Biologie - The Land for Students

Rostliny

Členění

Mechorosty

suchozemské, výtrusné, vlhkomilné rostliny
převažuje gametofyt nad sporofytem
- GAMETOFYT: haploidní generace (pohlavní, nese gamety)
- SPOROFYT: diploidní generace (nepohlavní)
- RODOZMĚNA = METAGENEZE: střídání gametofytu a sporofytu
nedokonalé nebo zcela chybějící cévní svazky
STAVBA:
- tělo tvořeno stélkou:
  - lupenitá, příchytná vlákna RHIZOIDY
  - rozlišená na LODYŽKU (KALUOID) + LÍSTKY (FYLOIDY), příchytná vlákna RHIZOIDY
ROZMNOŽOVÁNÍ:
- oplození ve vodním prostředí
- GAMETOFYT: jednobuněčný haploidní výtrus → vyklíčí zelený prvoklíček (PROTONEMA) → vyrůstá mechová rostlinka nesoucí pohlavní orgány (GAMETANGIA)
  - PELATKY – produkují spermatozoidy (♂)
  - ZÁRODEČNÍKY – vzniká vaječná buňka (♀)
- SPOROFYT:
  - základem je zygota (vznik splynutím pohlavních buněk) → vyvíjí se tobolka (redukční dělení – vznik výtrusů) → po jejich dozrání sporofyt odumírá → spory klíčí
- VEGETATIVNÍ: úlomek mechové rostlinky, rozpad prvoklíčku

JÁTROVKY: primitivní třída mechorostů se silně redukovaným prvoklíčkem
- nezelený sporofyt, gametofyt – lupenitý nebo rozlišený na lodyžku a lístky
- tobolka nemá střední sloupek/žebro
- zástupci: porostnice mnohotvárná, pobřežnice obecná

MECHY:
- nezelený sporofyt
- tobolka má střední sloupek
- mnohobuněčné rhizoidy
- vlastní rostlina je listnatá
- štět kryt čepičkou, není efemerní
- spory dozrávají najednou, ale vypadávají postupně
- prvoklíček dobře vyvinut, větvený

- RAŠELINÍKY: rašeliník
  - dva typy buněk – hyalocyty (drží vodu) + chlorocyty (fotosyntéza)
  - chybí rhizoidy (postupné odumírání > vznik rašeliny) a střední žebro
  - vlhké půdy

- ŠTĚRBOVKY – štěrbovka skalní

- PLONÍKY – ploník ztenčený – v lodyžce pruh vodivého pletiva

- PRAVÉ MECHY: nejvíce zástupců, nejdiverzifikovanější
  - bělomech sivý
  - měřík čeřitý

PLAVUNĚ:
- výtrusné cévnaté rostliny (= mají pravé cévní svazky)
- Zákonem chráněné
- VÝZNAM:
  - Prvohorní plavuně – vznik černouhelných ložisek
  - výtrusy – využívaly se při výrobě pudrů a zásypů, daktyloskopie, pyrotechnika
- STAVBA:
  - plný, nečlánkovaný, vidličnatě rozvětvený plazivý stonek, porostlý drobnými lístky
  - na konci vzpřímených větví stonku vyrůstají výtrusné listy (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)
  - sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů (strobiů)
- plavuň vidlačka, vraneček brvitý

HLEVÍKY:
- samostatná evoluční linie – nejasné vztahy k ostatním mechorostů i ostatním “vyšším” rostlinám
- zelený sporofyt, tobolka má střední sloupek
- stélka:
  - lupenitá
  - růžicovitá nebo pentlicovitá
  - tvořena tenkostěnnými buňkami, které obvykle obsahují pouze jeden chloroplast
- růst sporofytu obvykle neukončený
- zástupci: hlevík tečkovaný

Rostlinná pletiva

soubory specializovaných buněk, stejná funkce
HISTOLOGIE = nauka o pletivech
pouze u vyšších rostlin

DĚLENÍ:

1. PRAVÁ x NEPRAVÁ:

- PRAVÁ: vznik dělením buněk na buňky dceřiné, zůstávají spojené, tvoří těla vyšších rostlin
- NEPRAVÁ: vznik druhotným seskupením původně volných buněk (plodnice hub)

2. PODLE TVARU BUNĚK:

- PARENCHYM: buňky mají cca stejnou výšku, šířku i délku (mohou být mírně protáhlé jedním směrem)
  - tvořen živými tenkostěnnými buňkami
  - INTRACELULÁRY: mezibuněčné prostory
  - PALISÁDOVÝ parenchym: v jednom směru protáhlé vzájemně rovnoběžné buňky (asimilační pletivo listu)
  - MEZENCHYM: kulovité buňky s četnými mezibuněčnými prostorami (v mladých částech rostlin)
  - AERENCHYM: velké mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem (vodní a bahenní rostliny)
    - zlepšení výměny plynů mezi prostředím a rostlinou
- PROZENCHYM: podélně protáhlé buňky se šikmými příčnými přehrádkami (v cévních svazcích)
  - v cévních svazcích
  - mladší – tenkostěnné
  - starší – tlustostěnné
- KOLENCHYM: buněčné stěny ztloustlé hlavně v rozích buňky, živé buňky (řapíky listů, mladé rostoucí orgány)
  - ROHOVÝ kolenchym: tenkostěnné buňky ztloustlé v rozích
  - DESKOVITÝ kolenchym: ztloustlá jedna strana buněčné stěny
  - mladé rostoucí orgány – např. řapíky listu
- SKLERENCHYM: nejrozšířenější zpevňovací pletivo
  - buněčné stěny vždy ztloustlé – plasmodesmy (plazmatické kanálky) umožňující spojení se sousední buňkou
  - buňky nemají živý obsah, brzy odumírají → vyplnění vzduchem (vlákna lnu)
    - po odumření – funkce opory
  - SKLERENCHYMATICKÉ FIBRILY: silnostěnná, podélně protáhlá, na koncích zašpičatělá vlákna
  - SKLEREIDY: sklerifikované buňky různého tvaru
    - izodiametrické brachysklereidy („kamenné buňky“) – dužina hrušek
    - protáhlé sklereidy – uvnitř šípků
    - makrosklereidy – osemení vikvovitých rostlin
    - hvězdicovité astrosklereidy – listy čajovníku

3. PODLE FUNKCE:

- DĚLIVÁ = meristematická: mají zachovanou dělivou schopnost
  - malé tenkostěnné buňky, přiléhají k sobě
  - velké jádro, hodně cytoplazmy
  - intenzivní látková přeměna
  - PROTOMERISTEM: původní dělivé pletivo, tvoří ho jedna nebo několik buněk
    - vzrostné vrcholy
  - PRIMÁRNÍ MERISTEM: vzniká z protomeristému
    - výskyt ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků, v růstových zónách listů
    - postupně ztrácí schopnost se dělit
  - SEKUNDÁRNÍ MERISTEM: vznik obnovením dělivé funkce trvalých pletiv
    - KAMBIUM:
      - druhotné dřevo a lýko
      - letokruhy
        jaro – velké tenkostěnné
        léto – menší tlusté
      - dělení rostlin podle přítomnosti kambia:
        UZAVŘENÉ: kambium chybí, druhotné tloustnutí neprobíhá (jednoděložné, leknínovité, přesličky)
        OTEVŘENÉ: díky dělivé činnosti kambia rostlina druhotně tloustne
        směrem dovnitř – druhotné dřevo
        směrem ven – druhotné lýko
        dřeviny mírného pásu
        letní dřevo(tlustostěn. úzké buň.) x jarní dřevo(tenkostěn. široké buň.) → letokruhy
    - FELOGÉN:
      - vznik druhotné kůry
      - korkové pletivo mezi zelenou kůrou a pokožkou
      - borka – vznik odumíráním felogénu
      - kalus – hojivé pletivo

- TRVALÁ: krycí a vodivá

- - KRYCÍ:
    - povrch rostlinných orgánů
    - ochrana rostliny proti vnějšímu prostředí
    - výměna látek mezi rostlinou a vnějším prostředím
    - POKOŽKA: většinou z jedné vrstvy buněk, těsně k sobě přiléhajících
      - bez chloroplastů
      - na povrchu pokožky nadzemních částí rostlin – KUTIKULA (tvořena KUTINEM – látka tukové povahy)
      - EPIDERMIS: pokožka nadzemních částí
      - RHIZODERMIS: pokožka kořene
    - CHLUPY = TRICHOMY: vyrůstají z pokožkových buněk
      - jednobuněčné nebo mnohobuněčné
      - rozmanitý tvar, délka, hustota
      - KRYCÍ: ochranná funkce, snižují riziko přehřátí, umožňují rozšiřování semen a plodů
      - ŽLÁZNATÉ: slouží k vyměšování některých látek (silic – máta)
      - ŽAHAVÉ: po odlomení jejich koncové části → uvolnění pálivé tekutiny (kopřiva)
    - PRŮDUCHY = STOMATA: regulace výměny plynů a vypařování vody
      - ve všech zelených částech zejména na spodních stranách listů
      - 2 svěrací buňky ledvinovitého tvaru
        mezi nimi štěrbina zajišťující styk s prostředím
        otevření x zavření – změna turgoru (napětí buněk koncentrací vody)
    - VODNÍ SKULINY = HYDATODY: podobné jako průduchy, nemohou se uzavírat
      - většinou na špičce listů
      - GUTACE = vylučování přebytečných kapek vody
    - KOREK – druhotné krycí pletivo, nahrazuje pokožku
    - ČOČINKY = LENTICELA: místo průduchů ve felogénu
      - prostupné pro plyn i vodu
      - neuzavíratelné, na zimu zarostou (na jaře dojde k protržení)

- - VODIVÁ:
    - vývin v souvislosti s přechodem rostlin na souš
    - transport vody a v ní rozpuštěných látek
    - vodivou soustavu tvoří soubor CÉVNÍCH SVAZKŮ
    - XYLÉM = DŘEVNÍ ČÁST: vede roztoky minerálních látek z půdy (TRANSPIRAČNÍ PROUD)
      - vodivé elementy xylému
        CÉVICE (tracheidy): protáhlé, na koncích zašpičatělé, v místě styku buněk bez perforace, nejdokonalejší tracheidy jehličnanů vytváří dvůrkaté ztenčeniny s torem (regulace průtoku)
        na okrajích mrtvé buňky bez cytoplazmy (řízená autolýza a apoptóza)
        CÉVY (tracheje): vertikálně seřazené tracheální články, v místě styku buněk se buněčná stěna rozpouští a vzniká perforační deska, v evoluci je tendence k vytvoření krátkých a širokých článků s kolmými přepážkami
        zdřevnatělé buněčné stěny (kruhovitě, spirálovitě, schodovitě, síťovitě, tečkovaně) – odolání tlaku
        neztloustlá buněčná stěna je v místě tzv. ztenčenin (resp. správněji neztloustlin), kudy prochází PLAZMODESMY
      - dělení dřeva podle vodivých elementů:
        HOMOXYLNÍ dřevo (pouze cévice)
        HETEROXYLNÍ (cévice i cévy)

