BIO témata 5 - The Land for Students

Soustavy

Členění

Opěrná soustava

charakteristika soustavy, pojivové tkáně opěrné soustavy, stavba, růst a spojení kostí, kostra lidského těla, věkové zvláštnosti opěrné soustavy, onemocnění opěrné soustavy

FUNKCE KOSTERNÍ SOUSTAVY:
- opora těla, předurčují jeho tvar a velikost
- ochrana orgánů a tkání
- pevný prvek pohybového systému
- rezervoár minerálních látek (Ca, P)
- kostní dřeň → krvetvorba
CHARAKTERISTIKA POJIV – vaziva, chrupavky, kosti
- VAZIVO: měkké, poddajné
  - složeno z vazivových buněk a mezibuněčné hmoty
  - MEZIBUNĚČNÁ HMOTA:

vláknitá složka – kolagenní a elastická vlákna
amorfní složka – rosolovitá/polotekutá hmota

VAZIVOVÉ BUŇKY:
- FIXNÍ: trvale usedlé
  - FIBROBLAST:
  - FIBROCYT
  - myofibroblast
  - retikulární buňka
  - melanocyt
  - tukové buňky
- BLOUDIVÉ: do vaziva cestovaly až druhotně, původem především krevní buňky
  - heparinocyty
  - makrofágy
  - plazmatické buňky
VLÁKNA VAZIVA:
- KOLAGENNÍ: nevětvená, vysoká odolnost v tahu, málo roztažitelná
  - trojšroubovice
- ELASTICKÁ: produkována fibroblasty a hladkými svalovými buňkami
  - hlavní složka ELASTIN
  - méně odolná, pružná, rozvětvená
- RETIKULÁRNÍ VLÁKNA:
  - tenká
  - v mízních uzlinách, kostní dřeni, slezině, vytváří lymfatické orgány
DRUHY VAZIVA:
- ŘÍDKÉ:
  - převládá rosolovitá hmota
  - nejrozšířenější – obaly orgánů, slizniční a podslizniční vazivo, podkožní vazivo
- TUKOVÉ:
  - obsahuje tukové buňky
  - mechanicky a tepelně izoluje
  - energetická rezerva
- TUHÉ:
  - převládá vláknitá složka, menší množství buněk a základní hmoty
  - šlachy, vazy, kloubní pouzdra
- ELASTICKÉ:
  - svazky silných, paralelně uspořádaných elastických vláken + malé množství kolagenních
  - velmi pružné

CHRUPAVKY: středně tuhé, pružné
- nemá regenerační schopnost
- bez cév – výživa přes tkáňový mok
- vytvořeny CHONDROCYTY
- podle složení mezibuněčné hmoty tvoříme na:
  - HYALINNÍ: nejrozšířenější
    - mezibuněčná hmota obsahuje jemná kolagenní vlákna
    - na povrchu kolagenní vazivo → výživa a růst
    - hrtan, chrupavka nosu nebo kloubů
  - ELASTICKÁ: pružná – kolagenní + elastická vlákna
    - ušní boltec, část Eustachovy trubice
  - VAZIVOVÁ: odolná vůči tahu a tlaku – silná kolagenní vlákna
    - meziobratlové ploténky
KOSTI:
- nejtvrdší, pevné
- schopnost regenerace
- látky OSEIN a KOLAGEN
- složené z:
  - kolagenních vláken (na povrchu – anorganické látky: fosforečnan a uhličitan vápenatý)
  - kostní buňky:
    - OSTEOBLASTY: na povrchu kostní tkáně, tvorba kostní hmoty, mění se v osteocyty
    - OSTEOCYTY: v dutinkách kosti, zajišťují metabolismus a obměnu kostní hmoty
    - OSTEOKLASTY: velké buňky s více jádry, podílejí se na přestavbě kostní hmoty
- STAVBA KOSTI:
  - OKOSTICE: vnější obal kosti, krycí a růstová funkce
    - zásobuje kostní tkáň kyslíkem a živinami
    - protkána hustou sítí krevních cév a nervů
    - citlivá: zlomenina → přerušení nervů → bolest
  - KOSTNÍ TKÁŇ:
    - HUTNÁ = kompaktní: pevná, tvrdá
      - souvislá tkáň
      - vyplňuje střední části dlouhých kostí, na povrchu plochých kostí
    - HOUBOVITÁ = spongiózní:
      - tvořena sítí kostních trámečků
      - hlavice dlouhých kostí, střední části plochých kostí, tvoří krátké kosti
  - ENDOST: tenká vazivová blána
    - vystýlá dřeňovou dutinu, pokrývá trámečky houbovité kostní tkáně
    - stavbou se podobá okostici
    - významně se podílí na přestavbě kosti, uplatňuje se při procesech hojení
  - KOSTNÍ DŘEŇ/MOREK: tvorba většiny krevních částic
    - měkká tuková tkáň vyplňující dřeňové dutiny kostí
    - při narození – přítomna ve všech kostech bez výjimky
      - s postupem let přetrvává pouze v dřeňových dutinách některých dlouhých kostí a v komůrkách houbovité kostní tkáně
  - RŮSTOVÉ CHRUPAVKY: růst kosti do délky
    - zánik zhruba mezi 18-20 rokem věku

DĚLENÍ KOSTÍ:
- podle tvaru:
  - DLOUHÉ: tvoří kostru nejpohyblivějších částí těla (horní a dolní končetiny)

střední část = tělo (DIAFÝZA) + koncová část = hlavice (EPIFÝZA)
většina kostí těla – např. kost stehenní a kost pažní/ramenní, kůstky tvořící články prstů

KRÁTKÉ: v lidském těle sdruženy do větších kostěných celků

kloubní spojení umožňují vysokou pohyblivost bez ztráty pevnosti
kosti zápěstní a zánártní

PLOCHÉ: vzhled uzpůsoben jejich funkcím v lidském těle – ochranné a krycí

lebeční kosti, lopatky

NEPRAVIDELNÉ: kosti s nepravidelným a složitým tvarem

funkce ochranná a podpůrná
obratle páteře a kosti tvořící kost pánevní

SEZAMSKÁ KOST: tvar semene sezamu

vzniklé zkostnatěním části šlachy/vazu za účelem lokálního zlepšení mechanických vlastností v okolí kloubního spojení
čéška u kolenního kloubu

SPOJENÍ KOSTÍ:
- POHYBLIVÉ:
  - KLOUB: pohyblivé spojení dvou a více kostí pomocí styčných ploch pokrytých chrupavkou

KLOUBNÍ PLOCHA:
- styčná plocha dvou nebo více kostí pokrytá kloubní chrupavkou
- rozdělení kloubních ploch podle tvaru:
  - vypouklý (konvexní) – kloubní hlavice
  - vydutý (konkávní) – kloubní jamka
  - nepravidelné, ploché, válcovité, vejčité…
KLOUBNÍ POUZDRO:
- spojení kloubních ploch vazy příčně připojenými na okraji kloubních ploch
- usměrnění a vymezení pohybu kloubu
- pouzdro složeno z vazivového obalu – dvě propojené vrstvy:
  - VAZIVOVÁ VRSTVA: vnější vrstva
    - tvořená tuhým vazivem s podélně uspořádanými kolagenními vlákny
    - funkce: ochrana kloubu
  - SYNOVIÁLNÍ VRSTVA: vnitřní vrstva
    - tvořená řídkým vazivem protknutým cévami
    - funkce: syntéza kloubního mazu – synovie (výživa kloubní chrupavky, minimalizace tření kloubních ploch…)
KLOUBNÍ DUTINA:
- štěrbinovitý prostor mezi kloubními plochami vyplněný kloubním mazem
POMOCNÁ KLOUBNÍ ZAŘÍZENÍ – výskyt pouze u některých kloubů pro zlepšení jejich funkce
- KLOUBNÍ VAZY: pruhy tuhého vaziva o různých šířkách a různých umístěních vůči kloubu
  - zpevňují kloub, brání nežádoucím pohybům
- CHRUPAVČITÉ PLOTÉNKY/KLOUBNÍ DESTIČKY:
  - destičky z kolagenního vaziva a vazivové chrupavky dělící kloubní dutinu
  - vyrovnávají nerovnosti kloubních ploch
- CHRUPAVČITÉ LEMY:
  - při okrajích kloubních jamek, prohlubují je
- SYNOVIÁLNÍ BURZY:
  - tíhové váčky v okolí kloubu tvořené synoviální blankou a vyplněné kloubním mazem
  - výskyt v místech styku svalů a šlach s kostním podkladem kloubu
  - minimalizují tření a usnadňují posun kloubů
DRUHY KLOUBŮ:

NEPOHYBLIVÉ:
- VAZIVOVÉ: spojení vazivovou tkání, omezuje celkovou pohyblivost

rozlišují se dva typy:

VAZ: z tuhých kolagenních a pružných elastických vláken

ovlivňuje míru pohyblivosti u kloubních spojení (kolenní kloub…)

ŠEV: pevné a nepohyblivé spojení plochých lebečních kostí v jeden celek
- dělí se podle okrajů spojených kostí – šupinový, pilovitý, hladký…

CHRUPAVČITÉ: spojení chrupavčitou tkání, snižuje celkovou pohyblivost

trvalý výskyt: upevnění žeber k hrudní kosti, spojení obratlů meziobratlovými ploténkami…
přechodný výskyt: spojení hlavice a těla dlouhých kostí v místech růstových chrupavek

KOSTNÍ: druhotné spojení kostní tkání – nejpevnější spojení bez jakékoliv možnosti pohybu
- srůst dvou nebo více kostí – např. kost křížová vzniklá z 5 samostatných křížových obratlů, kostrč z 3-5 kostrčních obratlů, některé kosti lebky…

CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH CELKŮ:
- PÁTEŘ:
  - dvojesovitě prohnutá:

KYFÓZA = prohnutí páteře vzad (hrudní a křížová oblast)
LORDÓZA = prohnutí páteře vpřed (krční a bederní oblast)

při narození – páteř do oblouku

1. zakřivení – zvedání hlavičky
2. zakřivení – vzpřímený postoj, chůze

složená z obratlů:
DRUHY OBRATLŮ:
- KRČNÍ (C1–C7) = vertebrae cervicale
  - nejmenší
  - umožňují největší pohyb
  - rozdvojený trnový výběžek
  - ATLAS = NOSIČ (C1): žádné tělo, 2 kloubní plošky
  - AXIS = ČEPOVEC (C2): čep pro kloubní spojení s atlasem
- HRUDNÍ (Th1–Th12) = vertebrae thoracicae
  - dlouhé, špičaté, trnové výběžky, střechovitě se překrývají
  - kloubní jamky pro 12 párů žeber
- BEDERNÍ (L1–L5) = vertebrae lumbales
  - největší (drží váhu těla)
  - trnové výběžky mají tvar obdélníkovitých plotének
- KŘÍŽOVÉ (S1–S5) = os sacrum
  - při narození samostatné → do 25 let srůstají v kost křížovou
- KOSTRČNÍ (Co1–Co3–5) = os coccygis
  - zakrnělé → srostlé v kostrč
  - nemají žádnou funkci
STAVBA OBRATLE:
- tělo obratle, obratlový oblouk, míšní kanál, příčný výběžek, trnový výběžek, kloubní plošky

MEZIOBRATLOVÉ PLOTÉNKY:
- chrupavčité
- ve stáří se zmenšují
- způsobují pružnost páteře

HRUDNÍK:
- ŽEBRA:
  - 12 párů
  - protáhlé, obloukovité kosti
  - vzadu kloubně připojené k páteři (k obratlům), vpředu chrupavkou ke kosti hrudní (1. – 10.)
  - DRUHY ŽEBER:
    - pravá žebra: 1. – 7. chrupavkou k hrudní kosti
    - nepravá žebra: 8. – 10. chrupavkou k chrupavce předchozího
    - volná žebra: 11. – 12. končí vpředu volně ve stěně břišní
- HRUDNÍ KOST:

tělo + rukojeť + keříkovitý výběžek
kloubní připojení ke kosti klíční

LEBKA:
- u novorozenců lebeční kosti nespojeny, vznikají FONTANELY (porod)

LUPÍNKY: fontanely + vazivové proužky mezi kostmi

MOZKOVÁ ČÁST = NEUROCRANIUM:

ČELNÍ KOST: nepárová

kostěný základ čela (šupina čelní) + strop očnic (ploténky očnicové)

TEMENNÍ KOST: párová
- tvoří vrchol lebeční klenby
- má tvar čtyřhranné misky
TÝLNÍ KOST: nepárová
- týlní otvor + 2 kloubní hrboly
KLÍNOVÁ KOST: nepárová
- tělo (strop prohlouben v „turecké sedlo“ – hypofýza) + malá a velká křídla (výběžky křídlovité)
ČICHOVÁ KOST:
- členěna skořepami
- tvoří strop nosní dutiny – dírkovaná ploténka (čichový nerv)
LEBEČNÍ ŠVY:
- věncový = korunový šev (k. čelní + k. temenní)
- šípový = sagitální šev (k. temenní)
- lambdový šev (k. týlní + k. temenní)
- šupinový šev (k. spánková + k. temenní)
- OBLITERACE: zarůstání švů, každý v určitém období lidského života
LEBEČNÍ JÁMY:
- přední (čelní laloky mozku)
- střední (hypofýza, spánkové laloky)
- zadní (prodloužená mícha, Varolův most, mozeček)

OBLIČEJOVÁ ČÁST = SPLANCHNOCRANIUM:
- JAZYLKA:
  - nepárová drobná kůstka pod dolní čelistí
  - vazy připojena ke spodině lební
  - visí na ní hrtan
- HORNÍ ČELIST: párová
  - dolní okraj vybíhá v dásňový podkovovitý výběžek → zuby
- DOLNÍ ČELIST:
  - dásňový výběžek pro zuby, bradový výběžek
  - kloubní spojení se spánkovou kostí
- PATROVÁ KOST: párová
  - zadní část tvrdého patra + stěny dutiny nosní
- LÍCNÍ KOST: = jařmová, párová
  - její výběžek se spojuje s výběžkem kosti spánkové (jařmový oblouk)
- SLZNÍ KOST: párová
  - vnitřní část kostěné očnice – prohloubena jamka pro slzní váček
- RADLIČNÁ KOST: nepárová
  - část nosní přepážky
- NOSNÍ KOST: párová
  - podklad pro hřbet nosu
- DOLNÍ SKOŘEPA NOSNÍ
KLENBA LEBEČNÍ: čelní + temenní + týlní kost
SPODINA LEBEČNÍ: spánková + klínová + čichová+ slzní + nosní + radličná + dolní skořepa nosní
VEDLEJŠÍ NOSNÍ DUTINY: v kostech
- čelní, klínová, čichová, horní čelist
POHLAVNÍ ROZDÍLY A LEBCE:
- MUŽ: větší, těžší lebka
  - nápadný týlní hrbol
  - nadočnicové oblouky
  - čelo ustupuje dozadu
- ŽENA: menší, lehčí lebka
  - není týlní hrbol a nadočnicové oblouky
  - čelo je zaoblené dopředu

HORNÍ KONČETINA:
- PRONACE: kosti předloktí překřížené, hřbet ruky vzhůru
- SUPINACE: kosti předloktí, rovnoběžné, dlaní vzhůru
- PLETENEC LOPATKOVÝ:

LOPATKA: trojúhelníkovitá

dorzální strana dělena hřebenem ve dvě jámy, hřeben přechází v nadpažek
výběžek hákovitý

KOST KLÍČNÍ:

esovitě prohnutá
spojení s lopatkou a hrudní kostí

VOLNÁ HORNÍ KONČETINA

PAŽNÍ KOST
LOKETNÍ KOST:
- výběžek OLECRANS (úpon tricepsu)

malíková strana

VŘETENNÍ KOST:

palcová strana

ZÁPĚSTNÍ KŮSTKY:

8 kostí ve 2 řadách po čtyřech (k. hrášková, k. trojhranná, k. poloměsíčitá, k. loďkovitá, k. trapézová, k. trapézovitá, k. hlavatá, k. hákovitá)

ZÁPRSTNÍ KŮSTKY:

5 kostí
tvoří podklad dlaně

PRSTNÍ ČLÁNKY: palec 2 X ostatní 3 (celkem 14)

DOLNÍ KONČETINA:
- PLETENEC PÁNEVNÍ: kyčelní + sedací + stydká kost

dvě poloviny
KŘÍŽOVÁ KOST: s pánví spojena pevným kloubem
KYČELNÍ KOST: lopata + hřeben
SEDACÍ KOST: sedací hrbol
STYDSKÁ KOST: vpředu spojení sponou stydkou (symfýza – chrupavčitý spoj)

VOLNÁ DOLNÍ KONČETINA:
- STEHENNÍ KOST:
  - hlava + „chirurgický“ krček
  - malý a velký chocholík, mezichocholíkový hřebínek (úpon svalů)
- KOLENNÍ KLOUB:
  - nejsložitější a nejnamáhavější kloub
  - zpevněn vazy (přímé, šikmé, zkřížené)
  - MENISKUS – chrupavčité části vložené mezi kloubní jamku a hlavici – odlehčení
  - ČÉŠKA = PATELLA – ochrana, kulatá na povrchu, v úponu na 4hlavý sval stehenní, v uvolnění jí lze hýbat
- HOLENNÍ KOST:
  - úpon šlachy 4hlavého svalu stehenního
  - silnější než lýtková
  - ostrá hrana vpředu
  - vnitřní kotník
- LÝTKOVÁ KOST:
  - vnější kotník
- BÉREC: holenní + lýtková
- CHODIDLO:
  - 7 zánártních kostí:
    - patní kost = největší zánártní kost, Achillovou šlachou se sem upíná 3hlavý sval lýtkový
  - 5 nártních kostÍ
  - články prstů (14)
  - hlezenní kosT
  - kloubně se dvěma bércovými kostmi (k. holenní + kost lýtková)
  - sezamské kůstky
    - 2 zespodu nártních
  - NOŽNÍ KLENBA:
    - příčná X podélná
    - plochost nohy

