RENESANČNÍ FILOSOFIE
– Obecná charakteristika: renascor = znovuzrození – nový životní styl, návrat k antice – hl. témata:
člověk, příroda a antické texty, studium jazyků, rozmach vědy
– časové zařazení: přelom 14./15.st. –1.pol. 17.st.
– hlavní rysy:
o HUMANISMUS:
humnus = lidský, duchovní hnutí („filosofie renesance“), obrat k člověku –
autonomie, svoboda, cena vlastního života
o ANTROPOCENTRISMUS a INDIVIDUALISMUS:
hlavním tématem je člověk – strůjcem svých dějin a pánem své víry (reformace)
o NATURALISMUS: „příroda je vše a vše je příroda“, příroda-svět-vesmír – jediné skutečné
odmítání askeze
panteismus: ztotožněn boha s přírodou, je jen 1 bůh ale je ve všem
o RACIONALISMUS: světský charakter myšlení – rozum základem lidského poznání
dedukce, rozum má vrozené (předzkušenostní) pravdy, principy, ideje
– Vynálezy: kompas, střelný prach, knihtisk (1448)
– ZÁMOŘSKÉ OBJEVY:
o K. Kolumbus – italský mořeplavec – Amerika
o Vasco da Gamma – portugalský objevitel – Indie
o Fernando Magalhaes – defakto obeplul svět
– PŘÍRODNÍ MYŠLENÍ V RENESANCI:
o Mikuláš Koperník: polský astronom a přírodovědec – „O obězích nebeských těles“
geocentrismus (Klaudios Ptolemaios) x Heliocentrismus – koperníkovský obrat
o Johannes Kepler: 3 zákony pohybu těles
o Galileo Galilei: vědecká revoluce – heliocentrismus – podpůrce Koperníka – stíhán inkvizicí –
učení odvolal
o (Kusánský) – německý diplomat a filosof, „O učené nevědomosti“ – kritika toho co víme,
zabýval se poznávací schopností (smyslové, rozvažovací, rozumem), panteismus
o kvantitativní pojetí přírody
– GIORDANO BRUNO – italský filosof, vězení svaté inkvizice (7 let mučen – neodvolal své učení –
upálen)
o „O nekonečnu, univerzu a světech“ – svět je věčný/neměnný (mění se pouze jednotlivé věci)
o universum – organismus ovládán jediným principem – Bohem, pluralita světů (neexistuje
pouze 1 sluneční soustava – heliocentrismus
o panteismus, kvantitativní minimum – monáda
– FRANCIS BACON:
o zakladatel anglického materialismu, empirismu a nové experimentální vědy
o induktivní metoda poznání – „Novum Organon“ – od konkrétního k obecnému, založené na
experimentu a pozorování
o empirismus
o idoly (rozbor textu): překážky objektivního poznání (chyby – lidský rozum je nedokonalý)
idol lidského rodu – jsme lidé – posuzujeme věc „lidsky“ ne objektivně
idol jeskyně: předsudky vlivem individuality
idol trhu: nedokonalé slovní pojmenování problému (jazyk je nedokonalý)
idol divadla: přejatá lživá tvrzení (z generace na generaci)
o Nová Atlantida = utopická představa o dokonalém státu
zemi vedou vzdělaní odborníci, důraz na význam vědy
nikdy nebyla dokončena
– ERASMUS ROTTERDAMSKÝ:
o symbol vzdělanosti i za vlastní doby
o program Erasmus +
o zpracovává křesťanskou etiku
křesťanství – odpovědnost a láska k. lidem
ne askeze ale radost, krása, plný život (byl takový i Kristus) dobré lidské vlastnosti
citát: „radostný epikurejec“
o humanismus
o „Chvála Bláznivosti“ – politicko-společenská satyra
oblíbená až později – silná kritika církve – na seznamu zakázaných knih
hl. hrdinkou je bohyně Bláznivost z ostrova Blaženost (= utopie)
– Možno i Mikuláš z Cues a další (hermetická filosofie)
– SOCIÁLNÍ A POLITICKÉ MYŠLENÍ V RENESANCI:
o střet města x církev
* nový stav = zámožné měšťanstvo (aristokracie)
– CHARAKTERISTIKA SPOLEČENSKÝCH ZMĚN:
o rozpad tradičních středověkých kultur – rytířstvo, církev, hospodářský vzestup měst, rozvoj
obchodu, zámořské objevy – nové suroviny, rozvoj sekularizace
o nové právní a politické myšlení
– NICOLO MACHIAVELLI:
o italský právník, politik a filosof
o „Vladař“ – silný a prosperující stát pod vedením výrazné a autoritativní osobnosti
pro získání a udržení moci ve státě lze použít jakýchkoli prostředků, jestliže míří ke
kolektivnímu prospěchu, bojovat lze zákony nebo násilím (zákony to vždy nejde)