- - - FLOÉM = LÝKOVÁ ČÁST: vede asimiláty (produkty fotosyntézy) z listů do míst spotřeby (ASIMILAČNÍ PROUD)
      - u výtrusných cévnatých a nahosemenných rostlin sítkové buňky, u krytosemenných rostlin pokročilejší sítkovice
      - SÍTKOVÉ BUŇKY (cellulae cribrosi): do řad uspořádané, živé prozenchymatické buňky se zešikmenými koncovými stěnami
        v buněčné stěně se nachází drobné perforace (rozšířené plazmodesmy) vytvářející sítková políčka, chybí průvodní buňky
      - SÍTKOVICE (tubi cribrosi): složené z článků sítkovic (živé prozenchymatické buňky s kolmými koncovými stěnami)
        během diferenciace degenerace jádra, cytoplasma a organely zůstávají zachovány, perforace v buněčné stěně tvoří sítka
        často fungují jen jedno vegetační období (sítko se ucpává kalózou)
        provázeny tzv. průvodními buňkami s velkými polyploidními jádry (patrně nahrazují degenerovaná jádra sítkovic)

- - - dělení rostlin podle vzájemné polohy dřevní a lýkové části:
      - dřevostředné (hadrocentrické) – oddenky kapradin
      - lýkostředné (leptocentrické) – oddenky jednoděložných rostlin
      - paprsčité (radiální) – primární stavba kořenů
      - bočné (kolaterální) – stonky a listy
      - dvojbočné (bikolaterální) – stonky tykvovitých, lilkovitých, zvonkovitých

- ZÁKLADNÍ:
  - ASIMILAČNÍ PLETIVA: velké množství chloroplastů, slouží k fotosyntetické asimilaci oxidu uhličitého (v listech)
    - nejvýznamnější: mezofyl listů (palisádový a houbový parenchym)
  - VYMĚŠOVACÍ PLETIVA: vylučování nebo hromadění produktů metabolismu (silic, alkaloidů…)
    - MLÉČNICE: trubicovité buňky, které ve vakuole obsahují mléčnou šťávu (latex)
    - MEDNÍKY: žlázky tvořící se nejčastěji v květech na květním lůžku, vylučují sladké cukerné roztoky (nektar)
  - ZÁSOBNÍ PLETIVA: ukládání zásobních látek (tuků, cukrů, bílkovin, vody)
    - tvořena parenchymem a sklerenchymem
    - v kořenech, oddencích, hlízách, dělohách semen, v plodech
  - MECHANICKÁ PLETIVA:
    - zpevnění rostlinných orgánů proti statickému (hmotnost plodů, vrstva sněhu) a dynamickému (působení větru nebo deště) mechanickému zatížení
    - ke zpevnění slouží pletiva cévních svazků (viz výše) a mimo svazková mechanická pletiva (sklerenchymatické fibrily, sklereidy)
    - tvořeno kolenchymem a sklerenchymem
  - VZDUŠNÁ PLETIVA:
    - příjem a výdej kyslíku/oxidu uhličitého, distribuce v pletivech, výdej vodních par (transpirace)
    - rezervoár kyslíku u bahenních a mokřadních rostlin, nadlehčovací funkce
    - patří sem systém INTRACELULÁR ve vnitřních pletivech + systém otvorů v krycích pletivech (průduchy, lenticely)
    - strukturní anatomickou adaptací na nedostatek kyslíku je vznik aerenchymu (resp. aktinenchymu, jsou-li buňky hvězdnicovitého tvaru a mrtvé)

Život rostlin

ZPŮSOBY VÝŽIVY ROSTLIN

AUTOTROFIE:
- schopnost vytvářet organické látky z atmosférického oxidu uhličitého
- FOTOAUTOTROFNÍ rostliny:
  - využívání světelné energie k asimilaci CO2
  - proces fotosyntézy
- CHEMOAUTOTROFNÍ rostliny:
  - využívají k vazbě CO 2 do organických látek energii redoxních reakcí (např. uvolňovanou při oxidaci Fe, S, NH2)

- FOTOSYNTÉZA:

- - z anorganických látek vznikají organické látky
  - z energeticky chudých → energeticky bohaté
  - světelná energie → chemická energie
  - důležitá společenstva: řasy, tropické deštné lesy
  - podmínky fotosyntézy: světlo, energie, oxid uhličitý, voda, chlorofyl
  - souhrnná sumární rovnice fotosyntézy (ve skutečnosti jde o sled mnoha reakcí): 6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O

- - SVĚTELNÁ FÁZE:
    - závislá na světle
    - probíhá na membráně tylakoidů v chloroplastech
    - energie světelného záření využita na tvorbu ATP a NADPH + H +
    - dva na sobě závislé systémy (dva kroky)
    - FOTOSYSTÉM I (P 700 )
      - absorbuje vlnové délky maximálně 700nm)
      - příjme světelné záření (2 fotony) – přejde do excitovaného stavu a uvolní 2 elektrony
      - elektrony využity:
        redukují NADP + na NADH + H +
        vrátí se zpět soustavou redoxních reakcí – část energie využita k tvorbě ATP v procesu cyklická fosforylace
    - FOTOSYSTÉM II (P 680 )
      - maximální vlnové délky do 680nm
      - příjem světelného záření → excitovaný stav → uvolní elektrony
      - elektrony přejdou do fotosystému I a nahradí v něm uvolněné elektrony
      - část jejich energie využita ke tvorbě ATP v procesu necyklická fosforylace
    - FOTOLÝZA VODY:
      - doplňuje oba systémy
      - voda se rozkládá na:
        kyslík – uvolněn do okolí
        vodík – redukuje NADP +
        elektrony – regenerují fotosystém II

- - TEMNOSTNÍ FÁZE – CALVINŮV CYKLUS:
    - chemická energie ATP je využita na vázání oxidu uhličitého a jeho redukci na sacharidy
    - využití ATP a NADH + H+ vzniklých ve světelné fázi
    - soubor těchto reakcí se nazývá Calvinův cyklus
    - odehrává se ve stromatu
    - CALVINŮV CYKLUS:
      - oxid uhličitý vázán na 5 uhlíkatý cukr (pentózu) ribulózabifosfát za vzniku meziproduktu v podobě hexózy
      - hexóza se rozpadne na dvě tříuhlíkaté karboxylové kyseliny, které se dále redukují na 2 molekuly aldehydu z nichž se kondenzací utvoří 1 molekula hexózy
      - Z 6 molekul pentózy a 6 molekul CO 2 vznikne 6 molekul hexózy
        1 molekula – čistý zisk pro rostlinu
        5 molekul – opět přeměna na 6 molekul pentózy a cyklus se opakuje

- - - C3 ROSTLINY:
      - provádí Calvinův cyklus
      - mají enzym rubisco (fixace a oxidace CO 2 )
      - rostliny mírného pásu
      - 20-50% ztráty v těle → fotorespirace
      - FOTORESPIRACE (světelné dýchání rostlin)
        pouze buňky schopné fotosyntézy
        spotřeba ATP, rostlina vylučuje CO2 a spotřebovává kyslík
        ztrácí uhlík, snižuje množství svých organických látek
        při horkých dnech – Uzavírá průduchy → nemá dost CO2 →neprobíhá fotosyntéza → fotorespirace
    - C4 ROSTLINY:
      - v Calvinově cyklu vytváří čtyřuhlíkatou kyselinu namísto tříuhlíkaté (kterou vyrábí C3 rostliny)
      - efektivnější využití CO2
      - vyšší nároky na množství oxidu uhličitého, slunečního záření a teploty
      - tropy, subtropy
      - nízká fotorespirace (= dýchání při fotosyntéze; čím nižší, tím větší výnos)
      - vyšší produkce, nižší rychlost transpirace
      - příklady C4 rostlin: kukuřice, proso, třtina
      - Hatch–Slackerův cyklus
        průduchy otevřeny v noci → nachytání CO 2 → uloží do kyseliny jablečné → do buněk pochvy cévního svazku → zpět CO 2 → začne Calvinův cyklus
    - CAM ROSTLINY:
      - adaptace k suchému prostředí s nedostatkem vody
      - CO2 → kyselina jablečná → použijí ve dne
      - časové oddělení dvojí karboxylace
      - v noci příjem oxidu uhličitého a jeho uschování (otevřené průduchy)
      - ve dne rozklad oxidu uhličitého a jeho fixace (zavřené průduchy, neuniká voda)

- - - VNĚJŠÍ FAKTORY FOTOSYNTÉZY:
      - oxid uhličitý: dnes jeho koncentrace ve vzduchu 0,039 % a stále pozvolna roste
      - světlo: využitelná je pouze část světelného spektra (l = 400–700 nm)
      - voda: nutná pro doplňování elektronů během fotolýzy
      - teplo: optimum 15–20 °C, nejvíce 25–30 °C

HETEROTROFIE: způsob získávání uhlíku z různých organických látek → současně zdroj energie
- využívání chemické formy energie, vázané v organických látkách
- FOTOHETEROTROFNÍ: zdrojem slunce
  - houby, nezelené rostliny (např. kokotice)
  - buňky, pletiva, orgány zelených rostlin, které nemají chlorofyl
- SAPROFYTÉ: oxid uhličitý si berou z organických látek z (odumřelých) těl jiných organismů
  - HEMISAPROFYTÉ: fotosyntetizující rostliny doplňující výživu příležitostně saprofyticky
  - HOLOSAPROFYTÉ: nezelené rostliny bez chlorofylu, živí se pouze saprofyticky
- PARAZITISMUS: = cizopasí na jiných organismech
  - - HEMIPARAZITISMUS: poloparaziti; zelené rostliny, fotosyntetizující
      - HAUSTORIA (kořeny modifikované k parazitickému způsobu života) zasahují do xylému, odkud odvádí vodu a minerální látky)
      - příklady: jmelí, ochmet, černýš, všivec
    - HOLOPARAZITISMUS: praví paraziti, nezelené rostliny
      - haustoria zasahují do floému, odkud odvádí organické látky
      - příklady: podbílek, záraza, kokotice

MIXOTROFIE: kombinace fototrofní a heterotrofní
- typické pro masožravé rostliny – fotosyntetizují a některé látky (např. dusík) si berou z rozložených těl polapených živočichů