CHOROBY:
- ARTRÓZA: opotřebení kloubů věkem (ENDOPROTÉZY = náhrady kloubů
  - rozpad kloubních chrupavek, pokročilé stádium rozpad tkáně
- ARTRITIDA: záněty kloubů
- OSTEOPORÓZA: řídnutí kostí
  - úbytek kostní tkáně, kost se snadno láme
  - více u žen – přechod → přestávají se tvořit estrogeny – působí také na ukládání vápníku v kostech
- DNA = pakostnice, podagra: usazování krystalků kys. močové v kloubech
- KŘIVICE: z nedostatku vitamínu C
- SKOLIÓZA: nefyziologické zakřivení páteře (do strany)
- zlomeniny = fraktury
- podvrknutí = distorze
  - hlavice se vychýlí a vrátí
- vymknutí = luxace, dislokace
  - hlavice se vychýlí a nevrátí
- rakovina kostí
- poruchy krvetvorby

Pohybová soustava

CHARAKTERISTIKA SVALOVIN – příčně pruhovaná, hladká, srdeční
- PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ = KOSTERNÍ SVALOVINA:
  - asi 36 % tělesné hmotnosti
  - pevnost a pružnost
  - chemické složení: 75 % voda, 24 % organické látky (bílkoviny, glykogen), 1 % anorganické látky (vápník, hořčík)
  - ovladatelná vůlí, rychlá práce → rychle unavitelná
  - inervována mozkomíšními nervy, stahy vyvolá pouze signál z CNS
  - STAVBA:

složena z mnohojaderných svalových vláken
vlákna se spojují ve svazky obalené vazivem
více svazků tvoří sval – krytý vazivovou pochvou
vazivový obal prostoupen nervy a cévami

HLADKÁ SVALOVINA:
- složena z protáhlých jednojaderných buněk
- tvoří stěny vnitřních orgánů (cévy, střeva…)
- inervována vegetativními nervy
- není ovládána vůlí
SRDEČNÍ SVALOVINA:
- složena z jednojaderných úseků

propojené mezibuněčnými spoji – INTERKALÁRNÍ DISKY

tvoří srdce obratlovců
inervovaná vegetativními nervy, částečně autonomní řízení stahů, tvorba vlastních akčních potenciálů
stálá a rytmická aktivita

STAVBA SVALU A SVALOVÉHO VLÁKNA:
- základní strukturní jednotky = svalové buňky (MYOCYTY) → tvoří svalová vlákna
  - na povrchu semipermeabilní membrána SARKOLEMA
- ČÁSTI SVALU:
  - svalová hlava = bříško
  - svalový snopec
  - svalový snopeček
- SVALOVÉ VLÁKNO: (průměr je 40-150 mikrometrů, délka od 0,5 cm až po 40 cm)
  - MYOFIBRILY: stažitelná vlákénka (průměr zhruba 1-2 mikrometr)

člení se na podjednotky – SARKOMERY (funkční jednotky)
světlé a tmavé pruhy – uspořádání aktinu a myozinu
- AKTIN – tenký
- MYOZIN – silnější

SARKOPLAZMA – cytoplazma svalové buňky
SARKOZÓMY – svalové mitochondrie
SARKOPLAZMATICKÉ RETIKULUM

INERVACE SVALŮ:
- nervová motorická vlákna – vedou vzruch z CNS do svalu
- nervosvalová ploténka – synapse neuronu na svalech, přenos vzruchu pomocí mediátoru
  - motorická jednotka – 1 nerv ovládá určitý počet svalových vláken
- senzorická vlákna – informace do CNS ze svalů
  - PROPRIORECEPTORY – přijímají vzruchy ze svalů

SVALOVÁ PRÁCE:
- IZOMETRICKÁ (délka svalu se nemění) X IZOTONICKÁ (napětí – sval se natahuje)
- KONTRAKCE = STAH:
  - 2 bílkoviny: AKTIN + MYOZIN
  - při kontrakci se aktinová vlákna posouvají mezi vlákna myozinu → sval se zkracuje
  - motorické nervové vlákno → nervový impuls → vylití mediátoru do štěrbiny nervosvalové ploténky → na svalovém vláknu vzniká akční potenciál (dochází k depolarizaci) → uvolnění iontů Ca2+ ze sarkoplazmatického retikula → reakce mezi aktinem a myozinem → SVALOVÁ KONTRAKCE (štěpí se ATP = energie)
- RELAXACE = UVOLNĚNÍ:
  - ionty Ca2+ se vracejí zpět → vazba aktin-myozin se uvolní → SVALOVÁ RELAXACE (= uvolnění)
  - RIGOR MORTIS (= posmrtná ztuhlost): po smrti nedochází k obnovení původního množství ATP → nedochází k uvolnění svalů → ztuhlost
- KYSLÍKOVÝ DLUH: při nedostatku kyslíku
  - anaerobní odbourávání glukózy na kyselinu mléčnou (laktát) – tu krev neodvádí (až při relaxaci) → bolest
- SVALOVÉ NAPĚTÍ:
  - KLIDOVÉ NAPĚTÍ = sval je v určitém smrštění = svalovém tonu

zabezpečuje držení těla a jeho částí

SPASTICITA = zvýšený svalový tonus (zejména u kosterních svalů)

NÁZVOSLOVÍ:
- dle umístění na těle: pažní, prsní…
- dle počtu hlav: dvouhlavý, trojhlavý, čtyřhlavý
- dle tvaru: dlouhý, plochý, krátký…
- dle směru sv. snopců – přímé, šikmé, příčné…
- dle funkce:
  - synergisté (společně tentýž pohyb) X antagonisté (protichůdné pohyby)
  - ohybače (flexory) X natahovače (extensory)
  - přitahovače (adduktory) X odtahovače (abduktory)
  - svěrače (sfinktery) X rozvěrače (dilatátory)
  - pronátor X supinátor (otáčení dlaně)
JEDNOTLIVÉ SKUPINY SVALŮ:
- SVALY HLAVY A KRKU:
  - MIMICKÉ SVALY: upínají se na kost a do kůže na obličeji, nebo spojují 2 úseky kůže

utvářejí mimiku obličeje – neverbální komunikace, duševní stav
sval čelní – svrašťuje čelo, vytahuje obočí, vyrovnává vrásky
kruhový sval oční – svěrač oční štěrbiny, v kůži víček
kruhový sval ústní – kolem ústní, pohyby rtů
sval tvářový – nejmohutnější mimický sval

přitlačuje tváře k zubům, žvýkání, vyfukuje vzduch

ŽVÝKACÍ SVALY:

pohybují dolní čelistí
přicházejí od jařmového oblouku
sval žvýkací – rozmělňování potravy stoličkami
sval spánkový – držení a zvedání dolní čelisti
svaly křídlové – posun dolní čelisti dopředu a do strany, přitažení čelisti

SVALY KRKU:

před krční páteří mezi lebkou a hrudníkem, několik vrstev
kožní sval krku = platysma – vpředu, svrchní vrstva, zkracuje kůži krku
zdvihač hlavy – párový, táhne hlavu do záklonu, zvedá obličej, při jednostranném smrštění otáčí hlavu do strany
svaly kloněné – pomoc při pohybech hlavy, pomocné dýchací svaly

SVALY PŘEDNÍ STRANY TRUPU:
- HRUDNÍ:

velký sval prsní – abdukce/addukce paže, pomocný dýchací sval
malý sval prsní – pod velkým svalem prsním; pomoc při předpažení, při vdechu
přední sval pilovitý – 9 zubů na 9 žebrech, oddalování lopatek
- napomáhá upažení, předpažení a vzpažení
svaly mezižeberní – spojení žeber, dýchací pohyby
- zevní: nádech, otevírá hrudník
- vnitřní: výdech, stahuje hrudník dolů, spojuje žebra
diafragma = bránice
- plochý sval, oddělení dutiny hrudní a břišní
- 3 velké otvory pro aortu, horní a dolní dutou žílu
- nejdůležitější dýchací sval
- kontrakce: klesne, zvětší se objem hrudního koše → relaxace: vrací se do původní polohy

BŘIŠNÍ:
- přímý sval břišní – čtyři vodorovné šlachovité příčky
  - svisle – vazivová přepážka
  - smrštění při předklonu
  - spolupůsobí při břišním lisu (zvýšení nitrobřišního tlaku vědomou činností břišních svalů – např. při vyprazdňování stolice, při porodu)
- šikmý sval břišní (zevní a vnitřní) – vazivová pochva přímého břišního svalu
  - předklon, otáčení, účast na břišním lisu

SVALY ZADNÍ STRANY TRUPU:
- sval trapézový – rozsáhlý plochý sval trojúhelníkovitého tvaru, pohyby paže v ramenním kloubu
- široký sval zádový – otáčí paži dovnitř, zapažuje a připažuje
- malý a velký sval oblý – pohyby paže v ramenním kloubu
- vzpřimovač páteře – dlouhé, podél páteře; vzpřimování, záklon a rotace trupu
- rombický sval – přitahování lopatek
SVALY HORNÍCH KONČETIN:
- sval deltový – tvoří rameno; předpažení, zapažení, upažení
- dvojhlavý sval pažní = biceps – ohyb v lokti
- trojhlavý sval pažní = triceps – natahovač předloktí
- svaly předloktí – natahovače a ohybače ruky, rotace předloktí
- svaly ruky – natahovače a přitahovače prstů

SVALY DOLNÍCH KONČETIN:
- sval bedrokyčlostehenní = Musculus iliopsoas – ohýbají a vytáčí stehno ven
- hýžďové svaly – zadní vrstva kyčelních svalů, tři vrstvy

velký hýžďový sval – natažení, zevní rotace nohou
střední hýžďový sval + malý hýžďový sval – přitažení, vnitřní rotace

dvojhlavý sval stehenní – zadní plocha stehna, ohybač v koleni

upínání na sedací a stehenní kosti

čtyřhlavý sval stehenní – 1. hlava ® pánev, 2.-4. hlava ® kost stehenní

musculus rectus femoris (přímý sval stehenní), musculus vastus medialis, musculus vastus lateralis, musculus vastus intermedius
mohutná šlacha zepředu přes koleno, drsnatina kosti holenní, ve šlaše čéška
natahuje bérec (extenze kolene), přitahuje stehno k břichu

krejčovský sval – napříč šikmo přes stehno

nejdelší sval v lidském těle
ohýbá a přitahuje v kyčelním kloubu, ohýbá v kolenním kloubu

SVALY BÉRCE:

bérec: část dolní končetiny mezi kolenním a hlezenním kloubem, skládá se z holenní a lýtkové kosti
trojhlavý sval lýtkový

zadní strana, největší na bérci
2 hlavy na kosti stehenní, 3. hlava – hlavice kosti lýtkové
Achillova šlacha – připojení na hrbol kosti patní (pata nahoru, natahování nohy)

SVALY NOHY:

dlouhý ohybač prstů a palce
dlouhý natahovač prstů a palce – přední strana
dlouhý a krátký sval lýtkový – rotace nohy, klenba nohy; zevní strany (vady – pronace a supinace)

CHOROBY:
- SVALOVÁ ATROFIE – ochabnutí svalů, vzniká při ubývání svalové hmoty: a) díky nedostatečnému zatížení/nečinnosti; b) geneticky – spinální svalová atrofie
- OBRNA – poškození nervového řízení svalů
  - dětská mozková obrna (DMO) – poruchy vývoje motorických oblastí mozku v raném stádiu vývoje
  - přenosná obrna = Poliomyelitida – virové infekční onemocnění způsobené poliovirem
- OCHRNUTÍ:
  - plegie – úplné ochrnutí končetiny nebo části těla
  - paréza – částečné ochrnutí končetiny nebo části těla
  - kvadruparéza – ochrnutí všech 4 končetin; paraparéza – částečná ztráta schopnosti aktivního volného pohybu, nejčastěji postihuje dolní končetiny; hemiparéza – ochrnutí poloviny těla
- HYPERKINÉZY – mimovolné pohyby např. tiky, křeče
  - tremor = rytmické poklepávání prsty, podupávání nohou
- TOURETTŮV SYNDROM – svalové záškuby
- zánětlivé procesy
- přerušení spojení sval a nerv – úrazy, obrna