o machiavellismus (v politice): schopnost jít přes „mrtvoly“, neohlížet se na druhé
– THOMAS MORE:
o „O nejepším stavu s tátu a o novém ostrově Utopia“ (U-topos = ne-místo)
o Utopia – ideální společnost, sociální spravedlnost a rovnost, konec vykořisťování, společná
práce a vlastnictví – žádné peníze
– TOMMASO CAMPANELLA: „Sluneční stát“ – model ideální společnost, vládnou moudří kněží
– HUGO GROTIUS: (protiklad machiavellismu – diplomatická jednání > války)
o „přirozené právo“ – má ho každá člověk – dáno pouhou existencí (= právo na život, svobodu,
volný pohyb) > pozitivní právo
o „Tři knihy o právu válečném a mírovém“
– THOMAS HOBBES:
o „Leviathan“ (= jménem biblické příšery označuje stát)
o původní stav: „homo homini lupus“ = člověk člověku vlkem (válka všech proti všem) –
společenská smlouva – * státu jako ochrany vlastnictví a bezpečí
o člověk dobrovolně předává státu absolutní a neomezenou moc – absolutní panovník
+ pojmy Utopia, přirozené právo, společenská smlouva)
REFORMACE (významné duchovní hnutí
– hlavní příčiny: snaha o nápravu římsko-katolické církve – zpronevěra původního poslání = úplatky,
hromadění majetku
– kritika církve:
o zesvětštění vrcholných představitelů – všechno zpeněženo
o nemanželské děti, dosazování příbuzných na významné církevní pozice
– Předchůdci reformace:
o Vilém z Occamu
o Viklef
o Jan Hus – kritika odpustků
– MARTIN LUTHER:
o zakladatel reformace
o 1517: 95 tezí proti odpustkům
o Jan Kalvín (Švýcarsko) – hugenoti (Francie) – severské státy
– 3 základní principy = tzv. 3 sola (= pouze) = partikule (rozdíly proti řk církvi)
o sola fide = pouze vírou – ke spáse nás dovede pouze víra ( základ protestantismu)
o sola gracia = pouze z boží milosti – spása možná pouze z boží milosti
o sola skriptura = pouze Písmo – jediná autorita o pravdě boží je Bible = Písmo
EMPIRISMUS RACIONALISMUS, KANT
– OBECNÁ CHARAKTERISTIKA:
o poznávací priorita subjektu – obrat k subjektu
o subjekt poznání = člověk (x objekt = jsoucna)
o srovnání: koncepce poznání
starověk + středověk: jsoucna–aktivita x duše–pasivita (poznání se řídí předměty),
svět je nepochybný fakt (př.: vidím dům)
novověk: jsoucna–pasivita – ideje – vědomí–aktivita (předměty se řídí poznáním),
prvotní význam pro poznání mají ideje, svět může být pouhým míněním (př.: jsem si
vědom své ideje domu = vjemu domu)
– EMPIRISMUS:
o zkušenost (= empirie) – základní a rozhodující pramen našeho poznání
o senzualismus = krajní empirismus (smyslová zkušenost)
o představitelé: Hobbes, Bacon, Locke, Berkeley, Hume
– RACIONALISMUS:
o lidské poznání je založeno na vrozených = apriorních = předzkušenostních idejích rozumu
(ratio)
o představitelé: Descartes, Spinoza, Leibniz
EMPIRISMUS:
– JOHN LOCKE:
o „Esej o lidském rozumu“ „Dvojí pojednání o vládě“
o empirismus: tabula rasa – rozumové poznání aposteriori (Nic není v rozumu, co neprošlo
smysly.“
o ideje (obsahy našeho vědomí jsou z vnitřní a vnější zkušenost,
poznání = manipulace s idejemi
o rozdělení státních mocí
britské osvícenství, liberalismus
– GEORGE BERKELEY: „Pojednání o základech lidského poznání
o „Existovat znamená být vnímán“ – existuje jen to, co vnímám a jen tehdy, kdy to vnímám
o solipsismus – jsem tu jen já-sám (solus-ipse) – Bůh jako garant (boží vjemy jsou tu stále)
– DAVID HUME: „Zkoumání lidského rozumu“
o vědomí (Já) – místo výskytu idejí (= představy) a impresí (= smyslové dojmy)
o asociace (sdružování impresí) x kauzalita (kritika: příčinnost – nutná souvislost jevů)
o agnosticismus (jediné možné stanovisko), skepticismus (věda stojí na chatrných prinsipech)
RACIONALISMUS:
– RENÉ DESCARTES: francouzský filosof a matematik (Kartézský souřadnicový systém)
o „Rozprava o metodě“ „Meditace o první filosofii“
o metodická skepse – smysly nás klamou – hledání jistot
1. jistota: „Cogito ergo sum“ = Myslím, tedy jsem. (je v nás)
o ontologie: dualismus – existence 2 konečných substancí:
