Biologie - The Land for Students

Buňka

PROKARYOTICKÁ BUŇKA: u prokaryotických organismů (bakterie, sinice a prochlorofyta)
- STAVBA:
  - BUNĚČNÝ POVRCH:
    - BUNĚČNÁ STĚNA: MUREIN = peptidoglykan
      - propustná
      - přisedá na lipoproteinovou membránou
      - FUNKCE: ochrana chemická/mechanická, udržuje vnitřní prostředí a tvar
      - povrch – nositel antigenních vlastností
    - CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA:
      - 2 vrstvy fosfolipidů
      - FUNKCE: udržuje stálost vnitřního prostředí, reguluje syntézu rostlinné buňky
      - polopropustná
  - CYTOPLAZMA: vyplňuje prostor buňky
    - molekuly organických a anorganických látek
    - BUNĚČNÁ INKLUZE: rezervní či odpadní látky vznikající činností buňky
    - CYTOSOL: tekutá složka cytoplazmy
  - PROTOPLAZMA: veškerý obsah buňky (cytoplazma + karyoplazma)
  - JADERNÁ HMOTA: volně v cytoplazmě
    - NUKLEOID: dvoušroubovicová kruhová molekula DNA
    - BAKTERIÁLNÍ CHROMOZOM:
  - PLAZMID: molekuly DNA
  - RIBOZOMY: tělíska v cytoplazmě tvořící bílkoviny
  - řasinky a bičík
  - KAPSULY: slizové obaly
  - FIMBRIE: nepohyblivá vlákna

EUKARYOTICKÁ BUŇKA: u eukaryotických organismů (houby, rostliny, živočichové, prvoci)
- ROSTLINNÁ (chloroplasty, má buněčnou stěnu) X ŽIVOČIŠNÁ (nemá buněčnou stěnu, vakuola)
- HOUBOVÁ: znaky rostlinné i živočišné, neobsahuje plastidy, hlavní chemická složka – CHITIN
- cytoplazmatická membrána
- cytoplazma
- JÁDRO: nukleus, karyon
  - dvojitá jaderná membrána s póry
  - KARYOPLAZMA: polotekutá hmota, výplň
  - chromozomy obsahující DNA
  - řídící centrum
  - jadérko (RNA a proteiny)
- MITOCHONDRIE: DNA a proteosyntetický aparát
  - 2 biomembrány
    - MATRIX: prostor vyplněný hmotou
    - KRISTY: záhyby, probíhá na nich buněčné dýchání
- ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM:
  - soustava organel tvořená propojenými cisternami a trubičkami
  - syntéza molekul
  - HLADKÉ: bez ribozomů, syntéza glykolipidů
  - DRSNÉ: syntéza bílkovin, na některých membránách připojeny ribozomy
- GOLGIHO APARÁT: soustava měchýřků propojených kanálky
  - biochemické reakce upravující látky z endoplazmatického retikula
  - vznik lysozomů
  - syntéza některých komponentů buněčné stěny
  - SOUVISLÝ X NESOUVISLÝ (u rostlinné buňky)
- CYTOSKELET = cytoskeletární systém
  - MIKROTUBULY (trubičky) a MIKROFILAMENTA (vlákénka)
    - tvoří svazky → pohyb struktur uvnitř buňky
  - CENTRIOLY: schopnost samostatného dělení
    - DĚLÍCÍ VŘETÉNKO: buněčná struktura, nezbytná při jaderném dělení
    - vychází z ní mikrotubuly
  - řasinky a bičíky
- buněčné inkluze

- ŽIVOČISNÁ BUŇKA:
  - lysozomy: měchýřky tvořené biomembránou, trávící enzymy
  - vakuola: PULZUJÍCÍ a TRÁVICÍ

- ROSTLINNÁ BUŇKA:
  - BUNĚČNÁ STĚNA: hlavní chemickou složkou CELULÓZA
    - PLAZMODESMY: otvory, kterými prochází tenká vlákna protoplazmy mezi buňkami
      - umožňují komunikaci buněk
  - PLASTIDY: obal z dvou membrán
    - CHLOROPLASTY:
      - MATRIX = STROMA: bílkovinová plazma
      - TYLAKOIDY: ploché váčky obsahující fotosyntetická barviva (chlorofyl)
      - GRANA: sloupce tylakoidů
    - CHROMOPLASTY: obsahují červená a žlutá barviva (karotenoidy a xantofyly)
    - LEUKOPLASTY: zvláště v neosvětlených částech rostlin (kořeny, oddenky, vnitřní části)
      - hromadí se v nich zásobní látky (škrob, bílkoviny, lipidy)
  - VAKUOLY: měchýřky obalené jednou membránou (= TONOPLAST)
    - vnitřek naplněn roztokem z různých látek (odpadní látky, enzymy) = BUNĚČNÁ ŠŤÁVA

METABOLISMUS:
- ENDOCYTÓZA: pohlcování látek z okolí
  - PINOCYTÓZA: membrána obalí pohlcované částice, vchlípí se do buňky a odškrtí se
    - váček přejde do cytoplazmy, obal se rozpadne a obsah rozptýlí
  - FAGOCYTÓZA: buňka vytvoří panožky, ty obklopí částici → uzavřou do váčku
    - váček splyne s lysozomem → rozklad částic
- EXOCYTÓZA: opak endocytózy
  - váček uvnitř buňky splyne s cytoplazmatickou membránou → obsah vyloučen do okolí
  - vyloučení odpadních/škodlivých látek nebo hormonů
- OSMÓZA: jednostranné pronikání vody přes semipermeabilní membránu
  - V HYPERTONICKÉM PROSTŘEDÍ: prostředí s vyšší koncentrací rozpuštěných látek než v buňce
    - PLAZMOLÝZA – u rostlinné buňky
      - zmenší se jen buněčný obsah
      - cytoplazmatická membrána se oddělí od buněčné stěny
    - PLAZMORÝZA – u živočišné buňky
      - buňka se smršťuje celá
  - V HYPOTONICKÉM PROSTŘEDÍ: prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek než v buňce
    - ROSTLINNÁ BUŇKA: nepraskne, zvětšuje se vakuola
      - TURGOR: tlak protoplastu na buněčnou stěnu
    - PLAZMOPTÝZA – u živočišné buňky

AKTIVNÍ TRANSPORT:
- probíhá za spotřeby energie
- uskutečňován prostřednictvím bílkovinných přenašečů
- může probíhat i proti koncentračnímu spádu
PASIVNÍ TRANSPORT:
- prostá difuze
- usnadněná difuze