Cévní a oběhová soustava

CHARAKTERISTIKA SOUSTAVY:
- srdečně-cévní = kardiovaskulární soustava
- William Harvey – objevitel krevního oběhu
- 3 ČÁSTI:
  - velký tělní oběh
  - malý plicní oběh
  - srdce
- FUNKCE:
  - zajišťuje oběh krve
  - přivádí kyslík a oxid uhličitý k orgánům
  - odvádí oxid uhličitý a zplodiny + rozvádí hormony
  - zajišťuje obranyschopnost organismu
  - termoregulace
- krev koluje v cévách
- CÉVY:
  - TEPNY = ARTÉRIE:
    - větví se v tepénky = ARTERIOLY
    - vedou krev od srdce
    - silnější stěny – elastická vlákna, hladká svalovina, kolagenní vazivo
    - proudění krve tepnami pod tlakem (největší v aortě), rychlé
  - ŽÍLY = VÉNY:
    - větví se na žilky = VENULY
    - vedou krev k srdci
    - tenčí stěna – méně elastických vláken, slabá hladká svalovina
    - kapsovité chlopně v žilách dolních končetin – znemožňují zpětný tok krve
    - proudění krve žilami pod nízkým až nulovým tlakem
      - nejmenší při vyústěné velkých žil do srdce)
      - pomalé (1/4 rychlosti tepenné krve)
    - návrat žilní krve – kosterní svalstvo, podtlak v hrudní dutině, žilní chlopně v dolních končetinách
  - VLÁSEČNICE = KAPILÁRY
    - Marcello Malpighi – objevitel kapilár
    - stěna tvořena jednou vrstvou buněk → vnitřní ENDOTELOVÁ výstelka
    - přenos látek a plynů mezi krví a tkáněmi
    - tvoří hustou síť, 0,5–1 mm dlouhé
    - různá hustota – závisí na činnosti orgánů a metabolismu
      - nejvíce – v plicích, mozku, srdci, sítnici, štítné žláze
      - nejméně – kapilár ve vazivu, chrupavce
  - ONEMOCNĚNÍ CÉV:
    - VARIXY = křečové žíly, vrozená méněcennost žilních stěn
    - BÉRCOVÝ VŘED – porucha výživy
    - BÜRGEROVA CHOROBA – zánět endotelu, časté u kuřáků
SRDCE:
- hlavní motor a pumpa celého oběhového systému
- orgán velikosti sevřené pěsti
- uloženo ve středu hrudníku mezi dvěma plícemi v MEDIASTINUMU
- TEPOVÁ FREKVENCE (=PULS): 70 tepů za minutu v klidu, 180–200 tepů za minutu při práci
- TEPOVÝ OBJEM: v klidu 60–80 ml (tj. 5–6 l/min), při práci 100–150 ml (25–30 l/min); závisí na velikosti srdce
- VÝŽIVA SRDCE: věnčité ( = KORONÁRNÍ) tepny – vysoká potřebu kyslíku
  - 2 levé + 1 pravá
  - odstupují z aorty
- PRÁCE SRDCE: 1 tep = SYSTOLA (stah) + DIASTOLA (uvolnění)
- SRDEČNÍ OZVY – uzavření cípatých chlopní
- STAVBA:
  - 2 předsíně (ATRIUM) + 2 komory (VENTRICULUM) se silnější svalovinou
    - komory odděleny přepážkou (septum interventriculare)
  - srdeční svalovina (vrstvy):
    - ENDOKARD (nitroblána srdeční)
    - MYOKARD (vlastní srdeční sval)
    - EPIKARD (vnitřní vazivový obal)
    - PERIKARD (zevní vazivový obal) – uvnitř SERÓZNÍ TEKUTINA (zmírnění tření)
  - srdeční chlopně:
    - usměrňují průtok krve srdcem
    - CÍPATÉ CHLOPNĚ – oddělují předsíně a komory
      - vlevo dvojcípá, vpravo trojcípá
    - POLOMĚSÍČITÉ CHLOPNĚ – oddělují tepny a komory
    - otevírání chlopní – vazivové ŠLAŠINKY a TRABEKULY
- SRDEČNÍ AUTOMACIE:
  - vzruch vzniká nezávisle na NS
  - srdeční převodní systém:
    - 1. SINOATRIÁLNÍ UZEL (SA): primární vznik impulsu, leží při ústí horní duté žíly; rychlost vzruchu 1 m/s
    - 2. SVAZEČKY INTERNODÁLNÍCH VLÁKEN: převod impulsu
    - 3. ATRIOVENTRIKULÁRNÍ UZEL (AV): leží mezi P síní a P komorou; rychlost vzruchu 5 cm/s
    - 4. HISŮV MŮSTEK (= H. SVAZEK): v mezikomorové přepážce
    - 5. TAWAROVA RAMÉNKA: rozdělení vlákna na L a P
    - 6. PURKYŇOVA VLÁKNA: vyústění T. ramének, přenos signálu na myokard; rychlost vzruchu 2 – 4 m/s
- KREVNÍ TLAK
  - kolísá v průběhu srdečního cyklu
  - závisí na odporu v cévách, činnosti srdce, celkovém množství obíhající krve
  - zvyšuje se s věkem → ubývá pružnosti tepen
  - klesá směrem od srdce (nejvyšší v aortě, nejnižší při ústí dolní duté žíly)
  - regulace zpětnou vazbou:
    - REGULAČNÍ CENTRUM: prodloužená mícha prostřednictvím (para)sympatiku
      - někdy hormonů (adrenalin) – BARORECEPTORY ve velkých tepnách
  - TLAK SYSTOLICKÝ: 12–20 kPa/90–150 mm Hg
    - mm Hg – torr
  - TLAK DIASTOLICKÝ: 8–10,6 kPa/60–80 mm Hg
  - HYPERTENZE: víc jak 140/90 mm Hg
  - NORMÁLNÍ: 90/119 – 60/79 mm Hg
  - HYPOTENZE: méně jak 90/60 mm Hg
  - EKG – záznam elektrických impulzů srdce
    - = elektrokardiografie
    - lze zjistit arytmie, poruchy tvorby vzruchu, ishchemie
  - TANOMETR – přístroj na měření tlaku
- ŘÍZENÍ SRDEČNÍ ČINNOSTI¨
- :
  - prodloužená mícha + hypothalamus → KARDIOREGULAČNÍ CENTRUM
  - BLOUDIVÝ NERV: připojuje se k parasympatiku (zpomaluje srdeční činnost)
  - srdeční nervy (SYMPATIKUS – zrychluje srdeční činnost)
  - ovlivněna také emocemi a hormony (adrenalin, tyroxin)
KREVNÍ OBĚH:
- TĚLNÍ = VELKÝ:
  - aorta z levé komory
    - kmen hlavopažní → dělí se na pravou společnou krkavici a pravou tepnu podklíčkovou
    - levá společná krkavice
    - levá tepna podklíčková
  - sestupná aorta
    - NÁSTĚNNÉ VĚTVE (mezižeberní) → zásobují kůži, svaly
    - ÚTROBNÍ VĚTVE
      - hrudní
      - břišní
        nástěnné
        útrobní
        párové: ledviny, nadledviny, pohl. žlázy, bránice, stěna břišní dutiny
        nepárové: slinivka, játra, střeva, žaludek, močový měchýř
  - 2 společné tepny kyčelní
    - ZEVNÍ: pod tříselním vazem → tepna stehenní
    - VNITŘNÍ: do malé pánve, tam 11 větví (nástěnné, útrobní)
  - odkysličená krev se do srdce (P předsíně) vrací horní dutou žílou (z paží, hlavy a krku) a dolní dutou žílou (z dolní poloviny těla)
  - levá komora → aorta → tepny (břišní aorta, podklíčkové tepny, krkavice) → všechny tkáně těla (rozvod kyslíku a živin) → žíly (horní a dolní dutá žíla) → pravá síň
- PLICNÍ = MALÝ:
  - krev s malým obsahem kyslíku čerpána z pravé komory do plicních tepen (L, P), těmi putuje do plic, kde se okysličí
  - již okysličená krev putuje tentokrát plicní žílou do pravé předsíně, odtud do pravé komory a posléze do aorty (viz výše)
  - pravá komora → plicnice → plíce (okysličení krve) → plicní žíly → levá síň
- VRÁTNICOVÝ = PORTÁLNÍ:
  - HEPATOPORTÁLNÍ oběh (jaterní vrátnicový systém žil)
  - vychází ze střevní stěny, spojují se ve vrátnicovou (jaterní) žílu
  - sice odkysličená krev, ale vede vstřebané živiny rovnou do jater ke zpracování
  - spojuje střevní a jaterní řečiště
- PLODOVÝ OBĚH:
  - OVÁLNÉ OKÉNKO = FORAMEN OVALE – propojení pravé a levé síně
  - BOTTALOVA DUČEJ: spojnice mezi plicnicí a aortou
  - nefunkční malý plicní oběh
  - PUPEČNÍ ŠŇŮRA = PUPEČNÍK:
    - 2 pupeční tepny – směr placenta
    - zpět 1 pupeční žíla
PRŮTOK KRVE ORGÁNY:
- mění se podle potřeb metabolismu
- srdce: 220 ml/min.
- mozek: 20 % veškeré krve, nejcitlivější na přívod kyslíku, po 10 vteřinách bez kyslíku zástava činnosti mozkové kůry, ztráta vědomí
- kůže: změny v průtoku krve (termoregulace)
- svaly: v klidu průtok jen 20 % vlásečnic
- zásobárny krve: játra + slezina
KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ:
- ATEROSKLERÓZA: ukládání plátů ve velkých tepnách
- ARTERIOSKLERÓZA: ukládání plátů v tepnách
- SRDEČNÍ ISCHÉMIE: nedokrevnost
- INFARKT MYOKARDU: ucpání nebo prasknutí koronární tepny a odumření myokardu
- ANGINA PECTORIS: chronické zúžení koronárních cév
- HYPERTENZE: vysoký krevní tlak
- HYPOTENZE: nízký krevní tlak
- TACHYKARDIE: moc rychlý tep
- ARYTMIE: nepravidelné stahy
- NEDOMYKAVOST CHLOPNÍ
LYMFATICKÝ SYSTÉM:
- sice není součástí oběhové soustavy, ale tvoří jednosměrnou dráhu z mezibuněčných prostor do krve
- MÍZNÍ CÉVY
  - vznikají slepě ve tkáňovém moku
  - doprovázejí krevní cévy nebo tvoří rozvětvenou síť v orgánech
  - propustnější stěna než kapiláry – odvod větších částic
- LYMFA (= MÍZA)
  - obsahuje lymfocyty, bílkoviny, tuky, produkty trávení
  - za 24 hodin se jí vytvoří 2,5–3 litry
  - má podobné složení jako krevní plazma
- MÍZNÍ CÉVY – SYSTÉM:
  - 2 podélné kmeny bederní podél páteře, ty spojeny s mízním kmenem střevním, v místě styku nádržka, z níž vychází hrudní mízovod, ten ústí do soutoku levé žíly hrdelní a levé žíly podklíčkové
  - míza z pravé končetiny, pravé poloviny hrudníku, hlavy a krku ústí pravým mízovodem do soutoku pravé žíly podklíčkové a pravé žíly hrdelní
- LYMFATICKÉ UZLINY: 10–25 milimetrů průměr; obsahují lymfocyty, makrofágy (→ obranná reakce organismu) – působí jako filtr
- SLEZINA: největší lymfatický orgán v těle (12–20 centimetrů)
  - ČERVENÁ PULPA: zánik červených krvinek, průtok kolem 300 litrů krve denně
    - vazivo vyplněné krevními cévami
  - BÍLÁ PULPA: lymfocyty, monocyty, makrofágy, odbourávání erytrocytů
    - uzlíky lymfatické tkáně
  - FUNKCE:
    - filtrace krve – obsahuje makrofágy – fagocytóza poškozených krvinek, bakterií a dalších látek
    - tvorba protilátek → podobné jako u lymfatických uzlin
    - recyklace erytrocytů – erytrocyty rozloženy fagocytózou → z hemoglobinu BILIRUBIN a FERITIN → železo z feritinu v kostní dřeni k tvorbě nových erytrocytů
    - rezervní nádrž krve – v případě potřeby až 100ml na erytrocyty bohaté krve
  - není životně nutná – její funkci mohou nahradit jiné orgány

BRZLÍK: vznik lymfocytů, buněčná imunita

Dýchací soustava

FUNKCE DÝCHACÍ SOUSTAVY:
- PRIMÁRNÍ FUNKCE:
  - PŘENOS PLYNŮ:
    - závisí na tlakovém spádu – parciální tlak kyslíku/oxidu uhličitého
    - O2 – přenos přes hemoglobin
      - 98 % vázáno na Fe v hemoglobinu (Hb) → OXYHEMOGLOBIN (vazba je slabá, ve tkáních se snadno uvolňuje)
    - HEMOGLOBIN: bílkovina globin + nebílkovinný pigment hem (s železem Fe)
      - 1 molekula hemoglobinu má 4 hemové skupiny → váže 4 O2
    - CO2:
      - přenos přes hemoglobin – 10 %
      - volně rozpuštěný v plazmě – 5 %
      - v plazmě ve formě uhličitanů – 85 %
      - CO2 produkovaný tkáněmi difunduje do do krve → hydrogenuhličitanový anion a proton
        produkce H+ → dochází k okyselení – snižuje afinitu hemohlobinu ke kyslíku → kyslík uvolněn pro tkáně
    - vdechovaný vzduch: 21 % kyslík, 0,035 % oxid uhličitý
    - vydechovaný vzduch: 15 % kyslík, 5 % oxid uhličitý
  - VNĚJŠÍ DÝCHÁNÍ: výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví
    - CO2 přinášený krví proniká do alveol → vydechnut
    - vdechovaný kyslík difunduje do krve a je rozváděn ke tkáním
  - VNITŘNÍ DÝCHÁNÍ: výměna dýchacích plynů mezi krví a tkáněmi
    - CO2 produkovaný tkáněmi difunduje do do krve → hydrogenuhličitanový anion a proton
    - produkce H+ → dochází k okyselení – snižuje afinitu hemohlobinu ke kyslíku → kyslík uvolněn pro tkáně
  - - HYPOXIE: málo kyslíku
    - ANOXIE: žádný kyslík
- SEKUNDÁRNÍ FUNKCE:
  - nerespirační funkce – podíl na formování zvukových projevů (řeč, zpěv, pláč)
  - čištění, ohřev a zvlhčování vzduchu
  - termoregulace
STAVBA DÝCHACÍ SOUSTAVY:
- HORNÍ CESTY DÝCHACÍ:
  - nozdry, nosní dírky
  - DUTINA NOSNÍ: předehřívá a zvlhčuje vzduch, zbavení prachových částic
    - nosní PŘEPÁŽKA: chrupavka + kost radličná + část kosti čichové
    - SKOŘEPY NOSNÍ: dělení na horní, střední a dolní průchod
    - čichové pole s čichovými buňkami
    - SLIZNICE:
      - čichová část (nažloutlá) – senzorická část
      - dýchací část (růžová) – tlustá, prokrvená, obsahuje hlenové žlázky
  - NOSOHLTAN:
    - horní část hrtanu, za dutinou nosní
    - EUSTACHOVA TRUBICE: spojuje nosohltan a dutinu středního ucha a umožňuje tak vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku
      - okolo lymfatická tkáň – NOSOHLTANOVÁ MANDLE (ADENOID)
        při potížích trhání
    - křížení dýchacích a trávících cest
  - VEDLEJŠÍ DUTINY NOSNÍ: v kostech čelní, klínové, čelistní
    - vystlány tenkou sliznicí
    - možnost zanícení (→ nepříjemný zánět dutin)
    - význam: odlehčení lebky
- DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ:
  - HRTAN:
    - pohyblivě spojené chrupavky – CHRUPAVKA ŠTÍTNÁ (nahoře) + CHRUPAVKA PRSTENČITÁ (dole) + ŠTÍTNÁ
      - chr. prstenčitá: zezadu připojené hlasivkové chrupavky
    - chrupavčitá část (6 cm)
    - orgán FONACE (tvorba hlasu): od hlasivkových chrupavek jsou ke štítné chrupavce napnuty hlasivkové vazy
    - otevírání/zavírání PŘÍKLOPKY HRTANOVÉ (EPIGLOTTIS) – odděluje hrtan a hltan
    - nejužší místo dýchacích cest (alergie → zbytnění sliznic → hrozí i udušení!)
    - TVORBA HLASU:
      - probíhá pomocí hlasivky, jež je podložena hlasivkovými vazy
        vazy se díky pohybům chrupavek a svalů pohybují – napínají se, přibližují a oddalují
      - napjaté hlasové vazy se při výdechu rozechvívají a vzniká tón
        tón je rezonancí v dutinách nad hrtanem formován do barvy lidského hlasu
  - PRŮDUŠNICE:
    - cca 12 cm trubice nacházející se před jícnem
    - podkovovité chrupavky (15–20) spojené vazivem – pohyby hlavy
    - zadní strana blanitá (vazivo) – změny průsvitu (např. při hlubokém nádechu)
    - ve sliznici množství hlenových žlázek
    - ochranné zařízení dýchacích cest – řasinkový epitel
    - TRACHEOTOMIE: vytvoření otvoru
    - TRACHEOSTOMIE: chirurgický otvor
  - PRŮDUŠKY:
    - 2 chrupavčité trubice, ve které se ve výši čtvrtého hrudního obratle (Th 4) dělí průdušnice
    - vstupují do plic a dále se dělí na PRŮDUŠINKY (BRONCHIOLY)
  - PLÍCE:
    - hlavní párový respirační orgán umístěný v hrudní dutině
    - levá plíce – 2 laloky X pravá plíce – 3 laloky
    - 2 BLÁNY:
      - POPLICNICE: blána krycí plíce, srůstá s plicním vazivem
      - POHRUDNIČNÍ ŠTĚRBINA – dutina s tekutinou, zajišťuje klouzání obou blan při dýchacích pohybech
        podtlak – drží plíce rozepjaté → při průniku vzduchu (např. úraz hrudníku) → pneumotorax (dochází ke smrštění plic)
      - POHRUDNICE: vystýlá hrudní dutinu
    - obě plíce odděleny MEZIHRUDÍM (MEDIASTINUM)
    - PLICNÍ BÁZE (ZÁKLADNA) leží na brániční klenbě
    - PLICNÍ BRANKA (HILUS) – vstup/výstup cév
    - PLICNÍ VÁČKY S PLICNÍMI SKLÍPKY = ALVEOLY
      - jedna vrstva buněk, průměr 0,3 mm
      - až 400 miliónů sklípků
      - dochází k přestupu plynů po tlakovém spádu (parciální tlak, fyzikální principy)
MECHANIKA DÝCHÁNÍ
- DÝCHACÍ SVALY: bránice, mezižeberní svaly, při výdechu i břišní
- dýchání: ŽEBERNÍ (více u dospělých) × BRÁNIČNÍ (více u dětí)
- NÁDECH: aktivní proces, vzduch nasáván, plíce se rozepínají, bránice se pohybuje směrem dolů
- VÝDECH: pasivní proces, vzduch vypuzován, plíce se smršťují, dýchací svaly ochabují, bránice směrem nahoru
- KAPACITA PLIC: vitální + reziduální
  - VITÁLNÍ KAPACITA PLIC: maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu (cca 4 litry) – spirometr
  - REZIDUÁLNÍ PLICNÍ OBJEM: objem vzduchu, který není možné z plic vydechnout (0,5–1 litr)
- DECHOVÁ FREKVENCE = počet vdechů za minutu (cca 16 v klidu)
- DECHOVÝ OBJEM = objem vzduchu, který se vymění při každém vdechu (cca 0,5 litru v klidu)
  - minutový dechový objem = objem vzduchu vyměněný za minutu (cca 8 litrů = 0,5 litru × 16 dechů)
  - inspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vdechnout po klidném nádechu (až 3 litry)
  - exspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vydechnout po klidném výdechu (do 1,5 litru)
  - reziduální plicní objem = objem vzduchu, který není možné z plic vydechnout (0,5–1 litr)
  - APNOE: dechová pauza/bezdeší (inspirační a. – zadržení dechu po nádechu, expirační a. – zadržení dechu po výdechu)
ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ, DÝCHACÍCH POHYBŮ
- PRODLOUŽENÁ MÍCHA:
  - neurony dýchacího centra – schopnost cyklické tvorby vzruchů (→ automacie, rytmicita)
  - samostatnost není úplná – chemoreceptory v cévách (aktivace např. při snížené hladině kyslíku)
- HYPOTHALAMUS = koncový mozek: vědomé ovlivnění dýchání
- vliv emocí – smích, pláč, hněv
ONEMOCNĚNÍ:
- RÝMA: alergická nebo infekční, zvýšená tvorba hlenu
- CHŘIPKA: virus, kapénková infekce
- KATARY DÝCHACÍCH CEST: virové i bakteriální
- ANGÍNA: zánět mandlí (hnisavá, spálová)
- ZÁPALY: plic, průdušnice, průdušek (BRONCHITIDA)
  - CHRONICKÁ BRONCHITIDA: kuřáci, prašné prostředí
- ASTMA: křeče hladkého svalstva, zúžení průdušek a zvýšená produkce hlenu
- TUBERKULÓZA: vede k rozpadu infekční tkáně, agens Mycobacterium tuberculosis
- RAKOVINA PLIC: nádorové onemocnění často spjaté s kouřením
- OBRANNÉ REFLEXY: kýchání, kašlání
- ALERGIE