MINERÁLNÍ VÝŽIVA ROSTLIN

pro správný vývoj potřebují rostliny dostatečné zásobení některými prvky
v rostlinném těle obsaženo asi 60 prvků
příjem z půdního roztoku pomocí kořenového vlášení
- pasivně→ difuze (apoplatická cesta)
- aktivně → prostup cytoplazmatickou membránou (potřeba ATP)
MAKROBIOGENNÍ PRVKY:
- uhlík
  - přijímán hlavně ve formě CO 2 listy při fotosyntéze
  - tvoří cca 45 % hmotnosti sušiny
  - základní prvek všech organických sloučenin
- kyslík
  - přijímán v podobě CO 2 , H 2 O, O 2
  - 42 % sušiny
  - součást organických sloučenin
  - důležitý pro aerobní metabolismus
- vodík
  - fotolýzou z vody
  - 6,5 % sušiny
  - součást organických látek
  - výměna iontů
- dusík
  - přijímán kořeny v podobě dusičnanů a amonných solí
  - 1,5 % sušiny
  - složka bílkovin
  - vzdušný dusík – jen sinice a hlízkové bakterie na kořenech bobovitých rostlin
  - NH 3 , NO x – jedovaté
  - nedostatek: brzdí růst vegetativních částí (hlavně listů), snížen obsah chlorofylu
  - nadbytek: nadměrný vývoj vegetativních částí – nedostatečně zpevněná buněčná stěna
    - poléhání obilí
    - brzdí vývoj generativních orgánů
- fosfor
  - přijímán kořeny jako H 2 PO 4 – i HPO 4 -2
  - 0,05-2 % sušiny, složka nukleových kyselin, ATP, koenzymů, fosfolipidů
  - nedostatek: malý vzrůst, předčasný odpad listů, nekrózy nadzemních částí, omezení tvorby plodů
  - nadbytek: zkrácení vegetační doby, dřívější dozrávání plodů
- síra
  - přijímána z půdy jako SO 4 -2
  - složka bílkovin a silic
  - nedostatek se obvykle v přírodních podmínkách nevyskytuje
- draslík
  - přijímán jako K +
  - důležitý pro metabolismus (aktivátor enzymů)
  - ovlivňuje otevírání průduchů
  - uvyšuje obsah vody v cytoplazmě
  - nedostatek: tmavnutí okrajů rostlin, rostliny zakrnělé, plody malé, snížená klíčivost semen a odolnost rostliny
- hořčík
  - přijímán jako Mg +2
  - součást chlorofylu, bílkovin buněčného jádra
  - aktivátor enzymů
  - nedostatek: skvrnitost a zasychání listů, chloróza
- vápník
  - přijímán jako Ca +2
  - snižuje obsah vody v cytoplazmě
  - zpevňuje buněčné stěny
  - reguluje pH prostředí
  - nedostatek: zpomalení růstu až úhyn, snižuje transport sacharidů z listů, odumírání meristémů (dělivé pletivo)
MIKROBIOGENNÍ PRVKY:
- železo
  - složka enzymů
  - nutné pro tvorbu chlorofylu
  - nedostatek: chlozóza
- bór
  - důležitý pro translokaci sacharidů
  - nedostatek: odumírání vzrostlého vrcholu a stonkového parenchymu
- mangan
  - katalytický účinek na tvorbu chlorofylu
  - nedostatek: zpomalení růstu, nekrotické skvrny na listech
- zinek
  - aktivátor enzymů
  - důležitý pro tvorbu auxinů
  - nedostatek: špatný vývoj semen, snižuje účinek fosforu
- chlór
  - podobná fce jako Na
  - důležitý pro fotochemické reakce fotosyntézy
- molybden
  - nezbytný pro asimilaci N nitrogenními bakteriemi
  - nedostatek: bledé listy, zpomalení růstu meristémů
- sodík
  - protiklad draslíku
- křemík
  - inkrustace buněčných stěn
HNOJIVA:
- statková
  - hnůj, močůvka, kompost, kejda, zelené hnojení
- průmyslová
  - dusíkatá (ledky)
  - fosforečná (superfosfát)
  - draselná
  - vápenatá (mletý vápenec)

RŮST ROSTLIN

kvantitativní změna
nevratný proces
lze rozlišit tři fáze růstu:
- 1. zárodečná fáze (embryonální)
  - malé tenkostěnné buňky, steré se stále dělí, hodně cytoplazmy, velké jádro
  - hlavně v meristémech (vzrostné vrcholy)
- 2. prodlužovací fáze (elongační)
  - buňky se nedělí, pouze se zvětšují, vakuoly se spojují a plní se buněčnou šťávou
  - velké požadavky na příjem vody
  - kratší než zárodečná fáze
- 3. rozlišovací fáze (diferenciační)
  - dochází k diferenciaci pletiv
  - probíhá současně se zárodečnou a prodlužovací fází
VNĚJŠÍ FAKTORY RŮSTU:
- světlo: etiolizace (žloutnutí rostlin)
- teplo: minimum x optimum x maximum
- kyslík: dýchání
- voda: elongační fáze
- živiny: optimální množství
- znečištění prostředí a UV paprsky růst zpomalují
VNITŘNÍ FAKTORY RŮSTU = FYTOHORMONY:
- syntetizovány rostlinou, vedení cévními svazky
- stimulátory (povzbuzení činnosti)
- AUXINY:
  - v dělivých pletivech
  - růst postranních a adventivních kořenů
- CYTOKINY: asi 20 druhů
  - kořeny + xylém
  - urychlení dělení buněk
  - regenerace, tvarování plodů, zpomaluje stárnutí
  - zvyšování výnosů z obilí, produkce biomasy
  - zvládání stresových situací (okus, extrémní teploty,…)
- GIBERELINY: asi 100 druhů
  - všechny rostlinné orgány
  - zvyšují dělení buněk
  - stimulují prodlužování prýtu, větší velikost plodů (réva)
  - vedení floémem
  - klíčení semen, zpomaluje stárnutí
- INHIBITORY: utlumení činnosti
  - KYSELINA ABSCISOVÁ
    - tvoří se ve spících pupenech, semenech, hlízách
    - navozuje období klidu (dormance)
    - opad listů, tvorba zásobních bílkovin v semenech
    - tlumí prodlužovací růst, urychluje stárnutí, brzdí metabolismus
    - stresové situace
  - ETYLEN:
    - plynný hormon, který vzniká rozkladem chemických látek
    - ven se dostává průduchy (může tak ovlivnit jiné rostliny)
    - omezuje růst kořenů, prodlužování
    - urychluje dozrávání plodů (vpouští se do skladů s nedozrálým ovocem)
PERIODICITA RŮSTU:
- pravidelné opakování
- denní: den (pomalejší růst) x noc (vyšší produkce auxinů -> rychlejší růst)
- roční: změny vnějšího prostředí (teplota,…) – období klidu x období vegetace
RŮSTOVÁ KORELACE:
- závislost růstu a vývoje jednotlivých částí
- snaha o udržení celistvosti
- nutné současné zastřihávání podzemních a nadzemních částí
APIKÁLNÍ DOMINANCE:
- nadvláda vrcholového pupenu, který brání růstu postranních (spících) pupenů
- musí se vzít v úvahu např. při prořezávání stromů
REGENERACE:
- fyziologická = přirozená obnova (obnova listů, sítkovic,…)
- patologická = uplatňuje se při poškození rostliny (vznik závalu při uříznutí větve,…)
- kalus – zacelené uříznuté části nediferencovanými buňkami

VÝVOJ ROSTLIN:

čtyři fáze vývoje rostliny
- 1. embryonální fáze (od zygoty k dozrání semene)
- 2. vegetativní fáze (od klíčení semene; vznik vegetativních orgánů; pouze vegetativní rozmnožování)
- 3. dospělost (vznik reprodukčních orgánů; vegetativní i pohlavní rozmnožování)
- 4. stárnutí (převaha katabolických procesů); rostlina se nemnoží; končí odumřením rostliny)
KLÍČENÍ SEMEN:
- přechod z období klidu do období růstu)
- nasávání vody (bobtnání)
- faktory: vlhko, teplo, kyslík
ŽIVOTNÍ CYKLUS:
- EFEMÉRY: vývoj trvá několik týdnů (ČR – osívka jarní; pouštní rostliny)
- OZIMY: naseje se na podzim, vyklíčí, přezimuje, kvete, sklizeň (obilí)
- jednoleté: ontogeneze trvá jeden rok, přezimuje semeno (kopr, netýkavka)
- dvouleté: 1. rok > listy, 2. rok > dospělost (mrkev, celer, česnek)
- vytrvalé: monokarpické (kvetou jednou za život) × polykarpické (vykvétají a plodí vícekrát)
VERNALIZACE:
- snížení teploty za účelem kvetení (kaktusy)
- FOTOPERIODA = doba osvětlení
FOTOPERIODISMUS = nároky rostlin na osvětlení
- dlouhodenní: delší fotoperioda (konec jara, léto)
- krátkodenní: kratší fotoperioda (podzim, brzy na jaře)
- neutrální: nezáleží
ANABOLISMUS: jednoduché -> složité
KATABOLISMUS: složité -> jednoduché

DÝCHÁNÍ ROSTLIN = disimilace:

cíl – zisk energie rozkladem složitých látek (katabolické reakce)
C 6 H 12 O 6 + 6 O 2 → 6 CO 2 + 6 H 2 O + energie
protikladný děj fotosyntézy
ve všech částech rostliny (i nezelené a semena)
24 h denně
- ve dne v zelených rostlinách převládá fotosyntéza
příjemcem vodíků je kyslík – při přenosu se uvolňuje významné množství energie
3 fáze:

1) GLYKOLÝZA:

- probíhá v cytoplazmě
- glukóza přeměněná na pyruvát (kyselina pyrohroznová)
- 1 molekula glukózy → 2 molekuly pyruvátu + 2 ATP

2) KREBSŮV CYKLUS (= citrátový cyklus):

- probíhá v mitochondriálním matrix
- sled reakcí kdy je Acetyl CoA odbouráván na CO 2 a redukované koenzymy
  - NADPH + H + – redukovaná forma NADP +
  - FADH 2 – redukovaná forma FAD +
- acetyl CoA se váže na oxalacetát → kyselina citrónová
- kyselina citrónová ztrácí
  - dva uhlíky → 2 molekuly CO 2 (dekyrboxylace)
  - vodíky → vznik NADPH + H + , FADH 2 a obnovení oxalacetátu (dehydrogenace)

3) DÝCHACÍ ŘETĚZEC:

- zisk rozhodujícího množství energie
- probíhá na vnitřní membráně mitochondrií
- vodík v redukovaných koenzymech oxidován kyslíkem → voda + velké množství energie
  - oxidace v několika stupních
  - energie uvolňována po částech → tvorba makroenergetických vazeb v molekule ATP = oxidační fosforylace
- díky ATP syntáze ADP → ATP
- čistý zisk 1 glukóza → 38 ATP

PODMÍNKY A FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DÝCHÁNÍ:
- nutná přítomnost organických látek v buňce a enzymů buněčného dýchání
- přísun kyslíku (snížení přísunu vede u vyšších rostlin k přechodu na anaerobní dýchání)
- koncentrace CO 2
- ethylen: zvyšuje dýchání, vzniká při hnilobných procesech
- teplota – nízká zpomaluje dýchání, zvyšováním se rychlost respirace zvyšuje, prudce opět klesá při dosažení 30°C
- vnitřní faktory: množství oxidovatelných zásobních látek a vody v rostlině, stáří rostliny atd.