ROZMNOŽOVÁNÍ: replikace
- KARYOKINEZE (DĚLENÍ JÁDRA)
  - CHROMOZOMY: tělíska tvořená chromatinem, dvě ramena spojená centromerou
    - tělní buňky – DIPLOIDNÍ počet (2n) [člověk – 46 chromozomů]
    - pohlavní buňky – HAPLOIDNÍ počet (n) [23 chromozomů]

- - MITÓZA
    - u většiny buněk, dokonalé rozdělení genetického materiálu mezi dceřiné buňky
    - 4 fáze:

1) PROFÁZE: mizí jaderná membrána, spiralizace chromozomů, rozdělí se centrozom

- - - - 2 vzniklé centrioly jsou přitahovány k opačným pólům buňky
      - začínají se tvořit mikrotubuly dělícího vřeténka

2) METAFÁZE: mikrotubuly se připojují na centromery chromozomů a k centriolám

- - - - chromozomy se řadí do EKVATORIÁLNÍ ROVINY (kolmá k ose spojující centrioly)

3) ANAFÁZE: mikrotubuly se zkracují, rozdělí se centromery chromozomů

- - - - chromozomy se rozestupují

4) TELOFÁZE: mizí dělící vřeténko, despiralizace chromozomů (→ rozvlákněný chromatin)

- - - - vznik jaderného obalu okolo dceřiných buněk

- - MEIÓZA:
    - redukční dělení, vznik pohlavních buněk
    - z 1 diploidní buňky vznikají 4 haploidní buňky

I. HETEROTYPICKÉ DĚLENÍ:

1) PROFÁZE:

- - - - LEPTOTÉNÉ: uspořádání chromatinu do pentlicovitých útvarů
      - ZYGOTÉNÉ: homologické chromozomy se párují → vznik BIVALENTŮ)
      - PACHYTÉNÉ: párové chromozomy se zdvojí → TETRÁDY → crossing-over
      - DIPLOTÉNÉ: oddálení tetrád
      - DIAKINEZE: rozpad jaderného obalu

2) METAFÁZE:

- - - - podobné jako u mitózy
      - probíhá CROSSING OVER

3) ANAFÁZE: nedochází k přetržení chromozomů (jeden celý do dceřinné buňky)

4) TELOFÁZE

II. HOMOTYPICKÉ DĚLENÍ: jako mitóza, výsledek – 4 haploidní dceřiné buňky

- CYTOKINEZE (DĚLENÍ BUŇKY)
  - různé způsoby: zaškrcení, pučení, přehrádečné dělení

AMITÓZA:
- přímé dělení, bez vytváření chromozomů a dělicího vřeténka
- u degenerujících nebo nádorových buněk

BUNĚČNÝ CYKLUS:
- trvání cyklu = GENERAČNÍ DOBA
- G1 FÁZE – růst
  - buňka syntetizuje zejména RNA a proteiny, dotváří buněčné organely
- S FÁZE – syntetická fáze
  - replikace DNA na dvojnásobný počet
- G2 FÁZE – růst a příprava na dělení
- M FÁZE – mitóza/meióza
- G0 FÁZE – klidová, buňka se diferencuje

Mikroorganismy

VIRY:
- nebuněčné organismy
- STAVBA:
  - VIRION: jednotlivá částice viru schopná infekce hostitelské buňky
    - desítky až stovky nanometrů
  - nukleová kyselina + proteinový plášť (kapsid) = NUKLEOKAPSID
    - NUKLEOVÁ KYSELINA (=genom viru)
      - nese genetickou informaci viru, zajišťuje jeho reprodukci
      - buď DNA, nebo RNA (nikdy ne obě!), a to jednovláknová, nebo dvouvláknová
    - KAPSID: obaluje a chrání nukleovou kyselinu, zprostředkovává první interakci s hostitelskou buňkou
      - tvořen KAPSOMERY: strukturní jednotky navzájem spojené
      - skládání kapsomer = AUTOAGREGACE (samo sdružování) – připomíná krystalizaci
  - MEMBRÁNOVÝ OBAL:
    - membrána původem z hostitelské buňky (jaderná nebo cytoplazmatická)
    - polopropustný – chřipka, HIV…
- REPRODUKCE VIRŮ:
  - zcela závislé na hostitelské buňce – virus zneužívá její expresní aparát

1) ADSORPCE: vazba virionu na povrch buňky (musí mít příslušné receptory, aby ji virus rozpoznal)

2) PENETRACE: proniknutí do buňky (skrz cytoplazmatickou membránu, příp. buněčnou stěnu)

3) EKLIPSE: uvolnění nukleové kyseliny z kapsidu → replikace virové nukleové kyseliny, syntéza virových proteinů

- - - virus je v této fázi nedetekovatelný

4) MATURACE: zrání virionů

5) ELUCE: uvolnění virionů z buňky

- DĚLENÍ VIRŮ:
  - podle typu genomové nukleové kyseliny:
    - RNA VIRY: obsahují jednovláknitou +RNA/jednovláknitou -RNA/dvoušroubovici RNA
      - virus chřipky, virus klíšťové encefalitidy, virus dětské obrny, virus hepatitidy A, C, D a E…
    - DNA VIRY: obsahují jednořetězcovou DNA/dvoušroubovicovou DNA
      - herpes viry, poxiviry – viry pravých neštovic, lidský papilomavirus, virus hepatitidy B
  - podle hostitele:
    - BAKTERIÁLNÍ = BAKTERIOFÁGY: napadají pouze bakteriální buňky (tedy ne nebezpečné pro člověka)
      - typická stavba virionu: hlavička, krček, pochva bičíku, bazální ploténka, bičíkové vlákno
    - ŽIVOČIŠNÉ = ZOOVIRY:
      - napadají živočichy a člověka, způsobují jim zdravotní obtíže
      - příklady: variola – pravé neštovice, vakcinie – kravské neštovice, herpesvirus – opary, virus Epstein-Barrové – infekční mononukleóza, bakuloviry – infekce hmyzu, adenoviry – onemocnění respiračního traktu, zánět spojivek, papilomavirus – lidské bradavice, rakovina děložního čípku, rubella – zarděnky, flaviviry – horečka dengue, žlutá zimnice, poliovirus – obrna, rhinovirus – rýma, hepatitisvirus – žloutenka, myxovirus – chřipka, lyssavirus – vzteklina, hantavirus – pneumonie, ebolavirus – hemorrhagická horečka, paramyxoviry – příušnice, spalničky, HIV – AIDS
    - ROSTLINNÉ = FYTOVIRY:
      - většinou neobalené (obalené jsou jen 3 čeledi z celkových 36)
      - rozměrově i tvarově pestrá skupina
      - příklady: virus tabákové mozaiky (model), virus žluté mozaiky salátu, virus žluté zakrslosti bramboru