Trávicí soustava

CHARAKTERISTIKA:
- funkce
  - příjem potravy – dutina ústní
  - trávení (=digesce)
    - mechanické – rozmělnění potravy pomocí jazyku, zubů, patra, žaludku
    - chemické – štěpení látek, působením enzymů v trávicích šťávách
    - vysokomolekulární látky → jednoduché látky
  - vstřebávání (=resorpce) – v tenkém střevě (vstřebávací epitel)
  - vylučování – pevné látky ve formě stolice (plícemi – oxid uhličitý, kůží a ledvinami další látky)
- přímý kontakt s vnějším prostředím
- převod látek do krve nebo do lymfy → do buněk
části trávicí trubice – ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, konečník
žlázy TS: slinné žlázy, slinivka břišní, játra
TRÁVICÍ TRUBICE:
- ÚSTNÍ DUTINA (cavum oris)
  - funkce
    - příjem a rozmělnění potravy + smísení se slinami
    - artikulace – tvorba hlasu
- RTY (labia oris)
  - tvořeny kruhovým svalem ústním + pomocné svaly
  - jemné uchopování potravy + sání
  - tvorba některých hlásek
- PATRO:
  - tvrdé patro
    - tvoří kostěný strop
    - hranice mezi dutinou ústní a nosní
  - měkké patro
    - zadní část tvrdého patra
    - tvořeno z vaziva a sliznice
    - sbíhá se v čípek + patrové mandle – tvořené mízní tkání
- JAZYK:
  - svalnatý orgán na spodině ústní
  - vzadu fixován k jazylce
  - části – kořen, tělo, hrot
  - důležitý při zpracování potravy + tvorbě řeči
  - orgán chuti – chuťové pohárky – hořko, sladko, kyselo, slano
- ZUBY:
  - soubor všech zubů = chrup
  - funkce:
    - ukusování a rozmělňování potravy
    - artikulace
    - zuby řazeny do horního a dolní oblouku + rozděleny do levého a pravého kvadrantu
  - vnější stavba
    - korunka – horní část zubu
    - krček – skryt pod dásní
    - přechod mezi korunkou a kořenem
    - kořen – uložen v zubním lůžku čelisti
    - spojení kosti a kořene zajišťují vazy (ozubice)
  - vnitřní stavba
    - sklovina (enamel) – povrch korunky
      - nejtvrdší tkáň v těle
      - 98% minerální soli
    - zubní cement – povrch krčku a kořene
      - podobná stavba jako kostní tkáň
      - upevňuje se zde ozubice
    - ozubice (periodoncium) – vazivová vlákna
      - ukotvení zubu ke kosti
    - zubovina (dentin) – pod povrchovými vrstvami
      - velmi tvrdá
    - dřeň – vyplňuje střed zubu
      - cévy a nervy (trojklanný nerv)
  - 4 typy zubů
    - řezáky (dentes incisivi)
    - špičáky (dentes canini)
    - třenové zuby (dentes praemolares)
    - stoličky (dentes molares)
  - trvalý chrup
    - 32 zubů
    - zápis zubním vzorcem s velkými písmeny
    - 2 řezáky (11,12), 1 špičák (C), 2 třenové zuby (P1, P2), 3 stoličky (M1,M2,M3)
  - dočasný chrup
    - 20 zubů
    - chybí třenové zuby a poslední stoličky
    - první zuby se prořezávají okolo 6. měsíce
    - po 6. roce začíná nahrazování za zuby trvalé
    - zápis zubním vzorcem s malými písmeny
- SLINNÉ ŽLÁZY:
  - 3 velké párové
    - podčelistní – řidší sliny
    - podjazykové – na dně dutiny ústní
    - příušní – tvoří husté sliny
  - + další malé v podslizničním vazivu
  - každý den se vyloučí zhruba 1l slin
  - funkce – zvlhčují dutinu ústní (důležité při mluvení), rozpouští potravu, produkují enzymy (zahajují trávení), dezinfekční účinky, vnímání chuti
  - složení: voda 99% voda 1% organické a anorganické látky
    - ptyaliny – enzym štěpící škroby na jednodušší cukry
    - lysozym – ničí bakterie
    - mucin (hlen) – vazkost slin – mechanická ochrana
  - uvolňování oxidu uhličitého ze slin → vznik zubního kamene
  - sekrece slin reflexně (snižuje ji nikotin/atropin, zvyšuje ji acetylcholin)
  - pH slin 7-8
- HLTAN:
  - trubicovitý orgán, 12 – 14 cm
  - 3 části:
    - nosohltan – propojuje d. ústní a d. nosní přes průchody (choany) – spojení DS a TS
    - ústní část hltanu – začíná otvorem do dutiny ústní, končí mandlemi (patrové mandle)
    - hrtanová část hltanu – otvor do hrtanu, uzavírán hrtanovou příklopkou (epiglottis)
  - stěny vystlány sliznicí
  - krční mandle – párový orgán lymfatického systému → lymfatické uzliny
  - polykání – reflexní děj
    - volní fáze → lze zastavit
    - reflektorická fáze → sousto se dotkne kořene jazyka, centrum v prodloužené míše
  - zvednutí hrtanu, pohyb příklopky

JÍCEN:
- trubicovitý orgán, 25 cm
- prochází bránicí
- spojuje hltan a žaludek
- funkce: slouží k posunu potravy do žaludku, jedno sousto je asi 5g/ 5ml
- peristaltické pohyby pomocí hladkého svalstva – posun potravy do žaludku
  - peristaltická vlna v t.t. cca 1x/20 min
STĚNA TRÁVICÍ TRUBICE
- jednotná stavba (mimo ústní dutiny a hltanu)
- vrstvy
  - SLIZNICE
    - vystýlá vnitřní stěnu TS
    - tvořena z několika epitelů – krycí, žlázový a resorpční
    - stále vlhká – sekrety drobných žláz ve stěně TS
    - transport látek do oběhové soustavy
    - brání pronikání mikroorganismů
    - v tenkém střevě zřasena do klků → zvětšení povrchu
  - PODSLIZNIČNÍ VAZIVO:
    - připevňuje sliznici ke svalovině
  - SVALOVINA:
    - většinou hladká, uspořádána do dvou vrstev
      - podélná
      - kruhovitá
    - provádí peristaltické pohyby
    - funkce
      - mechanické zpracování potravy
      - posun potravy
      - mísení potravy s trávicími enzymy
  - ZEVNÍ VAZIVO – POBŘIŠNICE
    - vnější ochrana TS
ŽALUDEK:
- vakovitě rozšířená část TS
- objem až 1,5 l
- v levé části břišní dutiny
- 3 části
  - česlo (cardia) – vstup
  - tělo žaludku (corpus)
  - vrátník (pylorus) – ústí do dvanácterníku (tenké střevo)
- 2 svěrače – při naplnění žaludku → uzavření
  - plnění žaludku nejdříve podél stěn
- může se natahovat až do malé pánve
- stěna: 3 vrstvy hladké svaloviny, sliznice, řasy
  - sliznice obsahuje trubicovité žlázy → žaludeční šťáva (denně cca 2 l)
  - hlen mucin → vystýlá žaludek (pH 1-2) – narušení → vředy
- funkce
  - trávení – mechanické a chemické zpracování potrava
  - shromažďování potravy
  - vznik tráveniny – polotekutá hmota
- kručení → hladová peristaltická vlna + vzduchová bublina ve horní části žaludku
- žaludeční peristola: 15–20 minut
  - po této době od přijetí potravy začne žaludek pracovat (promíchání potravy s žaludečními šťávami)
- peristaltika: 4–6 vln za minutu (vzniká trávenina = chymus)
  - potrava v žaludku setrvává 2–6 hodin (podle složení)
  - sacharidy- 2 hodiny
  - bílkoviny – 4 hodiny
  - tuky – 6 hodin
- vyprazdňování žaludku postupně, ovlivňováno z dvanáctníku (gastrinem)
- obranný reflex žaludku: zvracení (prodloužená mícha)
ŽALUDEČNÍ ŠŤÁVY:
- pH 1-2 (velmi kyselé)
- složení:
  - HCl – baktericidní, aktivace enzymů (pepsinogen), převod nerozpustných solí narozpustné, bobtnání vaziva → usnadňuje trávení masa
  - chymozin- sráží mléko, u některých dospělých ne (nesnášenlivost)
  - pepsinogen (neakt.) → pepsin (akt.) (typ proteázy)
  - žaludeční lipáza – štěpení tuku
  - vnitřní faktor umožňuje štěpení B12
řízení sekrece
- nervově – bloudivým nervem (parasympatikus)
  - podmětem potrava v žaludku, čich, myšlenka
  - stres snižuje frekvenci sekrece
- látkově
  - pomocí hormonů (adrenalin snižuje sekreci)
  - tkáňový hormon gastrin , vzniká v buňkách žaludku, produkuje žal. šťávy
    - vznik v orgánu ne v endokrinních žlázách
zvýšení sekrece: bílkoviny s menší molekulovou hmotností (vývar), alkohol, kofein, koření
TENKÉ STŘEVO:
- délka 3–5 metrů, průměr 2,5–3 centimetry
- 3 oddíly
  - dvanáctník (duodenum)
    - 12 palců dlouhý
    - ústí vývodů z pankreatu a jater
    - přirostlý k zadní stěně břišní
  - lačník (jejunum)
    - u mrtvol je vždy prázdný
  - kyčelník (ileum)
    - nejníže (až v oblasti kyčlí)
    - vstupuje do tlustého střeva tračníkovou chlopní
    - klky (20–40/mm2)
- funkce tenkého střeva:
  - enzymatické štěpení živin (tuků, cukrů, bílkovin)
  - vstřebávání látek do krve a lymfy
- pohyby střeva:
  - segmentační (kývavé) – promíchávání tráveniny
  - peristaltické (jednosměrné) – v průběhu celé trávicí trubice, 12 cm/min., 10 vln/min.
    - zrychlení – průjem, zpomalení – zácpa
- ENTEROCYTY – neustálé obnovování a odlučování → uvolňování enzymů:
  - enterokináza: trypsinogen → trypsin
  - lipáza: tuky → glycerol + mastné kyseliny
  - laktáza: laktóza → glukóza + galaktóza
  - erepsin: bílkoviny → AK
  - disacharidáza: disacharidy → monosacharidy
- řízení sekrece
  - nervové – bloudivý nerv
  - látkové
- hormony vznikající ve dvanáctníku
  - sekretin – játra, zvýšení sekrece žluči
  - pankreozymin – slinivka, zvýšení sekrece pankreatické šťávy
- doba průchodu tenkým střevem 4-8 hodin
TLUSTÉ STŘEVO:
- uloženo po obvodu břišní dutiny
- dlouhé 1,5 m, široké 5 – 8 cm
- stavba:
  - slepé střevo s červovitým výběžkem (apendix)
  - tračník (colon)
    - vzestupný
    - příčný
    - sestupný
    - esovitá klička
  - konečník (rektum) – 2 svěrače
    - vnitřní – hladká svalovina
    - vnější – příčně pruhovaná
  - řitní otvor
- bez klků, výdutě
- chlopeň brání zpětnému toku tráveniny do tenkého střeva
- žádné trávicí enzymy
- funkce:
  - shromažďování nestrávených zbytků (vazivo, celulóza) → vznik stolice
  - vstřebávání solí a vody
  - tvorba vitamínů B a K pomocí střevní mikroflóry (symbiotické bakterie – E – coli)
    - kvasné bakterie – kvašení cukrů (CH4, CO2)
    - bakterie mléčného kvašení – laktóza, kojenci
    - hnilobné bakterie – hnití nestrávených bílkovin (NH3, H2S)
- plní se 4–8 hodin po požití potravy
- vláknina – čištění povrchu, důležitá pro činnost a průchodnost střeva
- pohyby:
  - kyvadlové
  - peristaltické (masové peristaltické pohyby 1–2× denně → stolice)
- trávenina v tračníku 16–40 hodin (při zácpě až 270!)
- průchod potravy celou TS za 16- 20h
- při zácpě vstřebávání jedů do jater
- defekace – vyprázdnění
  - nejprve nepodmíněný reflex, pak ovládáno vůlí
  - centrum v bederní míše
  - většinou 1x za 24h
- inkontinence stolice – neudržení stolice
TRÁVICÍ ŽLÁZY
- SLINIVKA BŘIŠNÍ:
  - protáhlá 20 cm dlouhá žláza šedorůžové barvy
  - uložena v kličce dvanáctníku
  - části
    - hlava (caput)
    - tělo (corpus)
    - ocas (cauda)
  - 2 funkce – žláza
    - exokrinní – drobné lalůčky vylučující pankreatickou šťávu
      - hydrogenuhličitan o vysoké koncentraci – neutralizace HCl
      - enzymy:
        amyláza (cukry → maltóza, dextriny)
        trypsin (bílkoviny → peptidy)
        lipáza (tuky → glycerol, mastné kyseliny)
    - endokrinní – asi 1 milion drobných shluků buněk zvaných Largerhansovy ostrůvky
      - produkují hormony
        inzulín – snižuje cukr v těle
        glukagon – zvyšuje cukr
        somatostatin – tlumí uvolňování růstového hormonu a hormonů štítné žlázy
- JÁTRA:
  - nevetší a nejtěžší orgán (žláza) lidského těla 1,5kg
  - pod pravou klenbou brániční, ze spodu žlučník
  - základní stavební jednotka – jaterní lalůček (přes 100 tis.)
    - tvořen z jaterních buněk uspořádaných do trámců směřujících do středu
    - silně prokrvené vlásečnicemi
    - začátky žlučových cest
  - vnější stavba 4 laloky
    - pravý lalok (lobus dexter)
    - levý lalok (lobus sinister)
    - lalok dolní duté žíly (lobus caudatus)
    - čtvercový lalok (lobus quadratus)
  - 2 typy cévního zásobení:
    - výživný (nutriční) – přivádí do jater okysličenou krev tepnou jaterní
    - funkční (vrátnicový, portální) oběh – přivádí do jater krev obohacenou vstřebanými živ. vrátnicovou žílou
    - odpad odváděn jaterní žílou
  - jaterní branka (porta hepatis)
    - vstupují cévy, vystupuje žlučovod
    - cévy – průtok krve 1,5l/min
      - jaterní tepna – krev z břišní aorty
      - vrátnicové žíla – krev z žaludku, sleziny, tenkého střeva
      - jaterní žíla – krev do dolní duté žíly
  - žlučovod – jaterní vývod
  - jaterní buňky:
    - hepatocyty – vlastní jaterní buňky
    - cholangiocyty – buňky žlučových cest
  - vysoká regenerační schopnost (po 50–60% resekci [= chirurgické odstranění části orgánu] dorostou za několik měsíců)
  - funkce
    - produkce žluči – přeměna hemoglobinu na bilirubin (žlučové barvivo)
      - žlutohnědá kapalina, na vzduchu zelená hořká → hořkost způsobují soli žlučových kyselin
    - zánik erytrocytů → žlučová barviva (bilirubin a biliverdin)
    - emulgace tuků – rozptýlení tuků na mikroskopické kapénky
    - neutralizace kyselé tráveniny
    - detoxikace = odbourávání jedů (alkoholy, léky,…)
    - imunita – velké množství makrofágů (Kupfferovy buňky)
    - vznik protisrážlivých látek
    - metabolismus látek vstřebaných v TS
      - nejteplejší orgán v těle (až 40°C)
      - vytváří glykogen z glukózy (živočišný zásobní cukr) – regulace cukru v krvi
      - vytváří plasmatické bílkoviny (fibrinogen, albumin)
      - vznik vit A z provitamínu (Beta karoten)
      - ukládání vitamínů A, D, K, B12
      - vytváří feritin (bílkovina, která drží železo)
      - ornitinový cyklus – deaminace bílkovin → přeměna na močovinu
      - metabolismus cholesterolu
- ŽLUČNÍK:
  - vakovitý orgán uložený na spodní ploše jater pod pravým jaterním lalokem
  - v játrech se denně vytvoří 0,7 – 1,2 l žluči, která se resorpcí vody a iontů ve žlučníku zahušťuje a skladuje
  - tvorba žluči: žluč je řídká žlutozelená tekutina vyměšovaná jaterními buňkami
  - funkce: emulgace tuků (srážení tuků)
  - žlučová barviva: bilirubin a biliverdin z hemoglobinu

METABOLISMUS:
- ANABOLISMUS – syntéza složitějších látek z jednoduchých, spotřeba energie
- KATABOLISMUS – rozklad složitých látek na jednodušší, energie vzniká
- esenciální látky – tělo je neumí samo vyrobit, musí je přijímat v potravě
- bazální metabolismus – množství energie potřebné k udržení základních životních funkcí při optimální teplotě a v klidu (muži 6 800 kJ, ženy 5 600 kJ)
- celkový metabolismus – 12–20 000 kJ/den
- METABOLISMUS SACHARIDŮ:
  - sacharidy (cukry) = okamžitý zdroj energie
  - glukóza: zdroj energie pro všechny buňky
  - stálá hladina glukózy v krvi: 4,4–6,7 mmol/l
  - při zvýšení na 10 mmol/l se glukóza objevuje v moči
  - za běžných podmínek se glukóza z potravy:
    - 50 % štěpí na oxid uhličitý a vodu (spalování)
    - 30–40 % se přestavuje na tuk
    - 5 % syntetizuje na glykogen
  - denní potřeba glukózy: min.160 g, denně 300–500 g (mozek 120 g,svaly v klidu 30–100 g)
- METABOLISMUS TUKŮ:
  - tuky (lipidy) = zásobárna energie
  - zásoba tuku v těle asi na jeden měsíc (cca 10 kg)
  - obsah cholesterolu do 5,18 mmol/l, patologické hodnoty přes 6,18 mmol/l
  - význam tuků
    - umožňují vitamínům A, D, E, K (lipofilní, rozpustné v tucích) vstup do těla
    - přivádějí esenciální mastné kyseliny
    - energetická zásoba (v podkoží 90 % tuku)
    - součást buněčných membrán (cholesterol)
  - tuky = sloučeniny trojsytného alkoholu glycerolu s mastnými kyselinami [MK] (slučování = esterifikace → tuky = estery)
    - glycerol + 3 molekuly MK → triacylglycerol (neutrální tuk)
    - glycerol + 2 molekuly MK, třetí (O)H skupina obsazena kyselinou fosforečnou → fosfolipidy
  - mastné kyseliny
    - tvorba MK: hlavně z glukózy v játrech a tukové tkáni
      - nově vytvořené se spojují s glycerolem → esterifikace → vzniká tuk
    - nasycené mastné kyseliny – JEDNODUCHÉ VAZBY
      - kyselina palmitová (16 C), kyselina stearová (18 C)
      - tělo si je dokáže vyrobit samo (z cukrů a tuků živočišného původu)
      - místo tvorby – játra, tuková tkáň
    - nenasycené mastné kyseliny – DVOJNÉ VAZBY
      - kyselina olejová (18 C)
      - tělo si ji nedovede vytvořit samo, jinak v olivovém oleji
      - esenciální MK → tělo samo vytvořit nedokáže
  - rostlinné – kyselina linolová, kyselina linolenová, kyselina arachidonová
  - ryby – kyselina likozapentaneová, kyselina dokozahexanová
  - transport tuků krví: z lymfy do krevního oběhu
    - nerozpustné ve vodě
    - vážou se na albuminy krevní plazmy
    - tuky jsou transportovány jako lipoproteiny (jsou „schovány“ uvnitř, na povrchu bílkoviny)
    - fosfolipidy, cholesterol – slučují se s vodou – transport
  - VLDL (very low density lipids): lipoproteiny o velmi nízké hustotě: přenos neutrálního tuku z jater do tkání – „zlé“
  - LDL (low density lipids): lipoproteiny o nízké hustotě: přenášejí cholesterol z míst jeho vstřebávání a tvorby v játrech do tkání – „zlé“
  - HDL (high density lipids): lipoproteiny o vysoké hustotě: přenos cholesterolu z tkání do jater, kde je vylučován do žluči – „hodné“
  - hustota částic je závislá na množství bílkoviny v ní obsažené
  - cholesterol: součást buněčných membrán, nutný k tvorbě žlučových kyselin a některých hormonů, celkový obsah asi 100 g
- METABOLISMUS BÍLKOVIN:
  - bílkoviny (proteiny) = stavební látky
  - bílkoviny živé hmoty se neustále obnovují (denně cca 300–500 g)
  - lidské tělo využívá 20 aminokyselin, některé vytváří samo
  - část aminokyselin se rozpadá – uvolněný dusík vázán na močovinu
  - odbourávání bílkovin: aminokyseliny ztratí aminovou skupinu (deaminace), vznikne amoniak a z něj poté močovina (asi 20–30 g/den)
  - bílkoviny buněčného jádra: součást nukleových kyselin, puriny (z masa) se přeměňují na kyselinu močovou (0,25 g/den) – ta je ve vodě málo rozpustná → může propuknout choroba dna (= podagra)
  - důsledky nedostatku bílkovin:
    - chátrání těla (= marasmus): zpomalení až zastavení růstu, anémie, snížení odolnosti, narušení vývoje CNS
    - kwashiorkar: u dětí („nafouklá bříška“), strava energeticky dostatečná, ale chudá na bílkoviny, zvětšení sleziny, jater, cirhóza