VODNÍ REŽIM:

rostlina obsahuje cca 70 % vody
vodu obsahují nejvíce plody a zásobní orgány (90 %), nejméně semena (5 %)
voda je třeba k růstu, fotosyntéze, udržení turgoru a tvaru
VODNÍ DEFICIT: nedostatek vody, vzniká při nadměrném výparu
VODNÍ BILANCE: poměr mezi příjmem a výdejem vody
PŘÍJEM VODY:
- nižší rostliny a ponořené vodní vyšší rostliny – celým povrchem těla
- většina vyšších rostlin – kořenový systém, listy, vzdušná vlhkost
- ZPŮSOB PŘÍJMU VODY:
  - DIFÚZE = průnik látek z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací přes membránu
  - OSMÓZA = probíhá přes polopropustnou membránu, projde jen voda; působí zde osmotický tlak
  - APOPLASTICKÁ CESTA (pasivně): pouze buněčnými stěnami a volnými mezibuněčnými prostory (okolo)
    - bez spotřeby energie, rychlejší
  - SYMPLASTICKÁ CESTA (aktivně): z buňky do buňky, přes membrány a cytoplazmu
    - spotřeba energie, pomalu
- PROSTŘEDÍ:
  - IZOTONICKÉ: všude stejná koncentrace látek
  - HYPOTONICKÉ: v buňce je větší koncentrace látek než venku
    - buňka nasává vodu → prasknutí = PLASMOPTÝZA:
  - HYPERTONICKÉ: v buňce je nižší koncentrace látek
    - výdej vody → smrštění buňky – PLASMORHÝZA = smrštění celé buňky (živočišná b.) a PLASMOLÝZA = zmenší se pouze buněčný obsah, cytoplasmatická membrána se oddělí od buněčné stěny
- FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PŘÍJEM VODY:
  - teplota vody: s klesající teplotou klesá i příjem vody, někdy se úplně zastaví
  - koncentrace vodního roztoku
  - intenzita transpirace: čím více vody vydávají, tím více přijímají
  - obsah kyslíku v půdě: čím více dýchají, tím víc vody přijímají
VEDENÍ VODY:
- voda rozváděna po celém těle rostliny – cévnaté rostliny → vznik cévních svazků
- TRANSPIRAČNÍ PROUD: vede rozpuštěné anorganické látky dřevní částí rostlin (XYLÉM)
  - zásobuje buňky vodou, udržuje jejich turgor, chrání před přehřátím
  - od kořenů nahoru – umožněno díky:
    - KOŘENOVÝ VZTLAK: 60% vlhkost, bobtnání kořenových vlásků → vzniká vztlak – vytlačuje vodu nahoru
    - ADHEZE: přilnavost molekul vody ke stěnám cév
    - KOHEZE: soudržnost molekul vody → souvislý vodní sloupec
    - KAPILARITA: vzlínavost vody
    - TRANSPIRACE: vznik podtlaku díky odpařování vody z nadzemních orgánů rostliny
VÝDEJ VODY:
- TRANSPIRACE: odpařování vody z nadzemních orgánů rostliny
  - pasivní děj, nevyžaduje energii
  - STOMATÁRNÍ = PRŮDUCHOVÁ (99,98 %): přes skuliny průduchů, regulována otevíráním/zavíráním průduchů
  - KUTIKULÁRNÍ (0,02 %): celým povrchem listů, přes kutikulu
- GUTACE: hydatodami ve formě kapek, při velké vzdušné vlhkosti (transpirace pozastavena) – list kontryhelu
  - kapky obsahují i minerální látky
- na tvorbu organických látek, stavbu těla atd. spotřebuje rostlina 1 % přijaté vody
- na změnu turgoru působí osmoticky aktivní látky (sacharidy, ionty draslíku)
- FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝDEJ VODY:
  - obsah vody v rostlině
  - stav listů/průduchů
  - teplota vzduchu: z rostoucí teplotou roste i transpirace, při určité teplotě se průduchy úplně uzavřou
  - vlhkost vzduchu: s rostoucí vlhkostí transpirace klesá
  - světlo: zvyšuje transpiraci, otevírá průduchy

POHYBY ROSTLIN

PASIVNÍ POHYBY:
- rostlinou je hýbáno (vítr, voda…)
AKTIVNÍ POHYBY: rostlina se hýbe sama
- FYZIKÁLNÍ: živé i odumřelé části rostlin
  - MRŠTIVÉ (netýkavka)
  - KOHEZNÍ: vyvolané soudržností molekul vody a jejich přilnavostí k vnitřním stranám buněčných stěn (výtrusnice kapradin)
  - HYGROSKOPICKÉ = bobtnavé, jsou vyvolané změnou vlhkosti (otvírání za sucha – zavírání za vlhka u šišek jehličnanů)
- VITÁLNÍ: pouze živé části, projevy dráždivosti
  - LOKOMOCE: pohyb celého organismu z místa na místo
    - chemotaxe (chemické látky), fototaxe (světlo), geotaxe (gravitace), termotaxe (teplo)
  - OHYBY: pouze části rostliny
    - SAMOVOLNÉ (vnitřní podnět)
      - nutační (nevratné; ovíjení, „kývání“ při klíčení)
      - variační (vratné; mimóza klopí listy)
    - ODVETNÉ (vnější podnět)
      - ORIENTOVANÉ (= TROPISMY; záleží na směru podnětu)
        fototropismy (slunečnice), geotropismy (+ hl. kořen; – stonky), chemotropismy, (kořeny rostlin), tigmotropismy (styk s podložkou, opora)
      - NEORIENTOVANÉ (= NASTIE; mění se intenzita podnětu)
        fotonastie (rozevírání květů), termonastie (rozevírání tulipánů), tigmonastie, (mimóza), seismonastie (mimóza), nyktinastie (= spánkové pohyby, šťavele – viz obrázek

Kapraďorosty

výtrusné cévnaté rostliny s heteromorfní rodozměnou
výrazně převládá sporofyt (2n) nad gametofytem (1n), (obráceně než mechorosty)
- sporofyt – stonek, listy a pravé kořeny
- gametofyt – redukovaný, povaha stélky, výživou nezávislý na sporofytu
typický znak → pravé cévní svazky

LISTY
- mikrofyly – malé, celistvé
- megafyly – velké velmi členěné, často vícenásobně

- trofofyly (fotosyntéza=asimilační)
- sporofyly (rozmnožování=výtrusové)
- trofosporofyly

VÝTRUSY:
- stejnovýtrusné kapraďorosty (=izosporické) – výtrusy stejného typu a velikosti
- různovýtrusné kapraďorosty (=heterosporické) – výtrusy rozdílné velikosti i funkce

- mikrospory (samčí)
- megaspory (samičí)

DĚLENÍ:
- PRVOSEMENNÉ:
  - nejstarší + nejprimitivnější cévnaté rostliny
  - většinou vymřelé (dodnes pouze několik žijících- oblast tropů, subtropů)
  - nejsou vyvinuty pravé kořeny ani listy
  - žily zřejmě na rozhraní vody a souše obojživelným způsobem
  - největší rozvoj – mladší prvohory
  - nejznámější skupina –ryniofyty
  - izomorfická metageneze (= stejnotvará rodozměna)
  - předpokládá se, že tvořily vývojový základ vyšších rostlin
  - zástupci
    - rhynia major
    - pseudosporochnus

- PLAVUŇOVITÉ:
  - stálezelené, stejnovýtrusné i různovýtrusné kapraďorosty
  - v ČR chráněné
  - dřevní část tvořena cévicemi
  - drobné kořínky + dlouhý, plazivý, olistěný, vidličnatě rozvětvený stonek,
  - ROZMNOŽOVÁNÍ: výtrusnicové klasy (= STROBILY) → spory → podzemní PROKEL (=vyklíčený výtrus) → samčí a/nebo samičí gametangia → sporofyt (gametofyt brzy odumírá)
  - zástupci: plavuň vidlačka, plavuň pučivá, vraneček

- PŘESLIČKOVITÉ:
  - vytrvalé byliny; dříve stromovité → černé uhlí
  - lodyhy dvojího typu :
    - jarní – nezelené, nesoucí výtrusné klasy (=strobily) → rozmnožování
    - letní – zelené, asimilující, vytváří zásoby (do oddenku; na jaro)
    - přeslička rolní: oddenek→jarní lodyha→cca 14 dnů→odumře→oddenek→ letní lodyha→podzim-odumře…
  - ROZMNOŽOVÁNÍ: nadzemní jednopohlavní prokel (lupenitý) → pelatky nebo zárodečníky
  - zástupci: přeslička lesní, přeslička rolní, přeslička bahenní

- KAPRADINOVITÉ:
  - megafyly, převážně byliny, v tropických oblastech i stromovité druhy, adventivní kořeny
  - většinou trofosporofyly (asimilace + výtrusy)
  - listy mohutné s bohatou žilnatinou, často vícenásobně zpeřené, v mládí spirálovitě stočené
  - na okraji či spodní straně listů výtrusnicové kupky – chráněny OSTĚROU
  - výtrusnice (=sporangie) tenkostěnné
  - ROZMNOŽOVÁNÍ: prokel zelený, lupenitý
  - zástupci: kapraď samec, hasivka orličí, papratka samičí, žebrovice různolistá, osladič obecný, sleziník, jelení jazyk