- VIROIDY: malá infekční cirkulární autokatalytická RNA
  - hostiteli jsou vyšší rostliny, u kterých viroidy způsobují onemocnění podobná virózám
  - chorobné příznaky: zakrslost, epinastie a žluté skvrny na listech
  - zástupci: PSTV, CEV, CCCV

- PRIONY: infekční prionové bílkoviny
  - PrPSc: odborný název popisující vadnou formu tzv. prionové bílkoviny
  - PrPc, která se zcela běžně vyskytuje v savčí mozkové tkání a pravděpodobně se spolupodílí na výkonnosti dlouhodobé paměti
  - ústředními projevy jsou mozečkové poruchy a mimořádně rychle postupující demence
  - prionová teorie – priony původci celé řady nemocí CNS živočichů (včetně člověka)
  - hrají úlohu i při dědičných změnách a evoluci
  - onemocnění
    - zvířecí: nemoc šílených krav (BSE), scrapie, CWD
    - lidská – Kuru, Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby, Gerstmann-Straussler-Scheinkerova choroba, Fatální familiární insomnie
- VIROVÁ INFEKCE:
  - vniknutí viru, resp. jeho nukleové kyseliny do hostitelské buňky
  - LATENTNÍ infekce: virus přetrvává v buňce, aniž by se množil, neškodí
  - PERZISTENTNÍ infekce: virus přetrvává v buňce, drobně se množí, ale neškodí
  - PROVIRUS: virová DNA se začlení do genomu hostitelské buňky
  - TRANSFORMACE: provirus může změnit buňku, např. nádorová transformace onkoviry
  - LYTICKÁ infekce: virus se pomnoží a buňka je při uvolnění nových virionů zničena
  - NELYTICKÁ infekce: virus se v buňce pomnoží, viriony se uvolní, buňka se uzdraví
  - VIROGENIE: během eklipse virový genom začleněn do hostitelského genomu a ten tím získá novou vlastnost (např. nádorové bunění)
    - využítí v genetickém inženýrství
- VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ:
  - rýma (viry rhinoviry, coronaviry)
  - chřipka (způsobuje RNA vir-Orthomyxoviridae)
  - opar (herpes symplex virus)
  - encefalitida (vir ze skupiny flaviridae)
  - zarděnky (vir togaviridae)
  - spalničky (vir ze skupiny paramyxovirů)
  - příušnice (vir ze skupiny paramyxovirů)
  - mononukleóza (viry epsteina, barrové nebo cytomegalovir)
  - virové hepatitidy (A, B, C) (vir ze skupiny enteroviry)
  - AIDS (vir HIV)
  - na virová onemocnění nejsou účinná antibiotika

BAKTERIE:
- jednobuněčné prokaryotické organismy (velikost v mikrometrech)
- obsahují – cytoplazmu, cytoplazmatickou membránu, nukleoid (molekula DNA), ribozomy
- na povrchu je obal z peptidoglykanu → GLYKOKALYX (klíčový pro přichycení bakterie k různým povrchům)
- vyskytují se v půdě, odtud se dostávají do ovzduší, na kůži, v ústech
- za vlhka se vyskytují méně než v suchu
- TVARY BAKTERIÍ:
  - koky (kulovitý) – diplokoky, tetrakoky, stafylokoky, streptokoky, sarciny
  - tyčinkovitý – diplobacily, streptobacily
  - zakřivený – nevytvářejí kolonie
    - vibria (lehce zakřivené tyčinky)
    - spirily (lehce zvlněné tyčinky)
    - spirochety (tyčinky šroubovitého tvaru)
  - vláknitý – vláknité kolonie
  - větvený – vytvářejí náznaky větvení nebo větvení úplné
- SYSTÉM BAKTERIÍ:
  - gramovo barvení:
    - grampozitivní bakterie
      - modrofialová barva → zapříčeněno vysokým obsahem peptidoglykanu v buněčné stěně
    - gramnegativní bakterie
      - růžová barva → v buněčné stěně tvoří liposacharidy – slabší buněčná stěna
    - bakterie bez buněčné stěny
- ROZMNOŽOVÁNÍ BAKTERIÍ:
  - dělení
  - pučení
  - pohlavně (dva jedinci si vyměňují část genetického materiálu (chromozomu)
- METABOLISMUS:
  - přizpůsobeny k životu ve všech typech prostředí
  - zásobní látka – glykogen a kyselina poly – beta hydroximáselná
  - AUTOTROFNÍ: uhlík z CO 2
    - fotoautotrofní – CO 2 + sluneční energie → org. látky
      - sinice
    - chemoautotrofní – CO 2 + oxidace anorg. látek → org. látky
      - sirné a nitrifikační bakterie
  - HETEROTROFNÍ:
    - fotoheterotrofní – org. látky + sluneční energie → org. látky
    - chemoheterotrofní – org. látky + oxidace org. látek → org. látky
  - podle závislosti na kyslíku:
    - aerobní – závislé na kyslíku
    - anaerobní – nevyužívají kyslík
    - fakultativně anaerobní – můžou si vybrat
- BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ:

antrax (bakterie Bacillus anthracis)
cholera (Vibrio cholerae)
mor (Yersinia pestis)
břišní tyfus (bakterie Salmonella typhy)
zápal plic
záškrt (bakterie Corynebacterium diphatheridae)
úplavice (ze skupiny Shigella)
tetanus (bakterie Clostridium tetani)

tuberkulóza (bakterie ze skupiny Mycobacterium tuberculosis)
angína (bakterie Streptococcus pyogenes)
dávivý kašel (bakterie Bordetella pertussis)
spála (bakterie ze skupiny Streptokoků)
syfilis (bakterie ze skupiny spirochét Treponema pallidum)
kapavka (bakterie Neisseria gonorrhoeae)
lepra (bakterie Mycobacterium leprae)
borelióza (bakterie ze skupiny Borrelia)

SINICE:
- buňky jsou jednobuněčné či vláknité (v mikrometrech)
- nejčastěji modrozeleně zbarvené
- vyskytují se hojně ve vodním prostředí – sladkém i slaném, v půdě, v jeskynních
  - občas i v extrémních podmínkách – např. pouště nebo polární oblasti
- obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů, fotosyntetická barviva (uložená ve fykobilizomech – chlorofyl)
- ROZMNOŽOVÁNÍ SINIC:
  - dělení (pokud dělení probíhá ve více rovinách, vznikají kolonie)
    - vláknité sinice se mohou dělit pomocí štěpení na dílčí pohyblivá vlákna = HORMOGONIE
- METABOLISMUS:
  - fotoautotrofní – fotosyntéza
  - sekundární metabolismus – produkce množství dalších sekundárních metabolitů, jako jsou např. oligosacharidy, vitamíny, peptidy, hormony, antibiotika, enzymypolysacharidy, toxiny
  - produkce jedů = CYANOTOXINŮ, které způsobují kožní alergie, zánět spojivek nebo bronchitidu
  - fixátory vzdušného dusíku
- SYMBIÓZA SINIC:
  - s lišejníky (cyanolišejníky)
  - některé sinice s rosivkami a obrněnkami
  - s cykasy (uvnitř kořenů)
  - uvnitř mořských hub nebo pláštěnců (zoocyanely)
- viry sinic = CYANOFÁGY – ovlivňují početnost sinic
- VYUŽITÍ SINIC:
  - v sušině je obrovské množství proteinů
  - výroba vitamínových tablet (vitamín B 12 a karoteny, jsou zde ve velké míře)
  - výroba antibiotik a antivirotik

