Ačkoli se situace v posledních letech v mnoha zemích postupně zlepšuje, stále existuje řada případů, kdy jsou ženy za stejnou práci odměňovány méně než muži. Tento problém se týká i České republiky, kde i přes zavedení zákonných opatření stále přetrvávají rozdíly v odměňování mezi pohlavími. Tento článek se zaměří na analýzu příčin tohoto problému.
Rozdíl mezi odměňováním mužů a žen je jeden z důsledků diskriminace žen na trhu práce. Toto téma se každou chvíli objevuje v nejrůznějších článcích a díky tomu se otevírají nové možnosti, jak tento rozdíl postupně snižovat. Nicméně existence pojmu genderová příjmová nerovnost, anglicky gender pay gap, stále zůstává neznámá pro mnoho českých občanů. Co se tedy myslí tímto pojmem? Jedná se o rozdíl v průměrném hrubém hodinovém výdělku žen a mužů. Zde je důležité se pozastavit nad „průměrném hodinovém výdělku.“ Celková hodnota rozdílu příjmů je tedy vypočítaná ze všech výdělečných odvětví a všech pracovních pozic, kde by teoreticky na základě antidiskriminačních zákonů EU měli všichni lidé za stejnou práci být rovnocenně ohodnoceni.
Problém však nastává na jiné úrovni. Jednou z hlavních příčin genderové příjmové nerovnosti je segregace na trhu práce (Hedija, Musil, 2010). To se projevuje tím, že muži dominují nejziskovějším odvětvím, ženy více pracují na částečný úvazek a také častěji přerušují kariéru kvůli rodinným povinnostem. V rámci segregace na trhu práce hrají dále významnou roli věk, vzdělání a zkušenosti. Těmto významným činitelům bude věnována další část článku.
Nyní se však zaměříme na vývoj rozdílu v odměňování mužů a žen v EU. K tomuto účelu poslouží údaje z Eurostat v letech 2018 a 2020. Z evropského měření v roce 2018 vyplývá, že průměrně v členských státech EU je rozdíl ve výdělku mezi muži a ženami 14,8%. Nejlépe na tom bylo Rumunsko se 3% a jeden z nejhorších výsledků šetření měla Česká republika s 20,1% (Rozdíly v odměňování žen a mužů: fakta a čísla. Evropský parlament). Velmi pozitivně dopadlo druhé šetření. Zde bylo první Lucembursko, které mělo rozdíl pouhých 0,7%. Všem členských státům EU průměrný rozdíl klesl 13% a Česká republika se dostala na 16,4% rozdílu (The gender pay gap situation in the EU, European Commission). Situace se zlepšuje.
Co se změnilo, že se situace zlepšuje? Aktuální situaci na trhu práce určitě pomáhá zvýšení povědomí široké veřejnosti a také ředitelů firem o problému rozdílu v odměňování žen a mužů. Dále je také zřejmě více otců na rodičovské dovolené, takže ženy nemusí pokaždé přerušit svou kariéru. Tato hypotéza by se však potřebovala podrobit dalšímu výzkumu.
Nicméně genderové rozdíly v dělbě práce jsou známé již v preindustriální Evropě. Zajímavým českým obdobím, co se týče trhu práce, je období po roce 1948, kdy mají muži i ženy povinnost pracovat. Socialismus tak pomohl emancipaci žen na trhu práce, ale na druhou stranu zde byly stále rozdíly ve mzdách mužů a žen dokonce i na stejných pozicích. Po uvolnění trhu v roce 1989 a nástupu kapitalismu se ekonomika rozvíjí. Dochází k rozšíření veřejného sektoru, kam se specializují ženy. Díky tomu dochází k větší segregaci na trhu práce a nerovnému odměňování (Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR, 2018, str. 12-17).
Zaměstnanost v České republice je v současné době poměrně dobrá i přes aktuální regresivní ekonomiku. Získané údaje ČSÚ nám pomohou nahlédnout na aktuální míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti lidí ve věku 15-64 let. Od začátku roku 2021, kdy byla celková zaměstnanost mužů 80,8% a 66,4% žen, se do února roku 2023 zvýšil počet zaměstnaných lidí. V únoru bylo zaznamenáno 81,4% zaměstnaných mužů a 69% žen. Údaje o nezaměstnanosti jsou také velmi pozitivní. Začátkem roku 2021 byla nezaměstnanost mužů 2,4% a žen 4,3%. Ovšem v únoru 2023 klesla nezaměstnanost mužů na 2,1% a u žen se nezaměstnanost dostala dokonce na 2,9% (Míry zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomické aktivity – únor 2023, ČSÚ).
Zaměstnanost v České republice je v současnosti velmi pozitivní zprávou, a to navzdory regresivní ekonomice. Získané údaje od Českého statistického úřadu ukazují, že se aktuální míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti lidí ve věku 15-64 let zlepšují. I přesto, že jsou mezi muži a ženami stále rozdíly v odměňování, vývoj zaměstnanosti ukazuje, že situace se postupně zlepšuje. Tento trend by měl být dále podporován a zlepšován prostřednictvím dalších opatření, aby se zajistilo, že všichni občané, bez ohledu na pohlaví, mají přístup k rovným příležitostem na trhu práce. Tyto pozitivní změny ukazují, že se česká ekonomika pomalu zotavuje a že může být v budoucnu silnější a stabilnější.