Vegetativní a generativní orgány rostlin

VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

KOŘEN:
- zpravidla podzemní orgán, vždy bez listů
- FUNKCE: nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, syntetická
- postrádá syntetická barviva – heterotrofní orgán
- vznikl při přestupu rostlin do suchozemského prostředí (silur)
- založen již v zárodku semene, při klíčení vyrůstá nejdříve RADIKULA („kořínek“)
- TVARY KOŘENE: nitkovitý, válcovitý, vřetenovitý, řepovitý
- KOŘENOVÝ SYSTÉM: soubor všech kořenů rostliny
  - ALORHIZIE: jeden hlavní kořen + více postranních
  - HOMORHIZIE: hlavní kořen zaniká, nahrazují ho ADVENTIVNÍ (náhradní) kořeny
    - typická pro jednoděložné rostliny
- PODÉLNÝ ŘEZ KOŘENEM: 3 zóny
  - ABSORPČNÍ ZÓNA: nasávání roztoků z okolí
    - tvoří se zde KOŘENOVÉ VLÁSKY – zvětšují absorpční schopnost kořene
      - kořenové vlásky málo početné u vodních a MYKORHIZNÍCH rostlin (choroš)
  - PRODLUŽOVACÍ ZÓNA: růst kořene prodlužováním buněk a zvyšováním jejich objemu
  - DĚLIVÁ ZÓNA: zahrnuje meristematická pletiva krytá kořenovou čepičkou (ochrana při pronikání substrátem)
- PŘÍČNÝ ŘEZ KOŘENEM:
  - kořenová pokožka = RHIZODERMIS
  - PRIMÁRNÍ KŮRA = CORTEX: prostor mezi pokožkou a cévními svazky
    - 3 vrstvy: EXODERMIS, MEZODERMIS, ENDODERMIS – buňky se ztloustlými buněčnými stěnami → buňky korkovatí a dřevnatí
  - PERICYKL = PERIKAMBIUM: buňky – dělící schopnost
    - zakládání postranních kořenů
  - CÉVNÍ SVAZEK: druhotně tloustne
    - u dvouděložných a nahosemenných rostlin kořen druhotně tloustne
    - primární kůra nahrazena sekundární (periderm), radiální cévní svazek se mění na kolaterální
  - DŘEŇ: mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin
- MODIFIKACE KOŘENE:
  - ZÁSOBNÍ KOŘENY: hromadí zásobní látky, 2 tvary: HLÍZY, BULVY
  - VZDUŠNÉ KOŘENY: přijímají vzdušnou vlhkost, obsahují chlorofyl (vyživovací funkce)
    - tropické a subtropické rostliny
  - PŘÍČEPIVÉ KOŘENY: přichycovací funkce (břečťan)
  - HAUSTORIA: kořeny parazitů a poloparazitů, vysávají živiny z hostitelské rostliny (jmelí)
  - chůdovité kořeny (olše), dýchací kořeny (mangrovové porosty), kontraktilní kořeny (stahují rostlinu zpět do půdy, sněženka)

STONEK:
- obvykle nadzemní orgán nesoucí listy, pupeny a reprodukční orgány (spolu s nimi tvoří PRÝT = stonek s listy)
- zajišťuje funkční spojení mezi kořeny a listy (transpirační a asimilační proud)
- tvořen uzlinami (místo přisedání listů, tzv. NODY) a články (mezi uzlinami, prodlužují se, tzv. INTERNODIA)
- založen již v zárodku semene:
  - HYPOKOTYL: podděložní článek, první článek klíčící rostliny (pokud se prodlužuje, dělohy se dostávají na povrch substrátu; např. fazole)
  - EPIKOTYL: nadděložní článek, druhý článek klíčící rostliny (pokud se prodlužuje, dělohy zůstávají v substrátu; např. dub)
- STONEK BYLIN: dužnatý
  - dělení dle olistění:
    - LODYHA: listy po celé délce stonku
    - STÉBLO: listy v přízemní růžici
    - STVOL: stonek s kolénky
  - dle tvaru příčného průřezu:
    - čtyřhranný (hluchavka), trojhranný (ostřice), kruhový (sedmikráska), žebrovitý (kopr), čtyřkřídlý (třezalka), rýhovaný (přeslička)
  - dle způsobu růstu: přímý (mák), vystoupavý (jetel), poléhavý (rdesno), plazivý (mochna), LIÁNY: ovíjivý (svlačec), popínavý (hrách)
- STONEK DŘEVIN: dřevnatý
  - stromy (větví se v určité výšce nad zemí, mají nevětvený kmen)
  - keře (větví se hned u země, bez kmene)
  - polokeře (část prýtu je zdřevnatělá, část bylinná)
- DRUHOTNÉ TLOUSTNUTÍ STONKU:
  - činností FELOGENU vzniká druhotná kůra = PERIDERM
    - PERIDERM: KOREK + ZELENÁ KŮRA
  - KAMBIUM: jen u nahosemenných a dvouděložných
    - produkuje druhotné lýko a dřevo
    - vznik letokruhů
- PŘÍČNÝ ŘEZ STONKEM:
  - POKOŽKA = epidermis: může obsahovat průduchy, kutikulu a trichomy
  - PRIMÁRNÍ KŮRA:
    - HYPODERMIS = vnější část: mechanická funkce (zpevňuje stonek), tvořena kolenchymem a sklerenchymem
    - MEZODERMIS = střední vrstva: asimilační funkce
    - ENDODERMIS = vnitřní část: obsahuje škrobová zrna (škrobová pochva), chrání cévní svazky
  - PERICYKL: zde se zakládají adventivní kořeny
  - CÉVNÍ SVAZKY: nejčastěji kolaterální, výjimečně u některých čeledí bikolaterální (lilkovité, tykvovité)
  - DŘEŇ: parenchymatické pletivo, může vybíhat v dřeňové paprsky (vedou roztoky)
- MODIFIKACE STONKU:
  - ODDENKY: podzemní část stonku, zásobní orgán, vegetativní rozmnožování (zázvor, konvalinka)
  - ODDENKOVÉ HLÍZY: vegetativní rozmnožovaní, vznik hromaděním zásobních látek v oddencích (brambor)
  - STONKOVÉ HLÍZY: vegetativní rozmnožovaní, vznik ztloustnutím stonku, zásobní funkce (kedluben)
  - ŠLAHOUNY: plazivé zakořeňující nadzemní prýty (jahodník)
  - BRACHYBLASTY: zdřevnatělé stonky s omezeným růstem do délky, vyrůstají z nich listy (borovice) nebo květy (jabloň)
  - KOLCE: stonkové trny (trnka)
  - zdužnatělé rostlinné osy (kaktusy)
- TYPY VĚTVENÍ STONKU:
  - VIDLIČNATÉ: původní způsob, vzrostný vrchol se dělí na dva (např. jmelí)
  - HROZNOVITÉ: postranní větve nepřerůstají hlavní stonek (např. smrk)
  - VRCHOLIČNATÉ: postranní větve přerůstají hlavní stonek
    - makroblast = dlouhá postranní větev
    - brachyblast = zkrácená postranní větev (modřín)
- PUPENY:
  - vrcholový pupen (na vrcholu stonku), úžlabní pupen (v úžlabí listu)
  - nahodilý pupen (nahodilé umístění)
  - pupeny zpravidla kryty šupinami

LISTY:
- postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstem
- probíhá v něm fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředím
- TYPY:
  - DĚLOHY: zárodečné listy se zásobní funkcí, mohou ale i fotosyntetizovat
  - ASIMILAČNÍ LISTY: fotosyntetická funkce, členěn na ŘAPÍK (připojení ke stonku) + LISTOVÁ ČEPEL (asimilační plocha)
    - řapíky mohou být někdy redukované (např. u trav), jindy mohou být vyvinuty tzv. palisty
    - listová čepel obvykle souměrná, výjimečně asymetrická (begonie)
  - LISTENY: redukované listové struktury, často funkce opory pro jiné orgány (zákrov pod úborem – viz obrázek, obal pod složeným okolíkem)
    - u některých druhů mohou být barevné (fialové „listy“ černýše, růžové „květy“ pryšce nádherného)
- BIFACIÁLNÍ = DVOULÍCÍ LIST: lze rozlišit spodní a svrchní stranu listu X MONOFACIÁLNÍ = JEDNOLÍCÍ LIST
- HETEROFYLIE = RŮZNOLISTOST: na jedné rostlině nacházíme současně listy více tvarů (břečťan, topol)
  - různolistost může mít i sezónní charakter (mochna sedmiletá, mucholapka podivná)
- dělení listů:
  - podle postavení na stonku:
    - STŘÍDAVÉ: z každé uzliny vyrůstá jeden list
    - VSTŘÍCNÉ: v každé uzlině proti sobě stojí dva listy
    - PŘESLENITÉ: z každé uzliny vyrůstají listy nejméně po třech
  - podle okraje čepele:
    - celokrajný list, pilovitý list, zubatý list, vykrajovaný list
  - podle tvaru čepele:
    - JEDNODUCHÉ: jehlicovitý, ostře zašpičatělý, čárkovitý, kopinatý, oválně kopinatý, vejčitý (opak vejčitý), špičatě vejčitý, ledvinovitý, srdčitý (opak srdčitý), kosníkovitý, kopisťovitý, eliptický, okrouhlý, trojhranný, střelovitý, jazylkovitý, peřenolaločný
    - SLOŽENÉ: dlaňovitě laločnatý, trojčetný, prstovitý, vějířovitě zpeřený, lichozpeřený, sudozpeřený, dvojitě lichozpeřený, lichozpeřený s úponkem)
- PŘÍČNÝ ŘEZ LISTEM:
  - POKOŽKA: svrchní i spodní strana listu, pokryta kutikulou
    - průduchy (převážně na spodní straně)
  - MEZOFYL: mezi spodní a svrchní pokožkou
    - PALISÁDOVÝ PARENCHYM: v jednom směru protáhlé vzájemně rovnoběžné buňky (asimilační pletivo listu)
      - velké množství chloroplastů
    - HOUBOVÝ PARENCHYM: nepravidelný tvar, málo chloroplastů
      - odvádí asimiláty do lýka
  - CÉVNÍ SVAZKY: vodivá funkce, zpevňují list
    - od mezofylu odděleny parenchymatickou a sklerenchymatickou pochvou
    - uspořádání cévních svazků = LISTOVÁ ŽILNATINA:
      - VIDLIČNATÁ: nejstarší typ (jinan)
      - ROVNOBĚŽNÁ: u jednoděložných (trávy)
      - ZPEŘENÁ: u dvouděložných (buk)
      - OBLOUKOVITÁ: u jednoděložných (lilie)
      - DLANITÁ: u dvouděložných (javor)
- MODIFIKACE LISTU:
  - DĚLOŽNÍ LISTY: první listy v zárodku semene (viz dělohy)
  - TRNY: ochranná funkce
    - vznik: přeměnou z palistů – akát, přeměnou úkrojků listové čepele – bodlák
  - LISTOVÉ ÚPONKY: umožňují přichycení (hrách)
  - CIBULE: zdužnatělá bazální část listů, hromadění látek, vegetativní rozmnožovaní
  - LISTENY: redukované listové útvary, z jejich úžlabí vyrůstají květy
    - mohou být výrazně zbarveny
    - mohou tvořit ZÁKROV nebo OBAL
  - PLEVY a PLUCHY: na klásku
  - LÁČKY masožravých rostlin
  - VÝTRUSNICOVÉ LISTY: sporofyly výtrusných rostlin
  - LISTENCE: drobné lístky na květní stopce
  - JEHLICE

GENERATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

produkce pohavních buněk (rozmnožování)
květ, plod

KVĚT =soubor přeměněných listů, sloužící k pohlavnímu rozmnožování krytosemenných rostlin
- STAVBA:
  - květní stopka – upevňuje květ ke stonku
  - květní lůžko – stonkového původu, nese ostatní části
  - květní obaly – chrání vnitřní části květu
    - nerozlišené → jednoděložné rostliny
    - OKVĚTÍ (=perigon) tvarově a barevně nerozlišené; např. tulipán
    - rozlišené → dvouděložné rostliny
      - KALICH (=kalyx) vnější, zelený
      - KORUNA (=corola) vnitřní, barevná
    - redukované (trávy)
    - chybí (bříza, vrba)
  - reprodukční orgány:
    - TYČINKY (=andreceum) – samčí pohlavní ústrojí
      - nitka
      - prašník: 2 prašné váčky + 4 prašná pouzdra
        pylová zrna – obsahuje samčí pohlavní buňky

- - - PESTÍKY (=gyneceum) – samičí pohlavní ústrojí
      - srostlý z více plodolistů (samičí pohlavní orgán)
      - blizna – uchycení a klíčení pylových zrn
      - čnělka – nese bliznu
      - semeník – obsahuje vajíčka

- - - NEKTÁRIA (=medníky) – obsahují cukerné roztoky → lákání hmyzu

- TYPY KVĚTŮ:
  - podle souměrnosti
    - souměrné – 1 rovina souměrnosti
    - pravidelné – více rovin souměrnosti
    - asymetrické – žádná rovina souměrnosti
  - podle pohlavnosti
    - oboupohlavné – samčí i samičí pohlavní org. (většina krytosemenných)
    - jednopohlavné – samčí x samičí orgány
      - jednodomá (samčí i samičí květy na jednom jedinci (dub, líska, kukuřice)
      - dvoudomá (samčí a samičí květy na dvou různých jedincích (vrba, chmel)

- KVĚTNÍ VZOREC A KVĚTNÍ DIAGRAM:
  - vzorec – schématický nákres postavení počtu květních orgánu shora
  - diagram – pomocí mezinárodních značek

- POSTAVENÍ KVĚTŮ NA STONKU:
  - jednotlivě
  - v květenstvích:
    - VRCHOLIČNÁ květenství:
      - VRCHOLÍK (bez černý)
      - VIDLAN (ptačinec)
      - SRPEK (mečík)
      - VĚJÍŘEK (kosatec)
      - VIJAN (pomněnka)
    - HROZNOVITÁ květenství:
      - HROZEN (rybíz)
      - CHOCHOLÍK (jabloň)
      - KLAS (jitrocel)
      - JEHNĚDA (vrba)
      - LATA (ptačí zob)
      - HLAVKA (jetel)
      - PALICE (puškvorec)
      - ÚBOR (kopretina)
      - OKOLÍK (prvosenka)

PLOD: útvar obsahující semena
- STAVBA:
  - semena – mnohobuněčné útvary vzniklé po oplození vajíčka
  - osemení – vznik přeměnou vaječných obalů, ochranná funkce
  - živné pletivo (endosperm) – obsahuje zásobní látky využívané při klíčení
  - ZÁRODEK – nejmladší vývojové stádium rostliny
    - kořínek (radikula)
    - podděložní článek (hypokotyl)
    - vzrostný vrchol
    - děloha/y
- OPLODÍ (perikarp) – vznik přeměnou částí květu
  - exokarp – blanitá slupka, charakteristicky zbarvená
  - mezokarp – střední vrstva, dužnatý až šťavnatý parenchym
  - endokarp – vnitřní vrstva, blanitá x sklerenchymatická
- TYPY PLODŮ:
  - pravé plody – vyvíjí se ze semeníku
    - suché
      - pukavé: MĚCHÝŘEK, LUSK, ŠEŠULE, ŠEŠULKA, TOBOLKY
      - nepukavé: OŘÍŠEK, NAŽKY, OBILKY
      - poltivé: DVOUNAŽKY, TVRDKY, STRUKY
    - dužnaté: PECKOVICE, BOBULE, HESPERIDIUM

- - nepravé plody – na jejich tvorbě se podílejí i další části květu (květní lůžko)
    - SOUPLODÍ – vzniká z jediného květu, těsné spojení plodů květním lůžkem
    - ČEŠULE, MALVICE
  - PLODENSTVÍ – soubor plodů vznikající z jednoho květenství
    - volné plodenství (hrozen vína, slunečnice)
    - srostlé plodenství (ananas)
    - sdružené plodenství (buk, kaštanovník)
    - sykonium (fíkovník)

ŠÍŘENÍ SEMENA A PLODU:
- anemochorie – vítr
- zoochorie – živočichové
- hydrochorie – voda
- autochorie – vlastní silou

Nahosemenné rostliny

CHARAKTERISTIKA: vznik na přelomu devonu a spodního karbonu
- převážně dřeviny
- nahá vajíčka umístěna na plodolistech
- chybí blizna a květní obaly
- XYLÉM = dřevní část – pouze CÉVICE
- FLOÉM = lýko – sítkovice bez průvodních buněk
STAVBA TĚLA: kořen, stonek, listy
- chybí květ → samčí a samičí výtrusné listy/šištice
- kořeny a stonky druhotně tloustnou (činnost kambia a felogenu)
ROZMNOŽOVÁNÍ:
- REPRODUKČNÍ ORGÁNY:
  - SAMČÍ:
    - jednoduché šištice – MIKROSPOROFYLY = samčí výtrusné listy
    - pylová zrna – často se vzdušnými vaky (transport vzduchem)
  - SAMIČÍ:
    - složené šištice – MAKROSPOROFYLY = samičí výtrusné listy
    - vajíčka nejsou uložena v semeníku – leží volně na samičích plodolistech (= semenné šupiny) → dozrávají v semena
    - nevytváří květní obaly → opylení větrem (= ANEMOGAMIE)
    - podpůrné šupiny
- OPYLENÍ:
  - vzduchem
  - vajíčka – na vrcholu – KLOVÝ OTVOR → tvoří POLINAČNÍ KAPKU: kapka vody na kterou se zachytávají pylová zrna → tekutina vysychá a pylová zrna pronikají do vajíčka
- OPLOZENÍ:
  - pylová zrna klíčí PYLOVOU LÁČKOU → uvolní se 2 nepohyblivé spermatické buňky
  - vajíčko oplodní pouze 1 spermatická buňka, druhá zaniká
  - oplozená vajíčka dozrávají v semena
SYSTÉM:
- 2 vývojové linie – CYKASY a JEHLIČNANY
- dělení podle šířky listů:
  - ŠIROKÉ LISTY:
    - KAPRAĎOSEMENNÉ = LYGINODENDROPHYTA:
      - vyhynulé (karbon, perm)
      - vzhled stromovitých kapradin
      - primitivní vajíčka
    - CYKASY:
      - recentní, největší rozkvět v druhohorách
      - dřeviny s nevětveným kmenem, zpeřené listy na vrcholu kmene
      - dvoudomé, oddělená květenství – šištice, samičí – plodolisty, samčí – tyčinky
      - plod = semenná peckovice
      - výskyt – tropy, subtropy
  - ÚZKÉ LISTY:
    - JINANY: jediný zástupce – jinan dvoulaločný (Gingo biloba)
      - dvoudomý strom
      - výška až 30 m
      - mikrosporofyly (samčí tyčinky) vyrůstají z brachybalstů
      - megasporofyly (samičí plodolisty) nesou dvě vajíčka
      - jedno z nich se po oplození vyvíjí v kulaté semeno podobné peckovici
      - na zimu shazuje listy
    - JEHLIČNANY:
      - jednodomé, větrosnubné
      - listy přeměněné na jehlice
      - vajíčka přímo na šupinách – nechráněna obalem
      - vlastní pohlavní buňky – OOSFÉRY a spermatické buňky
      - BOROVICOVITÉ:
        většinou stromy
        nápadné brachyblasty
        jehlice
        srostlé po 2, 3 a 5
        s jednou žilkou
        nejstarší fosilie z jury
        ZÁSTUPCI: smrk ztepilý/pichlavý/srbský, jedle bělokorá, douglaska tisolistá, modřín opadavý, borovice lesní/kosodřevina/černá/vejmutovka/pinie, jedlovec kanadský, cedr atlaský
      - BLAHOČETOVITÉ:
        listy ve šroubovici
        výhradně na jižní polokouli
        mohutné vždyzelené stromy
        ZÁSTUPCI: blahočet
      - CYPŘIŠOVITÉ:
        jednodomé i dvoudomé rostliny
        šupinovité nebo jehlicovité listy
        obsahují toxiny
        ZÁSTUPCI: sekvojovec obrovský, tisovec dvouřadý, metasekvoje čínská, cypřiš obecný, zerav západní, jalovec obecný
      - TISOVITÉ:
        absence pryskyřičných kanálků
        tis červený:
        alkaloid taxin
        semeno v červeném míšku (rozšiřují ptáci)
        dužnina není jedovatá
        nevymrzá
        rychle roste
        dvoudomé