Houby, řasy, lišejníky

HOUBY:
- CHARAKTERISTIKA:
  - jednobuněčné nebo více buněčné, eukaryotní, heterotrofní, stélkaté organismy
  - všudypřítomné
  - příjem živin ve formě anorganických látek
    - nemají chloroplast – nemohou provádět fotosyntézu
  - rozklad organických látek pomocí enzymů vylučovaných stélkou → následuje absorpce
  - stélky: jednoduše vláknité x větvené
  - vznik v polovině prvohor
- STAVBA:
  - HYFY = vlákna, tvoří stélku
  - buněčná stěna – třívrstevná, CHITIN
  - MYCELIUM – podhoubí
    - soubor volných hyfových vláken
  - PSEUDOMYCELIUM – nepravé podhoubí vznikající u jednobuněčných forem
  - PLEKTENCHYM – pletivo tvořící plodnice
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
  - vegetativní rozmnožování:
    - FRAGMENTACE STÉLKY – rozpad stélky na dvě části
      - např. u jednobuněčných kvasinek
  - nepohlavní rozmnožování:
    - velký význam pro šíření druhu → velký počet drobných buněk šířících se po okolí
    - hlavně u parazitických hub (umožňuje účinné napadení hostitele)
    - PUČENÍ – růst dceřiné buňky z buňky mateřské
    - pomocí MITOSPOR = nepohlavní výtrusy
      - z houbových vláken – konidie
      - ve výtrusnicích – endospory
  - pohlavní rozmnožování:
    - výměna genetické informace → odolnější druhy
      - primitivní houby – střídání diploidní a haplodní fáze (jako u živočichů)
      - pokročilejší houby (vřeckaté, stopkovýtrusné) – vložena dikaryotická (dvoujaderná) fáze
    - PLAZMOGAMIE – spojení protoplastů dvou buněk → dvoujaderná fáze (dvě haploidní různopohlavní jádra v jedné buňce)
      - dělení buňky → dikaryotické hyfy (těmi bývají tvořeny plodnice)
    - KARYOGAMIE – splynutí dvou jader v jedno diploidní
      - v koncových buňkách hyf na povrchu plodnic (rourky, lupeny)
      - nebo uvnitř plodnice (např. u pýchavek)
    - MEOIÓZA – redukční dělení na 4 haploidní jádra
      - vznik haploidních spor (pohlavní výtrusy)
      - MEIOSPORA – pohlavní výtrus
        ZOOSPORY (rejdivé výtrusy) – u vodních hub, bičíkaté
        APLANOSPORY – u suchozemských druhů, bez bičíků → nepohyblivé
- METABOLISMUS:
  - SAPROFYTÉ:
    - živí se na odumřelých zbytcích organismů
    - přetvoření organických látek na anorganické
  - PARAZITÉ:
    - využívají hostitele
    - obligátní – nemohou existovat bez hostitele
    - fakultativní – dokáží žít bez hostitele
      - SPAROPARAZITÉ:
        ve vývojovém cyklu střídají typy výživy
      - MUTUALISTMUS:
        vzájemně prospěšné žití dvou organismů (dříve symbióza)
        MYKORHIZA = houba + kořen cévnatých rostlin
        LICHENISMUS = houba + sinice/řasa, vznikají lišejníky – „lichenizované houby“
- VÝZNAM:
  - rozklad organických látek (reducenti, dekompozitoři)
  - podíl na koloběhu prvků (uhlík, dusík)
  - biotechnologie (výroba antibiotik, enzymů, vitamínů, růstových látek)
  - potrava
  - výroba alkoholu (kvasinky)
- SYSTÉM HUB:
  - CHYTRIDIOMYCETY:
    - mnohojaderná trubicovitá podhoubí
    - saprofyté nebo paraziti kulturních rostlin
    - žijí ve vodě nebo vlhké půdě
    - zoospory + gamety mají 1 bičík
    - zástupci: lahvičkovka – v buňkách brukvovitých rostlin (zelí, kapusta, květák…), rakovinec bramborový – rakovina hlíz brambor, v půdě může přetrvávat až 10 let
  - HOUBY SPÁJIVÉ:
    - bohatě rozvětvené trubicovité mnohojaderné mycelium
    - dimofrické mycelium – vláknité i kvasinkovité formy
    - haploidní jádra buněk
    - nepohlavní rozmnožování
      - pomocí výtrusů z výtrusnic, které vyrůstají na podhoubí
      - sporangiofor – nosič výstrusnic → sporangium – výtrusnice → sporangiospory – haploidní výtrusy
    - pohlavní rozmnožování:
      - vytvoření kyjovitých větví → po oddělení se změní v gametangia → plynutí v bradavičnatou sporu (2n) → zygospora se oddělí a přežije
    - zástupci: plíseň hlavičková – bělavé povlaky na potravinách (marmeláda), kropidlovec černavý – šedé povlaky např. na chlebu
  - HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ:
    - specializované sporangium – vřecko → redukčním dělením → askospory (vzniká jich 8)
    - KVASINKY:
      - nejčastěji jednobuněčné
      - hospodářsky významné – kvašení piva, výroba plísňových sýrů
      - rozmnožují se nepohlavně → pučením
        dceřiné buňky pohromadě → tvorba řetízků → pseudomycelium (2n)
      - zmenšení množství živin a vody → pohlavní rozmnožování
        v každém vřecku čtyři haploidní výtrusy (dva a dva fyziologicky rozlišené)
        praskne-li vřecko v příhodném prostředí → klíčení buněk
        dvě rozlišené buňky splynou v zygotu → pučením vzniknou nové buňky
      - zástupci: kvasinka pivní – kvašení sladiny na pivo, kynutí těsta (droždí, kvásek), výroba lihu, kvasinka vinná – kvašení vinného moštu na víno, dermatomykózy – kožní plísně
    - VŘECKOVÝTRUSNÉ HOUBY:
      - nejpočetnější skupina hub
      - haploidní (1n) podhoubí
      - přehrádkované hyfy – uvnitř otvor
      - nepohlavní rozmnožování:
        spory ve sporangiích
        konidie nesené na konidioforech
      - pohlavní rozmnožování:
        gametangia – mnohojaderné pohlavní orgány
        samčí – ANTERIDIA
        samičí – ASKOGONIA
        průběh:

1) PLAZMOGAMIE: pohlavní orgány se k sobě přiblíží → rozpuštění buněčné stěny

- - - - dvojice jader putují do askogonia → JÁDRA NESPLYNOU
        dělení jader → vždy dvojice samčích a dvojice samičích
        askogenní hyfy → konce se zakřiví a vzniknou háky

2) KARYOGAMIE: splynutí samčího a samičího jádra

- - - - dochází k ní v hácích askogenních hyfách
        z háků kyjovitá vřecka → zde mitóza + meióza

3) vznik ASKOSPOR

- - - - po mitóze a meióze vznikne 8 haploidních jader → výtrusy (askospory)

- - - - zástupci: paličkovice nachová – námel (zdroj alakloidů), štětičkovec – produkce antibiotik, zrání sýrů, kropidlák – tvorba mykotoxinu (mohou způsobit nádorová onemocnění jater), padlí – choroby rostlin, svraštělka javorová, moniliozy – zahnívání dužnatých plodů, smrž obecný, ucháč obrovský

- - HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ:
    - nejvyspělejší skupina
    - přehrádkovaná vlákna – typický soudečkový tvar
    - nerozlišené pohlavní orgány
    - převažuje dvoujaderné podhoubí – vzniká po plazmogamii (nedochází ke splynutí jader)
    - příhodné podmínky – tvorba plodnic
    - nepohlavní rozmnožování – málo časté, pouze u některých druhů
      - pomocí konidií nebo fragmentací stélky
    - pohlavní rozmnožování
      - pomocí BAZIDIOSPOR – haploidní, pohlavně rozlišené výtrusy
      - bazidiospory klíčí v primární haploidní mycelium → kontakt dvou houbových vláken vzniklých z pohlavně odlišených bazidiospor → plazmogamie → sekundární dvoujaderné mycelium → na něm plodnice
      - na povrchu plodnic koncové buňky hyf zduří → BAZIDIE
        bazidie tvoří tenkou vrstvu → hymenium (výtrusorodé rouško)
      - splynutí jader v bazidii → diploidní jádro → meióza → 4 haploidní jádra → 4 stopečkaté bazidiospory
    - plodnice – klobouk + třeň
      - v mládí mohou být obalené plachetkou
      - pochva – na bázi třeně
      - závoj – kryje hymenium
      - prsten – na třeni
    - zástupci:
      - DŘEVOKAZNÉ HOUBY: troudnatec kopytovitý, dřevomorka domácí, václavka obecná, hlíva ústřičná
      - PARAZITÉ
      - RZI: rez travní
      - SNĚTI: snět pšeničná, snět kukuřičná
      - ROURKATÉ HOUBY: hřib (hnědý, satan, žlutomasý), křemenáč osikový, klouzek modřínový…
      - LUPENITÉ HOUBY: žampion ovčí, ryzec kravský, muchomůrka (zelená, červená, růžovka)…

- - - jedlé X nejedlé X jedovaté

LIŠEJNÍKY = lichenizované houby:
- fylogeneticky řazené do systému hub
- vznikly symbiózou 2 části
  - houba – MYKOBIONT (převládá, přivádí vodu a minerální látky, většinou vřeckovýtrusné)
  - sinice/zelená řasa – FOTOBIONT (fotosyntéza, výroba organických látek)
- bioindikátory čistoty ovzduší – negativní vliv má na ně hlavně koncentrace SO 2 a těžkých kovů
- STAVBA:
  - tělo tvořeno STÉLKOU
  - kůra – mechanická ochrana, ochrana proti výparům
  - řasová vrstva – tzv. gonidiová vrstva
  - dřeň – rozvolněné hyfy houby
  - příchytná vlákna = rhizoidy – přichycení k povrchu
- TYPY STÉLEK:
  - korovitá stélka
    - přirostlá celou plochou
    - např. mapovník zeměpisný
  - lupenitá stélka
    - volné okraje
    - např. terčník zední
  - keříčkovitá stélka
    - k podkladu přirostlá v jednom místě
    - např. dutohlávka pohárkatá
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
  - nepohlavní
    - SOREDIA – klubka hyf s buňkami fytobionta
    - IZIDIA – výrůstky stélky, které se odlamují
  - pohlavní
    - rozmnožuje se pouze houba → tvoří různé plodnice a vřecka s výtrusy
- VÝSKYT:
  - stinná vlhká místa
  - polární oblasti
  - pionýrské organismy
  - extrémně pomalu rostoucí organismy
- VÝZNAM:
  - potrava sobů (i jiných kopytníků)
  - BIOINDIKÁTORY
  - rostou pouze v prostředí určité kvality
  - případě lišejníku čisté prostředí
  - farmaceutický průmysl
  - hromadí v sobě radioaktivní odpad
  - zástupci: terčovka bublinatá, terčník zední, hávnatka psí, provazovka, mapovník zeměpisný