1. Res cogitans (= věc myslící) – myšlení, nerozlehlé
2. Res extenza (= věc rozlehlá) – svět těles (jedinou jistotou je rozlehlost v prostoru
(zákony mechaniky, zvířata, stroje)
člověk = res cogitans i res extensa
2. jistota: Bůh = causa sui (= příčina sama se be i všeho kolem) (rozbor textu)
1. nekonečná substance – garantem světa a jsoucen
– BENEDIKT SPINOZA:
o „Theologicko-politiský traktát“
o monismus = jediná substance:
Báh: „Deus sive natura“ = „Bůh neboli říroda“ (panteismus – tvoří přírodu, je causa
sui), 2 základní atributy – kogitativ a extenziv
člověk = tělo a duše – 2 principy v jednom
o etika: lze dosáhnout lidského štěstí a svobody, kauzální nutnost – vše se děje podle věčných
a nemněnných zákonů
– GOTTFRIED W. VON LEIBNIZ:
o ontologie: pluralismus = nekonečné množství substancí
monády – veškerá realita je z monád
= síly/silová centra (těleso = komplex bodových center)
jsou oduševnělé a živé
individuální – neexistují 2 stejné monády
předzjednaná harmonie: Bůh je dokonalá pramonáda – causa sui (věčná a dokonalá)
NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ:
– IMMANUEL KANT (1724–1804)
o transcendentální idealistický systém
o dílo: astronomie, matematika, přírodní vědy, zeměpis
kritika: „Kritika čistého rozumu“ „Kritika praktického rozumu“
„K věčnému míru“
– Kategorický imperativ mravnístruktura poznání – smyslovost, rozvažování, rozum – syntéza
racionalismu a empirismu
o Subjektivismus:
„Věc o sobě“ – zdrojem našeho vnímání, není předmětem vědy ani metafyziky (stůl)
Vše zásadní lze zjistit zkoumáním subjektu (svět jevů „pro nás“)
o Kritika Huma
záchrana vědy – lze sestavovat výpovědi nepodléhající skepsi Humova typu
Kopernikánský obrat – předmětem filosofie je subjekt (= naše poznávací schopnosti),
nikoli objekt (= svět)
Kritická transcendentální filosofie – rozbor našeho poznání
o „Kritika čistého rozumu“
Struktura poznání: Co mohu vědět? – syntéza racionalismu a empirismu
1) smyslovost: apriorní formy (prostor a čas) – výsledkem vjem (tady a teď)
2) rozvažování: apriorní formy (kategorie) – schopnost tvorby pojmů
3) rozum + jeho ideje: apriorní formy
o idea psychologická (=duše ~ Já), kosmologická (idea světa), teologická
(idea Boha) – zprostředkovávají, regulují a sjednocují naše poznání
hranice lidského poznání mezi: „světem pro nás“ a „světem o sobě“
o potud je možné poznání, potud je možná věda
o konec tradiční metafyziky – možná pouze jako „kritika čistého
rozumu“
o Kritika praktického rozumu:
teoretický rozum (zákony) – nutnost (Tak jest)
praktický rozum zákony) – požadavek – imperativ (Tak máš jednat)
etika: problematika svobody, nezávislosti, morálky, svědomí, Boha, světa, lidské duše
nelze řešit vědecky (nejsou to jevy) x nelze dokázat ani vyvrátit
jejich existenci dokazujeme svým chováním
kategorický imperativ mravní (rozbor textu):
nejvyšší princip mravnosti a lásky
kategorický = nepodmíněný, hypotetický = má podmínku, svoboda volby –
nezávislost na světě (nejsme věci)
– OSVÍCENSTVÍ VE FRANCII:
o Voltaire – boj proti náboženskému fanatismu a pověrám, deismus (Bůh sice svět stvořil ale
už do něj nezasahuje
o Rousseau,
o Montesquieu – „O duchu zákonů“ (rozdělení státní moci), kritika absolutní moci
o materialisté: Rousseau – ideální přírodní stav – „O smlouvě společenské“ (vztah k přírodě,
socialismu a komunismu), „Emil, čili o vychování“ (politické názory)
o encyklopedisté – * Encyklopedie – Voltair, Diderot
FILOZOFIE 19. STOLETÍ
NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOSOFIE BEZ KANTA:
ROMANTISMUS: obdiv přírody, duše plná emocí, individualismus, svoboda, idealismus
NĚMECKÝ IDEALISMUS: konec Klasické německé filosofie
MARXISMUS:
POZITIVISMUS: * ve Francii (rozvoj VB), vychází z empirismu
IRACIONALISMUS: filosofie života, zaměření na jedince, vnitřní život, zde bude stačit jeden ze tří představitelů