RACIONÁLNÍ VÝŽIVA:
- nezbytné složky potravy: živiny (T, C, B), vitamíny, voda, minerální látky, vláknina
- složení potravy: cukry 60 %, tuky 25 %, bílkoviny 15 %
- potřeba bílkovin: 1 gram na 1 kilogram váhy těla, děti a těhotné ženy více
  - rostlinné × živočišné bílkoviny (esenciální aminokyseliny nejsou v rostlinných bílkovinách → nevhodnost vegetariánství u dětí)
- tuková tkáň se může zmenšit až o 97 %
  - patologie: hladovění, podvýživa, otylost, obezita, mentální anorexie a bulimie

Trávení jednotlivých živin
- bílkoviny – v žaludku se štěpí působením pepsinů za přítomnosti HCl na peptidy, dále ve střevech
- složité cukry (škroby a glykogen) – začínají se štěpit v dutině ústní – amylázou (ptyalin) na monosacharidy
- lipidy – se za přítomnosti žluče štěpí pankreatickou lipázou na monoacylglyceroly a na mastné kyseliny
Látkové složení potravy
- nadměrný příjem (bulimie – hyperfagie) -> porucha
- odmítání jídla (anorexie – nechutenství) -> porucha
Základní složky potravy
- cukry (sacharidy) – mají tvořit 50 – 60 % potravy
  - zdroj energie
  - důležitý příjem polysacharidů – škrobů (brambory, rýže, těstoviny) a celulózy (vlákniny)
- bílkoviny (proteiny) – 15 – 20 %
  - stavební látky
  - rostlinný původ (luštěniny)
  - živočišný (maso, mléčné výrobky, vajíčka)
- lipidy (tuky) – 25 – 30 %
  - zdroj energie
  - rozpouštějí vitamíny
  - živočišné – tuky
  - rostlinné – oleje
- minerální látky – Na + , K + , Mg 2+ , Ca 2+ , Cl – , H 2 PO 4 – ,HCO 3 –
- vitamíny – posilují imunitu, metabolismus, růst, vývoj
  - snížené množství – hypovitaminóza
  - zvýšené množství – hypervitaminóza
  - úplný nedostatek – avitaminoza
- voda – 53 % u žen, 63 % u mužů, součást tělesných tekutin (2,5l)

Energetické složení potravy
- dosahuje kolem 10 000 kJ/den.
- jedná se o součet bazálních energetických výdajů a energie potřebné pro růst, fyzickou aktivitu, regeneraci poškozených tkání
- hodnota stoupá
  - po najezení
  - zvýšené fyzické aktivitě (pří práci, sportu)
  - zvýšené tělesné aktivitě a stresu
  - v těhotenství a rekonvalescenci
- nadměrný energetický příjem → obezita
Vitamíny
- účastní se (bio)chemických reakcí v organismu – nejčastěji jako kofaktory enzymů
- rozpustné ve vodě: vstřebávají se snadno ze střeva do krve, lehce se vyluhují z potravy při jejím zpracování → komplex B, M, H, C
- rozpustné v tucích: nutná účast lipidů → A, D, E, K

Minerály
- Vápník
  - 1–1,5 kg, z toho 99 % v kostech a zubech
  - vázán na endoplazmatické retikulum
  - aktivace svalového stahu
  - přenos nervového podráždění
  - syntéza bílkovin
  - ovlivňuje propustnost buněčných membrán
  - × (nedostatek) křeče, svalové záškuby, osteoporóza
  - 0,8 g/den
- Sodík
  - váže na sebe vodu
  - udržuje objem extracelulární tekutiny
  - podílí se na dráždivosti tkání
  - udržuje membránový potenciál
  - funkce při přenosu nervového podráždění
  - × nechutenství, zvracení, svalová slabost, křeče, poruchy vědomí
  - 3–4 g/den
- Draslík
  - pro normální činnost srdce a plic
  - aktivuje enzymy
  - udržuje membránový potenciál
  - prevence aterosklerózy a hypertenze
  - × snížený svalový tonus a dráždivost až ochrnutí, spavost, zácpa, nízký TK, arytmie až zástava
  - 2–4 g/den
- Fosfor
  - všude v těle jako součást kys. fosforečné a jejich solí (600 g v kostech v kombinaci s Ca)
  - ovlivňuje činnost nervové tkáně, kosterní a srdeční svaloviny, metabolismus všech živin
  - přeměna a přenos energie (ATP)
  - součást enzymů, fosfolipidy, nukleových kyselin
  - × celková slabost, nevolnost, zvracení, arytmie, poruchy dýchání
  - 0,9 g/den
- Hořčík
  - v kostech spolu s Ca a P (50–70 % Mg)
  - aktivace enzymů – přenos energie
  - normální funkce nervové soustavy a srdce
  - vasodilatační schopnost
  - × arytmie, zvýšená svalová dráždivost, křeče, svalový třes, deprese, zmatenost, zvýšení TF
- Stopové prvky
  - poznámka – uvedeny jsou příčiny nedostatku daných prvků
  - železo
    - anémie, oslabení imunitních reakcí
    - 15 mg /den muži, 18 mg/den ženy
  - zinek
    - anémie, nehojení ran, ztráta vlasů, porucha růstu a reprodukce
    - 3,3–5 mg/den (maso, moučné produkty)
  - měď
    - poruchy erytropoézy
    - 0,5–1,5 mg/den (luštěniny, játra, maso, zelí, kakao)
  - jód
    - struma, poruchy CNS
    - 0,1–0,2 mg/den (pitná voda, mořské ryby, jod. sůl)
  - mangan
    - svalová ochablost (ataxie), poruchy růstu, křeče, poruchy metabolismu tuků
    - 0,3–0,8 mg/den (zelenina, ořechy, játra, ledviny)
  - kobalt
    - porucha krvetvorby (součást kobalaminu)
    - 1 mg/den (luštěniny, kořenová zelenina, ořechy)
  - chróm
    - ataxie, hyperlipémie, zvýšená potřeba inzulínu
    - v běžné potravě
  - selen
    - zvýšené toxické účinky kyslíku, rtuti a kadmia
    - má antioxidační účinky
    - 40–200 mg/den (játra, maso, med, celozrnné pečivo)
  - fluór
    - zvýšený výskyt zubního kazu; při překročení množství – skvrnitá zubní sklovina, poruchy vývoje kostí
    - 10–15 mg/den (pitná voda)
  - vanad
    - hypercholesterolémie, porucha ukládání solí v zubní a kostní tkáni
    - luštěniny, ovoce, zelenina, ořechy, oleje
Onemocnění trávicí soustavy
- celiakie = nesnášenlivost lepku
  - střevo není schopné strávit lepek
  - genetický původ
- průjem – riziko dehydratace
- zácpa
- peptidický vřed
  - původ stres nebo helictobacter pylori
- hepatitida
  - zánět jater, také žloutenka
  - virové
  - moc žlučových barviv
  - A…“nemoc špinavých rukou“, orálně fekální cesta
  - B…krví, z matky na dítě
  - C…skrytě i chronická
- cirhóza jater = tvrdnutí jater
  - vazivo nahrazující jaterní buňky
  - časté u alkoholiků
- mononukleóza – přes sliny, po neléčeném zánětu
- apendicitis: 7–10 centimetrů, při zánětu nutno odstranit
- hemeroidy: vnější, vnitřní výpuky žilek, dlouhodobá zácpa, porod,… – mohou prasknout a krvácet
- Crohnova choroba
  - autoimunitní onemocnění
  - opakované záněty ve střevě
- cukrovka – diabetes
- paraziti – škrkavka, roup, tasemnice
- salmonela
- cholera
- tyfus
- rakovina tlustého střeva
- zubní kaz

Vylučovací soustava

FUNKCE SOUSTAVY:
- PRIMÁRNÍ: vylučování zplodin metabolismu a nadbytečných látek močí
  - regulace množství vody v organismu
  - udržuje stálé pH v krvi – podílí se na homeostáze
- SEKUNDÁRNÍ: produkce hormonů – ovlivňují krevní tlak, tvorbu červených krvinek v kostní dřeni, množství vápníku v kostech a krvi…
JEDNOTLIVÉ ORGÁNY VYLUČOVACÍ SOUSTAVY:
- LEDVINY:
  - párový orgán v oblasti bederní páteře
  - OBALY: tukový a vazivový
  - pro život nezbytné – selhání → smrt během 3 dnů
  - náhrada ledviny – DIALÝZA
  - STAVBA:
    - základní stavební jednotka – NEFRONY:
      - Bowmanův váček + glomerul (klubíčko vlásečnic) → Malpighiho tělísko
      - systém ledvinových kanálků
    - KŮRA: světlejší, obsahuje NEFRONY
    - DŘEŇ: tmavší – ODVODNÉ CESTY (sběrné kanálky, sběrné bradavky = papily, sběrné kalichy, ledvinová pánvička)
  - ŘÍZENÍ ČINNOSTI LEDVIN:
    - NERVOVĚ – mezimozek (hypothalamus)
    - LÁTKOVĚ – hormony:
      - ADH (VASOPRESIN) – zpětné vstřebávání vody
      - ALDOSTERON – vstřebávání sodíku
      - RENIN – vlastní tkáňový hormon ledvin
        množství krve přiváděné k ledvinám
    - DALŠÍ VLIVY:
      - nervové vypětí, chlad, intenzita pocení, spánek
- MOČOVODY: párová trubice
  - délka 25–30 centimetrů, průměr 4–7 milimetrů
  - transport moči aktivně – PERISTALTIKA: stah každých 10–12 sekund – posun moči k močovému měchýři
- MOČOVÝ MĚCHÝŘ:
  - za sponou stydkou
  - objem 500-750 mililitrů – nucení na močení už při náplni 350 mililitrů
  - u žen močový měchýř větší
  - SVĚRAČE:
    - vnitřní – hladká svalovina (neovládáme vůlí)
    - vnější – příčně pruhovaná svalovina (ovládáme)
- MOČOVÁ TRUBICE:
  - ženy:
    - krátká – 3-5 cm, samostatné vyústění
    - časté bakteriální infekce
  - muži:
    - 12-20 cm, prochází prostatou a penisem → společné vyústění vylučovací a pohlavní soustavy
  - MIKCE = MOČENÍ: původně nepodmíněný reflex, později ovládáno vyššími nervovými centry
TVORBA MOČI = DIURÉZA:
- probíhá nepřetržitě
- zvětšená po každém příjmu tekutin
- závisí na složení krevní plazmy, filtrační tlak závislý na TK
- GLOMERULÁRNÍ FILTRACE (= ultrafiltrace) – v glomerulech přechází do proximálních tubulů všechny složky plazmy kromě krevních bílkovin → PRIMÁRNÍ MOČ = ULTRAFILTRÁT
  - 180-200 l/den – je třeba vstřebat vše co ještě jde
- TUBULÁRNÍ RESORPCE = ZPĚTNÉ VSTŘEBÁVÁNÍ – vstřebávání látek z tubulů do kapilár → koncentrace odpadních látek → DEFINITIVNÍ MOČ (cca 1,5 l/den)
  - vstřebává se zpětně glukóza, NaCl, voda, soli, vitamin C, aminokyseliny
  - většina látek v proximálním kanálku
  - většina vody ve sběracích kanálcích
  - Henleova klička – vytvoření HYPERTONICKÉHO prostředí kolem sběracích kanálků
- SLOŽENÍ MOČI:
  - 95 % voda
  - 50 gramů pevných látek (30 g močoviny, 15 g NaCl, anorganické ionty, odpadní produkty metabolismu)
  - mírně kyselá reakce, pH 5–8 (po mase více, po ovoci a zelenině neutrální až slabě zásaditá)
  - barvivo = UROCHROM, při poruše jaterních funkcí i BILIRUBIN, UROBILIRUBIN
  - moč NESMÍ obsahovat krev, cukry, patogeny (bakterie), bílkoviny
- VLIV HORMONŮ:
  - ADIURETIN (ADH, ANTIDIURETICKÝ HORMON): zvyšuje prostupnost buněčných membrán pro vodu v distální kanálku ledvin
    - umožňuje její zpětné vstřebávání – nedostatek vyvolává diabetes inspidus („žíznivka“) – pouze vylučování primární moči
  - ALDOSTERON: působí na metabolismus elektrolytů v ledvině – zvyšuje v ledvinných kanálcích zpětné vstřebávání iontů sodíku (tím zvyšuje i zpětné vstřebávání vody) a současně sekreci iontů draslíku
- NERVOVÉ VLIVY: ve spánku nižší, při podráždění CNS vyšší
- úplná zástava tvorby moči (ANURIE) smrt během 3–5 dní
CHOROBY VS:
- MOČOVÉ KAMENY
- LEDVINOVÉ KAMENY
- ZÁNĚTY MOČOVÝCH CEST
- INKONTINENCE: samovolný únik moči
- SELHÁNÍ LEDVIN: k správné funkci stačí i jedna ledvina, jinak dialýza, transplantace (ledvina se přidává, pacient má poté tři – ušetří se operace)
- ANURIE: nemočení/močení málo – méně než 100 ml/den
- PARURÉZA: neschopnost močit v nekomfortních podmínkách
KŮŽE:
- FUNKCE:
  - PRIMÁRNÍ: pokryv těla
    - ochrana před škodlivými vlivy: bariéra proti pronikání cizorodých látek do těla, ochrana těla před škodlivým UV zářením
    - SMYSLOVÁ: zprostředkování informací – smyslové receptory
  - SEKUNDÁRNÍ:
    - VYUČOVACÍ: maz, pot
    - TERMOREGULACE
    - tvorba vitamínu D
- STAVBA KŮŽE:
  - POKOŽKA:
    - několik vrstev plochých buněk, povrchové rohovatějí (= zrohovatělá vrstva) – bílkovina KERATIN
    - stratum corneum (zárodečná vrstva): odumřelé, ploché buňky vyplněné keratinem, buňky se neustále odlupují
      - obsahuje MELATONIN (pigment pohlcující UV záření)
      - buňky se neustále dělí
    - stratum granulosum: ploché, zrnité, pomalu odumírající (v epidermis žádné cévy) buňky, vytlačovány vzhůru do s. corneum
    - stratum germinativum: dvě vrstvy
      - stratum spinosum – nové živé buňky, tlačeny vzhůru do s. granulosum
      - stratum basale – nejnižší vrstva buněk, tlačí nahoru buňky s. spinosum
    - mezi pokožkou a škárou – zvlnění = PAPILY (nejvýraznější na prstech – papilární linie)
      - tvoří složité obrazce – DERMATOGLYFY → DAKTYLOSKOPIE (otisky prstů)
  - ŠKÁRA:
    - vazivové buňky + vlákna kolagenu a elastinu, mezi nimi tukové buňky
    - bohaté krevní, mízní a nervové zásobení
    - SPECIÁLNÍ TĚLÍSKA – receptory vnímající:
      - teplo (Rafiniho tělíska)
      - chlad (Krauseova tělíska)
      - tlak a tah (Vater-Paciniho tělíska; nestejná citlivost, v podkožním vazivu)
      - pohyb, hmat (Meissnerova tělíska)
      - vlhkost
      - bolest
      - barometrický tlak
      - dotyk svalového stahu
    - KOŽNÍ DERIVÁTY:
      - VLASY, CHLUPY:
        ne dlaně, chodidla a rty (také žádné mazové žlázy)
        vznikají z vlasových váčků ve škáře
        vyživovány z vazivových bradavek váčku
        barva – pigment
        OCHLUPENÍ:
        primární (lanugo)
        sekundární (po narození) – po celém těle, vlasy, řasy, obočí
        terciární (v pubertě) – pubické
        HYPERTRICHÓZA – genetická porucha
      - NEHTY
        zrohovatělé destičky, vyrůstají z buněčné vrstvy pod nehtem (nehtové lůžko)
    - ŽLÁZY MAZOVÉ:
      - ústí do pochev vlasů
      - vylučují maz chránící pokožku před vyschnutím
    - ŽLÁZY POTNÍ:
      - EKRINNÍ: pot nepáchne, pravé potní žlázy, 2–3 miliony, nerovnoměrně rozmístěné
      - APOKRINNÍ: v podpaždí, ušních kanálcích, kolem prsních bradavek a pohlavních orgánů; kalná tekutina z vlasové pochvy; pozůstatky pachových žláz; činnost začíná v dospívání
    - ŽLÁZY MLÉČNÉ PRSNÍ:
      - vznikly z potních žláz
      - založeny u obou pohlaví, v pubertě u dívek mohutní
      - na konci těhotenství působením PROLAKTINU a OXYTOCINU – sekrece mléka (LAKTACE)
    - NERVOVÁ ZAKONČENÍ: volná – čidla bolesti
  - PODKOŽNÍ VAZIVO:
    - síť kolagenních a elastických vláken s vazivovými buňkami
    - řídké, umožňuje posun kůže
    - tukové buňky (ukládání podkožního tuku) – zdroj energie
CHOROBY KŮŽE:
- AKNÉ: zanesení vývodu mazové žlázy
- EKZÉMY: kožní zánět, převážně alergického původu
  - nealergická příčina – suchost či podráždění kůže
  - ATOPICKÝ EKZÉM
- LUPÉNKA: zrychlený proces regenerace pokožky
- BRADAVICE: původcem virus, dochází k nadměrnému růstu buněk
- ZTRÁTA PIGMENTACE – ALBINISMUS
- MELANONY – rakovina kůže
- LEPRA, RŮŽE
- CHYBĚNÍ POTNÍCH ŽLÁZ – geneticky přenosné přes chromozom X
- NEMOC MOTÝLÍCH KŘÍDEL: genetická porucha asi 11 genů
TERMOREGULACE:
- HOMOIOTERMIE – stálá teplota 36-37 stupňů
- centrum – mezimozek (hypothalamus)
- VÝDEJ TEPLA:
  - zabraňuje přehřátí = HYPERTERMIE – pocení, sálání
  - VYZAŘOVÁNÍM DO PROSTŘEDÍ: infračervené záření, podílí se až 60 %
  - VÝPAREM = POCENÍ: pot se mění v páru – odebírá teplo z povrchu těla
    - ochlazení krve v podkoží → chladnější krev odtéká k hlubším tkáním
  - VEDENÍM: předávání tepla okolním předmětům
  - PROUDĚNÍM: předávání tepla plynným nebo kapalným látkám
- PRODUKCE TEPLA:
  - zabraňuje podchlazení = HYPOTERMIE
  - SVALOVÝ TŘES: nesynchronizované rytmické záškuby svalstva
  - NETŘESOVÁ REAKCE: zvýšení metabolismu – více tepla, tuk
- teplotní pohoda: nahý – 29 stupňů, oblečený – 20 stupňů
- ÚPAL: celkové přehřátí organismu
  - nejčastěji dochází v důsledku pobytu v prostorách s vysokými teplotami, nedostatečným přívodem čerstvého vzduchu či na místech s vysokou vlhkostí
- ÚŽEH: přehřátí mozku, ke kterému nejčastěji dochází při dlouhém pobytu na slunci