ŘASY:
- tělo tvořeno stélkou – netvoří orgány ani pletiva
- autotrofní nebo heterotrofní
- vodní i suchozemští
- DRUHY STÉLEK:
  - BIČÍKATÁ (mononanoidní)
    - nejjednodušší – jednobuněčná, jednojaderná
    - kapkovitý tvar
    - povrch – pelikula
    - plastid obsahuje stigma (světločivná skrvna)
    - na předním konci 1 nebo více bičíků
    - pulzující vakuola
  - KOKÁLNÍ
    - jednobuněčná, jednojaderná
    - povrch – buněčná stěna
    - nemá pulzující vakuolu, stigma ani bičíky
  - TRICHÁLNÍ (vláknitá)
    - mnohobuněčná – každá buňka má své jádro
    - povrch – buněčná stěna
    - nevětvená nebo jednoduše větvená
  - SIFONOKLADÁLNÍ
    - vláknitá nebo vakovitá
    - rozvětvená nebo jednoduchá
    - buňky s buněčnou stěnou a více jádry
  - TRUBICOVITÁ (SIFONÁLNÍ)
    - vláknitá a vakovitá
    - jediná mnohojaderná buňka (jednobuněčná)
    - povrch – buněčná stěna
  - PLETIVNÁ
    - mnohobuněčná, odvozená od trichální
    - tvoří kauloid (lodyžka), fyloid, rhizoidy (uchycení k povrchu)
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
  - jednobuněčné – dělení
  - mnohobuněčné – rodozměna (metageneze) – střídání sporofytu a gametofytu
  - GAMETOFYT:
    - HAPLOIDNÍ STÁDIUM – stélka z 1n buněk
    - převládá
    - tvoří gametangia – útvary, v nichž vznikají gamety
    - splynutím gamet → ZYGOTA → dělením SPOROFYT (2n)
    - způsoby splývání gamet
      - IZOGAMIE – splynutí dvou nerozlišených gamet
      - ANIZOGAMIE – splynutí gamet lišících se velikostí (malá + velká)
      - OOGAMIE – tvarově a funkčně odlišené gamety
        vaječná buňka (oosféra) – ♀, velká, nepohyblivá
        spermatická buňka – ♂, malá, pohyblivá
  - SPOROFYT:
    - DIPLOIDNÍ STÁDIUM – stélka z 2n buněk
    - tvoří sporangia – útvary v nichž vznikají spory (výtrusy – 1n)
    - spory se uvolní → vyroste z nich GAMETOFYT
- SYSTÉM:
  - ČERVENÉ ŘASY = ruduchy:
    - většinou mnohobuněčné
    - stélka: vláknitá nebo pletivná
    - buněčná stěna obsahuje pektiny (získávání agaru)
    - zásobní látka – florideový škrob
    - fotosyntetická barviva – chlorofyl a+d, červený fykoeritrin, modrý fykocyanin, karotenoidy
    - hlavně v mořích; sladkovodní druhy citlivé na znečištění
    - rozmnožování: oogamie nebo nepohlavně rozpadem
    - zástupci: prophyra – mořská, Japonsko a Čína, potravina – řasa nori, gelidium – získávání agaru (živné médium v mikrobiologii), puchratka kadeřavá – zisk karagenu, potěrka – v našich horských tocích → sladkovodní,olivově zelená až modrozelená
  - ZELENÉ ŘASY:
    - především sladkovodní, někdy mořští nebo i suchozemští
    - stélka: všechny typy
    - fotosyntetická barviva- chlorofyl a+b, karoten, xantofyly
    - v chloroplastech pyrenoid – tělísko důležité pro vázání CO2 v průběhu fotosyntézy
    - zásobní látka: škrob
    - buněčná stěna: celulóza
    - rozmnožování
      - nepohlavní
        schizotomie – podélné dělení
        cytotmie – tvorba příčné přehrádky a rozdělení buněk
      - pohlavní
        různé varianty s řadou specifik
        izogamie, oogamie i anizogamie
    - ZELENIVKY:
      - jednobuněčné/mnohobuněčné
      - žijí samostatně nebo v koloniích
        CENOBIA – pravidelný tvar, 1 generace buněk
      - nepříznivé podmínky → hypnospory (tlustostěnné buňky vznikající za nepříznivých podmínek)
      - příčina zákalu stojatých a pomalu tekoucích vod
      - společně se sinicemi jsou producenti organických hmot v letním období
      - použity při studiu fotosyntézy
      - krmivo pro zvířata
      - genetické pokusy
      - zástupci: pláštěnka, váleč koulivý, zelenivka (chlorela) – potravinový doplněk, řetízovka – málo početná cenobia
    - SPÁJIVKY:
      - jednobuněčné nebo vláknité řasy
      - rozmnožují se spájením (kojugací)
        propojení dvou buněk → zygospora (2n) → redukční dělení
      - nepohlavní rozmnožování – dělení nebo rozpad stélky
      - zástupci: šroubatka
    - TRUBICOVKY:
      - stélka trubicovitá nebo vláknitá s mnohojadernými buňkami
      - zástupci: žabí vlas, zrněnka, porost locikový
    - PAROŽNATKY:
      - makroskopické rostlinky
      - rhizoidy upevněné v substrátu
      - něco mezi zelenými řasami a vyššími rostlinami
      - pletivné stélky, inkrustace uhličitanem vápenatým
      - rozmnožování
        chybí nepohlavní pomocí spor
        vegetativní rozmnožování fragmentací nebo rozmnožovacími tělísky
        pohlavně se rozmnožují oogamicky
      - rozsáhlé porosty
      - pouze sladkovodní
      - zástupci: parožnatka
  - HNĚDÉ ŘASY:
    - často hnědá barva chromatoforu
    - fotosyntetická barviva – chlorofyl a + c, β – karoten, xantofyly (např. hnědý fukoxantin)
    - zásobní látky: polysacharidy (chrysolaminaran a laminaram), výjimečně i oleje
    - ROZSIVKY:
      - jednobuněčné drobné řasy
      - křemičitá schránka – frustula
        2 misky – dno + víko
        uvnitř buňka
        neroste během života
      - rozmnožování
        nepohlavní rozmnožování – dělení
        zmenšování schránek
        buňky se zmenšují do pohlavní zralosti
        pohlavní množení → zpět na původní velikost
      - vysoká produkce biomasy (sladké i slané vody)
      - při přemnožení → zápach
      - KŘEMELINY– horniny vniklé ze schránek druhohorních a třetihorních rozsivek
        výroba skla, filtrů, izolačních materiálů, dynamitu nebo využití v optice
      - zástupci: asterionella, navicula