Krytosemenné rostliny

CHARAKTERISTIKA:
- vývojově nejdokonalejší skupina semenných rostlin
- vývoj nového útvaru – PESTÍK – mnohobuněčná vajíčka (=samičí výtrusnice)
- cévní svazky složeny z cév (trachejí)
- tvoří květ a květní obaly
STAVBA:
- kořen + stonek + list
- reprodukční orgán – květ
- KVĚT: modifikace listů a z části i stonku
  - části květu:
    - KVĚTNÍ STOPKA: upevňuje květ ke stonku
    - KVĚTNÍ LŮŽKO: rozšířená horní část květní stopky, rostou z ní květní obaly
    - KVĚTNÍ OBALY: chrání vnitřní části květu, lákají hmyz
      - nerozlišené (okvětí, okvětní lístky)
      - rozlišené (kalich, koruna)
      - redukované (trávy – viz obrázek)
      - chybí (bříza, vrba)
    - REPRODUKČNÍ ORGÁNY:
      - TYČINKY: samčí pohlavní orgány, produkují pylová zrna
        anatomie: nitka + prašník se dvěma prašnými váčky (každý má dvě prašná pouzdra)
        mocnost tyčinek = délka nitek (dvoumocné, čtyřmocné)
        bratrost tyčinek = počet základů (jednobratré, dvoubratré, trojbratré)
      - PESTÍK: (samičí pohlavní orgán)
        vznik srůstem jednoho či více plodolistů, jejich soubor v květu = GYNECEUM
        apokarpní gyneceum: jeden nebo víc volných jednoplodolistových pestíků, vývojově původnější
        cenokarpní gyneceum: vzniká srůstem dvou nebo více plodolistů, vývojově odvozenější
      - anatomie: blizna (lepkavá vrcholová část, zachytává pylová zrna) + čnělka + semeník (svrchní, spodní, polospodní)
        v semeníku je uložené VAJÍČKO
        mnohobuněčný útvar tvořený z velké části tzv. pletivným jádrem – v něm zárodečný vak
        na povrchu kryto vaječnými obaly – na vrcholu vytvářejí otvor klový, kterým vstupuje pylová láčka
  - květenství: (soubor květů na jedné rostlině)
    - JEDNODUCHÁ:
      - HROZNOVITÁ (racemózní): lata (šeřík), hrozen (rybíz), klas (jitrocel), jehněda (líska), palice (áron), hlávka (= strboul; jetel), úbor (= „biologický květ“; slunečnice), okolík (prvosenka), chocholík (hrušeň)
      - VRCHOLIČNATÁ (cymózní): mnohoramenný vrcholík (tužebník), kružel (sítina), vidlan (ptačinec), lichopřeslen (hluchavka), srpek (mečík), šroubel (třezalka), vějířek (kosatec), vijan (pomněnka)
    - SLOŽENÁ: složený okolík (okolík z okolíčků; miříkovité), klas z klásků (pýr), hrozen z vijanů (jírovec)
  - květy dle počtu rovin souměrnosti:
    - pravidelný (aktinomorfní, několik rovin souměrnosti)
    - souměrný (zygomorfní, jedna rovina souměrnosti)
  - květy podle zastoupení pohlavních orgánů:
    - oboupohlavný (pestíky i tyčinky v jednom květu)
    - jednopohlavný (v jednom květu jen pestíky, nebo tyčinky)
ROZMNOŽOVÁNÍ:
- OPYLENÍ:
  - přenos pylu na bliznu
  - SAMOSPRAŠNOST (AUTOGAMIE): přenos pylu na bliznu stejného jedince
  - CIZOSPRAŠNOST (ALOGAMIE): přenos pylu na bliznu jiného jedince stejného druhu
  - entomogamie (hmyz) – hmyzosnubné (barevné, voňavé květy), anemogamie (vítr) – větrosnubné (nenápadné květy)
- OPLOZENÍ:
  - pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku (2 haploidní spermatické buňky
  - dochází k dvojímu oplození:
    - první samčí gameta (spermatická buňka) + samičí gameta (vaječná buňka) → diploidní (2n) zygota → embryo
    - druhá samčí gameta (spermatická buňka) + diploidní centrální jádro → triploidní (3n) endosperm – vyživuje embryo
  - oplozené vajíčko se mění v semeno, obaly → osemení, semeník → plod
- PLOD:
  - rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin
  - plody rozlišujeme:
    - PRAVÉ PLODY: vyvíjí se ze semeníku
    - NEPRAVÉ PLODY: na jejich tvorbě se podílejí i další části květu (květní lůžko)
  - stěny semeníku se mění na OPLODÍ (perikarp), to může být suché nebo dužnaté
  - ČÁSTI PLODU:
    - SEMENA: vznik na mateřské rostlině po oplození vajíčka
      - OSEMENÍ: přeměnou vaječných obalů, ochranná funkce
      - ŽIVNÉ PLETIVO = ENDOSPERM: obsahuje zásobní látky (tuky, bílkoviny, škrob), vyživuje při klíčení semen
        u některých rostlin není – zásobní funkci mají děložní listy (bobovité)
      - ZÁRODEK:
        kořínek = radikula: směřuje k místu původního klového otvoru
        článek podděložní
        vzrostný vrchol
        dělohy
  - OPLODÍ: přeměnou plodolistů, 3 vrstvy:
    - EXOKARP: blanitá zbarvená slupka
    - MEZOKARP: dužnatý, šťavnatý parenchym
    - ENDOKARP: blanitá (jádřinec)/sklerenchymatická (pecka)
  - SOUPLODÍ: vzniká z jediného květu, těsné spojení plodů květním lůžkem
    - příklady: jahodník (nažky, červené = květní lůžko), maliník (peckovičky)
  - PLODENSTVÍ: soubor plodů vznikající z jednoho květenství
    - různé typy:
      - volné plodenství (hrozen vína, slunečnice)
      - srostlé plodenství (ananas)
      - sdružené plodenství (buk, kaštanovník)
      - sykonium (fíkovník)
  - DRUHY PLODŮ:
    - SUCHÉ:
      - pukavé (po dozrání se oplodí otevírá v místě švu) – měchýřek (pivoňka), lusk (hrách), šešule (řepka), šešulka (kokoška), tobolka (mák)
      - nepukavé (po dozrání se plody neotevírají, oddělují se v celku) – nažka (slunečnice), oříšek (lípa), obilka (žito)
      - poltivé (po dozrání se plody rozpadají na jednotlivé dílky) – struk (ohnice), tvrdka (hluchavka), dvojnažka (kmín), diskovitý (sléz), zobanitý (pumpava)
    - DUŽNATÉ:
      - malvice (jabloň, jeřáb), peckovice (třešeň, švestka)
      - bobule (angrešt, meloun), hesperidium (citrusy), vysychavá bobule (paprika)
- ŠÍŘENÍ SEMEN A PLODŮ:
  - AUTOCHORIE = vlastními silami (netýkavka)
  - VĚTREM = anemochorie: pomocí létacích zařízení (javor – křídla, pampeliška – chmýr, bavlník – chlupy)
  - VODOU = hydrochorie: vodní a bahenní rostliny (kosatec)
  - ŽIVOČICHY = zoochorie: na povrchu těla (příchytná zařízení), trávícím ústrojím (jeřáb)
  - ČLOVĚKEM = antropochorie: záměrně i nezáměrně
- VEGETATIVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ:
  - nový jedinec z tkáně nebo orgánu mateřské rostliny
  - u některých rostlin zvláštní nepohlavní rozmnožovací orgány – šlahouny, hlízy, cibule,oddenky…
  - genetická informace mateřského a dceřiného organismu je totožná (vznikají klony)
  - typy:
    - řízkování
      - nařezání mladých výhonků na kousky
      - výhonky nejčastěji obsahují tři listy nebo jsou jen asi 2 cm dlouhé
      - následuje zakořenění v půdě, vodě či živném médiu
    - hřížení
      - zakořenění větve nebo šlahounu hřížené rostliny
      - přírodní – základ v dlouhodobém samovolném kontaktu větve či šlahounu se zemí, po zakořenění mnohdy spojení s původní rostlinou uhnije
      - obyčejné – delší stonek vycházející z rostliny je zčásti zahrnut zemí,
        po zakořenění je možné jej oddělit od mateřské rostliny a vypěstovat novou rostlinu
      - vrcholové – vrchol stonku uložen do zeminy, po vyrašení nového stonku lze
        opět oddělit starý vyrašený stonek od původní rostliny
      - paprskové –několikanásobné přihrnutí dlouhých stonků = několikanásobné hřížení
      - vzdušné – ve vzduchu na větvích či šlahounech, větev je třeba naříznout po vnitřní letorosty a neprodyšně zabalit např. ovlhčenou rašelinou nebo jiným materiálem a igelitem, po vyrašení kořínků lze větev odříznout a samostatně zasadit
    - oddělky (kopčení) = oddělování jednotlivých částí rostlin
    - odkopky = oddělování odnoží
    - množení šlahouny = oddělování zakořeněných i nezakořeněných šlahounů (např. jahodník)
ZÁKLADNÍ DĚLENÍ KRYTOSEMENNÝCH:
- JEDNODĚLOŽNÉ:
  - palmy, orchideje, lipnicovité (trávy včetně obilí), „cibulkoviny“
- DVOUDĚLOŽNÉ:
  - vývojově nejstarší (převažují původní znaky)
  - stálezelené nebo opadavé dřeviny
  - plod: měchýřky (šách), nažky (souplodí)
  - růžovité, bobovité, lilkovité, mákovité, hvězdnicovité, brukvovité, miříkovité, hluchavkovité, listnaté stromy…

JEDNOTLIVÉ ČELEDI:
- Amarylkovité (Amaryllaceae)
  - cibule nebo oddenky
  - obsah alkaloidů a glykosidů
  - 3-četné květy
  - zástupci: sněženka podsněžník, bledule jarní, narcis žlutý

