (později propuštěn a ujímá se vlády)
Přemysl Otakar II. (1253-1278) – král železný a zlatý (vojenská síla a bohatství)
– území téměř k Jadranskému moři (sňatky, vojensky)
-> Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Chebsko, Uhersko, Čechy, Horní a Dolní Rakousy, Furlandsko (pás od Krkonoš přes Alpy až k Jadranu)
– 1255 – křížové tažení do Pruska + založil město Královec (zbytky pohanů – přijali křesťanství)
– kvůli vládě ve Štýrsku – nelibost krále Bély IV. – bitva 1260 u Kressenbrunnu -> porážka uherského krále (Béla)
– měl zájem se stál císařem – nezvolen 1273 – získal titul Rudolf Habsburský -> POII ho neuznal ale byl oslaben – nepokoje domácí šlechty + ztráta území (alpských zemí a české země jako léno)
– 1278 bitva na Moravském poli – POII byl poražen a zabit (zrada české šlechty – Vítkovci)
– jeho vnitřní politika – moc opíral o bohatství – příjmy Jihlava (stříbrné doly) + zakládal nová města
– některá města byla povýšena na královská (Beroun, Domažlice, Nymburk)
– omezoval moc české šlechty – zejména Vítkovcům
– po jeho smrti – zbyl syn Václav II. (7 let)
Václav II. (1278-1305)
(1278-1283 období, kdy místo Václava vládl někdo jiný – Braniboři v Čechách – Ota Braniborský a Záviš z Falklnštejna – Vítkovec)
– po smrti svého otce -> pustošení, drancování a hladomor v zemi (u moci Ota Braniborský – Braniboři v Čechách) + byl vězněn na Bezdězu se svojí matkou Kunhutou (ta utekla a seznámila se Závišem – svatba – ti společně vládli místo Václava do jeho dospělosti) – nastalo dělení území – Ota Braniborský (Čechy), Kunhuta (Opavsko), Rudolf Habsburský (Morava)
– po několika letech se vrátil zpět – 1282 Praha -> vládne za něj Vítkovec Záviš z Falkenštejna (1290 byl zabit)
– v 18 letech se stává králem a chopí se moci
– území Čechy, Morava, Slezsko, Polský stát + Uherský stát
– vytváří silný stát -> centralizovaný český stát
– 1300 získává polskou korunu -> vymření Piastovců
– pro syna Václava III. zisk uherské koruny (+-1301) (rod Arpádovců)
– rozvoj – Kutná Hora – začátek ražby grošů (pražské)
+ zákoník pro Kutnohorské dolování
– 1305 umírá a na trůn nastupuje jeho syn Václav II.
Václav III. (1305-1306)
– 3 koruny – česká, polská, uherská -> uherské se musel vzdát
– hrozila ztráta polské -> tažení -> v Olomouci zabit = 1306 vymření Přemyslovců po meči
Období bezvládí (1306-1310)
– boj o moc -> Jindřich Korutanský (manžel Anny – sestra Václava III.) x Rudolfovi Habsburskému (manžel Elišky Rejčky – vdova po Václavovi II.)
– panovník Jindřich Korutanský – utíká z Prahy (vydal se do Čech Rudolf Habsburský)
– Rudolf se stává králem a při potlačení šlechty umírá (1309)
– po něm vládne opět Jindřich Korutanský -> roku 1310 nastupují na trůn Lucemburkové
Lucemburkové (1310-1437)
-> Jan Lucemburský (manžel Elišky Přemyslovny – dcera Václava II.)
-> Karel IV.
-> Václav IV.
-> Zikmund Lucemburský
Jan Lucemburský (1310-1346)
– na trůn nastoupil po sňatku s Eliškou Přemyslovnou
– král cizinec -> pobýval mimo Čechy a do nich se vracel pouze pro finance
– časté střety s šlechtou ->vydává inaugurační diplom (1310) = zvětšení moci šlechty, majetek v zemi smí nabývat pouze Češi a daně se budou vybírat se souhlasem sněmů
– v čele šlechty stál Jindřich z Lipé (nejdříve uvězněn, později vládl)
– 1318 – Domažlické úmluvy – šlechtě svěřena vláda v zemi, on odjel rozvíjet zahraniční politiku
– syn Václav (= Karel) – výchova ve Francii + dohodnut sňatek s Blankou z Valois
– 1322 připojil na trvalo Chebsko + Horní Lužici, Slezská knížetství, některá města v Itálii
Karel IV. (1346-1378)
– 1333 návrat z Francie – markrabě moravský (1323 poslán do Francie – univerzita, uměl česky, latinsky, německy, francouzsky, italsky)
– 1344 – povýšení biskupství na arcibiskupství (1 arcibiskup Arnošt z Pardubic)
– 1346 – český král a po otci římský král -> spojení korun – Bohemocentralismus (vláda z Čech)
– 1355 – císařská koruna
– velký důraz na kulturu
-> přestavba královského hradu – položil základ kamene k chrámu Sv.Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř)
-> Karlův most (spojení Nového a Starého města)
-> 1348 – Univerzita
-> Karlštejn – kaple sv. Kříže – zdobení Mistr Theodorik
-> hrady Kašperk, Monte Carlo (Itálie)
– pomocí diplomacie a sňatků -> rozšiřování území 🡪 Dolní a Horní Lužice, Braniborsko, Horní Falc, Svidnicko, Pomořansko + země koruny české + Lucembursko (už měl)
– 4 manželky -> Blanka z Valois, Anna Falská, Anna Svidnická, Eliška Pomořanská
– Majestát Carolina -> omezení moci šlechty
– 1356 Zlatá bula ->říšský zákoník (1356-1806)
-> upravil ke zvolení římského panovníka stačí většina kurfiřtů (4 světští, 3 duchovní)
-> práva pro české království – svobodná volba krále, dědičnost i po přeslici, české království nemohlo být uděleno císařem jako léno + nemohl jmenovat českého krále
– po smrti označen jako Otec vlasti
Václav IV. (1378-1419)
– syn Karla IV.
– za jeho vlády – počátek krize (ale na venek vypadá jako silný stát)
– nespokojenost s církví + šlechtou -> V.IV. nezvládá
– 1380 – mor – zhoršení situace
– spor s Janem z Venštejna – Václav uvězněn
– nechal umučit Jana Nepomuckého
– + 1419 – počátek husitské revoluce
– nástupce Zikmund Lucemburský