Vězněné ženy tvoří podstatnou menšinu v celkovém počtu vězňů, přestože jejich počet celosvětově stoupá. Jako příklad předkládám informaci uvedenou v týdenním statistickém hlášení Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky z 2. 12. 2022. Je zde uveden celkový počet 19 213 vězňů, z toho 1 636 žen. Tyto ženy jsou nejčastěji odsouzeny za krádež, podvod či neoprávněné držení platební karty. Vzhledem k nízkému počtu uvězněných žen se dá říci, že vězení je prostor vytvořený primárně pro muže. Nabízí se tedy otázka, jak se budou ženy chovat, když se ocitnou v prostoru uzpůsobeném potřebám opačného pohlaví.

Ženy ve vězení čelí hned několika genderovým stereotypům, a to jak ze strany společnosti, tak mezi sebou. Ze strany společnosti se jedná o klasický názor, že jsou všechny trestankyně “oběti systému,” tedy matky samoživitelky, uživatelky drog, členky minoritních etnik nebo psychicky nemocné osoby. Tento názor v lidech vzbuzuje určitou lítost nad těmito ženami (Kruttschnitt a Gartner 2003). Zároveň ale podporuje stereotyp upozorňující na slabost žen a utvrzuje je v jejich bezmocnosti a zároveň částečné nevinnosti. Pokud jsou tyto ženy opravdu “oběti systému”, tak nemohou za to, jak se chovaly a kde skončily. Tento pohled na ženy ve vězení jako na oběti systému se často opakuje v médiích a ve společnosti jako celek. Je to nepochybně problematické, protože nám to nedovoluje vidět tyto ženy jako plnohodnotné osoby, které mají různé zkušenosti a schopnosti. Pokud se zaměřujeme pouze na jejich zranitelnost a slabost, ztrácíme z dohledu možnost jejich ovlivnění a posílení jejich schopností a dovedností, které by jim mohly pomoci při návratu do společnosti. 

Aby si vězeňkyně mezi sebou nepřipisovaly genderové stereotypy, musí balancovat mezi přílišnou a nedostatečnou feminitou. V prvním případě jsou ostatními považovány za “kurvy”, v druhém pak za “lesby” (Nedbálková 2003). Tato označení ovlivňují vztahy mezi spoluvězeňkyněmi a mohou mít negativní vliv jak na jejich sebevědomí, tak na jejich celkový psychický stav.

Součástí života ve vězení, která hluboce ovlivňuje formování genderových rolí, jsou homosexuální vztahy mezi trestankyněmi. Tyto vztahy většinou vzniknou jako forma náhrady mužského protějšku. Zatímco pro některé ženy jsou spíše výjimečné, pro jiné se stávají důležitou součástí vězeňského života. Vězeňkyně se navíc v těchto vztazích rozhodují pro genderové role typu femme nebo butch. Femme jsou právě ženy odlišující se přílišnou feminitou. Tyto ženy se mohou řídit již několikrát zmíněními ženskými stereotypy – jsou submisivní, křehké a často vnímány jako velmi promiskuitní. Butch na sebe naopak berou „mužskou“ genderovou roli. V sexuálních vztazích přebírají roli dominantního aktéra. Zhruba třetina se nenechává uspokojovat ženami typu femme (Ward a Kassebaum 2007). V tom lze vypozorovat určitý konflikt rolí. I přes to, že se tyto ženy ve vězení ujímají „mužské“ role, uspokojování jinými ženami je stále v rozporu s jejich původní „ženskou“ rolí.