Nervová soustava

funkce
- řízení všech orgánů v těle
  - přímo – pomocí nervových drah
  - nepřímo – hormony
- zajišťuje vyšší nervové funkce – instinktivní chování, myšlení, paměť, řeč
- přijímá podněty z okolí pomocí smyslů
  - vnitřní podněty pomocí interoreceptorů
  - příjem podnětu → vedení vzruchu → integrace (zpracování, odpověd)
2 typy buněk – neurony, gliové buňky
rozdělení – centrální nervový systém (CNS), periferní nervový systém
NEURON:
- vysoce specializovaná živočišná buňka
- není schopna se dělit se a regenerovat
- přenáší nervový vzruch
- Stavba
  - buněčné tělo (soma)
    - rozhoduje o vzniku a šíření vzruchu
    - ohraničeno plazmatickou membránou
    - tvořeno neuroplazmou, jádrem a jadérkem
    - organely – modifikovány (kvůli specifické funkci neuronů)
      - mnoho mitochondrií a ribozomů (metabolismus)
      - silně vyvinute endoplazmatické retikulum (především drsné)
  - dendrity
    - krátké výběžky buněčného těla
    - přivádějí vzruchy od jiných neuronů
    - větší počet, větvené
  - axon (neurit)
    - dlouhý výběžek
    - odvádí vzruchy z neuronu k jiným neuronům nebo efektorovým buňkám
    - iniciální segment – místo, kde odstupuje axon ze somy
    - kryt obalem – myelinovou pochvou
      - tvořena Schwannovými buňkami
      - je přerušována Ranvierovými zářezy (urychlují vedení vzruchu)
  - nervová (synaptická) zakončení
    - výstupní část axonu, často rozvětvený
    - slouží k uvolňování chemických přenašečů – neurotransmiterů
      - = chemický přenašeč
      - acetylcholin, dopamin, adrenalin
    - zprostředkovává přenos nervového vzruchu mezi neurony nebo mezi neurony a cílovými buňkami
- Typy neuronů
  - smyslové (=senzorické, aferentní, dostředivé) → signály ze smyslových orgánů do CNS
  - hybné (=motorické, eferentní, odstředivé)→ vedou signály z CNS do výkonných orgánů
  - interneurony → uloženy jen v CNS mezi gliovými buňkami (neuroglie)
    - nezpracovávají informace, ale vyživují neurony
Gliové buňky
- nevedou nervový vzruch
- 10x – 50x početnější než neurony
- funkce: podpora, výživa, ochrana neuronů
- druhy gliových buněk
  - oligodendrocyty – tvoří myelinové pochvy axonů v CNS
  - Schwannovy buňky – tvoří myelinové pochvy axonů v periferních nervech
  - astrocyty – strukturní podpora neuronů, výživa neuronů
  - mikroglie – v CNS plní imunitní funkci nervové soustavě
    - provádějí fagocytózu- pohlcování pevných částic buňkam
  - ependymové buňky
    - pokrývají vnitřní dutiny CNS (komory, kanály)
    - buňky podobné cylindrickému epitelu
Přenos nervového vzruchu
- nervový vzruch – nerovnoměrné rozdělení kladných a záporných iontů uvnitř a vně buňky
Klidový membránový potenciál
- normální stav, kdy neuron nevede vzruch
- mezi vnitřkem buňky a vnějším prostředím rozdíl elektrodového potenciálu asi 0,1 V
- vně buňky – vysoká koncentrace Na + (→celkově převaha kladných iontů)
- uvnitř buňky – malá koncentrace K + + záporně nabité bílkoviny (→převaha záporných iontů)
- rovnovážný stav udržován pomocí sodíko – draslíkových pump
  - aktivní transport Na + a K + → nutné dodat energii v podobě ATP
Akční membránový potenciál
- vznik nervového vzruchu
- mění se propustnost plazmatické membrány pro Na +
- Na + kanály se otvírají → Na + se pohybují do buňky → dojde k depolarizaci → vznik nervového signálu
  - depolarizace – změna náboje uvnitř a vně buňky
    - uvnitř +, vně –
- krátkodobý stav – snaha obnovit klidový membránový potenciál → repolarizace
  - K + kanálky se otvírají → K + se pohybují ven z buňky
  - repolarizace – návrat k původnímu stavu
    - uvnitř -, vně +
- dostatečně velká depolarizace → dochází ke vzruchům – tzv. prahová hodnota
  - akční potenciál se šíří z oblasti iniciálního segmentu poaxonu – vždy stejné velikosti (buď vzniknou, nebo ne)
  - rychlost šíření vzruchu závisí na typu vlákna
- hyperpolarizace – posun hodnoty membránového napětí do zápornějších hodnot – podstata útlumu (opakem je depolarizace)
  - způsobeno zvýšenou propustností buněčné membrány pro K +
- 2 druhy neurotransmiterů
  - excitační – vyvolávají depolarizaci → vznik vzruchu (acetylcholin, noradrenalin)
  - inhibiční – vyvolávají hyperpolarizaci → inhibice šíření vzruchu (kyselina ᵞ-aminomáselná)
Synapse
- přenos vzruchu
  - mezi dvěma neurony
  - mezi neuronem a orgánem
- přeměna elektrického signálu na chemický
- přenos probíhá na synaptické štěrbině (30nm)
- v zakončeních axonů – váčky s neurotransmitery
- příchozí vzruch otvírá Ca kanálky →Ca v buňce aktivuje přenos váčků a vylití neurotransmiterů do štěrbiny
- neurotransmitery se váží na receptor v sousední buňce a otvírají Na kanálky → způsobí depolarizaci membrány →vznik nervového vzruchu
- po přenosu je neurotransmiter rozptýlen, recyklován nebo enzymaticky rozštěpen
Reflexní oblouk
- základní funkční jednotka nervové soustavy
- nejjednodušší forma nervového obvodu
  - nervový obvod – soustava neuronů
- umožňuje odpověď organismu na podnět (dráždění receptorů)
- přenos informace probíhá pomocí vzruchu (impulz) → šíří se po nervových vláknech
- stavba reflexního oblouku
  - receptor (smyslový orgán) – dochází k vytvoření vzruchu
  - aferentní dráha (senzitivní=dostředivá) – přenos vzruchu do řídícího centra
  - řídící centrum (mozek nebo mícha) – zpracování a vytvoření odpovědi
  - eferentní dráha (motorická=odstředivá) – přenos vzruchu výkonnému orgánu
  - efektor (výkonný orgán) – sval/čidlo v kůži → aferentní neuron → interneuron (v míše) → eferenetní neuron → sval
Nervová činnost
- =soubor funkcí NS – umožňuje reakci na podnět
- reflex – základní jednotka nervové činnosti
Nepodmíněný reflex
- vrozené – nelze je zapomenout
- vždy stejná reakce na podnět
- centra v šedé kůře CNS (mimo kůry koncového mozku)
- nejsložitější pudy (=instinkty) – sebezáchovy, rozmnožovací
- reflex sací, uchopovací, zornicový
- neumožňují přizpůsobení novým podmínkám
Podmíněný reflex
- získané – lze zapomenout (=vyhasínání)
- vázané na nepodmíněné reflexy
- vznik jako reakce na podněty (=signály)
- signální soustava – soubor všech signálů
  - 1. signální soustava
    - reakce na reálné podněty – chemické, fyzikální, biologické
  - vjem se smyslů – zrak, čich
    - základ konkrétního myšlení
  - 2. signální soustava
    - reakce na abstraktní podněty – řeč, symboly, kulturní vzorce
    - základem abstraktního myšlení
CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
- mozek a mícha
- tvořena
  - šedou hmotou – těla neuronů + dendrity
  - bílou hmotou – axony
MÍCHA
- provazec nervové tkáně uložený k páteřním kanálu
- 40 – 45cm dlouhám
- horní konec přechází v prodlouženou míchu
- sahá až po 2. bederní obratel
- výživa mozkomíšním mokem (rozvod centrálním kanálkem)
- odstupuje z ní 31 párů míšních nervů
  - 8 krčních
  - 12 hrudních
  - 5 bederních
  - 5 křížových
  - 1 kostrční pár
- VNITŘNÍ STAVBA
  - šedá hmota
    - přední míšní rohy – tvořené motoneurony
      - axony motoneuronů – motorická vlákna míšních nervů (přední míšní kořeny)
    - zadní míšní rohy – konec senzitivních vláken míšních nervů (zadní míšní kořeny)
    - spojení předních a zadních míšních kořenů → míšní nervy
  - bílá hmota
    - svazky vláken
      - vzestupné dráhy – impulsy do vyšších částí CNS
      - sestupné dráhy – přívod podnětů z CNS pro činnost motorických buněk
- FUNKCE
  - převodní funkce – spojení s mozkem
  - centrum řízení hybnosti těla (s mozkem)
  - přívod signálů od receptorů
  - centrum autonomního nervového systému: vazomotorika, srdeční aktivita, činnost trávicí soustavy (defekace), vývody močových cest, pohlavní orgány
  - míšní reflexy
    - vzruch putuje od receptoru do míchy a z míchy do svalu
    - prochází pouze míchou
  - poškození míchy – záleží na úseku míchy, který byl poškozen
    - poškozením senzitivních drah → nebudeme vnímat teplo, hmat, břišní dutinu
    - poškozením motorických drah → dochází ke ztrátě motoriky (úmyslných pohybů)
    - vše pod místem přerušení míchy přestává fungovat
      - paréze = částečné ochrnutí svalů
      - plegie = úplné ochrnutí svalů
      - paraplegie = ochrnutí obou dolních končetin, vozíčkáři
MOZEK
- uložen v lebeční dutině – první ochranná vrstva
- chráněn 3 mozkomíšními plenami (nachází se i v míše!)
  - tvrdá plena mozková (dura mater)
    - silná a neohebná
    - částečně srůstá s kostěnými obaly
  - pavučnice (arachnoidea)
    - bezcévná
    - dutinky vyplněné mozkomíšním mokem
  - omozečnice (pia mater)
    - =měkká plena mozková
    - obaluje přímo nervovou tkáň
    - bohatě prokrvena
- mozkomíšní mok (=likvor)
  - vzniká aktivní sekrecí buněk v komorách a filtrací tkáňového moku
  - stejné složení jako krevní plasma
  - zatéká do pavučnice a zároveň je v mozkových komorách
    - I. a II. komora (pravá a levá postranní komora) v hemisférách koncového mozku
    - III. komora v mezimozku
    - IV. komora v prodloužené míše
  - funkce:
    - chrání mozek před otřesy
    - zajišťuje homeostázu
    - transportuje živiny
    - zprostředkovává selektivní výměnu látek a chrání CNS před látkami z krve
  - lumbální punkce – odběr mozkomíšního moku
    - z místa pod 2. bederním obratlem, při podezření např. na boreliózu
Prodloužená mícha (medulla oblongata)
- pokračování páteřní míchy
- dlouhá cca 1,5 cm
- centrální kanálek se rozšiřuje ve IV. komoru mozkovou
- šedá hmota – jádra hlavových nervů (IX.–XII.)
- bílá hmota – soubory vzestupných a sestupných drah
- poranění prodloužené míchy je většinou smrtelné
- křížení nervových drah (levá strana mozku kontroluje pravou stranu těla a naopak)
- zajišťuje reflexní činnosti
  - sací reflex
  - polykací reflex
  - zvracivý reflex
  - slinění
- retikulární formace
  - šedá hmota z prodloužené míchy zasahující i do dalších částí mozku
  - součást mozkového kmenu – prodloužená mícha, střední mozek, Varolův most
- vývojově nejstarší část mozku
  - centra řízení základních životních funkcí:
- dýchací centrum – ovlivňuje dýchání (vdech, výdech)
- vazomotorické ústředí – řídí činnost cév (vazodilatace, vazokonstrikce)
- ústředí regulace srdeční činnosti – řídí činnost srdce
Varolův most
- spojuje
- koncový mozek s mozečkem a míchou
- regulace trávení – příjem potravy její zpracování
  - sací a slinící reflexy
- centrum řídící dýchání
- jádra V.–VIII. mozkového nervu
Mozeček (cerebellum)
- dorzálně od prodloužené míchy
- 2 polokoule spojené červem mozečkovým
- na povrchu šedá hmota – mozečková kůra
- uvnitř bílá hmota – dřeň mozečku
- řídí rovnováhu těla, přesné koordinované pohyby – jemná motorika
- má jen 3 vrstvy neuronů → nelze vytvořit paměť
- činnost přechodně ochromuje alkohol nebo drogy → vrávoravá chůze, neschopnost udržet rovnováhu, špatná koordinace pohybů
- přijímá vzruchy ze zrakového, pohybového, sluchového a polohového ústrojí, proprioreceptorů
  - proprioreceptory – vnímání polohy a pohybu částí těla
- ve vnitřním uchu, svalech, šlachách
- Purkyňovy buňky – největší neurony v kůře mozečku
  - velikosti 60-80 um
Střední mozek (mesencephalon)
- procházejí jím dráhy vedoucí signály z páteřní míchy do mozečku a mozkové kůry
- čtverohrbolí (tektum)
  - zrakové + sluchové reflexy
  - koordinace pohybů očí, hlavy, těla
- stonky mozkové
  - tvořené z bílé hmoty
  - jádra III. a IV. mozkového nervu
- Sylviův kanálek – spojuje IV. mozkovou komoru s III. mozkovou komorou
Mezimozek (diencephalon)
- thalamus (=hrboly)
  - přijímá senzitivní podněty z celého těla a přepojuje je do kůry koncového mozku
  - reakce na podněty
  - brána vědomí – podněty, které nedosáhnou thalamu si člověk neuvědomí
- pocit vlastního já
  - poškození: poruchy vnímání – ztráta citlivosti nebo prudké bolesti
- hypotalamus (=podhrbolí)
  - nadřazený autonomnímu nervstvu – ovlivňuje činnost útrobních orgánů
  - nejvyšší reflexní centrum pro řízení činnosti vnitřních orgánů
  - spojen s hypofýzou – propojení nervové a humorální činnosti
  - řídí regulaci :
    - tělesné teploty
    - příjmu potravy a tekutin
    - sexuálního chování
    - emocí
- součástí mezimozku jsou neurosekreční centra
  - hypofýza (podvěšek mozkový)
    - růstový hormon, endorfiny, prolaktin, ADH…
  - epifýza (šišinka)
    - melatonin
Koncový mozek (telencephalon)
- 2 polokoule (=hemisféry) spojené kalózním tělesem
- povrchu tvoří šedá hmota – kůra mozková – 2-8 mm, 6 vrstev; cca 14 miliard buněk
- zvrásněná rýhami, závity, brázdami
- laloky: temenní, týlní, čelní, spánkové
- šedá hmota uvnitř hemisfér vytváří dva útvary:
  - bazální ganglia
- centrum zautomatizovaných pohybů
- propojení s mozečkem a mozkovou kůrou
- zajišťuje přiměřenost pohybu
  - limbický systém
- vývojově stará oblast
- komplexní emocionální a instinktivní chování
- podílí se na vzniku paměti
- amygdala
  - uchování vzpomínek spojených s emocemi
  - ovlivňuje chování při strachu nebo radosti
- korové okrsky mozkové kůry
  - čichový – podkovovitě kolem kalózního tělesa
  - chuťový – nad postranní brázdou za zadním centrálním závitem
  - zrakový – na vnitřní straně týlního laloku
  - sluchový – horní spánkový závit
  - kožní citlivosti – za centrální brázdou (temenní lalok)
  - motorická oblast – před centrální brázdou (pyramidové buňky)
  - motorická oblast řeči (Brocovo centrum) – zadní úsek dolního čelního závitu
  - senzitivní centrum řeči (Wernickeova oblast) – spánkový lalok
    - levá hemisféra
  - analytický charakter myšlenkových procesů
  - lineární – krok za krokem
  - verbální (auditivní) – vychází ze slovních symbolů
  - vznik vět a řešení matematických rovnic, věda, technologie
    - pravá hemisféra
  - syntetický charakter myšlenkových procesů
  - spojení myšlenek a pojmů
  - holistický charakter – jednotlivé kroky v širších souvislostech
  - představivost – chápání trojrozměrných předmětů
  - hudba, umělecká díla, umění, imaginace
Periferní nervový systém
- podřízené CNS
- nerv – svazek axonů (nervových vláken) spojených vazivovou pochvou
- dráhy periferních nervů podle drah
  - dostředivé = senzorické – vedou vzruchy od receptorů (smyslové orgány, proprioreceptory , interoreceptory) do CNS
  - odstředivé = efektorové – vedou vzruchy od CNS k výkonným orgánům (svaly a žlázy)
- dělení periferních nervů podle umístění
  - mozkomíšní
    - mozkové (hlavové)
    - míšní
  - vegetativní (autonomní)
    - sympatické
    - parasympatické
Mozkomíšní nervy
- inervují smysly a kosterní svaly
- Mozkové (hlavové) nervy
  - 12 párů nervů
  - inervují oblast hlavy, mimo X. (bloudivého ) nervu
- Míšní nervy
  - 31 párů nervů
  - samotná páteřní mícha končí mezi prvním a druhým bederním obratlem
  - jednotlivé míšní nervy však vystupují podél celé páteře až ke kostrči
  - krční – 8 párů
  - hrudní – 12 párů
  - bederní – 5 párů;
  - křížové – 5 párů
  - kostrční – 1 pár
  - nervy mají větve – buď jdou dopředu (přední větve) nebo do zad (zadní větve)
    - přední větve – můžou se dostat k sobě a vytvořit nervové pleteně (= plexy)
      - mohutnější útvar, když se spojí přední větve
  - každý míšní nerv se po výstupu z páteřního kanálu dělí na 4 větve:
    - 3 tenké: spojovací – napojená na sympatikus, míšní pleny, inervace svalů a kůže za páteří
    - 1 silná přední – dlouhá, spojují se většinou v pleteně
  - pleteň krční: 1. – 4. krční nerv
    - motoricky: svaly krční + bránice
    - senzitivně: kůže krku, boltce, ramena, část hrudníku
  - pleteň pažní: 5. – 8. nerv krční a část 1. hrudního
    - motoricky: svaly pletence horní končetiny, volné horní končetiny
    - senzitivně: kůže horní končetiny
  - nervy hrudní: netvoří pleteně, 12 párů v jednotlivých mezižebřích (nervy mezižeberní)
    - rozvětvují se ve svalech hrudní a břišní stěny a v kůži přední strany trupu
  - pleteň bederní: z větví 1. – 4. bederního nervu, uložena ve svalu bedrostehenním
    - motoricky: svaly břicha, přední a vnitřní strany stehna
    - senzitivně: kůže příslušných oblastí a vnějších pohlavních orgánů
    - největší nerv = nerv stehenní, větví se na přední straně stehna
  - pleteň křížová: z 5. bederního a 1. – 3. nervu křížového
    - doplňuje inervaci pánve a stehna
    - největší část se spojuje v nejsilnější nerv těla (n. sedací: po zadní straně stehna, v jámě zákolenní se dělí na n. holenní a n. lýtkový)
  - pleteň stydká: ze všech křížových nervů
    - inervuje některé svaly pánevního dna, orgány malé pánve
    - převážně vegetativní vlákna
  - pleteň kostrční: nervy kostrční, drobné, do okolí análního otvoru
Vegetativní (autonomní)
- řídí útrobní orgány (hladká svalovina a žlázy) – nelze ovládat vůlí
- receptory i efektory ve stěnách útrobních orgánů – interoreceptory
- vystupují z určitých oddílů CNS spolu s mozkomíšními nervy
- hlavními dvěma neurotransmitery jsou acetylcholin a noradrenalin.
- dělí se na sympatikus a parasympatikus
  - ke všem vnitřním orgánům vede sympatikus i parasympatikus
  - udržuje orgány v rovnováze (u jejich činnosti)
- Sympatikus
  - vystupují z hrudní a bederní míchy
  - dráhy vegetativního nervstva přerušují ganglia (zauzliny), která se nacházejí blízko míchy
  - funkce:
    - aktivace organismu ,
    - zrychlení metabolismu,
    - uvolňování glukózy do krve,
    - zrychlení TF, zvýšení KT
    - rozšíření věnčitých cév,
    - zvýšení vylučování potu,
    - potlačení svalové únavy, tlumí činnost trávicí soustavy
- Parasympatikus
  - vystupují z mozkového kmene a křížové míchy
  - ganglia se nacházejí v blízkosti inervovaného orgánu
  - funkce: tlumivý efekt
    - odpočinek,
    - obnova sil
    - rekonvalescence,
    - posílení peristaltických pohybů
    - vylučování trávicích šťáv
    - sekrece inzulínu
    - spánek
Paměť
- úschovna informací a následné vybavení
- fylogenetická paměť – druhová paměť – vrozené pudy a instinkty
- ontogenetická paměť – vlastní zkušenost, ale nepředáme to na potomky
- anticipační paměť – předpokládaná zkušenost, nejde ověřit
- z biologického hlediska
  - krátkodobá paměť
    - okamžitě zapomeneme informace, které jsou nedůležité
    - číslo telefonní, dám do mobilu a už si nepamatuju
  - střednědobá
    - naučím se na písemku a zapomenu (v řádech dnů)
  - dlouhodobá
    - osobní údaje
    - věci, které si pamatujeme pořád
Odpočinek mozku
- spánek – útlum mozkové kůry
- non rem – pomalý spánek – na pomezí, kdy začínáme usínat a pomalu se propadáme do hlubokého spánku
- rem – rychlý spánek – snadnější probuzení
  - rem a non rem se střídá
- hypnotický spánek – není to spánek, člověk nespí
  - stejný, jako když je probuzený, přemýšlí, tluče srdce normálně…
- narkotický spánek – umrtvení
- biorytmy (cirkadienní rytmy) – střídání bdění a spánku
  - dopoledne – nejvíc energie
  - po obědě útlum
  - od 15 druhej dech
Onemocnění
- epilepsie: chaotické elektrické aktivity mozku
- sclerosis multiplex: demyelinizace vláken
- Parkinsonova choroba: více muži, degenerace substantia nigra
- demence: kolem 1/5 lidí nad 80 let
- Alzheimerova choroba: produkce abnormální bílkoviny amyloidu
- mrtvice: blokáda drobných cév, trombus, embolus
- krvácení do mozku: lidé s hypertenzí
- subarachnoidální krvácení: aneuryzma
- migréna: stažení cév (pro roztažení cév serotonin)
- meningitida
- mozkové nádory
- otřes mozku