- Lipnicovité (Poaceae)
  - jednoleté až vytrvalé byliny
  - duté kolénkaté stonky = stébla
  - střídavé listy se souběžnou žilnatinou; list = čepel + pochva + jazýček + ouška
  - větrosnubné
  - oboupohlavné květy
  - redukované květní obaly
  - klásky se dvěma plevami (laty, klasy, hrozny)
  - květ = plucha + pluška + 2 plenky
  - semeník s dvojitou pérovitou bliznou
  - dlouhé nitky s vrtivými prašníky
  - plod: obilka (škrobnatý endosperm)
  - zástupci: psárka kolénkatá, bojínek luční
- Vstavačovité (Orchidaceae)
  - = „orchideje“
  - vytrvalé byliny s oddenky nebo kořenovými hlízami
  - autotrofní, mykotrofní
  - hroznovitá květenství
  - oboupohlavné souměrné květy
  - plod: tobolka
  - nejmenší semena
  - zejména ve vlhkých tropech (orchideje)
  - zástupci: vstavač májový, střevíčník pantoflíček, vanilka
- Šáchorovité (Cyperaceae)
  - byliny podobné trávám, silně redukované květy
  - skoro trojhranná lodyha
  - stonek + aerenchym, čárkovité listy
  - květy bezobalné
  - květenství: klásky
  - plod: nažka
  - zástupci: suchopýr úzkolistý, šáchor („papyrus“), ostřice horská, hnědá, chlupatá, tmavá
- Magnoliopsida (nižší dvouděložné)
  - klíčí se dvěma dělohami
  - druhotné tloustnutí
  - síťnatá žilnatina
  - trojčetné květy, často vývojově původnější stavby – neustálený počet květních částí, gyneceum z volných pestíků…
- Leknínovité (Nymphaeceae)
  - přizpůsobeny vodnímu prostředí (přichyceny k podkladu) – vodní byliny s podzemními oddenky
  - nápadný aerenchym (= provzdušňovací pletivo)
  - plovoucí štítovité listy
  - obsahují alkaloidy (= rostlinné jedy)
  - zástupci: leknín bílý, stulík žlutý, viktorie královská
- Šácholánovité (Magnoliaceae)
  - vývojově nejstarší (převažují původní znaky)
  - stálezelené nebo opadavé dřeviny
  - plod: měchýřky (šách), nažky (souplodí)
  - zástupci: magnólie (šácholán), liliovník tulipánokvětý,
- Vavřínovité (Lauraceae)
  - aromatické vždyzelené rostliny
  - silné, celokrajné listy
  - zástupci: vavřín ušlechtilý, skořicovník cejlonský, čínský, avokádo
- Rosopsida (vyšší dvouděložné)
  - byliny i dřeviny
  - klíčí 2 dělohami, má dva 2 děložní lístky
  - dochází k druhotnému tloustnutí
  - cyklické čtyř- až pětičetné květy; kalich + koruna
  - žilnatina zpeřená až síťnatá
  - cévní svazky uspořádány ve válci
  - allorhizie – rozrůzněné kořeny (hlavní a vedlejší)
- Břízovité (Betulaceae)
  - větrosnubné
  - jednodomé
  - jednopohlavné květy
  - plod: jehněda, nažka, oříšek
  - zástupci: bříza bělokorá, líska obecná, olše lepkavá, habr obecný
- Bukovité (Fagaceae)
  - opadavé, větrosnubné dřeviny
  - jednodomé
  - jednopohlavné květy
  - plod: nažka v číšce (= rozšířené květní lůžko)
  - zástupci: dub letní, buk lesní, kaštanovník jedlý,
- Vrbovité (Salicaceae)
  - dvoudomé i jednodomé – anemogamie (topol), entogamie (vrba)
  - bezobalné rostliny
  - celistvé, střídavé listy
  - květenství: jehnědy
  - plod: tobolka
  - mírné a subarktické pásmo
  - zástupci: vrba jíva, topol osika, t. bílý, t. černý
- Pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
  - kosmopolitní
  - vytrvalé (oddenky, hlízy) byliny
  - obsahují alkaloidy
  - plod: měchýřky, nažky (souplodí)
  - zástupci: pryskyřník prudký, sasanka hajní, blatouch bahenní
- Mákovité (Papaveraceae)
  - jejich alkaloidy užívané ve farmacii (morfin, kodein)
  - v pletivech mléčnice (po nalomení z rostliny vytéká mléko
  - semena obsahují oleje
  - zástupci: mák setý, vlčí, vlaštovičník větší, srdcovka nádherná, zemědým lékařský, dymnivka dutá, plná
- Morušovníkovité (Moraceae)
  - především dřeviny
  - obsahují mléčnice – nápadný latex
  - souplodí = tzv. sykonium
  - zástupci: fíkovník (= smokvoň obecná), morušovník bílý, černý
- Konopovité (Canabaceae)
  - žlaznaté chlupy
  - zástupci: chmel ovíjivý, konopí seté
- Kopřivovité (Urticaceae)
  - kosmopolitní
  - často žahavé chlupy
  - zástupci: kopřiva dvoudomá, žahavka, drnavec lékařský
- Břízovité (Betulaceae)
  - větrosnubné
  - jednodomé, jednopohlavné
  - plod: jehněda, nažka, oříšek
  - zástupci: bříza bělokorá, pýřitá, zakrslá, líska obecná, olše lepkavá, šedá, habr obecný
- Hvozdíkovité (Caryophyllaceae)
  - vstřícné celistvé listy
  - oboupohlavné 5-četné květy
  - vrcholičnatá květenství
  - plod: tobolka
  - mírný pás severní polokoule
  - zástupci: hvozdík kartouzek, h. sivý, h. kropenatý, h. Svazčitý, „karafiáty,“, ptačinec žabinec, p. velkokvětý, p. Trávovitý, kohoutek luční, silenka nadmutá, s. nicí, s. Ušnice, rožec obecný, r. rolní, koukol polní, smolnička obecná, knotovka bílá, k. červená, k. noční
- Merlíkovité (Chenpodiaceae)
  - byliny s jednoduchými listy
  - redukované okvětí
  - květy obou- i jednopohlavné
  - vrcholičnatá květenství (klubíčka, laty, klasy)
  - plod: nažka
  - půdy s vyšším obsahem dusičnanů a solí
  - zástupci: merlík zvrhlý, m. bílý, m. sivý, m. všedobr, m. mnohosemenný, lebeda lesklá, l. rozkladitá, l. hrálovitá, špenát setý, řepa obecná
- Tykvovité (Cucurbitaceae)
  - poléhavé nebo popínavé rostliny
  - srostloplátečná žlutá koruna = sympetalie
  - 5-četné jednopohlavné květy
  - plod: bobule
  - zástupci: dýně, meloun, okurka, posed bílý
- Brukvovité (Brassicaceae)
  - hmyzosnubné rostliny s 4-četnými květy
  - hroznovitá květenství
  - čtyřmocné tyčinky
  - obsah idioblastů > enzym myrosináza > při rozdrcení štěpí okolní buňky > hořčičné silice
  - plod: šešule, šešulka, struk, nažka
  - listy střídavé nebo v přízemní růžici
  - přítomnost trichomů
  - všechny mimotropické oblasti
  - zástupci: brukev zelná (kultivary: kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice), ředkev setá, česnáček lékařský, hořčice polní, h. Bílá, řepka olejka, huseníček rolní, penízek rolní, p. Prorostlý, kokoška pastuší tobolka, křen selský, řeřicha rumní, ř. Chlumní, barborka obecná, ohnice obecná, hulevník lékařský
- Růžovité (Rosaceae)
  - byliny i dřeviny
  - velký areál rozšíření (kromě pólů kosmopolitní)
  - v pletivech vonné silice a glykosidy
  - střídavé listy – velmi často složené
  - dle typu plodu rozeznáváme několik podčeledí:
  - plod: nažka, měchýřek (tavolník)
    - zástupci: tavolník vrbolistý, udatna lesní, mochna husí, m. nátržník, m. Plazivá, kuklík městský, k. Horský, řepík lékařský, kontryhel obecný, jahodník obecný, j. trávnice, j. Truskavec, tužebník obecný, ostružiník křovitý, maliník obecný, krvavec toten, k. Menší, růže šípková, r. galská, r. rolní, r. Alpská, dryádka osmiplátečná
  - plod: peckovice
    - zástupci: slivoň domácí (= švestka), trnka obecná (= slivoň trnitá), třešeň ptačí, t. Višeň, meruňka obecná, broskev obecná, mandloň nízká
  - plod: malvice
    - zástupci: jabloň domácí, hrušeň obecná, kdouloň obecná, mišpule obecná, skalník černoplodý, hloh obecný, h. Jednosemenný, jeřáb obecný
- Lomikamenovité (Saxifragaceae)
  - keře
  - ve vyšších polohách
  - plod: bobule
  - zástupci: meruzalka rybíz, meruzalka černá, srstka obecná („angrešt“), lomikámen zrnatý, l. vždyživý
- Tlusticovité (Crassulaceae)
  - aridní oblasti (méně než 250 mm srážek/rok), CAM rostliny
  - dužnaté listy a lodyhy
  - zástupci: rozchodník bílý, r. ostrý, r. šestiřadý, r. Velký, netřesk výběžkatý
- Bobovité (Fabaceae)
  - střídavé složené listy s palisty
  - květy souměrné (pavéza + křídlo + člunek)
  - květenství hrozen nebo hlávka
  - dvoubratré tyčinky
  - plod: lusk
  - hlízkové bakterie
  - pícniny, luštěniny, léčivky
  - zástupci: jetel luční, j. plazivý, j. Horský, čičorka pestrá, janovec metlatý, trnovník akát (kořeny vyměšují látky, které brání v růstu dalším rostlinám), tolice dětelová, t. vojtěška (setá), lupina vlčí bob, vlčí bob mnoholistý, vikev ptačí, v. chlupatá, v. Huňatá, hrachor luční, h. Hlíznatý, podzemnice olejná, hrách setý, fazol obecný
- Miříkovité (Apiaceae)
  - byliny s dutými, článkovanými, rýhovanými lodyhami
  - složené listy s nápadnými pochvami
  - drobné bílé květy (okolík s okolky – obaly, obalíčky z listenů)
  - plod: dvounažka
  - hmyzosnubné
  - v pletivech siličné kanálky
  - mírné pásmo severní polokoule
  - zástupci: bršlice kozí noha, kerblík lesní, bolehlav plamatý, bedrník obecný, bolševník velkolepý, b. Obecný, děhel lesní, máčka ladní, rozpuk jízlivý, kmín kořenný, mrkev obecná, petržel obecná, miřík celer, krabilice mámivá, koriandr setý, kopr vonný, anýz vonný, fenykl obecný, andělika lékařská, libeček lékařský
- Brutnákovité (Boraginaceae)
  - byliny s tuhými trichomy
  - 5-četné květy ve vrcholičnatých květenstvích
  - plod: tvrdka
  - zástupci: plicník lékařský, kostival lékařský, pomněnka bahenní, p. Lesní, hadinec obecný
- Lilkovité (Solanaceae)
  - střídavé listy
  - bikolaterální CS
  - oboupohlavné 5-četné květy
  - plod: bobule, tobolka
  - obsah alkaloidů – farmaceuticky významné
  - zástupci: lilek černý, durman obecný, rulík zlomocný, blín černý, tabák virginský, rajče jedlé, paprika roční, mochyně židovská třešeň, petúnie, mandragora
- Krtičníkovité (Scrophulariaceae)
  - autotrofní, hemiparazité, holoparazité, mixotrofní
  - redukce tyčinek na dvě
  - 5-četné květy
  - plod: tobolka
  - kosmopolitní
  - zástupci: černýš hajn, č. Luční, krtičník hlíznatý, divizna malokvětá, d. Černá, rozrazil rezekvítek, r. Lékařský, náprstník velkokvětý, lnice květel, kokrhel menší, k. Větší, světlík lékařský, hledíček menší
- Hluchavkovité (Lamiaceae)
  - čtvercový průřez stonku
  - vstřícné křižmostojné listy
  - trichomy
  - pyskaté květy (zygomorfní)
  - dvoumocné tyčinky
  - vonné oleje, silice
  - plod: tvrdka
  - zástupci: hluchavka bílá, h. nachová, h. pitulník (pitulník žlutý), h. Skvrnitá, dobromysl obecná (oregano), čistec bahenní, bukvice lékařská, máta dlouholistá, m. Vodní, konopice polní, popenec břečťanolistý, zběhovec plazivý, mateřídouška časná, m. Obecná, šalvěj luční
- Hvězdnicovité (Asteraceae)
  - nejpočetnější, nejrozmanitější
  - kosmopolitní
  - listy bez palistů
  - hmyzosnubné
  - květy drobné, jedno- i oboupohlavné
  - květenství: úbor se zákrovem z listenů
  - jazykovité nebo trubicovité květy
  - tyčinky srůstají v trubičku
  - dvouplodolistový pestík
  - plod: nažky (+ chmýr, háčky)
  - zástupci: bodlák obecný, b. lopuchovitý, b. nicí, prha arnika, chrpa polní, ch. parukářka, celík zlatobýl (zlatobýl obecný), devětsil lékařský, d. bílý, rmen rolní, r. barvířský, heřmánek pravý, h. terčovitý, jestřábník lesní, j. chlupáček, pcháč obecný, p. oset, sedmikráska chudobka, slunečnice, kopretina bílá, pampeliška srstnatá, smetanka lékařská, vratič obecný, pelyněk černobýl, p. pravý, podběl obecný, jiřinka, afrikán, protěž lesní, lopuch plstnatý, l. menší, l. větší