Prvoci

TĚLO PRVOKŮ: tvořeno pouze jedinou buňkou (pohyb, příjem potravy, metabolismus, vyměšování, rozmnožování, růst, dráždivost)
- mohou vznikat PLAZMÓDIA = mnohojaderné útvary
  - buněčná hmota s mnoha jádry obklopená buněčnou membránou
  - vznik dělením jader bez následného dělení buňky
- EUKARYOTICKÁ BUŇKA:
  - POVRCH:
    - PELIKULA – tenká vrstva cytoplazmatické membrány (ochranná funkce)
      - udržuje tvar prvoků – pružná/ohebná/tuhá
    - CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA – dvojitá/trojitá
  - cytoplazma
  - JÁDRO = nukleus, karyon
    - jedno nebo více
    - dvojitá jaderná membrána s póry
    - KARYOPLAZMA: polotekutá hmota, výplň
    - chromozomy obsahující DNA
    - řídící centrum
    - jadérko (RNA a proteiny)
  - MITOCHONDRIE: DNA a PROTEOSYNTETICKÝ APARÁT
    - 2 biomembrány
      - MATRIX: prostor vyplněný hmotou
      - KRISTY: záhyby, probíhá na nich buněčné dýchání
  - ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM:
    - soustava organel tvořená propojenými cisternami a trubičkami
    - syntéza molekul
    - HLADKÉ: bez ribozomů, syntéza glykolipidů
    - DRSNÉ: syntéza bílkovin, na některých membránách připojeny ribozomy
  - GOLGIHO APARÁT: soustava měchýřků propojených kanálky
    - biochemické reakce upravující látky z endoplazmatického retikula
    - vznik lysozomů
    - syntéza některých komponentů buněčné stěny
    - SOUVISLÝ X NESOUVISLÝ (u rostlinné buňky)
  - CYTOSKELET = cytoskeletární systém
    - MIKROTUBULY (trubičky) a MIKROFILAMENTA (vlákénka)
      - tvoří svazky → pohyb struktur uvnitř buňky
    - CENTRIOLY: schopnost samostatného dělení
      - DĚLÍCÍ VŘETÉNKO: buněčná struktura, nezbytná při jaderném dělení
      - vychází z ní mikrotubuly
  - POTRAVNÍ – TRÁVÍCÍ VAKUOLA
  - PULZUJÍCÍ VAKUOLA
  - BUNĚČNÁ ÚSTA
  - BUNĚČNÝ HLTAN
  - EXTRUZOMY
  - BUNĚČNÁ ŘIT
- POHYB:
  - PANOŽKY (pseudoporie): dočasné výběžky cytoplazmy
    - buňka se pohybuje jako améba – přelévá se
  - BIČÍKY: většinou tažné, rotují kolem své osy – prvok se pohybuje za nimi
    - rozpohybovány bazálním tělískem (poháněno štěpením ATP)
  - BRVY (cilie): krátká vlákna podobná bičíkům – víc, trochu se synchronizují
  - UNDULUJÍCÍ MEMBRÁNA: vznikne spojením jednoho bičíku s cytoplazmatickou membránou
- SCHRÁNKY:
  - chitinové (z organického chitinu, podobně jako třeba u pavouků)
  - vápenaté (u dírkonošců)
  - křemičité (u mřížovců)
  - CYSTA: pouzdro/kukla kolem sebe vytvořená při nepříznivých podmínkách
  - AXOSTYL: vláknitá tyčinka vyztužující tělo prvoka zevnitř (u některých bičíkovců)
- SMYSLY:
  - STIGMA (světločivná skvrna)
  - MYONEMY (plazmatická vlákna, která se mohou stahovat)
  - TRICHOCYSTY (buněčný jed)
  - mechanoreceptory, chemoreceptory

ZPŮSOB POTRAVY:
- SAPROFYTIČTÍ = živí se odumřelými organickými zbytky, bioindikátory – bodo, nálevníci
- KOMENZÁLNÍ = žijí ve střevech obratlovců, neškodí – měňavka střevní
- SYMBIOTIČTÍ = prospívají si s hostitelem navzájem – bachořci
- PARAZITIČTÍ = škodí hostiteli, původci chorob – výtrusovci, hmyzomorky, výtrusenky

FYZIOLOGICKÉ PROCESY:
- PŘÍJEM POTRAVY:
  - potrava je pohlcena BUNĚČNÝMI ÚSTY (cytosoma) → trávena ve vytvořené TRÁVICÍ VAKUOLE (trávicí enzymy z lysozomu)
  - OSMÓZA: pronikání molekul vody přes cytoplazmatickou membránu
    - V HYPERTONICKÉM PROSTŘEDÍ: prostředí s vyšší koncentrací rozpuštěných látek než v buňce
      - PLAZMOLÝZA – u rostlinné buňky
        zmenší se jen buněčný obsah
        cytoplazmatická membrána se oddělí od buněčné stěny
      - PLAZMORÝZA – u živočišné buňky
        buňka se smršťuje celá
    - V HYPOTONICKÉM PROSTŘEDÍ: prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek než v buňce
      - ROSTLINNÁ BUŇKA: nepraskne, zvětšuje se vakuola
        TURGOR: tlak protoplastu na buněčnou stěnu
      - PLAZMOPTÝZA – u živočišné buňky
        buňka praskne

- - ENDOCYTÓZA: pohlcování látek z okolí
  - PINOCYTÓZA: membrána obalí pohlcované částice, vchlípí se do buňky a odškrtí se
    - váček přejde do cytoplazmy, obal se rozpadne a obsah rozptýlí
  - FAGOCYTÓZA: buňka vytvoří panožky, ty obklopí částici → uzavřou do váčku
    - - do váčku se dostanou lysozomy a enzymy → rozklad částice
- VÝDEJ:
  - nestravitelný zbytek opouští prvoka BUNĚČNOU ŘITÍ (cytopyge) – dočasně někde na povrchu membrány
  - OSMÓZA
  - EXOCYTÓZA: : opak endocytózy
    - váček uvnitř buňky splyne s cytoplazmatickou membránou → obsah vyloučen do okolí
    - vyloučení odpadních/škodlivých látek nebo hormonů
  - PULSUJÍCÍ VAKUOLA s nálevkami
    - naplněná vakuola se přitiskne ke stěně a vyprázdní se

ROZMNOŽOVÁNÍ:
- NEPOHLAVNÍ:
  - DĚLENÍ:
    - BINÁRNÍ:
      - PODÉLNÉ: dělení podle delší osy prvoka
      - PŘÍČNÉ: zaškrcení uprostřed a rozdělení podle kratší osy prvoka
    - POLYNOMICKÉ:
      - PUČENÍ: na jedinci se vytvoří pupen, který se pak zaškrtí a stane se samostatným jedincem
      - SCHIZOGONIE: rozdělení mateřského organismu na více dceřiných org.
      - SPOROGONIE: rozpad spor
- POHLAVNÍ – méně obvyklé, zvýšení životaschopnosti
  - po oplození zastavení vývoje (ENCYSTACE)
  - KOPULACE (GAMOGONIE): 2 jedinci spolu splynou, vznikne zygota → redukční dělení
    - buňky si vymění DNA
  - KONJUGACE: horizontální výměna genetické informace mezi dvěma buňkami, složitý proces
    - spájení
    - 2 prvoci se k sobě přiblíží buněčnými ústy a vymění si genetický materiál → přiložení buněčných úst → rozpad makronukleu → mikronukleus se dělí meiózou na 4 jádra → 3 zanikají a 4. se rozdělí na 2 haploidní → jedno do partnera, splyne s jeho haploidním jádrem → obnovení makronukleu
- METAGENEZE: střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování

VÝZNAM:
- NEMOCI: malárie, toxoplazmóza, spavá nemoc
  - pohlavní choroby (bičenky)
  - nemoci zvířat (kokcidie, bičíkovci)
  - nemoci trávicího systému (měňavky)
  - choroby rostlin (nádorovky)
- EKOLOGIE: součást planktonu
  - horninotvorné organismy, rozkladači (hlenka)