Smyslová soustava

FUNKCE SOUSTAVY:
- poskytuje CNS informace o vnějším a vnitřním prostředí
STAVBA:
- smyslový orgán – čidlo
- RECEPTORY: smyslové receptorové buňky
  - dělení podle původu podnětu:
    - EXTERORECEPTORY: podněty zvenku (čich, chuť, hmat, sluch, zrak)
    - INTERORECEPTORY: podněty z vnitřku
    - PROPRIORECEPTORY: informují o tlaku a tahu, informace ze šlach a svalů
  - dělení podle charakteru podnětu:
    - MECHANORECEPTORY: hmat, rovnováha, sluch – mechanické podráždění
    - FOTORECEPTORY: zrak – podráždění světlem
    - CHEMORECEPTORY: čich, chuť – podráždění chemickými látkami
    - TERMORECEPTORY: změny teploty – chlad/teplo
    - NOCIRECEPTORY: bolest
- POMOCNÉ ÚTVARY: tvoří smyslové orgány, pomáhají při zachycování podnětů (ušní boltec)
- ochranné útvary: chrání smyslový orgán (víčko + řasy)
ZRAK:
- nejdůležitější smysl (80% všech informací)
- citlivost na elektromagnetické vlnění – 400-700 nm
- oko uloženo v očnici
- STAVBA OKA:
- světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec
  - BĚLIMA: vazivová tuhá vrstva, udržuje tvar
    - v přední části → průhledná rohovka
  - CÉVNATKA: silně prokrvená, obsahuje pigment
    - vyživuje oko
    - v přední části → ŘASNATÉ TĚLESO:
      - hladké svaly, akomodační sval
  - DUHOVKA: z radiálních svalových vláken, různé množství pigmentu a různá hloubka (barva)
    - funguje jako clona
    - vlákna zužují a rozšiřují zornici (světlo)
    - přední a zadní komora oční
  - ČOČKA: zavěšena na řasnatém tělísku
    - složení: kůra + jádro (rosolovitá hmota)
  - SKLIVEC: rosolovitá hmota vyplňující oční kouli
  - SÍTNICE: světločivná vrstva)
    - TYČINKY:
      - černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi
      - 120 miliónů
      - umístěny na periferii sítnice
      - obsahují barvivo RHODOPSIN
        schopný absorpce světla (rozpadá se na OPSIN A RETINAL → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)
        ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)
        koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě
      - úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut
    - ČÍPKY:
      - barevné vidění
      - v centru sítnice (žlutá skvrna)
      - 5–7 miliónů
      - 3 DRUHY: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm)
    - v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk
  - ŽLUTÁ SKVRNA: místo nejostřejšího vidění
  - SLEPÁ SKVRNA: vyústění zrakového nervu
- PŘÍDATNÉ OČNÍ ORGÁNY:
  - OKOHYBNÉ SVALY: celkem 6 svalů
    - při nesprávné činnosti a koordinaci dochází k šilhání
  - SPOJIVKA = vazivová blána přecházející z očního víčka na oční kouli
  - SLZNÁ ŽLÁZA = ochrana oka, ústí do nosní dutiny
  - OČNÍ VÍČKO = ochrana oka, mazové žlázy
  - řasy = mechanická ochrana oka
  - obočí = ochrana oka
- AKOMODACE OKA = přizpůsobení tvaru čočky pozorovanému předmětu díky řasnatému tělísku
  - vzdálené předměty → čočka se zplošťuje
  - blízké předměty → čočka se vyklenuje
SLUCH:
- lidské ucho přijímá zvukové vlny o frekvenci 16 Hz – 20kHz (pes až přes 20hHz)
- sluchový orgán je uložen ve spánkové kosti a skalní kosti (nejtvrdší kost v těle)
- Cortiho orgán = sluchové ústrojí (uvnitř těla)
- zvuková vlna = tlaková vlna
  - čím vyšší amplituda, tím vyšší hlasitost
  - šíří se rychlostí 330 m/s
- VNĚJŠÍ UCHO:
  - UŠNÍ BOLTEC:
  - přijímání zvukových vln
  - složen z chrupavky
    - ušní boltec vibruje – zachytávání vln
  - ZVUKOVOD:
    - vede vlny k bubínku
  - BUBÍNEK:
    - přenáší vibrace na kůstky
    - 0,1mm silná blána
- STŘEDNÍ UCHO:
  - EUSTACHOVA TRUBICE:
    - vyrovnává tlak ve středním uchu
    - spojuje střední ucho s nosohltanem
  - SLUCHOVÉ KŮSTKY (KLADÍVKO, KOVADLINKA A TŘMÍNEK):
    - přenášejí zvukové vlny do blanitého labyrintu
    - nejmenší kůstky v těle
- VNITŘNÍ UCHO:
  - tři smyslová ústrojí:
    - SLUCHOVÉ (Cortiho orgán)
    - KINETICKÉ = pohybové (zaznamenává pohyb těla)
    - STATICKÉ = polohové (udržování rovnovážné polohy pomocí mozku a svalů)
  - HLEMÝŽĎ = blanitý labyrint
    - leží v kosti skalní (součást kosti spánkové)
    - dutina kosti skalní se nazývá kostěný labyrint („otvor v kosti“)
    - dutiny kostěného labyrintu vyplňuje tekutina PERILYMFA
    - vnitřek kostěného labyrintu obsahuje blanitý labyrint, ten je vyplněn tekutinou ENDOLYMFOU
  - FUNKCE TEKUTIN:
    - PERILYMFA = přenášení vlny z oválného okénka na blanitý labyrint
    - ENDOLYMFA = přenášení vlny ke sluchovým receptorům
  - OVÁLNÉ OKÉNKO = otvor v kostěném labyrintu
- VNÍMÁNÍ ZVUKU:
  - zachycen boltcem
  - zvukovodem k bubínku
  - BUBÍNEK se rozvibruje → sluchové kůstky → blána oválného okénka → perilymfa → blanitý labyrint → endolymfa → podráždí sluchové receptory (ovlivňuje vlásky zavěšené v endolymfě)
    - přenáší se na nervový vzruch
- STATOKYNETICKÉ ÚSTROJÍ:
  - STATICKÉ:
    - umístění ve vejčitém a kulovitém váčku
    - receptory podobné sluchovým (mají vlásky) X v endolymfě s krystaly (vápenaté soli)
    - vlivem gravitace se krystaly posouvají, ovlivňují vlásky receptorů
  - KINETICKÉ:
    - v polokruhovitých kanálcích
    - receptory s vlásky, zanořené v endolymfě bez krystalů
    - pohyb endolymfy ovlivňuje receptor
CHUŤ:
- chuťové receptory uložené v CHUŤOVÝCH POHÁRCÍCH → V CHUŤOVÝCH PAPILÁCH
- nejvíce pohárků je u přední části a bocích jazyka, uprostřed jazyka jsou hlavně hmatové receptory
- činnost chuťových pohárků spouští sekreci žaludečních šťáv
- sliny slouží k rozpouštění chemických látek
ČICH:
- ČICHOVÉ BUŇKY: v čichovém políčku v horní třetině nosní dutiny
- MECHANISMUS ČICHU: látky vstupují do nosu → rozpouští se ve hlenu → podráždí čichové receptory → čichové buňky → čichový nerv → čichový bulb na spodině mozku → čichové centrum
- dlouhodobé působení pachu → snížení citlivosti (adaptaci)

Pohlavní soustava

FUNKCE:
- rozmnožování (=reprodukce)
- produkce pohlavních hormonů
- produkce pohlavních buněk
- umožnění pohlavního styku
- ženy – vývoj a porod dítěte
- zachování existence biologického druhu
- přenos genetické informace rodičů na potomka pomocí pohlavních buněk – gamet
  - vznik z mezodermu

GAMETOGENEZE:
- gamety – pohlavní buňky
- gamety se tvoří v pohlavních žlázách – gonádách
  - ženské – vaječníky
  - mužské – varlata
- gamety obsahují pouze poloviční sadu chromozomů – 1n (23)
- gamety
  - ženské – vajíčko (oocyt)
  - mužské – spermie
- prapohlavní buňky – úvodní pohlavní buňky
  - spermatogonie, oogonii
  - plná sada chromozomů, 2n
- tři fáze:
  - 1) rozmnožovací – mitóza (2n),
  - 2) růstová – meióza (1n),
  - 3) zrací – dotváření buněk

SPERMATOGENEZE:
- probíhá od puberty do stáří
- muž za svůj život vyprodukuje cca 12 biliónů spermií
- fáze
  - 1) vznik prapohlavních buněk spermatogonií v semenných kanálcích
  - 2) mitóza → primární spermatocyty – 2n (46)
  - 3) primární spermatocyty → sekundární spermatocyty
    - probíhá I. fáze meiotického dělení → 1n (23)
  - 4) sekundární spermatocyty → spermatidy
    - II. fáze meiotického dělení
    - vyzrávání v Sertoliho buňkách (varlata) → spermie
      - kondenzace jádra, vytvoření bičíku,
      - ztráta většiny cytoplazmy a některých organel
  - 5) spermie – dozrávání v nadvarleti
- Spermie
  - velikost: 0,005 mm
  - pohyblivá, rychlost 3–6 mm/min
  - hlavička (DNA, hydrolytické enzymy), krček (mitochondrie), bičík (pohyb)
  - zraje 72–75 dní
  - zralé do nadvarlete
  - 12 bilionů za život
  - od puberty do smrti
  - ejakulát
    - 500 milionů spermií
    - 1 ml = 50 mil spermií (alespoň 20 mil pro plodnost)
    - spermie + sekrety nadvarlat, měchýřkovitých žláz, prostaty
    - ejakulace
      - složitý reflexní děj
      - centrum bederní mícha

OOGENEZE:
- vznik prapohlavních buněk (oogonií) v nitroděložním vývoji
- 1) oogonie → primární oocyt
  - kolem primárního oocytu se utváří mnohobuněčný obal (= folikul)
- 2) v pubertě se začíná primární oocyt dělit
  - I. fáze meiotického dělení
  - sekundární oocyt + první pólová buňka – 1n (23)
- 3) II. fáze meiotického dělení
  - vzniká ootida + druhá pólová buňka
- 4) pólové buňky zanikají → ootida se mění ve zralé vajíčko
- Vajíčko
  - velikost: 0,150 mm
  - nepohyblivé
  - posunováno rychlostí 0,03 mm/min
  - zraje 28 dní
  - od puberty do 50–55 let ženy
  - zralé vajíčko = Graafův folikul (1,5 cm)

VÝVOJ POHLAVNÍCH ŽLÁZ
- nitroděložní vývoj – kolem 4. týdne
  - přítomen chromozom Y → vývoj varlat
  - není přítomen Y – v 10. týdnu vývoj vaječníků
  - před porodem (cca v 7. měsíci) – sestup varlat do šourku
    - kryptorchismus – nesestouplé varle
- dětství – klidový stav pohlavních žláz
- puberta
  - velký rozvoj – začátek produkce pohlavních hormonů i buněk
  - rozvoj sekundárních pohlavních znaků
  - dochází k pohlavní zralosti
- další části života
  - ženy
    - kolem 50. roku klimakterium (=menopauza)
      - ukončení menstruačního cyklu – neschopnost počít dítě
  - muži
    - s věkem se zhoršuje „výkonnost“
    - produkce pohlavních buněk probíhá po celý život
- pohlavní dimorfismus – rozdíl mezi pohlavími
  - dán primárními a sekundárnímu pohlavními znaky
  - primární – pohlavní orgány
  - sekundární – vznikají v průběhu dospívání působením hormonů