Segregace na trhu práce je jev, který omezuje přístup určitých skupin obyvatelstva k určitým pracovním pozicím. Jedná se o důležitý problém, který se dotýká celé společnosti a má výrazný dopad na sociální nerovnost. Mezi hlavní činitelé segregace na trhu práce patří následující faktory: diskriminace, vzdělání, sociální síť a pracovní zkušenosti (Neumark, 2018).
Diskriminace je jeden z hlavních faktorů, které přispívají k segregaci na trhu práce. Diskriminace může být založena na různých faktorech, jako jsou pohlaví, rasová příslušnost, věk nebo sexuální orientace. Když jsou určité skupiny lidí diskriminovány, jsou jim odepírány stejné pracovní příležitosti jako ostatním a to může vést k znevýhodnění těchto skupin na trhu práce (Neumark, 2018).
Vzdělání je dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje segregaci na trhu práce. Lidé s vyšším vzděláním mají větší šance na získání pracovních příležitostí a často dostávají vyšší mzdy. Na druhé straně lidé s nižším vzděláním mohou být omezeni v přístupu k některým pracovním pozicím a často mají nižší příjmy (Neumark, 2018). Ze získaných dat ČSÚ lze vypozorovat, že od roku 1950 neustále přibývá lidí s dokončeným středním vzděláním s maturitou a lidí, jež dosáhli vysokoškolského vzdělání. Zajímavým údajem ze sčítání obyvatel 2021 je vyšší celkový počet žen s dosaženým vysokoškolským vzděláním než u mužů. V České republice je 729 211 mužů s vysokoškolským vzděláním a 823 196 žen s dosaženým vysokoškolským vzděláním (Vzdělání – Sčítání 2021, ČSÚ).
Sociální síť může hrát důležitou roli při hledání zaměstnání. Lidé se silnou sociální sítí mají často větší šance na získání pracovních příležitostí, protože mají přístup k více informacím o pracovních nabídkách a mohou být doporučeni svými zaměstnavateli. Pokud lidem chybí potřebná doporučení, poslední, co je může zachránit, jsou pracovní zkušenosti (Neumark, 2018).
Mateřská dovolená je jedním z nejdůležitějších a nejdiskutovanějších témat v oblasti práva a sociální politiky v České republice. Mateřská dovolená v České republice trvá celkem 28 týdnů, což je 182 kalendářních dnů. Po tuto dobu má matka nárok na plnou náhradu mzdy, kterou hradí stát. Mateřská dovolená se dá prodloužit až na 4 roky, ale od 1. července 2021 platí, že matka má nárok pouze na jeden rok mateřské dovolené, pokud se rozhodne být s dítětem doma a nechce jej umístit do mateřské školy (Rodičovský příspěvek, MPSV).
Pokud by matka nebyla zaměstnaná, má nárok na tzv. „mateřskou“ – přídavek na dítě, který je hrazen státem. Výše této dávky závisí na výši příjmu rodičů, počtu dětí v rodině a na dalších kritériích. Otázkou, která se v diskusích často objevuje, je mateřská dovolená pro otce. Otcové v České republice mají nárok na týden tzv. „otcovské“ dovolené, kterou mohou čerpat ihned po narození dítěte. Po této dovolené má otec možnost se zapojit do péče o dítě např. v rámci péče o dítě po skončení pracovní doby (Rodičovský příspěvek, MPSV).
Čím dál více mužů by chtělo případně zůstat doma s dětmi na rodičovské dovolené. Vyplývá to z průzkumu v roce 2021 společnosti Ipsos, která zjistila, že by až 70% mužů zůstalo doma s dítětem aspoň část rodičovské dovolené (Tátové na rodičovské, Česko v datech). Avšak realita je taková, že doma zůstane jen minimum mužů. To lze vidět i na počtu příjemců rodičovského příspěvku v roce 2021. Z celkových 297 500 příjemců bylo pouze 5 300 mužů (Vybrané statistické údaje, MPSV). Proč tedy muži nezůstávají na rodičovské dovolené? Hlavním důvodem jsou podle nich finance. Odchod by totiž znamenal výrazné snížení příjmu domácnosti.
Rozdíly v odměňování mužů a žen v ČR jsou projevem diskriminace žen na trhu práce. Genderová příjmová nerovnost je stále aktuálním tématem, které vyvolává diskuse o možnostech snižování tohoto rozdílu. Segregace na trhu práce a rozdíly ve věku, vzdělání a zkušenostech jsou hlavními příčinami genderové příjmové nerovnosti. Výsledky evropského měření ukazují, že situace se v posledních letech zlepšila, ale stále zůstává mnoho práce. Zvýšení povědomí o této problematice a větší zapojení otců na rodičovské dovolené mohou být faktory, které by k tomuto zlepšení přispěly. Nicméně, aby byl rozdíl v odměňování mužů a žen snížen, je třeba dalších konkrétních kroků a úsilí všech zúčastněných stran.