NÁLEVNÍCI:
- klidová stadia (cysty, spory)
- pohyb pomocí řasinek (brvy)
- na povrchu těla pelikula z dvojité membrány
- v pelikule TRICHOCYSTY („buněčný jed“)
- dvě jádra:
  - vegetativní (= MAKRONUKLEUS; životní funkce)
  - generativní (= MIKRONUKLEUS; rozmnožování)
- pulzující vakuola, buněčná ústa, buněčný jícen, buněčná řiť
- ROZMNOŽOVÁNÍ: konjugace, příčné dělení
  - průběh:

1) přiblíží se buněčnými ústy → rozpad makronukleu → dělením vznikají 4 mikronukley → 3 zanikají, 4. se dělí na STACIONÁRNÍ (♀) a MIGRATORNÍ (♂) jádro

2) výměna migratorních jader

3) splynutí jader → vícejaderný SYNKARYON

4) 3x mitóza → vývoj jader makro a mikronukleus

5) výsledek: z jednoho jedince → 4

- zástupci:
  - trepka velká: zdržují se u bakteriální blány na hladině, potrava
  - vířenka: přisedlá, brvami víří vodu a přihání si potravu
  - keřenka: tvoří přisedlé kolonie
  - vejcovka, ledvinovka, slávinka
  - bobovka: typicky prodloužené některé brvy
  - bachořec – symbiont v TS býložravců (bachor, čepec), brvy jen v několika kruzích

BIČÍKOVCI:
- přechod mezi rostlinami a živočichy
- živočišní nemají plastidy
- pohyb: jeden nebo více bičíků
- podélné dělení
- stigma
- zástuci:
  - tripanosoma spavičná – moucha tse-tse, spavá nemoc
  - tripanosoma brucei – nemoci hovězího dobytka, zeber, antilop
  - bičenka poševní – trichomoniáza
  - bičenka dobytčí – potraty u zvířat
  - lamblia střevní – 8 bičíků, 2 jádra, horečky a průjmy, hlavně v jižní Evropě

KRÁSNOOČKA:
- autotrofie (chloroplasty – sekundární endosymbióza)
  - CHLOROFYL a, b
- MIXOTROFIE: kombinaci heterotrofního a autotrofního způsobu výživy
- CHEMOHETEROTROFIE: organismus, který získává energii oxidací organické látky
- pelikula, stigma, 2 bičíky, jeden může zakrnět
- dělení ve vodě
- zástupci: krásnoočko štíhlé/zelené

KOŘENONOŽCI:
- pohyb pomocí panožek – pohyb a příjem potravy (fagocytóza)
- tvoří potravní vakuoly
- rozmnožují se dělením
- některé mají schránky
- MĚŇAVKY:
  - netvoří schránky
  - zástupci: měňavka velká – ve vodních nádržích, měňavka úplavičná – způsobuje úplavici (krvavé průjmy a horečky), panoženka měňavková, měňavka střevní, naegleria fowleri – obývá teplé, sladké vody, způsobuje zánět mozkových blan, měňavka zubní – v ústech člověka, neškodná
- KRYTENKY:
  - chitinové schránky s nalepenými zrnky písku
  - sladkovodní prvoci
  - zástupci: rozlitka hruškovitá, štítovka obecná
- DÍRKONOŽCI:
  - z dírkovitých otvorů vyrůstají panožky
  - většina vyhynulá
  - v moři
  - schránky vícekomůrkovité, spirálovité
  - zástupci: penízek (vyhynulý) – nummulitové vápence – hornina vzniklá z usazených schránek (tvořeny CaCO3), kulovinka – globigerinové bahno

HLENKY:
- dříve řazeny mezi houby
- pestré zbarvení
- myxaméby – bezbičíkaté stadium
- myxomonády – bičíkaté stadium
- rozmnožují se dělením
- živí se pohlcováním bakterií;
  - saprofyticky organickými látkami (těly odumřelých organismů)
  - paraziticky (některé druhy)
- vytváří mnohobuněčné plazmodium – tvorba výtrusnic
- pohlavní proces – splynutí plazmy (plazmogamie), později se vytvoří jádro (karyogamie)
- zástupci: vlčí mléko – na vlhkých místech (pařezy), slizovka tříslová

NÁDOROVKY:
- prvoci houbovitého charakteru
- specializovaní paraziti – převážně rostlin
- forma mnohojaderné cytoplazmy (paraplazmodium)
- zástupci: nádorovka kapustová

PAPRSKOVCI:
- rozlitka hruškovitá, měňavka velká
- schopnost vytvářet panožky s osním vláknem z chitinu
- predátoři jiných prvoků a bakterií
- SLUNIVKY:
  - sladkovodní rašeliniště
  - kulovité tělo ve schránce ze SiO 2 nebo chitinu
  - tenké paprsčité panožky
  - komunikace pomocí toxinu
  - zástupci: slunivka obecná
- MŘÍŽOVCI:
  - v moři
  - tvoří podpůrné struktury a schránky ze SiO 2
  - schránky se na dně usazují – vznik radiolariového bahna
- OBRNĚNKY:
  - mají bičík
  - některé obsahují chloroplasty
    - s – mixotrofové
    - bez – chemoheterotrofové
  - zásobní látka škrob
  - někdy přítomné stigma
  - barviva: chlorofyl a, c; xantofyl, karoteny
  - na povrchu celulární destičky
  - produkují saxitoxin, který se hromadí v ústřicích a rybách
  - zástupci: noctiluca – produkuje luciferin, ceratium – saxitoxin, obrněnka – sladkovodní

VÝTRUSOVCI:
- osmotrofní endoparazité – parazitují uvnitř hostitele, přijímá živiny povrchem těla
- těžká onemocnění lidí i zvířat
- složité vývojové cykly
- nemají pohybové organely
- zástupci: kokcidie jaterní – způsobuje záněty žlučovodů u králíků a zajíců, toxoplasma gondii (způsobuje toxoplazmózu, nejvíce nebezpečná pro těhotné ženy, vyhledává hlavně bílé krvinky, na člověka se přenáší nejčastěji z koček, latentní fáze toxoplazmózy – usadí se do nervové tkáně)
- KRVINKOVKY: cizopasníci červených krvinek obratlovců
- zástupci: zimnička
  - způsobuje malárii (čtvrtodenní, třetidenní, tropická)
  - životní cyklus: z nakaženého člověka nasaje samička komára anophelles
  - krev → kopulace gamet → vytvoří se protáhlý ookinet (v žaludku komára) → ve stěně žaludku se vytvoří oocysta → sporogonie → dělení – vytvoří se sporozoity → přesun do slinných žláz komára → komár bodne člověka (člověk mezihostitelem) → sporozoity se dostanou do krve → proniknou do červených krvinek, buněk jater a sleziny → schizogonie – tvorba schizontů → po prasknutí krvinky se do krevního oběhu dostanou metabolity, které vyvolají zimničné záchvaty → po určité době vzniknou makro a mikrogamety → nasátí krve komárem