POHLAVNÍ SOUSTAVA MUŽE:
- funkce:
  - spermatogeneze – tvorba a vývoj pohlavních buněk
  - tvorba mužských pohlavních hormonů
  - uskutečnění pohlavního spojení (koitus)
- stavba
  - vnitřní orgány: varle, nadvarle, chámovod, semenné váčky, prostata
  - vnější orgány: šourek (skrotum), pyj (penis)
- Varle (testis)
  - párový orgán
  - vejčitý tvar, 4 – 5 cm
  - uloženy v šourku mimo břišní dutinu
  - vnitřní prostor vyplňují semenotvorné kanálky – tvorba pohlavních buněk
  - Sertoliho buňky – výživa zrajících spermií
  - Leydigovy buňky – syntéza hormonů (testosteron)
- Šourek (scrotum)
  - kožní váček, rozdělený vazivovou přepážkou na dvě části
  - nutné ke zrání spermií – teplota o 4 °C nižší než v těle
- Nadvarle (epididymis)
  - párový orgán, vrchní část varlat
  - funkce
    - produkce hlenovitého sekretu
    - zajištění pohyblivosti spermií
    - uložení zralých spermií
      - spermie ve funkčním stavu až 40 dní
- Chámovod (ductus deferens)
  - délka 40 cm, průměr 3 mm
  - odvod spermií z nadvarlete do močové trubice
    - tříselným kanálem do břišní dutiny
    - v oblasti předstojné žlázy (prostaty) ústí do močové trubice
  - spojení s vývodem semenných váčků
  - kontrakce svaloviny stěn – nasávání spermií z nadvarlete
- Předstojná žláza (prostata)
  - srůstá se spodinou močového měchýře
  - vylučuje látky zlepšující pohyblivost spermií + neutralizují kyselé prostředí v pochvě
  - zbytnění ve stáří – znesnadňuje močení
- Semenné váčky (vesiculae seminales)
  - na zadní stěně močového měchýře
  - se sekretem nadvarlete a prostaty tvoří tzv. ejakulát (=semeno=chám)
- Penis
  - délka: 10–12 cm
  - 3 topořivá tělesa – 1 nepárové, 2 párová nad močovou trubicí
    - vazivová trámčina – při erekci se dutinky zaplňují krví
    - reflex z bederní míchy
  - žalud – tvořen přední částí nepárového tělesa
    - krytý předkožkou

POHLAVNÍ SOUSTAVA ŽENY:
- funkce
  - oogeneze – tvorba a zrání pohlavních buněk (vajíčko = oocyt)
  - tvorba ženských pohlavních hormonů
  - uskutečnění pohlavního spojení
  - vývoj zárodku – plodu po oplození
- stavba
  - vnitřní orgány: vaječníky, vejcovody, děloha, pochva
  - vnější orgány: stydké pysky (malé a velké), klitoris
- Vaječník (ovarium)
  - párový orgán, 3 – 5 cm
  - v korové vrstvě uloženy oocyty v různém stupni zrání
  - oocyt obklopen vrstvou vazivových buněk (= folikul) → produkce estrogenů
    - vznikají již v prenatálním vývoji
    - po narození 400 000
    - v plodném období dozraje okolo 400 vajíček
- Vejcovody (tuba uterina)
  - délka asi 10 – 15 cm, šířka 0,5 cm
  - nálevkovité ústí je přiloženo k vaječníku
  - stěna tvořena hladkou svalovinou, povrch řasinkovým epitelem
    - posun vajíčka z vejcovodu do dělohy
  - místo kde nejčastěji dochází k oplození spermiemi
- Děloha (uterus)
  - nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru
  - mezi močovým měchýřem a konečníkem
  - hladká svalovina v několika vrstvách
    - vazivo
    - sval
      - 1,5 cm
      - reaguje na hormon oxytocin → spouští stahy
    - sliznice
      - cyklické změny=menstruační cyklus
  - krytý pobřišnicí a pánevním vazivem
  - obsah cca 5 ml, v těhotenství až 5000–7000 ml
  - zachycení a uhnízdění oplozeného vajíčka, vývoj embrya, plodu
  - děložní krček (čípek) – zúžené místo, dolní konec dělohy
  - otvor pro průnik spermií do dělohy
- Pochva (vagina)
  - spojuje dutinu pochvy s vnějšími pohlavními orgány
  - povrch tvoří dlaždicový epitel
  - stěny z hladké svaloviny
  - stále kyselé prostředí
  - panenská blána (hymen) – do doby prvního pohlavního styku
  - Bartholiniho žlázky – poševní sekret
- Zevní pohlavní orgány
  - malé stydké pysky (labia minor)
    - slizniční řasa
  - klitoris
    - styk malých stydkých pysků
    - topořivé těleso
    - zvyšuje vzrušení, pomáhá při oplození
  - velké stydké pysky (labia major)
    - ochranná funkce
    - kožní řasy naplněné tukem

OVULAČNÍ CYKLUS
- sled dějů ve vaječnících – od jedné ovulace k další
- ovulace – uvolnění vajíčka
- v embryonálním vývoji 6-7 mil oocytů
- při narození 700 tisíc oocytů
- na začátku puberty 400 tis. oocytů
- od puberty cyklické dozrávání vždy 1 oocytu za cca 28 dní
  - do 45-55 let (do klimaktéria/přechodu/menopauzy)
- za reprodukční období dozraje 400 oocytů
- folikulární fáze
  - rostou oocyty – Graafův folikul → estrogeny
  - mezi 12–15. dnem ovulace
- luteální fáze
  - buňky Graafova folikulu se mění na žluté tělísko (corpus luteum) → progesteron
  - žluté tělísko
    - po oplození pokračuje – v činnosti do 6. měsíce (pak zaniká)
- funkci přebírá placenta
  - pokud nedojde k oplození – zaniká 26. den cyklu → hojí se vazivovou jizvou

Menstruační cyklus
- cyklické změny stavby a funkce děložní sliznice
- trvá asi 28 dní – doba dozrávání vajíčka ve vaječníku
- menarche (=1. menstruace) – 12–14 let
- menopauza (přechod) – 50–55 let
- fáze cyklu
  - menstruační fáze: 1.-5. den
    - odloučení nefunkční děložní sliznice
    - ztráta cca 50 ml krve
  - proliferační fáze: 6.–12. den
    - regenerace děložní sliznice – růst nové
    - zrání Graafova folikulu kolem vajíčka → estrogen
  - sekreční fáze: (13.–26. den)
    - prokrvování a kypření děložní sliznice
    - rozvoj žlázek ve sliznici, příprava na uhnízdění (nidaci) vajíčka
      - časově ovulace – 12. – 14. den
    - přeměna Graafova folikulu na žluté tělísko → progesteron
  - ischemická fáze: (27.-28.den)
    - zánik žlutého tělíska
    - pokles produkce hormonů
    - zaškrcení cév sliznice → odumírání děložní sliznice

POHLAVNÍ STYK = koitus:
- spojení mužských a ženských pohlavních orgánů
- erekce penisu – ztopoření
- impotence – neplodnost
- orgasmus – sexuální vzrušení
- ejakulace – výstřik ejakulátu (spermie + hlenovitý sekret)
- poluce – „mokré sny“, výron semene během spánku
- deflorace – odpanění
- masturbace – sebeuspokojování
- transsexuál – člověk „uvězněný“ v těle jiného pohlaví
- gay, lesbička – homosexuální orientace

ANTIKONCEPCE
- zabránění nechtěnému početí dítěte
- žádná není 100% účinná
- hormonální antikoncepce
  - estrogeny – ovlivnění ovulace
  - gestageny – zvyšují hustotu hlenu děložního hrdla → znesnadní spermiím průchod do dělohy
- nitroděložní tělíska
  - zavedení tělíska → imunitní reakce → zvýšená produkce leukocytů → nepříznivé prostředí pro spermie
  - kovová část tělíska (Cu, Zn) – pro spermie toxické
- bariérová antikoncepce
  - zabránění styku spermie s vajíčkem
  - zároveň ochrana proti pohlavním chorobám
  - muži – kondom
  - ženy – pesar
- sterilizace – zákrok, zajišťující trvalou neplodnost
- postkoitální antikoncepce
  - např. Postinor – tabletka PO
  - účinnost až do 72 hodin po nechráněném sexu
  - bez předpisu – lékárna
  - ženy starší 16 let
- potratová pilulka – do 9. týdne těhotenství, nutná hospitalizace

Onemocnění pohlavní soustavy
- kapavka (gonorrhoea, tripl)
  - původce nemoci bakterie Neisseria gonorrhoeae
  - přenos pohlavním stykem, inkubační doba 2-14 dnů
  - zánět močové trubice, děložního hrdla, spojivky očí, hltan
  - pálivá bolest v močové trubici, výtoky hnisu
  - léčba antibiotiky
- syfilis (příjice, lues)
  - původce onemocnění bakterií Treponema pallidum
  - přenos pohlavním stykem, inkubační doba 10 – 90 dnů
  - čtyři stádia:
    - 1) nebolestivý vřed
    - 2) vyrážka na chodidlech a dlaních
    - 3) latentní fáze – minimum symptomů
    - 4) postižení nervové soustavy, tvorba nádorů
  - léčba antibiotiky
- AIDS (Syndrom získaného selhání imunity)
  - původce virus HIV
  - přenos: krví, poševní sekret, sperma
  - inkubační doba 2 – 6 týdnů, první projevy podobné chřipce, latentní fáze,
  - selhání obranyschopnosti těla cca do 10 let od nakažení
  - virus napadá pomocné T- lymfocyty = zhroucení imunitního systému
  - zatím nelze vyléčit pouze mírnit působení viru v těle
- rakovina děložního čípku
  - způsobena některými druhy papilomavirů
    - přenášeny pohlavním stykem
- chlamydie
  - bakteriální onemocnění, přenos pohlavním stykem
  - neobvyklý výtok, bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku
- parazité
  - bičenky – prvoci
  - muňky – vši parazitující v pubickém ochlupení
  - toxoplazma – riziko pro těhotné ženy, z koček

Ontogeneze = vývoj člověka od početí do smrti
- Prenatální vývoj
  - od početí do narození – cca 240 dní (40 týdnů)
- Embryonální období
  - zárodek (embryo)
    - nepodobný člověku
    - do 2. měsíce vývoje
    - vytvářejí se základy všech budoucích orgánů
- oplození – splynutí vajíčka a spermie (probíhá ve vejcovodu)
  - vajíčko oplodní 1 spermie – proběhne chemická reakce povrchu vajíčka
  - splynutí jader=oplození → zygota (2n)
  - po 30 hodinách 1. dělení → 2 blastomery→morula→blastula→blastocysta
    - morula – plný buněčný útvar, 16 – 32 buněk
    - blastula – více nerozlišených buněk
    - blastocysta – 2 vrstvy buněk
      - trofoblast → obaly
      - embryoblast → miminko
    - z blastocysty → gastrula – útvar s prvostřevem a otvorem blastoporus
- oplozené vajíčko se začne dělit = rýhovat
  - rýhující se vajíčko se 4. den uloží do děložní dutiny
- z trofoblastu chorion
  - ze začátku klky
  - na začátku plodového období → placenta
- z embryoblastu embryo + vnitřní zárodečný obal → amnion
- 7.-15. den – zahnízdění do děložní sliznice – nidace
  - klky na povrchu blastocysty se vtahují do sliznice
- 2.-3. týden – vznik
  - ektodermu – pokožka+deriváty
  - entodermu – TS+žlázy, plíc
  - mezodermu – kosterní soustava, svaly
- konec 3. týdne – NS
- 4. týden – stavba srdce, cévy
- konec 1. měsíce – žaberní oblouky, embryo 8 mm
- embryo v amnionu- produkce amnionové tekutiny → plodová voda
  - kolem chorion
  - alantois – obal k látkové výměně
- 2. měsíc
  - základy orgánů
  - vývoj obličeje- rozštěpové vady
  - od 4. týdne pohlavní žlázy- z nerozlišeného základu
- z blastocysty vzniká vchlípením gastrula – útvar s prvostřevem a otvorem blastoporus

Období plodu
- plod – podobný člověku
- od 9. týdne do porodu
- 2 plodové obaly obklopují plod (amnion, chorion)
  - buňky amnionu vytváří plodovou vodu
  - amnion se oddaluje, až splývá s chorionem
- plodová voda
  - umožňuje vývoj kostí a svalů
  - stabilní teplota
  - rozbor plodové vody v 16tt- amniocentóza
- placenta
  - spojení mezi matkou a dítětem
  - 0,5 kg, miskovitý tvar o průměru 15-20 cm
  - výživa plodu -přes klky (zanořené do stěny dělohy)
  - přechází živiny, plyny, drogy
  - není propojený krevní oběh
  - maximální výkonnost 36.-38. týden
  - produkce hormonů
    - pretohormony
      - HCG (choridový gonandotropin) – rozvoj žlutého tělíska, vývoj gonád a zevních genitáliíí plodu, vývoj nadledvin
      - HPL (lidský placentární laktogen) – vylučován do krve matky, ovlivňuje metabolismus N 2 , K, lipidů
    - steroidní hormony
      - progesterony
      - estrogeny
- krevní oběh plodu
  - otvor mezi síněmi srdce (oválný otvor)
  - Botallova dučej– spojnice aorty a plícnice, po porodu uzavřená do několika dní
  - z placenty pupeční šňůrou 3 cévy
    - 2 pupeční tepny- odvádí z plodu CO 2 + zplodiny metabolismu
    - 1 pupeční žíla- přivádí krev z placenty do plodu – O 2 + živiny
  - do plodu – pupeční žíla se napojuje do dolní duté žíly → krev smíšená
- během plodového obalu (lanugo) chloupky po celém těle plodu (tmavé)
- hnědá tuková tkáň – termogeneze a zásoba energie
- pohybuje se
- po 26 týdnu jsou plíce vyvinuté k samostatnému dýchání
- utváření reflexů
- poloha plodu
  - podélná poloha hlavičkou (96%)
  - podélná poloha koncem pánevním (3%)
  - příčná poloha (1%)
- vícečetné těhotenství – dvojčata monozygotní (1/240 porodů), dizygotní (1/80 porodů)
- průměrné porodní velikost 480 mm a váha 3,5 kg

Porod
- ukončuje těhotenství
- zvyšuje se hladina hormonu oxytocinu → rozběhne děložní stahy (porodní bolesti)
- vypuzení plodu porodními cestami
- fáze
  - 1. fáze (otevírací): 1–24 hodin
    - pravidelné stahy dělohy
    - rozšiřuje se děložní hrdlo na 10 cm
    - praskne plodová voda
    - stahy svaloviny → tlačí plod na děložní hrdlo
  - 2. fáze (vypuzovací):
    - porod dítěte
    - tlačení → použití břišních svalů
    - 0,5–2 hodiny
    - císařský řez – v případě komplikací (např. neotočení dítěte)
  - 3. fáze (vyloučení placenty)
    - před 28. týdnem = samovolný potrat
    - mezi 28.–38. týdnem = předčasný porod
    - možnost vykrvácení po odeznění účinků oxytocinu
- šestinedělí
  - období, kdy se vrací děloha do normální velikosti
  - hojí se rána, která vznikla oddělením placenty
  - hormonální změny
  - započetí kojení
    - první mléko – kolostrum – bohatší na bílkoviny a soli

Postnatální vývoj
- vývoj od narození do smrti
- Novorozenec
  - 0-28 dní (těsně po narození)
  - 50 cm, 3,5 kg
  - tělesné soustavy nejsou ještě zcela vyvinuté
  - mezi lebečními kostmi měkká místa lupínky (fontanely)
  - nekontrolovatelné, roztřesené pohyby
  - některé kosti chrupavčité
  - oči šedavě modré, postupně se vyvíjí pigment
  - špatné vidění barev; postupně rozlišování tvarů, známých tváří
  - sluch lépe vyvinut
  - potrava mateřské mléko
- Kojenec
  - 1 měsíc – 1 rok
  - rozvoj motoriky – otočí se, zvedá hlavičku, sedí, stojí, chodí
  - první jednoduchá slova
- Batole
  - od 1 do 3 let
  - jisté pohyby – chůze, jízda na tříkolce
  - mléčný chrup
  - rozvoj řeči
  - napodobování, zkoumání, hra
- Předškolní věk
  - 4 – 6 let
  - rozvoj CNS
  - pohybové aktivity
  - první trvalé zuby
  - první rysy nadání
- Mladší školní věk
  - 7 – 15 let
  - růst a vývoj tělních struktur
  - zvyšování fyzických i psychických funkcí
- Starší školní věk – puberta
  - 12 – 15 let
  - dříve u dívek
  - dozrávání pohlavních orgánů, produkce pohlavních hormonů
  - nejprve zpomalení, pak zrychlení růstu
  - mohutný rozvoj tělesných i duševních schopností
  - psycho–sexuální dospívání
- Dospívání – adolescence
  - 15–18 let
  - dosažena pohlavní zralost
  - ukončení růstu
  - příprava na budoucí povolání

rozvoj sekundárních pohlavních znaků
- ochlupení v oblasti pohlavních orgánů ,
- chlapci – hrubší hlas, růst vousů, mohutní svalstvo
- dívky – růst mléčných žláz, rozšiřování boků

Časná dospělost
- 20. – 25 let
- dosažena pohlavní zralost, vrchol fyzických schopností
- ukončení růstu
- osamostatnění od rodiny, příprava na budoucí povolání
Střední dospělost
- 25 – 45 let
- první známky stárnutí
- zakládání rodiny
- po 40 roce klesá aktivita pohlavních žláz
Pozdní dospělost
- 45 –65 let
- celkový pokles výkonnosti – delší fáze regenerace po únavě,
- změna vzhledu, u žen menopauza
- obtížnější proces učení
Stáří
- 65 – ? let
- zeslabování výkonnosti orgánových soustav
- zvyšování rizika úrazů –zhoršení schopnosti hojení
- zhoršování smyslového vnímání – zrak, sluch
- zhoršení paměti
- končí smrtí